D393

1987, 30. duben, Praha. – Dopis kulturnímu výboru České národní rady, Ministerstvu školství ČSR a odborným institucím se stanoviskem k připravovaným změnám pravidel českého pravopisu. (Dokument č. 34/87)

Kulturnímu výboru ČNR

Prezidiu ČSAV

Ústavu pro jazyk český ČSAV

Ministerstvu školství ČSR

Katedře českého jazyka Filozofické fakulty Karlovy univerzity

K připravovaným změnám pravidel českého pravopisu

Přede dvěma lety vzbudila široký ohlas zpráva o připravované změně pravidel českého pravopisu. Jeden z diskutovaných návrhů, jehož uskutečnění předpokládalo radikální reformu ve smyslu maximálního přizpůsobení pravopisu výslovnosti, vyvolal tehdy odmítavý postoj veřejnosti. Kritické hlasy varovaly před negativními důsledky takové reformy, která by rázem extrémně změnila grafickou podobu jazyka a mladším generacím by odcizila celý literární odkaz, vytištěný podle pravidel dosavadních. Uživatelé jazyka protestovali i proti umělosti takového zvratu, který by místo slíbeného usnadnění pravopisu přinesl pravopisné nesnáze nové.

Široký spontánní zájem o otázky jazyka a jazykové kultury způsobil, že se ve sdělovacích prostředcích proti všem zvyklostem dostalo ke slovu veřejné mínění, které po určitou krátkou dobu nebylo možno potlačit nebo utajit. Výměna názorů brzy ustala a státní moc důvěrně sdělila odborným místům zákaz jakékoli změny pravidel českého pravopisu.

Teď se však situace mění. Na začátku února 1987 oznámil na veřejné schůzi KSČ v Ústavu pro jazyk český ČSAV prof. dr. Jan Petr, DrSc., že se připravuje nová redakce pravidel českého pravopisu. Nová kodifikace pravopisné normy by měla být publikována ještě v tomto roce. Zpracovává ji komise, jejíž složení nebylo sděleno. Také o rozsahu a závažnosti změn se přítomní lingvisté nic nedověděli. Ředitel ústavu profesor Petr pouze důrazně upozornil, že jeho informace je přísně důvěrná a nesmí se dostat na veřejnost.^{E1Ředitel Ústavu pro jazyk český ČSAV prof. dr. Jan Petr, člen-korespondent ČSAV, zaslal 14. 5. 1987 předsedovi ČSAV akademiku J. Římanovi následující stanovisko k dopisu Charty 77: „K dopisu Charty 77/34/87 s datem 30. 4. 1987, který přišel do ÚJČ ČSAV poštou doporučeně (odeslán z pošty Praha 01, č. 7563 dne 5. 5. 87), dovoluji si sdělit toto: příprava nových pravidel českého pravopisu se uskutečňuje na základě písemného usnesení oddělení školství a vědy ÚV KSČ a je zařazena mezi prioritní úkoly ústavu (jako položka SPZV IX-8–7/03). Podle časového harmonogramu byl první návrh úprav postoupen koncem roku 1986 prezídiu ČSAV a oddělení školství a vědy ÚV KSČ, v současné době tento návrh posuzují vybraní recenzenti (adresář byl projednán a schválen na oddělení školství a vědy ÚV KSČ). O této etapě příprav jsem Vás, soudruhu předsedo, informoval. Je pravda, že na veřejné stranické schůzi ústavu dne 17. února 1987 jsem ve svém obvyklém vystoupení podal přehled všech plánovaných úkolů v ústavu a rozvahu, jak je jejich řešení personálně a věcně zajištěno. O pravidlech jsem se také zmínil, uvádějí se v úkolech SPZV a ve výročních zprávách ústavu. Potud nejde o žádné tajemství. Nikdy a nikde jsem však z pochopitelných důvodů neuváděl, čeho se budou úpravy nejspíše týkat a kdo připravuje pod mým osobním vedením návrh nového textu pravidel. Požádal jsem účastníky schůze, aby o přípravě pravidel nemluvili, avšak pochybuji, že bych označil tuto informaci za přísně důvěrnou. Jako takovou bych ji přece nikdy nesděloval na veřejné schůzi. Nedovedu říci, který pracovník ústavu mohl informovat o tomto úkolu SPZV chartisty. Je však příznačné, že od zmíněné schůze a napsání jejich dopisu uplynula doba více než dvou měsíců a že dopis neobsahuje žádné podstatné informace o dalším průběhu přípravy pravidel, které zná pouze užší vedení ústavu, nezná je ani ústavní rada. Sdělil jsem je osobně s. dr. V. Havlíčkovi při našem nedávném rozhovoru. Z toho se dá soudit, že informace o pravidlech vyplývá jen z mého rámcového referátu na veřejné stranické schůzi o plnění úkolů SPZV a že chartisté nepověřili svého informátora z ústavu, aby o přípravě pravidel získal podrobnější informace. Dosavadní postup přípravy pravidel považuji za správný a odpovídající závazkům, které vyplynuly z usnesení oddělení školství a vědy ÚV KSČ a harmonogramu. O postupu prací budu i nadále informovat Vás, vážený soudruhu předsedo, i s. místopředsedu akademika Z. Snítila. Pokud by zmíněný dopis chartistů vyvolal výraznější odezvu ve veřejnosti, budu konzultovat s oddělením školství a vědy ÚV KSČ a vedením ČSAV opatření, která by bylo třeba učinit.“ ÚSD, sb. FMV-Ch, strojopis, průpis.}

Péče o jazykovou kulturu vůbec a o jednotlivé její složky je zajisté úkol pro vědecky fundované odborníky. Ti se však v minulosti nestranili živého styku s uživateli jazyka, zejména se spisovateli, redaktory, publicisty, pedagogy a nevyhýbali se plodným sporům, neboť si byli vědomi, že jejich úkol nemůže být úspěšně splněn s vyloučením veřejnosti. Tajnůstkářství a odmítání všech nekontrolovaných názorů a mínění však zavedlo ty, kdo si osobují právo rozhodovat, tak daleko, že utajují chystané změny pravidel českého pravopisu i složení komise, která je má provést, nejen před veřejností, ale dokonce i před jazykovědci, kteří nebyli zmíněným úkolem pověřeni. I dnes by veřejná široká diskuse o otázkách jazykové kultury přinesla mnoho dobrého. V zájmu o jazyk, v péči o něj, by pak otázka pravopisu nemusela nutně zaujímat první místo. Zato tajuplné autoritativní rozhodnutí anonymního orgánu, zaštítěného politickou mocí, která nemá odbornou kompetenci, nemůže jazykové kultuře nijak prospět, neboť není diktováno péčí o jazyk. Je to mocenský zásah, který je v rozporu s českou jazykovědnou tradicí i s etikou vědecké práce; kromě toho znevažuje vědecké pracovníky, ignoruje spisovatele, publicisty, novináře, pedagogy, kteří užívají jazyka při výkonu svého povolání, a popírá zásady svobodné diskuse v otázce, která se týká všech uživatelů jazyka.

Nevyjadřujeme žádné společné stanovisko ke změnám, k nimž má v pravidlech českého pravopisu docházet, nebo jak často mají být prováděny. Považujeme však za své právo i povinnost kritizovat nepřípustné utajování věci veřejného zájmu, jako by šlo o vojenské tajemství.

Navrhujeme proto, aby Ústav pro jazyk český dal podnět k široké veřejné diskusi o všech aktuálních otázkách jazykové kultury včetně otázky úpravy pravidel českého pravopisu a aby k této diskusi byli přizváni všichni uživatelé jazyka, které tato problematika zajímá. Kultuře jazyka nemůžou prospět tajná jednání, ale veřejná debata.^{E2K reformě pravidel českého pravopisu se vyjádřilo také 22 spisovatelů v dopise Ústavu pro jazyk český. Zprávu o tom uveřejnil Ludvík Vaculík v samizdatovém časopise Obsah, říjen 1987, s. 97: „Dne 22. června 1987 poslali uvedení tazatelé Ústavu pro jazyk český ČSAV tento dopis: Vážení pánové, ve veřejnosti se opět mluví o tom, že se připravuje radikální reforma českého pravopisu, a to tentokrát za zavřenými dveřmi. Myslíme si, že taková reforma je věcí celé kulturní veřejnosti, a nevěříme zatím, že by veřejnost mohla být pominuta. Prosíme o informaci, zda se taková reforma připravuje a jaký má mít ráz. Máme na tom pochopitelný zájem jako lidé pracující s českým jazykem – spisovatelé, překladatelé a literární kritici. Odpověď pošlete na uvedenou adresu jednoho z nás. S pozdravem (Podepsáni: Eva Kantůrková, Milan Šimečka, Milan Jungmann, Zdeněk Urbánek /uvedena jeho adresa/, Václav Havel, Lenka Procházková, Zbyněk Hejda, Petr Kabeš, Zdeněk Rotrekl, Jan Trefulka, Miroslav Zikmund, Karel Pecka, Jiří Kratochvil, František Pavlíček, Milan Uhde.) Když do září nedošla odpověď, šli se dva podepsaní – Zdeněk Urbánek a Ludvík Vaculík – dne 17. 9. zeptat ředitele Ústavu pro jazyk český dr. Jana Petra na osud dopisu. Ten je toho dne nemohl přijmout, požádal o lhůtu několika dní a o dopise řekl, že jej předal ÚV KSČ. V telefonickém jednání se Zdeňkem Urbánkem pak projevil ochotu přijmout jednoho z žadatelů. Došlo k tomu 28. 9. a dr. Petr pak Ludvíku Vaculíkovi v rozhovoru dal odpověď tohoto obsahu: On, dr. Petr, jako ředitel ústavu a pokud jím bude, je zásadně proti takové pravopisné reformě, jež by necitlivě změnila obraz jazyka a odřízla starší literaturu od nové. Toto vyslovil už před několika lety na závěr veřejné diskuse ve svém článku otištěném v Tribuně. – Co se však připravuje, a co bývá vždy asi po čtvrt století nutné, je nová redakce pravidel: je třeba vyřešit některé problémy, s nimiž se veřejnost nejčastěji obrací o radu, odstranit některé „zmatky“ a nedůslednosti. Jako příklad uvedl psaní velkých písmen v názvech institucí. Tuto práci vede sám, jaký bude mít výsledek a kdy bude hotova, nemůže zatím říci. – Na otázku, proč nám takto neodpověděl, řekl, že měl moc práce, připravuje stěhování svého pracoviště a dále – uvedl s omluvou – nemá rád administrativní práci. Na otázku, proč poslal náš dopis ÚV KSČ a zda to nesvědčí o tom, že do práce jazykovědců se vměšuje politická moc, odpověděl, že to byla jenom „procedurální věc“.}

Jan Litomiský, Libuše Šilhánová, Josef Vohryzek
mluvčí Charty 77

Zdroj

• ČSDS, sb. Charta 77. – Strojopis, průpis.

Pole