D343

1986, 20. srpen, Praha. – Prohlášení k 18. výročí vojenské intervence v Československu. (Dokument č. 22/86)

Prohlášení Charty 77 k 18. výročí 21. srpna 1968^{E1V AFMV–CH 77 RO 31/86, kart. 8 je uložen text dokumentu pořízený z monitoringu RFE, na němž je podtržená rukopisná poznámka pracovníka FMV: „Zaměřit agenturu na zjištění, jak bylo organizováno, že příprava nebyla zachycena.“}

Jsou data, která se připomínají sama a není třeba je dlouze komentovat. Všichni víme, co se tenkrát stalo. Pro některé je to dodnes osudový zážitek, pro ty mladší už jen historický fakt. Ovšem živý fakt, tak živý, že se i letos kvůli událostem osmnáct let starým konal dne 8. dubna ve Frýdku-Místku soud nad šesti mladými dělníky,^{E2Srv. Sdělení VONS č. 523: Tresty za nápisy na zdech ve Frýdku-Místku. Informace o Chartě 77, roč. 9 (1986), č. 7, s. 9–10. Podle tohoto sdělení se proces konal 28. 4. 1986.} z nichž nejstaršímu je pouhých čtyřiadvacet let. Za vinu se jim kladlo, že v letních měsících roku 1983 a 1984 popsali frýdecké podchody nápisy, které se pojí k oné srpnové noci i ke všemu, co z ní povstalo. Jeden z těch nápisů zní: Socialismus – ano, ale jinak!^{E3Z dalších nápisů vyjímáme: „Jan Palach žije“, „Chceme svobodu“, „Dejte lidem právo“.} Dalibor Helštýn, dělník z Tesly Rožnov, byl za uvedené nápisy odsouzen k dvaceti měsícům odnětí svobody, ostatní k mírnějším trestům.^{E4Dalibor Helštýn byl odsouzen za trestný čin pobuřování k 20 měsícům nepodmíněně; za trestný čin výtržnictví byli nepodmíněně odsouzeni Milan Oboda k 18 měsícům, Igor Kohut k 6 měsícům a Ivo Kantoš k 12 měsícům. Petr Škuta a Tomáš Gavlas byli odsouzeni k nápravnému opatření.} Tedy vskutku výchovná lekce z dějepisu.

Charta 77 se k událostem, které započaly 21. srpna 1968, nejednou vyslovila, naposledy obšírným loňským dokumentem. Nechceme proto opakovat věci, které již byly řečeny. Snad jen toto:

V prvním odstavci prvního článku Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, který je od 23. března 1976 i pro nás závaznou normou, se praví:

„Všechny národy mají právo na sebeurčení. Na základě tohoto práva svobodně určují svůj politický statut a svobodně uskutečňují svůj hospodářský, sociální a kulturní vývoj.“

Jsou určitá práva, která jsou nezcizitelná. Právo na sebeurčení k nim patří. Nikdo není oprávněn je oklešťovat a nikdo též není oprávněn se tohoto práva zříkat – tím méně za celý národní kolektiv a dokonce za přicházející pokolení. Z toho vyplývá postoj Charty 77 k následkům vojenského zásahu dne 21. srpna 1968: je zásadový a zároveň občansky činorodý. Jakkoli je důležité nic nezapomenout, ještě důležitější je důsledky neblahých událostí překonávat – a posléze překonat. Každý praktický krok obnovující sebevědomé občanství v naší zemi k tomu bezpochyby přispívá.

Martin Palouš, Anna Šabatová, Jan Štern
mluvčí Charty 77

Na vědomí Federálnímu shromáždění ČSSR.

Zdroj

• Informace o Chartě 77, roč. 9 (1986), č. 10, s. 4.

Plné znění

• In: Listy, roč. 16 (1986), č. 5, s. 4
• Nový domov, roč. 37 (1986), č. 16.

Komentář

• Americké listy, roč. 35, 29. srpna 1986.

Pole