D239

1983, 16. květen, Praha. – Dopis Federálnímu shromáždění ČSSR a Českému svazu žen o ohrožení práv dětí a rodičů v novelizovaném zákonu o rodině. (Dokument č. 15/83)

Již během loňského roku v dokumentu č. 20/82 upozornila Charta 77 kompetentní orgány ČSSR na tu část lidských práv, která se týká dítěte. Učinili jsme tak v souvislosti s problémy výchovy a vzdělání dětí v rámci současné situace v Československu.^{E1Viz D205 (1. 6. 1982).} I tentokrát, zejména u příležitosti nadcházejícího Dne dětí, 1. června, chceme upozornit na ev. nové ohrožení práv dítěte v naší vlasti.

Dnem 1. dubna 1983 nabyla účinnost novela č. 132/1982 § 45 zákona o rodině. V jejím třetím odstavci se praví: „Jestliže je výchova dítěte vážně ohrožena nebo vážně narušena a jiná výchovná opatření nevedla k nápravě, nebo jestliže z jiných důvodů nemohou rodiče výchovu dítěte zabezpečit, může soud nařídit ústavní výchovu. Jestliže je to v zájmu dítěte, může soud nařídit ústavní výchovu i v případě, kdy jiná výchovná opatření nepředcházela. Z důležitých důvodů může soud nařídit ústavní výchovu až na jeden rok po dosažení zletilosti.“ Chápeme plně, že zákon může vyjadřovat především snahu státu co nejpružněji a s co nejmenšími odklady se zastat dětí, které žijí ve skutečně neutěšených rodinných poměrech, např. u rodičů či pěstounů, kteří buď o dítě hrubě nedbají, případně kteří je uvádějí do situací ohrožujících zdraví či život. Přece jen však se nemůžeme zbavit tísnivého pocitu, jak snadno je možno novelizovaného znění zákona o rodině zneužít jako nástroje politického nátlaku a šikan. Co když soudní orgán posuzující situaci dítěte bude považovat za vážné ohrožení jeho výchovy okolnost, že dítě je např. vychováváno v náboženském nebo politicky neoportunním duchu? Jaký je vlastně sortiment oněch jiných důvodů, které opravňují soud, aby nařídil odnětí dítěte rodině a přikázal ústavní výchovu? Které důvody budou ospravedlňovat a opravňovat soudce, aby tak rozhodli, aniž by předcházela jiná výchovná opatření? Není oprávněná obava, že soudci, kteří se poddají mimosoudním pokynům a budou jednat podle různých „politických“ direktiv (pro což existuje již nemalý počet precedentů), budou považovat za důvod k odnětí dítěte z rodiny okolnosti, které souvisejí především s právě aktuálním politickým, resp. ideologickým nátlakem? Neposkytuje novelizovaná formulace nový prostor pro nátlak na neoportunní rodiny? Je vyloučeno, aby ti otcové, matky či pěstouni zodpovědní za dítě a skutečně o ně pečující s láskou, avšak svým občanským postojem projevující se neoportunně nebo jinak se znelíbivší uslyšeli při těch či oněch „pohovorech“ výhrůžky týkající se odnětí jejich dětí, a to právě s poukazem na nové znění a možnosti novely zákona o rodině?

Nemělo by se tak stávat, protože v Deklaraci práv dítěte, přijaté Valným shromážděním OSN,^{E2Text úmluvy byl přijat Valným shromážděním OSN v listopadu 1959. Blíže viz poznámku k D205.} se vyhlašuje, že v duchovním vývoji mají působit a za dítě ručit především rodiče, a to díky těm lidským podmínkám, které nemůže nahradit žádná jiná instituce. Byli jsme však již nejednou svědky, kdy naše justice rozhodla podle jednostranného a zpolitizovaného komentáře k zákonu (např. k § 98, § 100, § 112, § 178 aj.) bez přihlédnutí k jiným platným zákonným normám (např. k lidským právům garantovaným podle vyhlášky 120/78).

Proto důrazně upozorňujeme na možnost hrubého zneužití novelizovaného znění zákona o rodině a žádáme, aby buď znění bylo poopraveno či doplněno v tom smyslu, aby zneužití bylo vyloučeno, a aby v komentáři k tomuto zákonu bylo jasně formulováno, že tento zákon nesmí být aplikován jako nástroj nátlaku na občansky nekonformní rodiče či jako nástroj ideologické převýchovy dětí.

Jan Kozlík, Marie Rút Křížková, Anna Marvanová
mluvčí Charty 77

Na vědomí: Český svaz žen

Zdroj

• Informace o Chartě 77, roč. 6 (1983), č. 5, s. 4–5.

Plné znění

• In: Proti zneužití zákona o rodině. Studie, 1983, č. 87–89, s. 378–379.

Pole