D45

1978, 11. březen, Praha. – Dopis generálním prokurátorům ČSSR a ČSR o neoprávněném věznění Ivana Jirouse.

Od 25. 10. 1977 je ve vyšetřovací vazbě teoretik umění Ivan Jirous. Je stíhán podle § 202 trestního zákona (výtržnictví), protože promluvil na vernisáži výstavy svého přítele, výtvarníka Jiřího Laciny, o jeho díle. Jirousovi je vytýkáno, že tím narušil pevný průběh vernisáže, ačkoliv výtvarník s jeho projevem souhlasil. Ivan Jirous ovšem neměl důvod narušovat průběh vernisáže, když šlo o výstavu přítele, na niž byl pozván; improvizovaným, ale odborným výkladem chtěl upozornit na příznačné rysy a povahu umělcova díla, o čemž v oficiální úvodní řeči nepadla ani zmínka. Značně překvapuje, že pro něco takového může být Ivan Jirous držen již více než 4 měsíce ve vyšetřovací vazbě (a nyní již měsíc po uzavření vyšetřování). Máme za to, že obviněný Ivan Jirous by měl být okamžitě propuštěn z vazby, ať už před soud bude, či nebude postaven. Pokud dojde k soudu, mělo by být jednání opravdu veřejné, jak to zaručují naše zákony.^{E1Ivan Jirous byl 11. dubna 1978 odsouzen rozsudkem Obvodního soudu v Praze 1 k 8 měsícům odnětí svobody nepodmíněně. 5. května 1978 projednal Městský soud v Praze Jirousovo odvolání a zvýšil mu trest na 18 měsíců. Proti tomuto rozsudku zaslalo 26 občanů libereckého kraje generálnímu prokurátoru J. Feješovi protest. Informace o Chartě 77, roč. 1 (1978), č. 8, s. 20–21.}

prof. dr. Jiří Hájek, DrSc., Marta Kubišová, dr. Ladislav Hejdánek
mluvčí Charty 77

Zdroj

• ČSDS, sb. Charta 77. – Strojopis, Fotokopie.

Plné znění

• In: Informace o Chartě 77, roč. 1 (1978), č. 4, s. 17
• Charta 77. Rok 1978. Samizdatový sborník, s. 32
• Studie, 1978, č. 58, s. 292–6
• ÚSD, sb. RFE, pol. blok S-298 (30. března 1978).

Pole