D206

1982, 21. červen, Praha. – Žádost o přešetření poměrů v československých věznicích, zaslaná Federálnímu shromáždění ČSSR. (Dokument č. 22/82)^{E1V archivní složce jsou kromě originálu uloženy strojopisná kopie dokumentu opatřená razítkem ministerstva spravedlnosti a datem příjmu 25. 6. 1982, čj. 1332/82, a dvě obálky: jedna odeslaná na adresu Federálního shromáždění ČSSR, Vinohradská 1, Praha 1 Radimem Paloušem, Všehrdova 14, Praha 1, v druhé obálce bez poštovního razítka a známky byl dokument předán sekretariátem ministra spravedlnosti sekretariátu ministra federálního ministerstva vnitra.}

Obracíme se na poslance Federálního shromáždění, aby přešetřili, jak ústavy nápravné výchovy v ČSSR plní své poslání, a vydali o tom zprávu, zabezpečili v této věci sladění se zákonnými normami a přičinili se o takovou legislativní úpravu, která by postavení vězněných čs. občanů uvedla do souladu se zákonem 120/76 Sb. (mezinárodní pakty o občanských, politických, hospodářských, sociálních a kulturních právech), zvláště s článkem 7 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech („Nikdo nesmí být mučen nebo podrobován krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu“) a článkem 10/1 téhož paktu („Se všemi osobami zbavenými svobody musí být jednáno lidsky a s úctou k přirozené důstojnosti lidské bytosti“).^{E2Srv. též D52 (22. 5. 1978) a D137 (19. 3. 1980).}

Právě proto, že není v silách občanské veřejnosti zjednat nápravu, ba ani průkazně ověřit jednotlivé případy nasvědčující tomu, že praxe provozu nápravně výchovných ústavů hrubě porušuje čs. zákony (o věcech vnitřního řádu nesmějí vězňové psát ani svým příbuzným, při propouštění jsou donucováni k podpisu mlčenlivosti o svých zkušenostech, ač právě veřejná celospolečenská kontrola tohoto citlivého bodu každé společnosti je nanejvýš žádoucí), navrhujeme, aby poslanci Federálního shromáždění ustanovili výbor, který by prošetřil následující skutečnosti:

1. Pracovní normy vězňů, jejich skutečnou pracovní dobu, pracovní prostředí a mzdy, a to nejen z hlediska předpisů, nýbrž a hlavně běžné praxe.

Znepokojují nás zprávy, že např. ve věznici Plzeň-Bory pracují vězňové pro n. p. Preciosa až dvanáct hodin denně; drastické a pravidelné prodlužování pracovní doby se zdůvodňuje tím, že v zákonné pracovní době nestihnou pracovníci splnit normu. Pracovníci-vězni však postrádají jakýkoli přehled o tom, jak je jejich výkon vposledku hodnocen, např. se jim tvrdí, že pouze asi 40 % výrobků dosahuje první jakosti (a pouze za výrobky 1. jakosti jsou placeni, 2. jakost a další se nehonorují, přičemž i tyto výrobky jdou na trh!!), ač třídírna těchto výrobků v NVÚ Minkovice uvádí asi 80 % výrobků 1. jakosti. Vězni, kteří se na tyto záhadné skutečnosti dotazují, bývají přeřazeni na ještě horší práci a i jinak je jim život okázale ztrpčován. Téměř pravidlem je práce o sobotách, zdůvodněná opět neplněním norem. Přestávky na jídlo neexistují. Za zvláště alarmující považujeme skutečnost, že vězeň, který nedokáže stihnout tempo této nezákonně prodlužované práce, bývá trestán mj. snížením přídělů i tak nedostačující stravy (např. Luděk Hanák, bývalý student vysoké vojenské školy v Prešově, odsouzený absurdně za zběhnutí do ciziny, který se letos na jaře po 10 dnech výživy na stravenku č. 1, tj. minimum bez jakýchkoli přídavků, při práci fyzicky zhroutil; jeho stav byl takový, že i vězeňský lékař uznal za nutné umístění na ošetřovně; jinak prokazatelně zhroutivší se vězeň bývá obvykle pouze vyšetřen, zda nepožil omamné látky). Vyskytují se případy, kdy bludný kruh trestání podvýživou za tělesnou slabost končí tragicky: viz případ odsouzeného Hakaly, astmatika a kardiaka ve věku kolem 60 let, který byl nucen nadělávat, a když si opakovaně stěžoval na slabost a zdravotní potíže, byl ohodnocen jako simulant. V únoru t. r. ve vězení zemřel. Řada vězňů z úseku 3 pracuje s agresivními chemickými rozpouštědly bez náležité ochrany zdraví; zřejmě důsledkem toho je, že zvláště vězňům dlouhodobě na tomto úseku pracujícím hromadně vypadávají vlasy. Tyto úkazy hodnotí vězeňský lékař jako „nervového původu“.

2. Zacházení s vězni ze strany správy NVÚ, dozorců a vychovatelů

Političtí vězni nejsou nijak odděleni od pachatelů kriminálních trestných činů (na cele bývá i 36 vězňů), strůjci loupežných přepadení žijí a pracují ve stejných podmínkách jako lidé pokusivší se opustit území republiky či angažovaní za dodržování zákonnosti v rámci Charty 77. Jsou známky toho, že správa věznice využívá této situace k zostření podmínek politickým vězňům. Např. tzv. vězeňská samospráva (složená z případů nepolitických) byla nepravdivě informována správou NVÚ, že si na ni stěžoval ing. Jan Litomiský,^{E3Jan Litomiský byl 23. 10. 1981 odsouzen Krajským soudem v Českých Budějovicích k 3 letům odnětí svobody pro údajné poškozování zájmů republiky, ve skutečnosti za shromažďování, rozmnožování a rozšiřování samizdatové literatury.} signatář Charty 77, odsouzený pro svou činnost ve Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. Výsledkem bylo, že jej samospráva přeřadila na horší práci (z kladače na brusiče), záhy poté vyslovil poručík Kočí ing. Litomiskému důtku za to, že „nestíhá program“ (míněn program pásové výroby), což je varovným signálem stupňujícího se postihu, který poznenáhlu může vyústit v ohrožení života. O závažnosti proslýchaných zpráv svědčí otřesný případ odsouzeného Hila, 19letého pachatele loupežného přepadení. Nestačil pracovnímu tempu a byl kázeňsky potrestán. Odmítl proto vůbec nastoupit do práce, za což byl potrestán ostrou samovazbou. Ve snaze nějak přivodit řešení své situace spolkl lžíci a tuto skutečnost nahlásil. Výsledkem bylo to, že jej dozorce surově ztloukl. Tři dny byl ponechán bez lékařského ošetření, až se dne 8. 4. na ručníku v cele oběsil.

3. Uplatnění práva na vzdělání a svobody vyznání ve věznicích

Navštěvování vězňů duchovními, věc v civilizovaném světě běžná a vítaná, není povoleno. Ing. Jan Litomiský se vytrvale a marně domáhá toho, aby mu byla povolena Bible. Na žádost matky Jana Litomiského odpověděl náčelník NVÚ Plzeň-Bory, že Bible povolena nebude a že vězeňská knihovna skýtá dostatek hodnotné literatury. Bible však ve vězeňské knihovně není (a náčelník odmítl ji do knihovny zařadit), ač žádný zákonný předpis nezakazuje vězňům čtení či vlastnění náboženské literatury. Vězeňská knihovna nejenže je chudě vybavena, poslední dobou není na úseku 3 vůbec v provozu a nelze si vypůjčit žádné knihy. Vězňům je tak znemožňováno i minimum přístupu ke vzdělání, což nepochybně narušuje i cíl trestu, jímž dle zákona 120/76 je „náprava a sociální rehabilitace“.

Žádáme proto, aby poslanci Národního shromáždění prošetřili námi uvedené informace, upřesnili je a zasadili se o nápravu jevů, které jsou hanbou nás všech. Aby předložili návrh k legislativní úpravě směrnic pro NVÚ, v němž by byl zakotven statut politických vězňů. K serióznímu šetření jsme ochotni zprostředkovat kompetentním orgánům dodání dalších údajů.

dr. Radim Palouš, Anna Marvanová, Ladislav Lis
mluvčí Charty 77
Na vědomí: Ministerstvo spravedlnosti, Generální prokuratura, Ministerstvo práce a soc. věcí, Čs. Červený kříž

Zdroj

• ÚSD, sb. FMV-Ch. – Strojopis, prvopis s vlastnoručními podpisy mluvčích.

Plné znění

• Žádost o přešetření situace v ústavech nápravně výchovy. Listy, roč. 12 (1982), č. 6, s. 38–39
• V zájmu lidských práv. Studie, 1982, č. 83, s. 496–497.

Výtah z dokumentu

• ÚSD, sb. RFE, pol. blok S-46 (29. 6. 1982). Viz též D52 (22. 5. 1978) O podmínkách vazby a výkonu trestu.

E1.	V archivní složce jsou kromě originálu uloženy strojopisná kopie dokumentu opatřená razítkem ministerstva spravedlnosti a datem příjmu 25. 6. 1982, čj. 1332/82, a dvě obálky: jedna odeslaná na adresu Federálního shromáždění ČSSR, Vinohradská 1, Praha 1 Radimem Paloušem, Všehrdova 14, Praha 1, v druhé obálce bez poštovního razítka a známky byl dokument předán sekretariátem ministra spravedlnosti sekretariátu ministra federálního ministerstva vnitra.
E2.	Srv. též D52 (22. 5. 1978) a D137 (19. 3. 1980).
E3.	Jan Litomiský byl 23. 10. 1981 odsouzen Krajským soudem v Českých Budějovicích k 3 letům odnětí svobody pro údajné poškozování zájmů republiky, ve skutečnosti za shromažďování, rozmnožování a rozšiřování samizdatové literatury.

Pole

Název	Hodnota
Řada	Dokumenty Charty 77
Den	21
Měsíc	6
Rok	1982
Zpracovaný	true
OCR	false