D389

1987, 14. duben, Praha. – Dopis delegátům 11. sjezdu Revolučního odborového hnutí. (Dokument č. 30/87)

Vážené delegátky, vážení delegáti,

obracíme se k Vám a Vaším prostřednictvím ke všem členům československého odborového hnutí – jménem Charty 77.^{E1XI. všeodborový sjezd
se konal 14.–17. dubna 1987 v Praze za účasti 1900 delegátů.} Domníváme se, že úsilí odborů a úsilí obránců lidských práv by mělo směřovat ke společnému cíli: k větší sociální, politické a duchovní svobodě člověka.

Odborové hnutí se zrodilo v Anglii a podnět k němu dala skupina lidí, jimž se říkalo chartisté. Jejich zásluhou byl roku 1833 přijat první zákon o práci mládeže v továrnách, v roce 1836 prosadili chartisté větší svobodu tisku, v roce 1837 zlidštění trestního práva a v roce 1847 uzákonění desetihodinové pracovní doby. Kromě toho usilovali o demokratizaci tehdejšího volebního systému a britského parlamentarismu vůbec. Ti, kdo dali podnět ke vzniku evropského odborového hnutí, byli skutečnými průkopníky sociálních a politických práv a zanechali za sebou viditelnou stopu.

Zamyslíme-li se z tohoto hlediska nad posledními sedmnácti lety čs. odborů, nenajdeme tu žádnou srovnatelnou iniciativu v oblasti hospodářské politiky, v oblasti sociálního zákonodárství, nemluvě už o politických a občanských právech. I návrh na přestavbu hospodářského systému byl nedávno veřejnosti předložen bez samostatného odborového stanoviska. A přitom bylo k čemu se vyjádřit: k otevřené otázce samosprávy, k závažným sociálním problémům, které tu vyvstávají, i k tomu, jak si odbory svou příští roli samy představují. Zato byl současně s ohlášením přestavby do čela pětimilionového ROH dosazen muž, který má za sebou činnost diplomata, ale jako odborářského vůdce ho nikdo nezná.^{E2Ve funkci předsedy Ústřední rady
odborů vystřídal
Karla Hoffmanna bývalý
velvyslanec v Moskvě Miroslav Zavadil.}

Moderní vývoj dal odborům za úkol být na stráži práv pracujícího člověka, bránit jeho nárok na spravedlivou odměnu, na bezpečné a zdravotně nezávadné pracovní podmínky, na rozumné vymezení pracovní doby. A nejen to: kdo jiný než právě odbory by měly dbát také o to, aby zaměstnanci nebyli diskriminováni pro svůj původ nebo přesvědčení, ale aby byl každý hodnocen podle výsledků své práce a podle svých charakterových a odborných kvalit.

Jak ale vypadá posledních sedmnáct let činnosti ROH? Předně nejsou odboráři svým vedením informováni o skutečných změnách životních nákladů. Mohli by se to dovídat názorně, kdyby dostávali informace o tzv. spotřebním koši průměrné české a slovenské rodiny, o pohybu reálných mezd a jiné. Takové informace ale většina odborářů nedostává. Pokud takové informace lidem chybějí, mohou sdělovací prostředky do nekonečna poukazovat na nepřetržitý vzestup nominálních mezd a tvrdit, že životní úroveň obyvatelstva neustále stoupá. Ve skutečnosti životní úroveň u nás v důsledku inflačních tendencí stagnuje a u některých skupin obyvatelstva dokonce klesá.

A jak se to má s pracovní dobou a s bezpečnými a zdravotně nezávadnými podmínkami práce? Zámečník Antonín Malý ze závodu Kompresory, ČKD Praha, říká: „Kdo zná například naše závody ve Vysočanech, musí si položit otázku, co bude, když závody jako je Lokomotivka, Trakce, Kompresory a další nebudou plnit plán, protože jejich situace ve výrobní základně je na hranici únosnosti. To přece nelze řešit tím, že již v plánu budeme stavět na vysoké přesčasovosti…“ Ing. Michal Kalcun, ekonomický náměstek ředitele ZTS Košice, k tomu dodává: „Když chceme splnit společenskou objednávku ve výrobě, musíme nutit dělníky do prodloužených směn…“ Oba citáty jsou z Rudého práva, první z 23. března a druhý z 3. dubna letošního roku.

Zákonná pracovní doba se tedy dalekosáhle překračuje, a to nejen v železniční dopravě a v hornictví, ale i ve strojírenství, všude tam, kde je technickou zaostalost nutno kompenzovat větším vypětím a delší pracovní dobou. Zvlášť kritická je po této stránce situace žen v některých provozech.^{E3Věta připsána rukou.} A odbory k tomu mlčí.

Jestliže se některé naše dílny a závody proměnily v průběhu sedmdesátých a osmdesátých let v technická muzea, pak je v nich práce nejen málo produktivní, ale i málo bezpečná a o to víc zdraví škodlivá. Odpovědnost za tento stav nese ovšem na prvním místě neprozíravé plánování a hospodaření a vůbec celá administrativně direktivní soustava. Avšak na technické a ekonomické zaostalosti se podepsalo i Revoluční odborové hnutí. Ne ovšem svou činností, ale právě svou nečinností. Kdyby totiž dokázalo už před deseti či patnácti lety říci: „Tyto pracovní podmínky jsou nepřípustné, za takovou cenu se plán plnit nebude“, muselo by hospodářské vedení hledat jinou, technicky progresivnější cestu jak vyrábět. Kde zaměstnavatel – ať už je to soukromá firma nebo stát – nenarazí na takový odpor, tam volí cestu nejmenšího odporu. A cesta nejmenšího odporu je skoro vždy tou nejhorší cestou.

Má-li se odborové hnutí zase rozhýbat, musí takový pohyb vyjít z nás. Dovolte nám proto opakovat, co už jsme jednou řekli ve Slovu ke spoluobčanům: „Všichni můžeme vzít vážně svou odborovou příslušnost, domáhat se svých formálně vyhlášených a nerespektovaných práv, volit do odborových orgánů neohrožené tlumočníky skutečné vůle lidí, po svobodné diskusi vybrané zástupce, a ne jenom odjinud doporučené, za poddajnost dobře odměňované byrokraty.“

A pokud se nám to alespoň zčásti podaří, cosi podstatného se v našem životě změní. Mocní dostanou konečně partnera, který je naučí počítat s kritikou a respektovat ji. A pracující lidé pochopí jednu velmi důležitou věc: že odborová organizace nemusí být jen distributorem rekreačních poukazů a pobočníkem ředitele. Že to může být i jejich záštita.

Jan Litomiský, Libuše Šilhánová, Josef Vohryzek
mluvčí Charty 77

Zdroj

ČSDS, sb. Charta 77 (archiv L. Šilhánové). – Strojopis, průpis.

Plné znění

In: Informace o Chartě 77, roč. 10 (1987), č. 6, s. 2–3.

Komentáře

Aktuality I. Suchého. RFE 14. dubna 1987. ÚSD, sb. FMV-Ch, RO 49/87-9
Aktuality A. Kalinové (19.–20. dubna 1987, RFE). Tamtéž, RO 53/87-9.

E1.	XI. všeodborový sjezd se konal 14.–17. dubna 1987 v Praze za účasti 1900 delegátů.
E2.	Ve funkci předsedy Ústřední rady odborů vystřídal Karla Hoffmanna bývalý velvyslanec v Moskvě Miroslav Zavadil.
E3.	Věta připsána rukou.

Pole

Název	Hodnota
Řada	Dokumenty Charty 77
Den	14
Měsíc	4
Rok	1987
Zpracovaný	true
OCR	false