D215

1982, 22. říjen, Praha. – Dopis vládě ČSSR s připomínkami a návrhy pro příspěvek československé vlády k úspěchu následné madridské schůzky účastnických států KBSE. (Dokument č. 29/82)

Dopis Charty 77 k pokračování madridských jednání signatářů helsinského Závěrečného aktu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě^{E1Jednání madridské konference, zahájené v roce 1980, bylo po osmiměsíčním přerušení v souvislosti s polskými událostmi obnoveno 9. listopadu 1982 pod podmínkou, že Moskva a Varšava dodrží ustanovení helsinské dohody o lidských právech z roku 1975. Protože polská vláda nesplnila svůj slib, že vyhlášení výjimečného stavu je „přechodným omezením“, některé země – např. Švýcarsko a USA – navrhovaly další odložení konference alespoň o jeden rok. Na nátlak jiných států (Německo, Francie) byla madridská konference obnovena.}

Obracíme se k Vám jménem občanů usilujících o to, aby orgány našeho čs. státu respektovaly svůj podpis na Závěrečném aktu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě (ZA KBSE) z Helsinek a dodržovaly vůči všem občanům závazky, zásady a normy stanovené řádně ratifikovanými mezinárodními pakty o lidských právech.

Charta 77 vznikla jako odpověď československých občanů na výzvu, kterou představuje ZA KBSE; smyslem jejího již několikaletého úsilí je, aby principy, obsažené v ZA KBSE vešly do života i v naší vlasti.

Podobně jako mnozí další obyvatelé naší republiky jsme s pozorností četli v projevu ministra zahraničních věcí ČSSR ve všeobecné rozpravě Valného shromáždění Spojených národů dne 7. 10. 1982 slova o zájmu naší vlády, aby nadcházející obnovená schůzka účastníků ZA KBSE v Madridu probíhala v duchu konstruktivního dialogu a „potvrdila pokračování procesu détente“, aby „skončila úspěšně v nejkratší době přijetím obsažného a vyváženého závěrečného dokumentu“.

S tím nelze nesouhlasit. Odpovídá to konec konců i podnětům a návrhům, jež mluvčí Charty 77 vyjádřili v dopise adresovaném Vám v předvečer zahájení madridských jednání 17. 9. 1980 a znovu před obnovením madridské konference 22. 2. 1981.^{E2Viz D155 (17. 9. 1980) a D169 (22. 2. 1981).}

ZA KBSE je velmi důležitá a smysluplná událost, která může napomoci důstojnému životu i bezpečné existenci lidstva. Jsme stoupenci mírové koexistence. Věříme, že ZA KBSE může přispět k dosažení těchto cílů. Právě jakožto občané země, která koncem 30. let katastrofálně doplatila na snahu po míru za každou cenu, víme, že slovo mír není zdaleka jednoznačné. Může sloužit propagandistické rétorice, zakrývání velmocenské rozpínavosti, pohrdavé nadvládě nad lidmi a duchovnímu ujařmení, může se stát nálepkou pro spolčení mocných vůči bezmocným. Může být též výrazem rezignace, vzdáním se lidské důstojnosti a výrazem výprodeje všech lidských hodnot ve jménu sobecké sebezáchovy.

Hovoří-li představitel čs. vlády o vyváženosti připravovaného závěrečného dokumentu, o nějž v nastávající fázi madridského jednání hlavně půjde, znamená to, že uznává, že v něm má najít výraz každý ze základních principů mírového soužití a spolupráce, jak je definoval ZA KBSE z Helsinek. Týká se to tedy také závazků účastněných vlád respektovat základní práva a svobody všech svých občanů, jak jsou deklarovány ve Všeobecné deklaraci lidských práv a v mezinárodních paktech o lidských právech. Plnění těchto úmluv, kterými jsou vlády zavázány občanům svých států, deklaruje právem ZA KBSE jako neopomenutelnou, nutnou součást opravdového mírového soužití a spolupráce. Dosavadní jednání jak v Bělehradě, tak v Madridu však ukázala, že není shoda mezi účastníky, pokud jde o obsah a realizaci právě tohoto principu, zřetelně vyjádřeného v ZA KBSE. Domníváme se proto, že přínosem právě naší země na KBSE by měl být důraz na to, že učinit slovo mír jednoznačným lze jen tehdy, budou-li státníci i řadoví občané pojímat a utvářet mír nejen jako příměří mezi státy, nýbrž jako takový život uvnitř států, kde by prioritními hodnotami byly svoboda, lidská důstojnost, odpovědnost a obětavost pro druhé a úcta k pravdě. Mírové snahy státníků se stanou věrohodnými teprve tehdy, budou-li doprovázeny a předcházeny mírovým vztahem vlád k vlastním občanům, založeným na oboustranném respektu k zákonům a právu. Napětí mezi státy se může neutralizovat, nebudou-li latentním zdrojem konfliktů napětí mezi vládnoucími a ovládanými libovůle a nespolehlivost občansky nekontrolovatelné moci, která nerespektuje ani zákony, které sama vydává, a od níž se nelze tudíž nadít, že by dodržovala jakékoli dohody, natož mezinárodní. Domníváme se proto, že by naše delegace v Madridu přispěla k „duchu konstruktivního dialogu“, požadovaného naší vládou, kdyby pomohla tomu, aby závěrečný dokument mezinárodního zasedání obsahoval mimo jiné závazek všech zúčastněných vlád důsledně plnit mezinárodní pakty o lidských právech a do dohodnuté lhůty uvést s nimi v plný soulad svůj právní řád i praxi svých orgánů, zejména bezpečnostních a justičních. Účinnosti takového dohodnutého závazku by jistě napomohlo ustavení koordinačního orgánu KBSE, jenž by sledoval plnění a byl ve styku s občanskými iniciativami, vzniklými a působícími ve většině účastněných zemí jako projev skutečnosti, že nejen vlády, ale i lid těchto zemí se chce aktivně účastnit udržování a rozšiřování vymožeností, obsažených v ZA KBSE. Není pochyby o tom, že jedním z předpokladů pro „nepřetržité a tvořivé rozvíjení celoevropského procesu, nastoupeného v Helsinkách“, jak o něm hovořil představitel československé vlády ve VS OSN, je vytváření a zvyšování vzájemné důvěry mezi účastněnými státy. Mezi opatření způsobilá k tomu a ke zvýšení věrohodnosti mírových slov i gest vlád v očích domácí i mezinárodní veřejnosti patří nesporně důkazy důsledného dodržování všech zásad i závazků, stanovených v ZA KBSE z Helsinek. Nejvýrazněji a nejpůsobivěji prokáže skutečnou mírovou vůli vlád respektování práv i svobod vlastních občanů.

V tom směru by pozici naší delegace v Madridu i věrohodnost mírové politiky naší vlády podstatně posílilo, kdyby

a) byli neprodleně propuštěni z vězení a zrušen rozsudek nad občany, kteří požadovali důsledné plnění závazků převzatých československou vládou podpisem ZA KBSE z Helsinek a kteří poukazovali na případy konkrétního porušování citovaných závazků: jsou to např. J. Adámek, J. Bárta, R. Battěk, V. Benda, O. Bednářová, Z. Čeřovský. J. Dolista, J. Duka, M. Frič, J. Gruntorád, V. Havel, R. Hložánka, J. Hrabina, M. Hýbek., S. Javorský, I. Jirous, J. Krumpholc, J. Litomiský, F. Lízna, D. Němcová, P. Pospíchal, G. Povala, G. Rompf, R. Smahel, F. Stárek, dr. Trojan, P. Uhl, A. Zlatohlavý a další;

b) bylo zastaveno trestní stíhání či policejní šikanování a existenční diskriminace občanů a jejich rodin za to, že se v souladu s ústavou dožadují plnění a dodržování principů ZA KBSE z Helsinek, požadujícího respektování práv a svobod občanů účastněnými vládami; týká se to např. těchto občanů: J. Bělíková, J. Hájek, I. Havel, O. Havlová, ing. Holomek, J. Hořec, Z. Jičínský, E. Kantůrková, M. Kusý, K. Kyncl, L. Lis, V. Malý, J. Mlynárik, J. Müller, J. Němec, Jan Ruml, Jiří Ruml, J. Šavrda, J. Šiklová, M. Šimečka a další;

c) vedoucí státní orgány plnily důsledně své ústavní povinnosti podle článku 29 Ústavy vůči občanům, požadujícím dodržování uvedeného principu a upozorňujícím na jeho porušování;

d) Federální shromáždění, vláda a Generální prokuratura přistoupily k věcnému, objektivnímu přezkoumání platných zákonů v duchu ZA KBSE i mezinárodních paktů o lidských právech, především trestního zákona i zákona o SNB, jakož i zásad praxe justičních a bezpečnostních orgánů, a přizpůsobily je závazkům, jež na sebe vzal prezident republiky i vláda podpisem mezinárodních dokumentů sloužících věci míru a spolupráce mezi státy; považujeme za účelné, kdyby v tomto směru použil generální prokurátor (nebo jiná oprávněná instituce) hlavu 6 Ústavy ČSSR o ústavním soudu, který však ještě nebyl uveden v činnost.

Jak uvedli mluvčí Charty 77 v dokumentech dřívějších i letošních, např. v dokumentu č. 15 z roku 1978,^{E3Viz D42 (8. 2. 1978).} jakož i v dokumentech č. 15^{E4Viz D199 (5. 4. 1982). V textu se omylem uvádí č. 12.} nebo 22^{E5Viz D206 (21. 6. 1982).} z roku 1982, jsou účastníci této občanské iniciativy hotovi spolupracovat konstruktivně s příslušnými orgány při takovém díle, potvrzujícím opravdovost vůle Československa přispět věci míru a bezpečnosti v Evropě i ve světě.^{E6Ve složce je uložen originál dopisu náčelníka správy SNB plk. JUDr. Oldřicha Mezla náčelníku X. správy FMV plk. Zdeňku Wiederlechnerovi z 25. 10. 1982, jímž mu dokument postupuje a současně oznamuje, že dopis Charty „dne 26. 10. 1982 byl zaslán vládě ČSSR a předán Annou Šabatovou-Uhlovou francouzské agentuře AFP“. Na okraji průvodního dopisu je rukopisná poznámka: „s. Králka – k dokumentaci, dokument CH77 se pokusí legalizovat. Hlídej!“}

dr. Radim Palouš, Anna Marvanová, Ladislav Lis
mluvčí Charty 77
dr. Jiří Hájek, člen kolektivu mluvčích Charty 77
dr. V. Benda a ing. R. Battěk, mluvčí Charty 77, t. č. ve vězení.

Zdroj

• ÚSD, sb. FMV-Ch. – Strojopis, průpis.

Plné znění

• In: Informace o Chartě 77, roč. 5, (1982), č. 10, s. 1–2
• Listy, roč. 12, (1982), č. 6, s. 7, 8
• Národní politika, roč. 14, č. 10 (prosinec 1982)
• Americké listy, 5. 11. 1982
• Studie, 1983, č. 85–86, s. 181–183
• Výběr ze čtenářské samoobsluhy, 1982, č. 2.

Komentář

• ÚSD, sb. RFE, pol. blok 178 (8. 11. 1982) a 181 (11. 11. 1982).

E1.	Jednání madridské konference, zahájené v roce 1980, bylo po osmiměsíčním přerušení v souvislosti s polskými událostmi obnoveno 9. listopadu 1982 pod podmínkou, že Moskva a Varšava dodrží ustanovení helsinské dohody o lidských právech z roku 1975. Protože polská vláda nesplnila svůj slib, že vyhlášení výjimečného stavu je „přechodným omezením“, některé země – např. Švýcarsko a USA – navrhovaly další odložení konference alespoň o jeden rok. Na nátlak jiných států (Německo, Francie) byla madridská konference obnovena.
E2.	Viz D155 (17. 9. 1980) a D169 (22. 2. 1981).
E3.	Viz D42 (8. 2. 1978).
E4.	Viz D199 (5. 4. 1982). V textu se omylem uvádí č. 12.
E5.	Viz D206 (21. 6. 1982).
E6.	Ve složce je uložen originál dopisu náčelníka správy SNB plk. JUDr. Oldřicha Mezla náčelníku X. správy FMV plk. Zdeňku Wiederlechnerovi z 25. 10. 1982, jímž mu dokument postupuje a současně oznamuje, že dopis Charty „dne 26. 10. 1982 byl zaslán vládě ČSSR a předán Annou Šabatovou-Uhlovou francouzské agentuře AFP“. Na okraji průvodního dopisu je rukopisná poznámka: „s. Králka – k dokumentaci, dokument CH77 se pokusí legalizovat. Hlídej!“

Pole

Název	Hodnota
Řada	Dokumenty Charty 77
Den	22
Měsíc	10
Rok	1982
Zpracovaný	true
OCR	false