D167

1981, 17. únor, Praha. – Sdělení o návrhu skupiny signatářů Charty na posílení evropské myšlenky pro závěrečné jednání madridské konference a zveřejnění návrhu k diskusi.

Mluvčí Charty 77 obdrželi příspěvek, který byl podán skupinou signatářů Charty 77 jako návrh pro závěrečné jednání madridské konference.^{E1Sdělení mluvčích Charty 77 nebylo signováno.}

Doporučují jej jako podnět k diskusi a uvítají další náměty k tomuto tématu.^{E2Charta 77 v souvislosti s madridskou konferencí vyzvala 28. 6. 1980 čs. veřejnost k předkládání námětů a návrhů k diskusi o problematice lidských práv a svobod. Viz D150 (28. 6. 1980), též D155 (17. 9. 1980), D160 (10. 11. 1980), D167 (17. 2. 1981), D169 (22. 2. 1981), D193 (3. 3. 1982) a D267 (30. 12. 1983).}

Autentičnost Evropy nespočívá v její minulosti, ale ve způsobu, kterým se k ní vždy stavěla. Stejným jako ke světu a lidstvu. Byla vždy schopna zkoumat vlastní předpoklady, znovu je klást a přeskupovat. To nebylo možné nikdy jinak než na základě osobní odpovědnosti – odpovědnosti nepřevoditelné na tradice, národní a státní hranice, společenské skupiny či masová hnutí. Ale mechanická reprodukce vědění, i evropského, vede k mechanizaci všeho – toho, kdo ji koná, kdo přijímá, i toho, co se sděluje. Jedinec a stejně tak Evropan nejsou proto jen naučitelny.

Pojmový prostor přírodních věd, stejně jako sféra technických aplikací, je univerzální a proto neosobní. Platí všude, lze jej konzumovat a naučit. Všechny objevy, všechno nové se zde včleňuje do soustavy – učebnic a monografií.

Humanitním vědám je naopak dána disparátnost interpretace z toho, co je vykládáno – totiž originálního textu či uměleckého díla. Původní texty si stále zachovávají předmětnou hodnotu, nejsou zrušitelné výkladem, lze a musí se na ně neustále navazovat. Nestárnou. Ať v tom, či onom aspektu, navazují totiž vždy na totalitu lidského života a spoluvytvářejí ji. Netvoří samostatné univerzum. Učebnice a monografie mají zde jen sekundární charakter, už jen proto, že jejich předmětem jsou právě soubory textů a děl.

Zmasovění vzdělání, a nejen ono, nese však s sebou stále vzrůstající podíl jen technických poznatků, konverzačních dat, falešnou fakticitu. Podávají se fakta spojovaná jen vnějšně časovou a oborovou posloupností – fakta, která netvoří a ani nemohou tvořit celek. Pak i osobní a společenské sebepoznání, identifikace a formulace musí být stejně povrchní. Vědění se konzumuje, jak jinak při jeho mechanické kumulaci, a vede ke zdůraznění těch osobnostních i společenských rysů, které obvykle doprovázejí soumrak velkých kultur.

To vše, co je rozhodující, nejsou všeobecně sdílená tvrzení, ale jazyk sám, jazyk společný. Bez něho smysluplný dialog ani hledání a nalézání nejsou možny. Nemůže jím být vypreparovaný jazyk všeobecných a jen informativních sdělení, jazyk pouhé empirie a praxe – ale ten, kterým jsou sdělení dobývána, totiž jazyk tvůrčích děl, jazyk, kterým si klademe otázky. Čím větší bude okruh těch, kteří budou mít společné vědomí souvislostí – a to je také možné na základě společné znalosti stejných textů – tím větší budou předpoklady autentičnosti a současně porozumění a dorozumění.

Originálních textů je vzhledem k možnostem recepce jednotlivce bezbřeze mnoho. Jen individuální výběr je nutně náhodný, fragmentární, i bez možnosti konfrontace textů mezi sebou. Tedy i se ztíženou možností komunikace mezi čtenáři navzájem. Jinde jsou naopak určité texty kanonizovány a ostatní potlačovány.

Podaří-li se vybrat okruhy původních textů tak, aby byly právy evropskému myšlení a respektovaly přitom možnosti i potřeby jednotlivých skupin možných čtenářů, bude tím utvořen první krok. Dosáhnout společné orientace jednotlivých evropských školských soustav na tyto soubory textů pak krokem dalším. To při vědomí toho, že zdaleka ne ve všech zemích Evropy je klasické dědictví dostupné všem, a v tom by měla být zjednána náprava nejdříve.

Není jiného jazyka Evropy.

1. Vytvoření evropského orgánu pro vypracování základních originálních textů (ZOT).
2. Vypracování souboru ZOT pro střední školy.
3. Vypracování souboru ZOT pro humanitní obory vysokoškolského studia.
4. Vypracování souboru ZOT pro humanitní obory vysokoškolského studia teoretické povahy (pedagogika apod.).
5. Vypracování souboru ZOT pro jednotlivé obory vysokoškolského studia.
6. Vypracování souboru ZOT pro vysokoškolská studia technických směrů.
7. Doporučení jednotlivým národním školským institucím, aby tyto ZOT zařadily do plánů studia.
8. Doporučit všem evropským státům, aby pečovaly o vydání všech děl ze souboru ZOT.
9. Vytvoření evropského konsorcia, které by doporučovalo k vydávání nově vytvořená díla základního charakteru pro všechny státy.
10. Zřízení evropských cen pro jednotlivé obory humanitních věd a literatury.
11. Uvážit možnosti vypracování společných učebnic.
12. Vydávání evropského literárního časopisu.
13. Vydávání evropského časopisu pro humanitní vědy (obdoba přírodovědecké Natury).

Zdroj

• Informace o Chartě 77, roč. 4 (1981), č. 3, s. 1–2.

Pole