D344

1986, 15. září, Praha. – Odpověď na dopisy Ladislava Cermana z 27. června a 6. července 1986, jimiž odvolal svůj podpis pod Prohlášením Charty 77 (Dokument č. 23/86)

Dopis Ladislava Cermana mluvčím Charty 77

V České Skalici 27. 6. 1986

Vážená paní Šabatová,

odvolávám tímto svůj podpis Charty 77. V současné době považuji Chartu 77 a její činnost za výhradně formální záležitost. Veškerá prohlášení vydávají mluvčí Charty 77 bez jakékoliv předchozí demokratické diskuse s ostatními signatáři.

Problému informovanosti a vůbec systému kontaktů se nikdy nevěnovala dostatečná pozornost.

V poslední době se v prohlášeních Charty 77 objevily též nedostatečně fundované úvahy na téma zahraniční politiky, což vyvolalo značné znepokojení a narušilo důvěru k Chartě 77 doma i v zahraničí.

Po deseti letech se Charta 77 stala záležitostí několika desítek privilegovaných chartistů-profesionálů, kteří si jejím jménem upevňují osobní pozice v zahraničí a zapomínají na původní úmysl Charty 77. Vybudovat platformu pro demokratickou diskusi o problémech u nás v ČSSR, které by se mohli zúčastnit všichni signatáři bez ohledu na to, jaké postavení ve společnosti zastávali v minulosti nebo jaké zastávají dnes v Chartě 77, se nepodařilo.

Děkuji za pochopení.

Ladislav Cerman, narozený 26. 11. 1952,

bytem Pospíšilova 249, 552 03 Česká Skalice

Dodatek k mému odvolání podpisu Charty 77 (mluvčím Charty 77)

V Č. Skalici 6. 7. 1986

Svým odvoláním podpisu Charty 77 nezavrhuji její ideály, které jsou obsaženy v helsinských dokumentech a jež jsou její podstatou a nejvyššími hodnotami, které lidstvo má a ke kterým dospělo. Jsou to základní lidská práva, která by měla platit pro každého lidského jednotlivce bez rozdílu.

Chartě 77 se nedá upřít, že dokázala podnítit diskusi o problémech v Československu a že přinejmenším urychlila zlepšování situace v oblastech, které byly předmětem její kritiky. Poukázala i [na] některé problémy do té doby u nás téměř opomíjené, jako je např. ochrana životního prostředí aj.

Domnívám se, že po zhruba sedmi letech své existence se měla Charta 77 zrušit prohlášením, že splnila svoji roli a vyčerpala tak svoji funkční úlohu podnětu k narušení pasivity a lhostejnosti občanů.

Co Charta chtěla říci, již řekla, a spekulovat s tím, co je nebo není v polemikách plných sofismat a úvah k ničemu nevedoucích – to se mi zdá zbytečné. Charta 77 byla opozicí, teď už je jen Vaší pozicí, dobrou pozicí prominentů žijících ze zahraničních podpor, kteří občas uveřejní diskusi plnou novotvarů, pozic, nad- a mimopozic, ale o co jde? Vaše pozice chartistů-prominentů je jistá, dokud se neprohlásíte za opozici a dokud budete balancovat v mezích, které Vám nepsaným, jaksi ustáleným způsobem vymezily oficiální instituce. Šlápnout vedle, za tuto hranici, by pro Vás znamenalo přijít o poměrně klidnou pozici, kterou jste díky Chartě 77 získali.

Doufám, že tento dopis přispěje ke skutečné konstruktivní diskusi.

Moje rozhodnutí ze dne 27. 6. 1986 o odvolání podpisu Charty 77 je definitivní a souhlasím s jeho zveřejněním i případným zveřejněním tohoto dopisu.

S pozdravem

Ladislav Cerman, dělník,

Pospíšilova 249, 552 03 Česká Skalice

odesláno 14. 7. 1986 z Prahy

Dopis Ladislavu Cermanovi

Milý pane Cermane,

litujeme toho, že odvoláváte svůj podpis pod Chartu 77. Ve Vašich důvodech je jeden, pro nějž bychom Vám rádi odpověděli obšírněji: píšete, že chartisté-prominenti si chrání svou „jistou“ pozici, že se nechtějí prohlásit za opozici a balancují v mezích, které jim nepsaným, ale ustáleným způsobem vymezily oficiální instituce, že se bojí jít za tuto hranici, protože by to pro ně znamenalo přijít o poměrně klidnou pozici, kterou „díky Chartě 77“ získali. A k tomu všemu dodáváte, že chcete přispět ke skutečné konstruktivní diskusi.

Dovolte, abychom Vám položili otázku: O čem? O tom, že Charta 77 se měla zhruba po sedmi letech své existence zrušit prohlášením, že splnila svou roli, že vyčerpala svoji „funkční úlohu podnětu k narušení pasivity a lhostejnosti občanů“? O tom, že by se měla prohlásit za opozici, která by nerespektovala hranice, jež „několika desítkám privilegovaných chartistů-profesionálů“ vymezila vláda?

To jsou teze, které nelze brát vážně. Charta se nemůže zrušit nějakým prohlášením, pokud trvá její úkol. A ten trvá, protože záleží v zákonném odporu vůči všemu, co platný zákon (právo) porušuje. Není pravda, že Charta 77 vyčerpala svou úlohu a není pravda, že její úloha záležela v tom, aby narušila pasivitu a lhostejnost občanů. Její poslání tkví hlouběji. Přečtěte si ještě jednou dobře základní Prohlášení Charty 77 z 1. 1. 1977. Od principu zákonného odporu nemůžeme ustoupit v žádném případě. Byl by to krok do tmy. Charta 77 by popřela samu sebe. A to i proto, že moc ji označila za útvar protispolečenský a protistátní. Po právu? Jistě to nebudete tvrdit.

Píšete o několika desítkách privilegovaných chartistů-profesionálů a prominentů, kteří si žijí v klidu a z podpor ze zahraničí, a tak zapomněli na původní ideály a cíle Charty 77. Jakpak byste asi sestavil jejich seznam? Jak by se Vám asi věci jevily, kdybyste začal uvažovat o konkrétních lidech, z nichž některé znáte dlouhá léta? Neměl byste to tak lehké, jak lehce píšete o anonymních „několika desítkách prominentů“.

Zjistil byste, že nemají poměrně klidnou pozici „díky Chartě 77“, nýbrž že Charta 77 existuje díky tomu, že desítky a desítky lidí vytrvale zápasí o její existenci. Někteří jsou známější, někteří méně známí. Ale o všech platilo a platí, že Chartu 77 vyvzdorovali na státní moci nikoli svým „poměrně klidným životem“, nýbrž právě naopak. Vy v nich chcete vidět jakousi brzdu, která zřejmě brání vzniku demokratické opozice (pravé opozice); tedy cosi jako žábu na prameni. Ve skutečnosti se zasloužili o to, že v Československu existuje (vůbec existuje) nezávislá tribuna, kterou znají statisíce lidí doma i za hranicemi, které si mnozí váží a kterou musí v jisté míře respektovat i státní moc. A jestliže je právě teď neposílá do vězení, pak jen proto, že ví, že má co dělat s lidmi, kteří jsou odhodláni jí veřejně oponovat i za tu cenu, že se ocitnou (případně znovu ocitnou) ve vězení.

I Vy jste ostatně napsal o Chartě i leccos dobrého. Ale vcelku ji hodnotíte příliš nízko. Nejste však sám. V opozici k ní je celý proud lidí, kteří kritizují Chartu 77 v duchu Vašich radikálních tezí. A nikoli teprve od včerejška. Názory a postoje těchto lidí jsou často zcela protichůdné, ale jedno je spojuje: tak či onak záporný postoj k Chartě 77. Vědí o něčem lepším? Dejme tomu, že vědí. Ale jsou jejich představy životné, mají smysl pro skutečnost, řídí se patočkovským, že pravda má nás, a nikoli, že pravdu máme „my“?

Kladete důraz na to, že Chartě 77 se nepodařilo vytvořit co nejširší „platformu pro demokratickou diskusi“. O něčem podobném se debatovalo už v létě 1977. A už tenkrát se ukázalo, že je to velmi komplikovaný úkol, který se bude řešit dlouhým vývojem. A že v podmínkách, v nichž Charta 77 musí existovat, se to nemůže podařit ani trochu uspokojivě, zvláště pokud jde o mimopražské, ale nejen pokud jde o ně. Důvody jsou prosté: záleží právě v tom, že chartisté nejsou političtí profesionálové, kteří si žijí (na rozdíl od ostatních občanů) v relativním klidu, nýbrž občané, jejichž „prominentní“ angažovanost představuje ten nejostřeji sledovaný vlak. O tom víte něco sám z vlastní zkušenosti. Tím nechceme říci, že bijete na zcela falešnou strunu. Jen se nám nezdá být v pořádku Váš příspěvek: gesto, jímž se obracíte k Chartě zády. I Vy jste měl možnost – a máte ji stále – ovlivňovat podle svých sil to, co dělají mluvčí. (Pravda, mimopražští mají situaci ztíženu, což ovšem není vina těch, kdož žijí v Praze.) Ale nesměl byste žít v představě, že někdo vymyslí a uvede v život víceméně dokonalý systém (organizaci) demokratické diskuse a vzájemné konzultace. A když se to nestalo, že chyba je v těch, kteří dělají to, co je povýtce nedokonalé. Problém, jehož se zde dotýkáme, není ostatně nový. Patří k politickému životu odjakživa.

Ve Vašich dopisech je jeden poměrně konkrétní bod. Píšete, že v poslední době se v prohlášeních Charty 77 objevily nedostatečně fundované úvahy na zahraničněpolitická témata, že to vyvolalo značné znepokojení a narušilo důvěru k Chartě doma i v zahraničí. Ale co považujete za „fundované“? Mezi chartisty probíhá už několik let diskuse o poměru k mírovým hnutím a v souvislosti s tím o pojetí míru a svobody. Mezi těmi, kdož se na diskusi aktivně podílejí, existuje poměrně dalekosáhlá shoda o nedělitelnosti míru a svobody a o pozitivním významu helsinského procesu. Značně odlišná stanoviska zaujímá část exilu. Která stanoviska jsou „fundovaná“ a která nikoliv? Jestliže diskusi sledujete (a zřejmě něco víte, když pronášíte tak kategorický soud), proč se k ní nevyjádříte věcněji?

Možná, že kdybyste to učinil (třeba i dodatečně), že by se našel způsob řešení otázek, které Vás zřejmě upřímně trápí. Snad byste si porozuměl s někým, kdo rozvíjí politickou aktivitu, jež tak či onak překračuje rámec Charty 77. V každém případě jsme přesvědčeni o tom, že bychom se spolu mohli a měli pokusit – a to bez jakékoli předpojatosti – o nový začátek.

Martin Palouš, Anna Šabatová, Jan Štern
mluvčí Charty 77

Zdroj

• Informace o Chartě 77, roč. 9 (1986), č. 10, s. 4–5.

Pole

Název	Hodnota
Řada	Dokumenty Charty 77
Den	15
Měsíc	10
Rok	1986
Zpracovaný	true
OCR	false