D462

1988, 22. duben, Praha. – Blahopřání teologovi a signatáři Charty 77 Josefu Zvěřinovi k 75. narozeninám. (Dokument č. 20/88)

Dne 3. května 1988 se dožívá sedmdesáti pěti let přední český teolog, katolický kněz a obhájce lidských práv Josef Zvěřina. Narozen v jihomoravské Stříteži v rodině řemeslníka a švadleny. V roce 1932 maturuje na arcibiskupském gymnáziu v Praze-Bubenči a téhož roku odchází studovat teologii na Lateránskou univerzitu do Říma. V roce 1938 se vrací zpět do vlasti a působí jako kaplan u sv. Mikuláše na Malé Straně. V následujícím období nacistické okupace je za tzv. protiněmecké smýšlení poslán do internačního tábora v Zásmukách. V létě 1945 po znovuotevření bohoslovecké fakulty UK působí jako asistent profesora Cibulky a ve studijním roce 1947–1948 absolvuje studijní pobyt v Paříži, kde dokončuje disertaci z oboru křesťanského umění. V létě 1948 se navrací z Paříže a věnuje se pastoraci vysokoškolské mládeže v Praze.

Po zrušení bohoslovecké fakulty a všech teologických učilišť na území Československa v roce 1950 je povolán na vojnu k útvaru PTP a po skončení služby mezi „černými barony“ působí ještě krátce znovu jako kaplan u sv. Mikuláše. Počátkem roku 1952 je zatčen, souzen v inscenovaném procesu s velkou skupinou katolických duchovních a laiků a na základě vykonstruovaného obvinění odsouzen k 22 letům žaláře, v jehož průběhu nebyla zlomena jeho statečnost a příkladná zásadovost ani třítýdenními samovazbami. V prosinci 1965 je propuštěn na svobodu a vykonává pak řadu manuálních zaměstnání, která zakončuje jako správce depozitáře NG v Praze. V dubnu 1969 nastupuje na bohosloveckou fakultu v Litoměřicích, odkud je na pokyn ministerstva kultury v létě 1970 propuštěn a poslán jako duchovní správce do vesnice Praskolesy u Zdic. Po dosažení 60 let je nucen odejít do důchodu. V roce 1977 podepisuje jako jeden z prvních československý manifest za lidská práva Chartu 77 a plnou vahou své autority se zasazuje za její myšlenku.

Josef Zvěřina nezávisle na svých mnohdy pohnutých životních osudech byl vždy bytostně teologem, který svou odbornost nepojímá jen jako katedrové myšlení o odtažitých otázkách, ale dává ji do služeb společenství věřících i potřebám obecně lidského společenství. Trvale sleduje světové dění ve svém oboru a živě reaguje na aktuální otázky v církvi i mimo ni. V mnoha neveřejných kurzech vznikalo jeho průkopnické dílo Teologie agapé – souhrn katolické víry na principech lásky. Výběr z jeho komentářů, dopisů a meditací vyšel v překladu do světových jazyků pod názvem Odvaha být církví.

Josef Zvěřina patří mezi ty katolické duchovní, kteří celým svým životním postojem přesvědčivě vyjádřili spojení křesťanské víry s ideou o přirozené důstojnosti, svobodě a právech člověka a jeho život lze pokládat za naplňování zásady: tolerance v myšlení, avšak důstojnost v principiálních postojích a činech.

K pětasedmdesátým narozeninám přejeme jubilantovi dostatek vnitřního míru, zdraví a síly do dalších let. Nám všem pak bychom chtěli popřát, aby charakterové vlastnosti lidí typu Josefa Zvěřiny, jakými jsou mravní a duchovní opravdovost, neústupnost vůči zlu, vytrvalá snaha hledat a nalézat porozumění i schopnost evokovat v lidech přátelství a dobrou vůli, nebyly už jen ostrůvky naděje v moři rezignace a lhostejnosti, ale staly se trvalou pevninou našeho národního bytí.

Stanislav Devátý, Miloš Hájek, Bohumír Janát
mluvčí Charty 77

Zdroj

• ČSDS, sb. Charta 77. – Strojopis, průpis.

Plné znění

• In: Informace o Chartě 77, roč. 11 (1988), č. 9, s. 2–3.

Komentář

• Skalický, K.: Josef Zvěřina pětasedmdesátníkem. Studie II–III, 1988, č. 116–117, s. 238–240.

Pole