D272

1984, 12. únor, Praha – Varšava. – Společná výzva zástupců Charty 77 a Výboru společenské sebeobrany (KSS-KOR) k osvobození politických vězňů v Československu a v Polsku. (Nečíslovaný dokument)

V duchu setkání signatářů Charty 77 a členů KSS (KOR) na československo-polských hranicích v roce 1978^{E1Srv. D63 (23. 7. 1978), D66 (počátek září 1978) a D78 (16. 11. 1978).} vyjadřujeme i dnes společně svou vůli zasazovat se o dodržování lidských práv a prohloubení občanských svobod. Chceme jako signatáři Charty 77, bývalí členové KSS (KOR)^{E2KOR, založený roku 1976 původně jako Výbor na obranu dělníků, byl v roce 1977 přejmenován na Výbor společenské sebeobrany (Komitet samoobrony społecznej – KSS). Viz D28 (16. 11. 1977), D63 (27. 7. 1978) a D166 (10. 2. 1981), pozn. 1.} a aktivisté Solidarity i nadále usilovat o demokracii, suverenitu a svobodu svých zemí. Zároveň protestujeme proti věznění a šikanování našich přátel a spolupracovníků, signatářů Charty 77, bývalých členů KSS (KOR) a aktivistů Solidarity a vyzýváme lidi na celém světě, kterým je drahá svoboda a důstojnost člověka, aby se připojili k našemu úsilí o osvobození politických vězňů v Polsku a Československu, které není jen v zájmu našich zemí.^{E3V červenci 1984 měl být zahájen dlouho odkládaný proces proti zástupcům KSS (KOR) Kuroňovi, Michnikovi, Romaszewskému, Wujcovi. K státnímu polskému svátku 22. července byla vyhlášena amnestie, v níž byla propuštěna většina politických vězňů, představitelů KSS (KOR) a vedoucích Solidarity. Všem amnestovaným byl uložen zákaz politické činnosti.} Charta 77 i KSS (KOR) a Solidarita usilovaly a usilují mírovými prostředky o větší úctu k člověku, k jeho přirozeným zájmům i nezadatelným právům, a pokud bude toto jejich nenásilné snažení potlačováno, nebude ani skutečného míru v Evropě i ve světě.^{E4K výzvě se připojila demokratická opozice v Maďarsku prohlášením: „My, níže podepsaní, členové nezávislých organizací, spolupracovníci nezávislého tisku a další účastníci demokratické opozice v Maďarsku, podporujeme požadavky a vytyčené cíle vyjádřené dne 12. 2. 1984 v dokumentu československé Charty 77 a polského odborového hnutí Solidarita a bývalého Výboru pro společenskou sebeobranu KOR. Sympatizujeme s bojem Charty 77 za lidská a občanská práva. S obdivem jsme sledovali a sledujeme snahy masového hnutí Solidarita o nenásilné vytvoření autonomní společnosti. Za našich podmínek se mnoho učíme z jejich zkušeností a v našich srdcích k nim chováme cit bratrské sounáležitosti. Využíváme této příležitosti, abychom vyjádřili, že i my všemi prostředky žádáme propuštění politických vězňů východní i středovýchodní Evropy; je jisté, že vývoj událostí v našich zemích úzce souvisí. Po vojenském převratu v Polsku se i u nás množí trestní akce úřední moci proti osobám účastnícím se nezávislých občanských akcí. Požadujeme dodržování lidských práv jak individuálních, tak i kolektivních, doufáme v obnovení svobody organizovat odbory tam, kde už existovala, a v zavedení této svobody tam, kde nebyla. A máme na mysli i nejpalčivější národní problém každého Maďara: národní menšiny východní Evropy zbavené svých práv. Naši českoslovenští přátelé vědí, že maďarská menšina žijící v jejich zemi je postižena diskriminací; i to, že Maďaři žijící v Sedmihradsku jsou utlačováni, je jistě všeobecně známé. Kromě zastavení diskriminací požadujeme pro ně kulturní autonomii. Také práva a možnosti rozhodovat ve svých vlastních věcech prostřednictvím vlastních demokratických institucí, které se však teprve musí ustavit. Vyzýváme přívržence spravedlnosti ve východní Evropě, aby se postavili proti nacionalismu a asimilační politice na poli vzdělání, územního rozvoje a v osídlovací politice. Jen takto může být přátelství našich národů upřímné. Přejeme si to stejně jako dlouho očekávanou svobodu našich států a nikoho neponižující mír. Gábor Demszky, Ferenc Donáth, Miklós Haraszti, János Kenedi, János Kis, Ferenc Köszeg, György Krassó, Gabriella Lengyel, András Nagy, Bálint Nagy, Robert Pálinkás, György Petri, Sándor Radnóti, Ottilia Solt, Pál Szálay, Sándor Szilágyi, Miklos Tamás Gáspár, Mihály Vajda“. Listy, roč. 16 (1984), č. 4, s. 27. S výzvou se dále solidarizovala vídeňská redakce a redakční rada nakladatelství Ostnachrichten. Pod prohlášením byli podepsáni zástupci NDR, Polska, Bulharska a Československa.}

Konrad Bieliński, Zbigniew Bujak, Andrzej Celiński, Jerzy Ficowski, Zbigniew Janas, Tadeusz Jedynak, kněz Zdisław Kamiński, Wiesław Piotr Kecik, Jan Kielanowski, Anna Kowalska, Pawel Kulerski, Edward Lipiński, Jan Józef Lipski, Bogdan Lis, Jan Lityński, Halina Mikołajska, Ewa Milewicz, Wójciech Onyszkiewicz, Antoni Pajdak, Józef Rybicki, Aniela Steinsbergova, Eugeniusz Szumiejko, Maria Wosiek, kněz Jan Zieja
Václav Benda, Jiří Dienstbier, Jiří Hájek, Václav Havel, Ladislav Hejdánek, Marie Hromádková, Božena Komárková, Jan Kozlík, Marie Rút Křížková, Miroslav Kusý, Václav Malý, Anna Marvanová, Jaroslav Mezník, Radim Palouš, Bedřich Placák, Jan Ruml, Jiří Ruml, Anna Šabatová, Jaroslav Šabata, Jan Šimsa, Petruška Šustrová, Josef Zvěřina

Zdroj

• Informace o Chartě 77, roč. 7 (1984), č. 2, s. 2–3.

Plné znění

• In: ÚSD, sb. RFE, pol. blok 641 (14. února 1984)
• Praha – Varšava – Budapešť. Listy, roč. 16 (1984), č. 4, s. 26–27
• Češi a Poláci. Národní politika, č. 3 (březen 1984).

Pole