D426

1987, 17. listopad, Praha. – Dopis předsedovi vlády ČSSR a redakci Rudého práva a Hospodářských novin s dalšími podněty k diskusi o ekonomické reformě a závěr ankety. (Dokument č. 67/87)

K novým pokusům o ekonomickou reformu

(pokračování)

V diskusním dokumentu Charty 77 č. 65 se vyjádřilo celkem 10 ekonomů k připravovaným návrhům na přestavbu hospodářského mechanismu a zákona o podniku. Krátce po vydání tohoto dokumentu dne 30. října t. r. se k diskusi přihlásili další dva ekonomové: Vladimír Kadlec a Ota Šik. Vzhledem k závažnosti jejich stanovisek zveřejňujeme tyto další odpovědi dodatečně.

(Dokument č. 67 navazuje tedy na dokument č. 65.)^{E1Srv. D424 (30. 10. 1987).}

Jan Litomiský, Libuše Šilhánová, Josef Vohryzek
mluvčí Charty 77
Za správnost odpovídá: Libuše Šilhánová, Jeseniova 105, 130 00 Praha 3

1. Návrhy na přestavbu hospodářského mechanismu přebírají některé stimuly z ekonomické reformy roku 1968.

Jenže: naši normalizátoři během posledních téměř 20 let jednak prohloubili, jednak rozšířili tehdejší disproporce a deformace. Např. v dodavatelsko-odběratelských vztazích nejde dnes již jen o nedostatky, ale o krizové jevy a o demoralizující anarchii. Proto by stimulační opatření z roku 1968 už nestačila. Je nutno je doplnit a zesílit.

Je i další důvod, proč stimuly z ekonomické reformy roku 1968 by dnes nestačily zastavit zaostávání našeho hospodářství: naši normalizátoři, aby zakryli svou neschopnost racionálně plánovat a řídit naše národní hospodářství, vypomáhali si v posledních letech nadměrným tiskem inflačního oběživa. Stejně jako tomu bylo za poslední války, zakrývali důsledky inflačního financování uměle udržovaným stropem maloobchodních cen. Politici si tak kupovali souhlas pracujících tím, že se vyplácely mzdy vyšší, než odpovídalo růstu produktivity práce. Proto inflačně vytvářená poptávka nebyla a není na spotřebním trhu hmotně kryta. Proto je poptávka vyšší než nabídka zboží a služeb. Proto oběživo a vklady na vkladních knížkách rostly inflačním tiskem rychleji než výroba hmotných statků. A proto máme i dnes, 40 let po válce, nedostatkové hospodářství ve všech oblastech. Proto dnešní antistimulační důsledky z dosavadních falešných inflačních stimulů – které působí jako hmotně nekrytá nadměrná poptávka – bude muset přestavba dodatečně, zpětně napravit. A to bude bolestivé.

Žili jsme v tzv. normalizaci a žijeme stále na úkor budoucnosti a z podstaty. Zanedbala se údržba, obnova, modernizace strojů a zařízení. Nezbylo na nezbytné investice, které navíc byly drahé, neefektivní. Výrobky z nich byly často nekvalitní a téměř vždy pod světovou úrovní. Jak tu technicky i ekonomicky stále prohlubujeme své zaostávání za hospodářsky rozvinutými zeměmi, je zřejmé z toho, že každým rokem musíme vyvézt více zboží, abychom mohli dovézt stejné množství jako před rokem. Nemáme proto dost tvrdých deviz na dovoz moderní techniky. Abychom se dostali z těchto bludných kruhů, k tomu bude zapotřebí velmi účinných hmotných stimulů, ale nejen jich.

Lze tedy úvahu o stimulech zkratkovitě shrnout asi takto: nízká produktivita práce nevytváří dostatek prostředků na ekonomické stimuly a naše nedostatečné stimuly neumožňují dostatečný růst produktivity práce. Dosavadní inflačně financované stimuly jsou ovšem pro zdravý měnový vývoj velmi zhoubné. Nestačí je jen zastavit. Bude nutno odčinit hříchy minulosti z období normalizace. Proto bude přestavba v oblasti cen tak bolestivá.

2. Rovněž některé demokratizační prvky v návrhu zákona o podniku jsou převzaty z ekonomické reformy 1968.

Jenže jejich účinnost bude dnes již velmi oslabena. Téměř 20 let trvající vrchnostensko-byrokratická normalizace znamenala neracionální plánování a řízení celého národního hospodářství. Vytvořila u příliš velké části pracujících klima společenského nezájmu, apatie, pracovní demoralizace a odcizení mezi lidmi a politickým vedením. Proto i navrhované demokratizační prvky v podnicích zůstanou málo účinné, bude-li nadpodniková sféra dále řízena diletantsky. Vždyť ta dosud nedokázala vyřešit ani tak poměrně jednoduché problémy, jako je zvýšit výrobu např. náhradních dílů nebo zabránit plýtvání surovinami při výrobě nepotřebných, neprodejných nadměrných zásob, ležáků na skladech – něco, co je i v živelném kapitalismu v tak velké míře nemožné. Jak bychom tedy mohli očekávat, že dnešní politické vedení bude schopné řešit daleko složitější problémy naší přestavby?

A tak ani schopný podnikový ředitel – i po zákonem připuštěných demokratizačních ustanoveních – toho moc nedokáže, jestliže nadpodniková sféra zůstane nadále v rukou nekvalifikovaných ekonomů a politiků, kteří se ve skutečnosti bojí demokracie. Neboť „základem demokracie je svobodná kritika a veřejná kontrola“. (T. G. Masaryk, citováno z K. Čapka, Hovory s TGM.)

3. Ekonomická reforma 1968 mohla být provedena ještě téměř bezbolestně. Dnes však, máme-li zastavit každoročně se prohlubující technické zaostávání za hospodářsky rozvinutými zeměmi, musíme obnovit rovnováhu nabídky a poptávky a tržní vztahy. Na vnitřním trhu to bude znamenat zvýšení cen. To si tedy vyžádá oběti od všech (neprivilegovaných) vrstev obyvatelstva. Tyto oběti lze doprovodit jen slibem, že jedině tak by se podařilo překonat naše stále se prohlubující zaostávání za Západem jak v technice, tak v životní úrovni.

To vyvolává dvě otázky: za prvé, kdo zavinil náš dnešní ekonomický úpadek? Za druhé, zda je možno mít důvěru, že ti, kdo úpadek zavinili, jsou schopni nás z dnešní krizové situace vyvést? Nebudou proto všechny oběti nakonec marné?

Za nejdůležitější mimoekonomický předpoklad pokládám proto to, aby přestavba byla prováděna lidmi s potřebnou odbornou a morální kvalifikací, ovšem pokud tito lidé budou vůbec ochotni se – při nezměněném politickém režimu – takového úkolu ujmout.

prof. dr. Vladimír Kadlec, DrSc.

---

1. Dokud budou existovat následující tři základní hospodářské rysy, pocházející ze staré direktivní soustavy, nebudou dosaženy cíle, které sleduje přebudování hospodářského mechanismu. Je to

a) trh prodávajících (tj. nadbytek neuspokojené kupní síly kupujících, nebo jinými slovy, rychlejší růst poptávky oproti nabídce zboží);

b) ceny neodpovídající vývoji poptávky a nabídky (takže též vývoj míry zisku či rentability u jednotlivých výrobků nebude odpovídat vývoji poptávky);

c) monopolistická organizace nabídky zboží (takže kupující, ať už obyvatelstvo nebo podniky, nemají možnost výběru zboží od různých výrobců či prodavačů).

Po dobu existence těchto podmínek nebudou čs. podniky donuceny vyrábět tak hospodárně, inovativně, kvalitně a strukturálně pružně jako podniky v průmyslově vyspělých kapitalistických zemích. To také znamená, že nebudou schopny dostatečně konkurovat na západních trzích, zahraniční obchod bude ztrátový, což opět vyvolá buď rostoucí zadluženost v zahraničí, nebo administrativní brzdění dovozu potřebné nové techniky apod.

Jenom skutečně tržní tlak a domácí či zahraniční tržní soutěž donutí čs. podniky rozvíjet svou výrobu v souladu s vývojem poptávky, vysoce efektivně a inovativně. Zároveň musí být postupně odstraněny dotace podniků, kterými se přerozdělují důchody od ziskových ke ztrátovým podnikům. Budou-li podniky vědět, že je stát nenechá padnout a vždy jejich ztráty vyrovná subvencemi, zmizí jejich úsilí o co nejefektivnější výrobu, to znamená, že musí docházet i ke konkurzu takových podniků, které se po určitých záchranných akcích nedostanou ze ztrátových pozic.

Dosavadní návrhy na přebudování hospodářské soustavy jsou polovičaté a nemohou přinést skutečné ozdravění. Dogmatický strach před uznáním významu skutečného trhu i pro socialistické hospodářství vede k tomu, že se vytváří jednostranný zájem podniků na důchodech a zisku, avšak proti tomuto jednostrannému zájmu výrobců se neposiluje postavení kupujících. To znamená, že výrobci budou mít stále navrch oproti kupujícím, a to se neodstraní žádným morálním odsuzováním či administrativními příkazy.

Strach před zaváděním důsledných tržních vztahů, který je – mimo jiné – diktován též strachem před všeobecnými krizemi a nezaměstnaností, je neodůvodněný, protože tyto jevy nevyvolává tržní mechanismus, nýbrž kapitalistické rozdělování národního důchodu na mzdy a zisky, resp. na spotřebu a investice. Regulace těchto rozdělování za socialismu může zabránit vzniku makroekonomických nerovnováh a krizím. Tržní mechanismus by tedy za socialismu mohl fungovat ještě lépe než za kapitalismu a nemusel by přinést jeho sociálně ekonomické nedostatky.

2. Demokratické volby rad pracujících jakož i ředitelů jsou nutné v podmínkách, kdy pracující mají nejenom získávat, ale mohou i ztrácet důchody, popřípadě zaměstnání, při vznikající tržní zainteresovanosti podniků. Za těchto podmínek se musí ovšem jednat o skutečný demokratický výběr představených a nikoli opět o manipulaci kandidátek a voleb stranickými aparáty.

Demokratické volby budou ovšem přinášet pokrok jen za podmínek skutečného tržního tlaku. Jakmile by tento tlak neexistoval a výrobci by měli na trhu převahu, vzniklo by nebezpečí, že pracující se budou chovat opatrně. Budou volit za ředitele nikoliv nejlepší a nejnáročnější lidi, nýbrž takové osoby, které od nich budou méně žádat a budou tzv. populární. Jen výhled ztráty důchodů při zaostávání podniků za podmínek skutečného tržního tlaku vytvoří také u pracujících zájem o výběr nejlepších osob na vedoucím místě. Pracující musí získat zkušenost, že jen odborně vyspělé a náročné vedení podniku jim může zajistit rychle rostoucí důchody, kdežto jen „populární“ vedení je uvnitř silné soutěže na domácích či zahraničních trzích povede ke ztrátám, popř. i k likvidaci podniku.

Demokratizace uvnitř podniků však musí být doprovázena i demokratizací v oblasti národohospodářské a politické. Veškeré obyvatelstvo musí mít možnost zúčastnit se již při sestavování středně- a dlouhodobých rámcových plánů svými návrhy na tvorbě cílů hospodářského a společenského vývoje. Vždy existuje velké množství různých vývojových cílů a jejich výběr nelze přenechat plánovacímu aparátu. Stranická kontrola většinou nic podstatného již nezmění na cílech vývoje, které vypracoval plánovací aparát. Obyvatelstvo však musí mít možnost jak navrhovat rozdílné cíle, tak i demokraticky volit mezi různými alternativami vývoje.

Existuje např. možnost velmi rychlého růstu výroby a na tomto základě i osobní spotřeby. Tomu bude odpovídat i vysoká míra akumulace ve výrobě a určité zaměření výrobní struktury. Existuje ale i možnost pomalejšího růstu výroby, nižší míry akumulace, pomalejšího růstu osobní či společenské spotřeby, zato ale zajištění většího zkracování pracovní doby a prodlužování volného času. Existují různé možnosti, jak vytvářet proporce mezi osobní a společenskou spotřebou a rozšiřováním prostředků pro záchranu a zlepšování přírodního prostředí apod. Mezi velkým množstvím takových alternativ by mělo mít obyvatelstvo možnost volit. Realizace tohoto či onoho plánu se pak musí zajistit rozdílnými hospodářsko-politickými nástroji. Jen taková demokratizace uvnitř celé společnosti vytvoří i souhlas pracujících s nezbytně narůstajícími nároky na vývoj výroby v podnicích.

3. Má-li se ozdravit čs. hospodářství a rozvinout jeho demokratizace, nemohou ostatní oblasti společenského dění zůstat netknuté. Především je třeba, aby rychle vzrostl zájem obyvatelstva o společenské dění, a k tomu je zapotřebí v první řadě „glasnosti“ ve všech veřejných sdělovacích prostředcích. Je nezbytná pravdivá informovanost lidí, která se opět může rozvinout jen pomocí mnohotvárnosti uveřejňovaných myšlenek a názorů, při veřejných diskusích a sporných hodnoceních té či oné události. Kritika nesprávných či nemorálních jevů ve společnosti se nesmí zastavit před žádnou osobou a institucí. Umělci musí mít možnost ve svých dílech vyjadřovat život a osudy lidí bez šablonovitých předpisů a byrokratické kontroly. Nezávislé právo musí vytvořit zkušenost lidu, že nikdo nesmí být pro své názory, i když nejsou v souladu s názory vrchnosti, pronásledován a perzekvován.

Jen při takovém rozvoji společnosti lze očekávat aktivní účast na politickém a společenském dění. Pouze v takových podmínkách může politické vedení také získat potřebnou důvěru obyvatelstva, bez níž nelze provést hospodářskou reformu, která se ze začátku neobejde bez některých nepopulárních opatření. V Československu nelze ovšem důvěru širokých vrstev získat, aniž by politické vedení nepřehodnotilo i mnohá stanoviska a opatření po vojenské intervenci roku 1968. Bez „glasnosti“ i v nejvyšší politické sféře nelze probudit obyvatelstvo z jeho letargie a přeměnit je v aktivního spolutvůrce socialistického rozvoje.

prof. Ota Šik, DrSc.

Závěrem

Ankety k pokusům o ekonomickou reformu se zúčastnilo celkem 12 kritických ekonomů. K jejich charakteristice: deset z nich pracovalo v minulosti či pracuje ve vědě, výzkumu, školství či v řídících institucích, dva v podnikové sféře. Dva z celkového počtu zúčastněných působí ve vědě, výzkumu a školství mimo území ČSSR. Pět z celkového počtu pracovalo po roce 1970 či dosud pracují jako dělníci. Deset účastníků této ankety se podílelo na přípravě ekonomické reformy v letech 1965–1968.

Na první otázku odpověděli všichni převážně pesimisticky, negativně. Někteří formulovali podmínky, za nichž by mohlo dojít k zásadním pozitivním změnám.

Na druhou otázku odpovědělo 10 ekonomů převážně pesimisticky, jen dva vyjádřili částečný optimismus.

V odpovědích na 1. a 2. otázku se velmi často objevovala námitka polovičatosti, nedůslednosti a z toho plynoucí neproveditelnosti návrhů na nutné změny ekonomického systému.

Odpovědi na 3. otázku byly poněkud rozrůzněné. Za nejdůležitější mimoekonomický předpoklad uskutečnění ekonomických změn považuje 7 účastníků ankety změnu politického systému, změnu politického vedení, 5 účastníků – důslednou demokratizaci, demokratickou politiku. Přitom odlišnost vyjádření zmíněných mimoekonomických změn je převážně slovní. Není pochyb, že i ti, kteří žádají demokratickou politiku, předpokládají změny v politickém vedení země i na nižších úrovních.

Je pozoruhodné, jak málo je v odpovědích zastoupena myšlenka nezávislých odborů a jejich role jako skutečných obhájců pracujících v situaci, jež by měla vzniknout v důsledku projektovaných změn.

Zdroj

• ČSDS, sb. Charta 77. – Strojopis, průpis.

E1.	Srv. D424 (30. 10. 1987).

Pole

Název	Hodnota
Řada	Dokumenty Charty 77
Den	17
Měsíc	11
Rok	1987
Zpracovaný	true
OCR	false