D306

1985, 3. červen, Praha. – Sdělení o rozhovorech signatářů Charty 77 s členy delegace francouzského ministra zahraničí Rolanda Dumase v Praze a o policejních akcích. (Dokument č. 14/85)

Sdělení o setkáních s francouzskými hosty

Ve dnech 23. a 24. května byl v Československu na oficiální návštěvě ministr zahraničních věcí Francie pan Roland Dumas. Členové jeho doprovodu se ze své iniciativy sešli s některými signatáři Charty 77. Protože byla předpokládána policejní opatření, francouzská strana navrhla navštívit aktivisty Charty 77 v jejich bytech. O tom, že k rozhovorům má dojít, informoval hned na začátku svých jednání ministr Roland Dumas československého partnera ministra Bohuslava Chňoupka. Francouzskou delegaci tvořili pan Richard, náměstek ředitele východoevropského odboru francouzského ministerstva zahraničních věcí, a pan Michel Duclos, pracovník odboru, a doprovázel je první tajemník francouzského velvyslanectví v Praze pan Michel Gardas.

Francouzští diplomaté navštívili byt Anny Šabatové a Petra Uhla a pokusili se navštívit prof. Jiřího Hájka. Petr Uhl byl v těch dnech sice pod stálým policejním dohledem, ale nebyl střežen jeho byt, takže v době jeho nepřítomnosti hovořili francouzští hosté s Annou Šabatovou a po příchodu ze zaměstnání i s Petrem Uhlem. Potom už Státní bezpečnost střežila i byt Petra Uhla, zabránila vstoupit do bytu francouzské přítelkyni Uhlových a příslušník ostrahy komentoval návštěvu francouzské delegace Petrovi Uhlovi slovy: „Ten Francouz ti přijde draho.“ Skandální průběh měl pokus o návštěvu u profesora Jiřího Hájka. Přestože se pan Duclos vykázal diplomatickým pasem, nepustili policisté Francouze za branku a hovor byl veden přes plot, byl krátký a značně poznamenaný policejním násilím. Francouzští diplomaté navštívili i byty dalších představitelů Charty, kteří však nebyli doma.

Při rozhovoru s Annou Šabatovou volili většinu témat Francouzi. Zajímali se o nezávislou mírovou činnost československých občanů, o názory na rozmísťování raket, a to i amerických a francouzských. Anna Šabatová hovořila též o Jiřím Wolfovi,^{E1Jiří Wolf byl odsouzen v říjnu 1978 na tři roky pro protistátní činnost, v roce 1980 znovu trestně stíhán pro údajný čin křivého svědectví. Po více než třech letech propuštěn. Od poloviny května 1983 znovu ve vazbě. V lednu 1984 odsouzen k šesti letům odnětí svobody za údajné podvracení republiky, jehož se měl dopustit zasíláním textů do ciziny, v nichž popisoval poměry v československých věznicích.} který je vězněn z politických důvodů již celé dva roky a má být ve velmi tvrdých podmínkách ve vězení ještě celé čtyři roky. V lednu francouzská úřední místa nabídla Jiřímu Wolfovi ve Francii azyl a podle hodnověrného pramene pan Roland Dumas nazítří připomněl zájem Francie o osudy vězněného Jiřího Wolfa, který je toho času ve špatném psychickém stavu.

Rozhovor s prof. Jiřím Hájkem se týkal především bezprávné situace jeho syna Jana, který se letos již potřetí, přestože je talentovaný, marně hlásí na vysokoškolská studia, a jemuž čs. úřady brání i v odjezdu do ciziny, kde by studovat mohl. Jiří Hájek mluvil o skandálních opatřeních Státní bezpečnosti před jeho domem, majících zabránit cizím diplomatům ve volném pohybu a odporujících mezinárodnímu úzu i právu a ustanovením z Helsinek i Madridu.

Ministr Dumas poskytl potom zpravodaji AFP rozhovor, v němž řekl, že členové doprovodu jednali se signatáři Charty 77, a agentura AFP rovněž uvedla, že ministr Dumas žádal ministra Chňoupka, aby čs. vláda umožnila Václavu Havlovi, pozvanému spolu s Lechem Walęsou do Paříže na kolokvium o lidských právech koncem května, nejen svobodný odjezd, ale aby mu zaručila i návrat do Československa. Podle zprávy AFP pan Roland Dumas upozornil na případ tří československých rodin částečně žijících v emigraci a částečně v Československu, které si přejí spojit se. Zpráva uvádí i informaci o návštěvě francouzského ministra u pražského arcibiskupa kardinála Františka Tomáška, která nebyla čs. sdělovacími prostředky vůbec zaznamenána.

Charta 77, její mluvčí a signatáři se neuzavírají rozhovorům a jednání s nikým, usilují o dialog se státní mocí i veřejností a vítali a vítají rozhovory a jednání s lidmi ze zahraničí, se zástupci cizích vlád i jinými činiteli. Na nabídku takového dialogu čs. oficiální místa odpovídají buď mlčením, nebo represí. Jednání se zahraničními činiteli nijak nezpochybňují legitimitu či mocenský monopol vládnoucích sil. Jen se domníváme, že čs. úřady by měly v praxi respektovat ustanovení z Helsinek a Madridu, k nimž se také zavázaly, například odstavec 14 kapitoly o principech Výsledného dokumentu z Madridu, podle něhož při zabezpečování lidských práv a základních svobod jako podstatné složky mírové spolupráce mezi státy „náleží významná pozitivní úloha vládám, institucím, organizacím i jednotlivcům“.

Jiří Dienstbier, Eva Kantůrková, Petruška Šustrová
mluvčí Charty 77

Zdroj

• ÚSD, sb. FMV-Ch. – Strojopis, Fotokopie.

Plné znění

• In: Informace o Chartě 77, roč. 8 (1985), č. 7, s. 9–10.

Pole