D241
1983, 22. květen, Praha. – Protestní dopis protivládní organizaci Unita v Angole proti násilnému zadržení skupiny československých občanů. (Dokument č. 17/83)
Jménem Charty 77, občanské iniciativy k obraně lidských práv a základních svobod československých občanů proti jakémukoliv útlaku a zvůli ze strany moci, stejně jako jsme činili a činíme při porušování těchto práv a svobod v naší zemi, odsuzujeme i násilné zadržování skupiny čs. občanů, v tom i žen a dětí, v Angole.E1V Angole bylo partyzánským hnutím Unita, které již 11 let bojovalo proti prosovětskému režimu v Luandě a proti 20 tisícům kubánských vojáků chránících vládu, zajato 66 čs. občanů poté, co jednotky Unity zaútočily 12. března 1983 na vládní průmyslový komplex – papírnu v Alto Cutambela, kde pracovali čs. experti. Po intervenci papeže Jana Pavla II. bylo koncem června propuštěno 45 občanů, za propuštění zbývajících Unita žádala propuštění svých členů vězněných luandským režimem. Více než rok čs. vláda jednání o čs. rukojmích brzdila tím, že odmítala jednat přímo se zástupci Unita. Plukovník Kenandu, člen vedení Unita, v rozhovoru v relaci rozhlasové stanice Svobodná Evropa řekl, že Unita musela vlastně na čs. vládu vykonávat nátlak, aby se začala o své lidi starat. (ÚSD, sb. RFE, pol. blok 712, 25. dubna 1984.) Vláda své stanovisko změnila, když Unita byla ochotna – na základě intervence Jiřího Pelikána – rukojmí propustit. Pelikán jednal s vůdcem Unity Savimbim, obrátil se také na francouzskou, belgickou, západoněmeckou a tuniskou vládu, aby pomohly dohodě Unity s čs. vládou. Teprve potom došlo k dohodě mezi zástupci Unita a čs. vládou a v červenci 1984 byli čs. občané propuštěni. Čs. vláda se odměnila J. Pelikánovi za jeho iniciativu o osvobození rukojmí hanlivou pomluvou. Náměstek ministra zahraničí Stanislav Svoboda Pelikána obvinil, že organizaci Unita požádal, aby rukojmí zastřelila. Je to akt odporující základním zásadám a normám humanity, jak jsou vyjádřeny ve Všeobecné deklaraci lidských práv. Žádáme neodkladné propuštění všech.
Jan Kozlík,
Marie Rút
Křížková,
Anna
Marvanová
mluvčí Charty 77
Zdroj
- Informace o Chartě 77, roč. 6 (1983), č. 5, s. 6.
Komentář
- Prohlášení Jiřího Pelikána italské tiskové agentuře ANSA. Listy, roč. 14 (1984), č. 5, s. 18
- Pelikán, J.: Jak jsem se stal zabijákem. Tamtéž, s. 18–19.
E1. | V Angole bylo partyzánským hnutím Unita, které
již 11 let bojovalo proti
prosovětskému režimu v Luandě a proti 20 tisícům kubánských vojáků chránících
vládu, zajato 66 čs. občanů poté, co jednotky Unity zaútočily 12. března 1983 na
vládní průmyslový komplex – papírnu v Alto Cutambela, kde
pracovali čs. experti.
Po intervenci papeže Jana Pavla II. bylo koncem června propuštěno 45 občanů, za propuštění zbývajících Unita
žádala propuštění svých členů vězněných luandským režimem. Více než rok čs.
vláda jednání o čs. rukojmích brzdila tím, že odmítala jednat přímo se zástupci
Unita. Plukovník Kenandu, člen vedení Unita, v rozhovoru v relaci rozhlasové stanice Svobodná
Evropa řekl, že Unita musela vlastně na čs. vládu vykonávat nátlak, aby se
začala o své lidi starat. (ÚSD, sb. RFE, pol. blok 712, 25. dubna 1984.) Vláda
své stanovisko změnila, když Unita byla ochotna – na základě intervence Jiřího
Pelikána – rukojmí propustit. Pelikán jednal
s vůdcem Unity Savimbim, obrátil
se také na francouzskou,
belgickou, západoněmeckou a tuniskou vládu, aby pomohly dohodě Unity s čs.
vládou. Teprve potom došlo k dohodě mezi zástupci Unita a čs. vládou
a v červenci 1984 byli čs. občané propuštěni. Čs. vláda se odměnila J. Pelikánovi za jeho iniciativu o osvobození rukojmí hanlivou pomluvou. Náměstek ministra zahraničí Stanislav Svoboda Pelikána obvinil, že organizaci Unita požádal, aby rukojmí zastřelila. |
Pole
Název | Hodnota |
---|---|
Řada | Dokumenty Charty 77 |
Den | 22 |
Měsíc | 5 |
Rok | 1983 |
Zpracovaný | true |
OCR | false |