D252

1983, 25. červenec, Praha. – Stížnost na porušení zákona při procesu s L. Lisem a při dalších politických procesech, zaslaná Federálnímu shromáždění a Nejvyššímu soudu ČSSR. (Dokument č. 28/83)

Věc: Porušení § 199 trestního řádu

Dne 21. 7. 1983 se konalo před Okresním soudem v České Lípě hlavní veřejné líčení podle § 100 proti Ladislavu Lisovi.^{E1L. Lis byl odsouzen 21. 7. 1983 podle § 100 (pobuřování) k 14 měsícům nepodmíněně a třem letům ochranného dohledu proto, že údajně rozšiřoval nepřátelské písemnosti a pronášel pobuřující řeči. 12. 9. 1983 se konalo odvolací řízení u Krajského soudu v Ústí nad Labem, které rozsudek potvrdilo. Představitel britského hnutí za evropské nukleární odzbrojení (END) prof. E. P. Thompson spolu s dalšími britskými veřejnými osobnostmi zaslali prezidentu republiky G. Husákovi telegram s žádostí o propuštění L. Lise a zrušení režimu ochranného dohledu (text telegramu viz ČSDS, sb. Charta 77).} Po celých šest měsíců, kdy byl ve vazbě, budil jeho případ mimořádný zájem československé i světové veřejnosti.^{E2O případu L. Lise viz D226 (10. 1. 1983), D237 (4. 5. 1983), D252 (25. 7. 1983), Sdělení VONS č. 330, Informace o Chartě 77, roč. 6 (1983), č. 7, s. 7; Sdělení VONS č. 332, tamtéž, s. 8; Sdělení VONS č. 337, tamtéž, č. 9, s. 4; Kyncl, K.: Svědectví o československém klimatu a malých českých lidech. Listy, roč. 13 (1983), č. 5, s. 17–22; Kynclová J.– Kyncl K.: Dialektika případu L. Lise. Listy, roč. 14 (1984), č. 4, s. 54; K. Jezdinský in ÚSD, sb. RFE, pol. blok 492 (30. července 1983).} Tento zájem spolu se skutečností, že v obžalobě je v souvislosti s údajným Lisovým pobuřováním uváděna i Charta 77, vedly mluvčí Charty 77 k tomu, že hned po vyhlášení data hlavního líčení požádali soudce dr. Lukáška o přidělení vstupenek. Dr. Lukášek však řekl, že vstupenky vydávány nebudou, protože soud bude jednat v malé místnosti. Přitom potvrdil, že jde o veřejné hlavní líčení.

§ 199/1 trestního řádu stanoví přesně: „Hlavní líčení koná soud zásadně veřejně.“ Jak se však ukázalo, účastnit se mohla jen manželka obžalovaného. Ostatním členům rodiny, Lisovým sestrám, byl vstup do soudní síně zakázán a znemožněn uniformovanými příslušníky VB, kteří jej střežili.

Stalo se již neblahým zvykem, že při politických procesech je veřejnost předem vyloučena výběrem nejmenší místnosti nebo obsazením míst příslušníky Bezpečnosti v civilu. Jistě není třeba připomínat, že takto utajené projednávání nikterak nesvědčí o nezaujatosti.

Žádáme Vás proto, abyste všechnu pravomoc svého vysokého úřadu věnovali znemožnění těchto nezákonných praktik, aby zejména ty orgány, které se zákony zacházejí, tedy soudy na všech úrovních, je samy také dodržovaly.^{E3Ve složce je u dokumentu uložen dopis předsedy FS ČSSR A. Indry prezidentu republiky Husákovi z 18. srpna 1983, v němž mu předává tři dopisy, které zaslali Federálnímu shromáždění mluvčí Charty 77.}

Jan Kozlík, Marie Rút Křížková, Anna Marvanová
mluvčí Charty 77

Zdroj

• ÚSD, sb. FMV-Ch. – Strojopis, prvopis s vlastnoručními podpisy.

Plné znění

• Informace o Chartě 77, roč. 6 (1983), č. 7, s. 7–8
• Národní politika, č. 9–10 (září–říjen 1983), s. 3
• Nový domov, roč. 34, č. 17 (25. 8. 1983).

Pole