D324

1986, 14. únor, Praha. – Odpověď výboru Rady Čechů a Slováků v Jihoafrické republice na jeho kritiku dopisu Charty 77 biskupu D. Tutuovi o apartheidu z 3. září 1985. (Dokument č. 4/86)

Výboru Rady Čechů a Slováků v Jižní Africe

k rukám p. Petra Foukala, tajemníka

a p. Josefa Hložka, předsedy

Pretoria, Jihoafrická republika

Vážení pánové,

dostali jsme Váš dopis z listopadu 1985, který publikujeme spolu s článkem z Le Mondu z 29. ledna 1986 o situaci v Jihoafrické republice a o zprávě Amnesty International.

Na podnět některých signatářů Charty 77 poslali její mluvčí a místopředseda FIDH Ladislav Lis v září minulého roku, v době vyhlášení výjimečného stavu v JAR a prudkého střetávání policie s civilním obyvatelstvem, dopis biskupovi Desmondu Tutuovi.^{E1Viz D313 (3. 9. 1985) a poznámky.}

Odeslaný dopis vyvolal diskusi. Ačkoliv se diskutující rozcházeli v názorech na kompetenci Charty 77 vyslovovat se k složitým národnostním, sociálním a politickým problémům Jižní Afriky, nikdo nezapochyboval, že odpor proti politice rasové diskriminace a proti brutálnímu násilí, jehož obětí se stávají nevinní lidé, je součástí boje za lidská práva.

Martin Palouš, Anna Šabatová, Jan Štern
mluvčí Charty 77

Přílohy: 1. Dopis Výboru Rady Čechů a Slováků v Jihoafrické republice mluvčím Charty 77 – z listopadu 1985. 2. Překlad článku deníku Le Monde z 29. 1. 1986 Jihoafrická republika – téměř jako otroctví.

Příloha č. 1 – dopis z Jihoafrické republiky

Mluvčím Charty 77, Praha, Československo

My, Češi a Slováci, žijící od doby vstupu „bratrských“ armád do naší drahé vlasti na území Jihoafrické republiky, jsme si s politováním přečetli dokument Vaší Charty 77 č. 21/85 ze dne 3. září t. r., který jste zaslali biskupovi Desmondu Tutuovi.

Vzhledem k našim sedmnáctiletým zkušenostem z pobytu v této zemi jsme nuceni se k obsahu tohoto podivného dokumentu vyjádřit.

Po jeho přečtení se i méně fundovanému čtenáři okamžitě nabízí myšlenka, že se jedná o podvrh, plagiát, dezinformační trik chlapců z Letné, s jedním cílem – pošpinit a snížit v očích světové veřejnosti dosavadní práci a zásluhy Charty 77 a jejích signatářů.

V opačném případě je to tragický dokument, jehož autoři si nedali sebemenší práci s hlubším studiem jihoafrického problému, apoštolsko-politického profilu adresátovy osoby, popřípadě si ani nepovšimli rudošedých inspicientů v kulisách černobílého afrického amfiteátru.

Je to bezcenný plevel v poli Vašich dosud napsaných dokumentů a zcela bez sebemenšího zásahu Hlavní správy tiskového dozoru by mohl být otištěn v Rudém právu, Tribuně a jiných „skvostech“ socialistické žurnalistiky, kde obvykle nepublikujete. Takových dokumentů lze tvořit tisíc a jeden denně – stačí pouze zaměnit adresáta a jméno země. Připomíná to silně výrobu rezolucí na běžícím pásu – jen těžko se nám věří, že jste se k takové hlušině uchýlili.

Věříme, že nemáte a nemůžete mít k dispozici pravdivé a objektivní informace o dění na africkém kontinentu, obzvláště na jeho jižním cípu. Díky cenzuře světových zpráv, rafinované výrobě polopravd a lží a zásluhou nejmodernější obrazové techniky využívané k překrucování a falšování událostí, jste se stali i Vy obětí neobjektivní šarády, v historii žurnalistiky zcela ojedinělé. Stali jste se konzumenty předem zformulovaných polotovarů, na jejichž podkladě vznikl Váš dokument. Jiného vysvětlení není.

Napsali jste kontroverzní dopis stejně kontroverzní osobě; domníváme se, že v rejstříku nositelů Nobelovy ceny neexistuje – krom biskupa Tutua – jiného člověka, o jehož oprávnění nosit tento vznešený titul je tolik pochybností.

Jakoby přímo na objednávku se z bezvýznamného velebníčka stala přes noc postava neochvějného zastánce černého lidu Jihoafrické republiky, a to světového formátu. Na domácí půdě má sotva desetinu stoupenců – což však Vy nemůžete vědět. Z formulace Vašeho dokumentu by mohl mít čtenář dojem, že pan biskup přímo horuje pro evoluční vývin v Jižní Africe a nabádá své černé ovečky k lásce a pořádku. Opak je pravdou! Přesto si však jménem Vaší Charty 77 dovolujete dávat kredit člověku, který jezdí po světě a přímo prosí o to, aby jeho spoluobčané měli bídu, hlad a utrpení – opravdové to důvody k násilnému zvratu v zemi. Glorifikujete člověka, který den ze dne mění své názory, nehledá cestu k rozumnému dialogu, ke spravedlivému řešení jihoafrického problému, který není ochoten jednat s prezidentem P. W. Bothou, který štve proti své vládě a neuznává změny, které tato vláda k odbourání apartheidu a k odstranění diskriminace již učinila. Věřte nám – je jich dost a další jsou na programu. Proto Vaše podpora biskupa Tutua v tvrzení, že politika vlády JAR je zhoubná, nemorální a bezperspektivní, je kolosální paskvil v zrcadle reality.

Jihoafrická republika není klecí z ostnatých drátů, do této „prašové“ země se snaží ilegálně dostat přes zaminovaná pole stovky a tisíce tzv. svobodných černochů z okolních států osvobozených dle moskevské formule, ze států, které již mají to přirozené uspořádání, kde má občan stejná práva a povinnosti vůči společenství, v němž žije.

Po přečtení Vašeho dokumentu Charta 77 už není, co bývala. Alespoň pro nás, jihoafrické Čechoslováky.

A pokud cítíte potřebu dopisovat si se skutečnými zástupci černého lidu na jihu Afriky, doporučujeme Vám několik následujících jmen: pan Gatsha Buthelezi, dr. Lucas Magope a dr. Jonas Savimbi.

Pretoria, listopad 1985

Výbor Rady Čechů a Slováků v Jižní Africe
Petr Foukal, tajemník
Josef Hložek, předseda

Příloha 2: Překlad článku deníku Le Monde z 29. ledna 1986 Jihoafrická republika – téměř jako v otroctví.

V úterý 28. ledna zveřejnila Amnesty International podrobnou zprávu o věznění jihoafrických černochů, kteří porušili zákony o povinných propustkách, a o zacházení s těmito vězni. Tato humanitární organizace věnuje uvedenému problému objemný spis; uvádí se v něm, že tisíce černochů (v roce 1984 to bylo 238 000) je zatýkáno a vězněno proto, že byli přistižení bez povolení v bílé zóně a že tito vězni patří mezi ty skupiny politických vězňů v Jižní Africe, s nimiž je nejhůře zacházeno.

Černoši, odsouzení za porušení zákonů o „pasech“ (tyto doklady určují černochům starším patnácti let místo, kde je jim povoleno žít a pracovat), jsou někdy během svého pobytu ve vězení systematicky mláceni. V každém případě jsou však podrobeni zacházení „krutému, ponižujícímu a nelidskému“, uvádí zpráva AI. Mohou být „pronajati“ nebo „prodáni“ bílým farmářům při podmíněném propuštění z vězení. Jsou tedy užíváni pro nucenou práci „téměř jako v otroctví“. AI nicméně udává, že v posledních třech letech došlo k úpravám, které odstranily „nejkřiklavější výstřelky“.

Anglikánský biskup z Johannesburku Desmond Tutu, který se v pondělí vrátil do Jižní Afriky z USA, kde shromáždil zhruba milion dolarů na darech (polovina bude určena rodinám politických vězňů a exulantů), prohlásil na tiskové konferenci, že souhlasí s cíli ANC (Afrického národního kongresu), ale že nesouhlasí s jeho násilnými metodami. Podle biskupa Tutua jsou cíle ANC „multiracialismus, demokracie a ustavení spravedlivé společnosti“. Biskup připomněl, že „podle učení církve může být správné uchýlit se k násilí, má-li být svržen nespravedlivý systém“, ale uvedl zároveň, že on osobně tento názor nezastává.

Poslední víkend došlo v Umkomaasu, jižně od Durbanu, k novým kmenovým potyčkám, v nichž se střetli příslušníci kmenů Zulu a Pondo; vyžádaly si nejméně osm mrtvých. Při shromáždění asi pěti tisíc školáků v černošské čtvrti Krugersdorpu, asi padesát kilometrů západně od Johannesburku, které bylo uspořádáno na začátku školního roku, bylo jedno dítě zabito a další tři byly zraněny při policejním zásahu, při němž síly pořádku užily slzného plynu, brokovnic a bičů. Snažily se tak rozehnat toto shromáždění, pořádané na závěr všeobecného bojkotu černošských škol černošskými dětmi a jejich rodiči.

Zdroj

• ÚSD, sb. FMV-Ch. – Strojopis, Fotokopie.

E1.	Viz D313 (3. 9. 1985) a poznámky.

Pole

Název	Hodnota
Řada	Dokumenty Charty 77
Den	14
Měsíc	2
Rok	1986
Zpracovaný	true
OCR	false