D334
1986, 2. květen, Praha. – Dopis konferenci účastnických států KBSE v Bernu o překážkách, jimž musí českoslovenští občané čelit při setkávání s rodinnými příslušníky v zahraničí a při výměně informací. (Dokument č. 14/86)
Vážená konference,
rádi bychom Vás informovali o některých překážkách, jež se staví v Československu do cesty mezilidským kontaktům při výměně informací a při setkávání příbuzných.
1. Ostraha čs. občanů při zahraniční návštěvě
Při každé významnější politické návštěvě či události, kdy se předpokládá, že hostující státník nebo zahraniční novinář by se mohl setkat se zástupci nezávislé občanské iniciativy, dostávají někteří signatáři Charty 77 trvalou ostrahu, která je střeží ve dne v noci a provází je, ať jdou kamkoliv. Ostraha, která se střídá na směny, dbá, aby se zahraniční návštěva se střeženým občanem nesetkala. Dne 26. 3. 1986 Státní bezpečnost zabránila setkání mluvčí Charty 77 Anny Šabatové s nizozemským poslancem Martenem van Traa;E2Srv. Ostraha. Informace o Chartě 77, roč. 9 (1986), č. 5, s. 17. pracovníci StB přitom použili fyzické síly.
Letos se tato praxe ostrah uskutečnila při návštěvách ministra zahraničních věcí NSR Genschera a rakouského prezidenta Kirchschlägera, při pohřbu Jaroslava Seiferta a v době XVII. sjezdu KSČ v březnu, kdy ostraha trvala týden. Zahraniční novináři, kteří se sjezdu zúčastnili, byli varováni, aby se s „nežádoucími“ osobami nestýkali. Dopisovatel BBC byl potom zvlášť upozorněn, že bude-li se o takové lidi příště zajímat, bude mu zrušena akreditace.
Tak se vytváří ovzduší obav: čs. občan, který sleduje okázalou ostrahu svých kriticky smýšlejících spoluobčanů, ji chápe i jako varování vůči sobě: aby se ani on s „problematickými“ novináři a vůbec s „problematickými“ lidmi nestýkal. A u zahraničních novinářů zas vzniká obava, že budou jako nežádoucí osoby vyhoštěni a zbaveni možnosti v dané zemi novinářsky pracovat.
2. Riziko poskytování informací
K těmto obavám pak přistupuje skutečnost, že i zcela nevinná informace o věci všeobecně známé, kterou člověk zahraničnímu novináři poskytne, může být vykládána jako vyzrazení státního tajemství. Souvisí to s tím, že přesně nedefinovaný, ale velmi široký okruh skutečností sociálního, politického, ekonomického i ekologického rázu je považován za tajný. Utajování se stalo jednou ze zásad oficiálního života. Ti, kdož zprávy poskytují – včetně zahraničních novinářů –, podléhají nejrůznějším obavám, a proto i autocenzuře. Protože hranice mezi tajným a veřejným není veřejnosti známa, lidé se raději vyhnou rozmluvě s cizím novinářem vůbec. Má-li informace navíc kritický ráz, může být čs. občan, který ji poskytl, trestně stíhán pro poškozování zájmů republiky v cizině.
Ještě riskantnější je, když někdo takovou kritickou informaci sám do ciziny pošle. Svědčí o tom případ Jiřího Wolfa, který si odpykává šestiletý trest odnětí svobody za to, že se snažil uveřejnit v zahraničí zprávu o poměrech v nápravně výchovném ústavu v Minkovicích. Před několika dny, 28. dubna 1986, byl krajským soudem v Českých Budějovicích odsouzen 44letý lesní dělník Jaroslav Švestka za to, že napsal literární dílo „Orwellův rok“, v němž se snažil konfrontovat Orwellův román se skutečností, jak ji sám v roce 1984 prožíval. Část svého literárního deníku se pokusil zaslat čs. poštou svému příteli do NSR. Podobně jako románový hrdina Winston Smith byl i Jaroslav Švestka v průběhu svého psaní v roce 1984 uvězněn a byl dva měsíce ve vazbě. Nyní ho soud za tuto činnost – tzv. podvracení republiky – odsoudil ke dvěma letům vězení a dalším třem letům ochranného dohledu. Po vynesení rozsudku mu byla v soudní síni nasazena pouta a byl odveden do vazby.E3Viz Sdělení VONS č. 401. Tamtéž, roč. 7 (1984), č. 11, s. 15; Sdělení VONS č. 518. Tamtéž, roč. 9 (1986), č. 7, s. 5–6.
Další bariéry a rizika při získávání a šíření informací byly popsány v dokumentu Charty 77 č. 20 z roku 1984 Právo na informace z 1. 12. 1984.E4Srv. D290 (1. 12. 1984).
3. Překážky kladené příbuzenským kontaktům
V Československu jsou dlouho neřešené a i nevyřešené případy rodin, které jsou rozděleny hranicemi a přejí si spojení. Ještě častější jsou případy, kdy čs. úřady brání v návštěvách nejbližších příbuzných, třeba proto, že čs. občan, žijící v cizině, si dosud tzv. neupravil poměr k čs. státu, tj. nesložil patřičnou částku, za niž by byl „propuštěn ze státního svazku“. Chceme Vás upozornit na jeden příklad za všechny. V roce 1982, kdy ještě nebylo známo, že Stanislav Devátý podepsal Chartu 77, probíhalo u okresního soudu v Gottwaldově jednání o jeho rozvodu s manželkou, která se bez souhlasu čs. úřadů usídlila v USA. S. Devátý přesto soudu navrhl, aby jeho dcera byla svěřena do výchovy matce. Soud ji však svěřil, zjevně z politických důvodů, do péče S. Devátého. V roce 1984 a 1985 S. Devátý několikrát požádal čs. úřady o povolení k návštěvě dcery. Bylo mu to vždy zamítnuto. Toto zamítavé rozhodnutí je opět politicky motivováno, tentokráte je projevem nedůvěry vůči S. Devátému, neboť v té době již vešlo ve známost jeho signatářství Charty 77. Stanislav Devátý napsal k věci řadu podání – marně. V příloze Vám postupujeme jeho dopis prezidentu republiky, který byl zveřejněn v Informacích o Chartě 77, červen 1984.E5Srv. Devátý, Stanislav: Vážený pane prezidente. Gottwaldov 14. května 1984. Informace o Chartě 77, roč. 7 (1984), č. 6, s. 8–9.
4. Shrnutí
Vylíčené okolnosti vytvářejí ovzduší uzavřené společnosti. Státní hranice se v ní často stává nejen překážkou pro styk bratra a sestry, rodičů a dětí. Stává se rovněž bariérou pro proudění důležitých sociálních, ekonomických, kulturních a technických informací, bez jejichž svobodné výměny není rozvoj mezilidských kontaktů ve smyslu helsinské smlouvy myslitelný. Situaci jen dokresluje, že v Praze, kdysi rušném centru kultury a žurnalistiky, existuje dnes pouze jedna západní tisková agentura, v níž pracuje nastálo jeden zahraniční novinář (AFP). Svého stálého zpravodaje zde ještě má televize NSR.
Závěrem konstatujeme, že jsme na skutečnosti uvedené v bodech 1, 2 a 3 čs. orgány opakovaně upozorňovali, a to v dokumentech Charty 77, v dopisech jednotlivých signatářů a ve sděleních Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných, jež jsou zasílány Federálnímu shromáždění ČSSR. Bohužel, k podstatnému zlepšení uvedeného stavu dosud nedošlo.
V příloze Vám ještě zasíláme výňatky z dokumentů Charty 77 z let 1985 a 1986 o problematice cestování:
- Dokument Ch 77 7/85 Návrh legislativních úprav1Body 5 a 6 přílohy. se zabývá v celé šíři právní problematikou cestování čs. občanů.E6Srv. D299 (20. 3. 1985).
- Dokument Ch 77 9/86 K desátému výročí přijetí paktů o lidských právech24., 5. a 6. odstavec dokumentu. se rovněž zabývá právní problematikou cestování z hlediska přijatých mezinárodních paktů.E7Srv. D329 (18. 3. 1986).
- Dokument Charty 77 7/86 Prostor pro mladou generaci navrhuje v II. kapitole zřídit levné prázdninové tábory, jež by usnadnily tematicky motivovaná setkání mladých lidí z obou částí Evropy.E8Srv. D327 (6. 3. 1986).
K problematice týkající se informací připojujeme ještě výňatek313. až 19. odstavec (v úpravě přílohy Listů č. 1/85, kde dokument vyšel). z dokumentu č. 20/84 Právo na informace, doplňující údaje našeho dopisu.E9Viz pozn. 4.
Poslední přílohou je dopis Stanislava Devátého prezidentu republiky.
Martin
Palouš, Anna Šabatová,
Jan Štern
mluvčí Charty 77
Zdroj
- Informace o Chartě 77, roč. 9 (1986), č. 7, s. 2–3.
Plné znění
- In: Svědectví, roč. 20 (1986), č. 78, s. 244–245
- Americké listy, č. 23 (6. června 1986).
| 1. | Body 5 a 6 přílohy. |
| 2. | 4., 5. a 6. odstavec dokumentu. |
| 3. | 13. až 19. odstavec (v úpravě přílohy Listů č. 1/85, kde dokument vyšel). |
| E1. | Konference byla svolána na dny 14.–16. dubna 1986.
Jednala o kontaktech mezi lidmi, o zlepšení styků mezi obyvatelstvem
signatářských států KBSE v rámci dohody helsinského a madridského
Závěrečného aktu o spolupráci v Evropě. Zúčastnilo se jí 250 delegátů z 35 zemí.
Konference řešila problémy svobodného pohybu rodinných příslušníků do různých zemí, zrušení cestovních doložek atd. Stížnosti na porušování lidských práv, zejména nejnaléhavější případy rozdělených rodin, soustředila zejména Mezinárodní společnost pro lidská práva, která přesunula svůj sekretariát z Frankfurtu do Bernu. Kompromisní návrh vypracovala skupina delegátů neutrálních a neangažovaných zemí v čele s Rakouskem a Švýcarskem. Bylo připraveno 46 návrhů, ale sjednotit názory na text závěrečného dokumentu se bohužel nepodařilo. Americká delegace odmítla závěrečný dokument přijmout. Konference skončila po šesti týdnech jednání. Zároveň se v Bernu konala paralelní konference, kterou svolal mezinárodní Sacharovův výbor a mezinárodní výbor odporu proti násilí z Paříže. Na této konferenci byly předloženy materiály o násilí a teroru proti obráncům lidských práv v SSSR a o masovém vraždění sovětskou armádou v Afghánistánu. Předsedal jí sovětský disident V. Bukovskij a zúčastnil se jí mj. Y. Montand. Dopis Charty byl 21. 5. 1986 doručen všem delegátům prostřednictvím pařížského Výboru na podporu Charty 77. |
| E2. | Srv. Ostraha. Informace o Chartě 77, roč. 9 (1986), č. 5, s. 17. |
| E3. | Viz Sdělení VONS č. 401. Tamtéž, roč. 7 (1984), č. 11, s. 15; Sdělení VONS č. 518. Tamtéž, roč. 9 (1986), č. 7, s. 5–6. |
| E4. | Srv. D290 (1. 12. 1984). |
| E5. | Srv. Devátý, Stanislav: Vážený pane prezidente. Gottwaldov 14. května 1984. Informace o Chartě 77, roč. 7 (1984), č. 6, s. 8–9. |
| E6. | Srv. D299 (20. 3. 1985). |
| E7. | Srv. D329 (18. 3. 1986). |
| E8. | Srv. D327 (6. 3. 1986). |
| E9. | Viz pozn. 4. |
Pole
| Název | Hodnota |
|---|---|
| Řada | Dokumenty Charty 77 |
| Den | 2 |
| Měsíc | 5 |
| Rok | 1986 |
| Zpracovaný | true |
| OCR | false |
