D213

1982, 27. srpen, Praha. – Otevřený dopis Mezicírkevní mírové radě (Interkerkelijk vredesberaad – IKV) v Holandsku. (Dokument č. 25/82)

Vážení a milí přátelé,

děkujeme Vám za dopis z 15. března 1982, který jsme obdrželi nikoliv poštou, nýbrž až v srpnu díky osobnímu kontaktu s Vaším zástupcem. Ve svém dopise usilujete o spolupráci s Chartou 77, čehož si velmi vážíme, a považujeme to nejen za přátelské gesto, nýbrž za velmi významný pozitivní rys současného evropského dění.

Charta 77 sdílí v řadě podstatných bodů Vaše tužby. Je to především snaha garantovat obyvatelstvu tohoto kontinentu, dnes tak riskantně exponovanému, jedno z důležitých lidských práv – právo na život. Nikoli ovšem na jakýkoli život, ale na život bez válečného a jakéhokoli jiného brutálního násilí, na život, v němž se respektují základní hodnoty lidsky důstojného bytí, které evropská kultura již od samých počátků formulovala jako základní životní zřetele, ale které často byly v dějinách Evropy zrazovány. Takto koncipované úsilí o mír má na mysli mír důstojný člověka svou odpovědností za slušnost, poctivost, otevřenost, nezákeřnost, ochranu slabých, partnerskou spoluúčast ve vztazích mezi lidmi, národy a státy.

Podobně jako my a někteří další z mírových obránců, kteří nám nabízejí pomocnou ruku, chcete rozvoj svého hnutí zakládat nikoli na oficiálních mocenských a politických strukturách, nýbrž na odpovědnosti prostých lidí dosud stojících většinou na okraji politického dění, účastni nanejvýš prostředečně i tam, kde existuje systém skutečně svobodně volených zástupců. Tato renesance občanské odpovědnosti za věc obce, Evropana za věc Evropy a světa, svým významem výrazně převyšuje dokonce i boj proti aktuálnímu ohrožení, z něhož mírová hnutí vznikla, neboť probouzí podstatný rys lidství: místo požadování práva na život, na svobodu, na možnost autentického čestného rozhodování, na neoportunní, pravdivý výraz apod., vyzdvihuje se občanská povinnost brát se osobně za všechny tyto hodnoty, akcentuje se nezastupitelnost občana-jedince. Pouhá pasivní reklamace může se potom jevit jako projev konzumního způsobu života nebo dokonce zbabělého strachu o svou vlastní, soukromou zajištěnost. Proto – a jen takto – je buditelské úsilí takových mírových hnutí krokem ven ze současného zmatení, z ohrožení a běd, krokem k budoucnosti v duchu té mravní, závazné pozitivní tradice dějin evropských národů. Myšlenka takové mravní odpovědnosti každého člověka za celkový stav věcí, myšlenka, že každý je povolán k tomu, aby nebyl lhostejný ani k současným osudům druhého trpícího bližního, ani k osudům budoucího možného nespravedlivého utrpení, a že každý, kdo tuto svou odpovědnost necítí a ji nerealizuje, je spoluvinen za příkoří, bolest a útrapy jednotlivců či celého společenství, tato myšlenka je totožná s tím, oč usiluje i Charta 77.

Právní podklad tohoto usilování, jež míří přes hranice od člověka k člověku, skýtají Evropanům přijaté a platné helsinské dohody a přijaté a platné pakty o lidských právech, jakož i závazky, které státy přijaly jakožto členové OSN.

Vřele souhlasíme s výrokem z Vašeho dopisu: „Cíl spojených západoevropských mírových skupin pro vytvoření Evropy bez nukleárních zbraní nemůže a nesmí být vykládán jako Evropa strukturovaná současným způsobem minus nukleární zbraně.“ (The aim of the joint movement groups in Western Europe cannot and may not be represented as Europe of the present structure minus nuclear weapons.) Této „rovnici“ rozumíme nejen tak, že ono „minus“ se týká i konvenčních, nikoli jen nukleárních zbraní, nýbrž že úsilí o mír cestou demonstrací, protestů a jiných aktivit pouze proti vojenskému ohrožení je úsilím o velmi problematický mír. Není pravého, důstojného, mírově pokojného života bez základních hodnot, k jejichž střežení je člověk, pokud vůbec člověk, povoláván. Takže k citovanému výroku lze pro větší názornost připojit: snaha o lidsky důstojný mírový život bude všeobecně platnější (tedy na Západě i Východě, na Severu i Jihu), přičte-li se (tedy plus) k úsilí o odzbrojení ještě úsilí o dodržování mezinárodně přijatých konvencí a paktů o občanských a lidských právech. Neboť největším nebezpečím pro vznik války je nerespektování důstojnosti a svobody druhého, zacházení s druhým nikoli jako s bližním (byť třeba mýlícím se nebo pobloudilým), nýbrž jako s nepřítelem, s nímž je třeba se vyrovnat jen brutální násilnou cestou. Ba dokonce je možná ještě radikálnější formulace: z prosazování obecně významných základních lidských práv a povinností vyplývá i to, co lze nazvat opravdovým mírovým snažením, prýštícím z nezástupné odpovědnosti člověka za člověka, národa za bližší i vzdálenější příslušníky jiných národů a ras, lidí za společnost, přírodu, za svět.

V tomto duchu Vám, kdo poctivě usilujete o důstojný mír na našem kontinentě a na světě vůbec, podáváme přes všechny státní hranice obě ruce a jsme vděčni za to, že věc lidských práv zahrnujete do svého usilování. Ubezpečujeme Vás, že i my jsme pro zrušení všech mocenských brutalit, které mají být argumentem tam, kde chybí pravda, a tedy chybí i věcné argumenty. I my jsme pro všeobecnou demilitarizaci, a tedy zcivilnění Evropy, a to tak, aby např. neexistovala možnost kamuflovat odzbrojení převlečením vojáků do jiných uniforem, např. policejních či uniforem určitého politického aparátu (viz např. praktiky fašistických totalitních režimů). Jsme s Vámi v odpovědnosti za mírovou, ale i spravedlivou Evropu.

Podobně jako Vy, také my přicházíme s naprosto věcným příspěvkem k mírovému hnutí: v dopise ze dne 17. 8. 1982E1Srv. D212 (17. 8. 1982). zaslaném Federálnímu shromáždění a federální vládě státu jsme vyjádřili přesvědčení československé veřejnosti, že přezkoumání smlouvy o dočasném pobytu sovětských vojsk v ČSSR by bylo významným příspěvkem Československa k uvolnění mezi Východem a Západem, napomohlo by úsilí o vzájemném porozumění a spolupráci mezi národy a státy. Přispělo by zároveň i k hlubší výměně kulturních, občanských a lidských hodnot mezi národy střední Evropy, oživilo tradice kulturní výměny mezi národy našeho kontinentu a tak významně posunulo dějiny směrem k pokroku. A jak jsme přesvědčeni, bylo by to uvítáno i mohutným mírovým hnutím, oživujícím celý svět.

Toto je již třetí dokument Charty 77 (první z 15. 11. 1981, druhý z 29. 3. 1982),E2Srv. D183 (16. 11. 1981) a D198 (29. 3. 1982). kterým se obracíme na mírová hnutí. Doufáme, že těmito kontakty začíná trvalá spolupráce, která podpoří všechny ty, kdo jsou v dané situaci v nevýhodě, kdo jsou za své poctivé, avšak nekonformní snažení ohroženi nebo perzekvováni. Především jsme jim povinováni svým přispěním, ať už to vyžaduje jakákoli rizika. Prosíme Vás proto, abyste ke svému nynějšímu boji proti atomovému zbrojení připojili intenzivní úsilí za osvobození všech, kteří jsou vězněni či jinak pronásledováni za svůj postoj k lidským právům a k mírovým snahám a spolupráci v Evropě. To bude zajisté jeden z nejdůležitějších mírových činů, který spojí pevně Vaše snahy a Vaši aktivitu s naší.

dr. Radim Palouš, Anna Marvanová, Ladislav Lis
mluvčí Charty 77

Zdroj
  • Informace o Chartě 77, roč. 5, (červenec–srpen 1982), s. 2–3.
Plné znění
  • Nový domov, roč. 33, č. 25 (16. 12. 1982)
  • Výběr z čs. čtenářské samoobsluhy, 1982, č. 2.
E1.Srv. D212 (17. 8. 1982).
E2.Srv. D183 (16. 11. 1981) a D198 (29. 3. 1982).

Pole

NázevHodnota
ŘadaDokumenty Charty 77
Den27
Měsíc8
Rok1982
Zpracovanýtrue
OCRfalse