D190

1982, 10. únor, Praha. – Dopis Federálnímu shromáždění ČSSR, žádající o přešetření rozsudků s šesti členy VONS z roku 1979. (Dokument č. 5/82)

V těchto dnech uplynul 1 rok^{E1Omyl v datu. Od žádosti o přezkoumání rozsudku uplynuly dva roky. Srv. D131 (9. 1. 1980).} ode dne, kdy jsme se na Vás obrátili se žádostí o přešetření ústavnosti rozsudků Městského soudu v Praze čj. 1 T 23/79 z 23. 10. 1979 a Nejvyššího soudu ČSR čj. To-I-4/79 z 20. 12. 1979,^{E2Viz D120 (24. 10. 1979), D123 (12. 11. 1979) a D131 (9. 1. 1980).} kterými byla podle našeho názoru vážně narušena socialistická zákonnost a poškozeny zájmy republiky v zahraničí. Uvedenými rozsudky byli z trestného činu podvracení republiky uznáni vinnými Otta Bednářová, Václav Benda, Jiří Dienstbier, Václav Havel, Dana Němcová a ing. Petr Uhl a odsouzeni k vysokým trestům odnětí svobody. V rozsudcích byla jako trestná označena činnost, kterou jmenovaní občané vyvíjeli v souladu s článkem 17 Ústavy ČSSR a s usnesením FS z 5. 4. 1977, které ukládají občanům povinnost dbát o plné uplatňování socialistické zákonnosti a rozhodné vyvozování závěrů z jejího porušování a soustavné prohlubování práv občanů je vyhlašováno za trvalý úkol.

Pro Vaši informaci podotýkáme, že v průběhu celého trestního řízení nebyly respektovány základní právní a hmotně právní předpisy trestního práva, když např. již vzápětí po zatčení jmenovaných publikovaly v červnu 1979 hromadné sdělovací prostředky v rozporu s ústavní zásadou presumpce neviny „zprávu o jejich podvratné činnosti“; soudy obou stupňů prakticky vyloučily z účasti na jednání veřejnost (včetně akreditovaných zahraničních dopisovatelů a místopředsedy Mezinárodního sdružení demokratických právníků a člena Světové rady míru Johna Platt-Millse) a činnost obžalovaných označili paušálně za podvratnou. Vzhledem k tomu, že řádné ani mimořádné prostředky nezjednaly nápravu a čtyři z odsouzených jsou stále ve výkonu trestu odnětí svobody, obrátili jsme se 9. ledna 1981^{E3Omyl v datu, správně 1980.} na FS ČSSR se žádostí o přezkoumání celého případu, když dosud nebyl zřízen Ústavní soud ČSSR, kterému by posuzování nejednotného výkladu právního řádu a zejména pak jeho vnitřních rozporů náleželo. V tomto případě totiž – stejně jako bohužel i v řadě případů dalších – dochází k aplikaci norem trestního práva v rozporu s mezinárodními pakty o občanských právech, které se po ratifikaci našimi nejvyššími státními orgány staly integrální součástí našeho právního řádu. Za všechny takové případy jmenujeme další odsouzené: Josefa Adámka, Rudolfa Battěka, Jiřího Gruntoráda, Jana Litomiského, Františka Líznu; jakož i dlouhodobě vazebně vyšetřované: Karla Kyncla, Evu Kantůrkovou, Jána Mlynárika, Jiřinu Šiklovou, Jana Rumla, Jiřího Rumla, Milana Šimečku a další.

Ani po roce od naší žádosti jsme se nedočkali žádné nápravy, ba ani potvrzení, ze kterého by vyplývalo, že naše žádost byla přijata a kompetentními orgány projednána. Domníváme se, že takový stav je dalším prohlubováním nežádoucí situace, zpochybňující existenci základních právních jistot občanů a poškozující mezinárodní zájmy našeho státu.

Doufáme proto, že tentokrát bude věnována naší žádosti a tím i celé nastíněné problematice ze strany FS a jeho orgánů náležitá pozornost a dojde k objektivnímu přešetření, které povede ke zrušení těchto – ev. i dalších – nezákonných rozsudků.

dr. Radim Palouš, Anna Marvanová, Ladislav Lis
mluvčí Charty 77

Na vědomí: Česká národní rada

Zdroj

• Informace o Chartě 77, roč. 6 (únor 1982), s. 1–2.

Komentáře

• Studie, 1982, č. 82, s. 394, 397–398
• Kusý, Miroslav: Trestné činy proti republice. Listy, roč. 12, č. 1 (únor 1982), s. 27–29
• Zpráva státního departmentu o stavu lidských práv v ČSSR. ÚSD, sb. FMV-Ch, RO 12/82, karton č. 7.

Pole