D467

1988, 7. květen, Praha. – Nekrolog k úmrtí básníka a spisovatele Jaromíra Šavrdy. (Dokument č. 27/88)

Slovo za Jaromírem Šavrdou^{E1O pohřbu J. Šavrdy přinesly Informace o Chartě 77 následující zprávu Petra Uhla: „Ve středu 11. května se konal v 15 hodin v kostele sv. Petra a Pavla v Ostravě-Vítkovicích pohřeb signatáře Charty 77, básníka a spisovatele Jaromíra Šavrdy. Se zesnulým se rozloučil přednesem jeho básně Testament ze sbírky Druhý sešit deníku jeho dlouholetý přítel, signatář Charty 77 Karel Biňovec, bývalý herec a rozhlasový redaktor. Hlavní projev měl signatář Charty 77 ing. Tomáš Hradílek, který poukázal na odpovědnost našeho režimu za zkrácení života zesnulého, kterého dvakrát odsoudil za činnost, která dnes probíhá zcela otevřeně – za odhalování Stalinových zločinů. Jeho projev strhl asi 400 účastníků pohřbu dvakrát k bouřlivému potlesku – v kostele věc u nás donedávna nevídaná. Za rodinné přátele se s mrtvým rozloučil bývalý politický vězeň ze 70. let ing. Bohumír Kuba. Pohřbu se zúčastnil i mluvčí Charty 77 Stanislav Devátý. Mezi množstvím květin byl i věnec od signatářů Charty 77. Pohřbu se zúčastnili i lidé ze vzdálených míst naší země včetně Slovenska. Po skončení pohřebního obřadu se všichni rozloučili s Jaromírem Šavrdou na náměstí před kostelem zpěvem státní hymny.“ Informace o Chartě 77, roč. 11 (1988), č. 10, s. 12–14.}

V pondělí 2. května zemřel náhle v pozdní noční hodině ve svém ostravském bytě signatář Charty 77, básník a spisovatel PhDr. Jaromír Šavrda. Dne 25. května by se dožil 55 let.

Ostravský rodák, vrátil se do Ostravy na podzim 1957 po ukončení studií české literatury na Karlově univerzitě v Praze. Nejdříve pracoval jako knihovník, od roku 1963 jako středoškolský profesor a posléze jako spisovatel z povolání. V dubnu 1968 byl přijat do redakce krajského deníku Nová svoboda. Na jeho stránkách i svými příspěvky do rozhlasu se bil v Ostravě, v této baště stalinismu, za reformní politiku KSČ. Po vpádu vojsk burcoval svědomí čtenářů proti rezignaci a malověrnosti.

Když stalinisté pod ochranou cizích tanků zesílili své tlaky, musel Jaromír Šavrda spolu s jinými z redakce odejít. Na krátký čas se ještě stal vedoucím právního a personálního oddělení v mládežnickém vydavatelství Puls (měl totiž těsně před svou druhou promocí, tentokrát na právnické fakultě – k té však už nebyl připuštěn) a v této funkci pomáhal lidem postiženým normalizací. Když byl Puls zrušen, hledal Šavrda několik měsíců marně zaměstnání. Nakonec byl přijat v Geologickém průzkumu jako skladník. V roce 1975 mu byla dána výpověď s odůvodněním, že „nesplňuje náležitou kvalifikaci a školní vzdělání“. Tehdy onemocněl na tuberkulózu ledvin a byl mu přiznán invalidní důchod.

O literaturu se pokoušel od svých studentských let. Jeho knižní prvotina byl kriminální příběh Půjdeš, nevrátíš se, který mu vydalo Krajské nakladatelství v Ostravě v roce 1964. Závažnějším dílem byla jeho druhá knížka, sbírka vědecko-fantastických povídek Příběhy z třetího času, která vyšla v roce 1967 v Mladé frontě. Posledním dílem, které mu v ČSSR knižně vyšlo, byl silně aktuální, fantastický román Kniha královrahů z roku 1970, inspirovaný atentátem na prezidenta J. F. Kennedyho. Kniha byla sice vydána ve velkém nákladu, ale záhy byla na zásah příslušných míst stažena z knihkupeckých pultů.

Další své práce už publikoval Jaromír Šavrda ve vlastním a pražském samizdatu. Jsou to sbírky básní Historické reminiscence, detektivka Ulice se zákazem vjezdu, sbírka povídek Autostop v sobotu odpoledne, vězeňské vzpomínky Přechodné adresy, poéma o Janu Palachovi Česká Kalvárie, epos Santa Maria a dvě sbírky vězeňské poezie Cestovní deník a Druhý sešit deníku, které vyšly v Mnichově v nakladatelství Poezie mimo domov. Jeho posledním dokončeným dílem je próza věnovaná jeho velkému koníčku, chovu „chomejnek“, jak s úsměvem nazýval své perské kočky, s titulem Kočky z mého domu. Ve stroji mu zůstala nedokončená poéma Růženec Jerzyho Popieluszka.

Z ruštiny pak přebásnil verše ze sbírky Rekviem A. Achmatovové.

K odkazu zesnulého patří nejenom jeho básnické a prozaické dílo, ale i jeho neohrožený boj za lidská práva a proti normalizační svévoli, devastující kulturní hodnoty národa. Přivítal zrod Charty 77 a záhy se stal jejím signatářem. Jako jeden z prvních u nás začal vydávat samizdaty pod názvem Libri prohibiti. Denně se hodiny hrbil nad psacím strojem, aby rozepsal literaturu, která oficiálně neměla u nás existovat. Vydal např. Švandrlíkovy Černé barony, Černou knihu o okupaci 1968, Moodyho Život po životě, povídky Grossmana a Šimka, překlady z ruského exilového časopisu Kontinent a mnohé další. Českým čtenářům zpřístupnil i Solženicynovo Souostroví Gulag, které se stalo po jeho zatčení v září 1978 hlavním bodem obžaloby. Verdikt zněl: dva a půl roku vězení. Po odpykání celé výměry trestu a po osmnácti měsících takzvané svobody byl v září 1982 znovu zatčen – tentokrát mu bylo kladeno za vinu především rozepsání Tvardovského poémy Ťorkin na onom světě, která dokonce vyšla u nás předtím v oficiálním vydání!

Těžce nemocný básník byl odsouzen k dalším pětadvaceti měsícům vězení. Vrátil se domů se zdravím zcela podlomeným, ale duševně nezlomen. Pokračoval dál v činnosti, za niž byl už dvacet let perzekvován.

Ani šikany, ani výhrůžky represivních orgánů ho neodradily od účasti na všech aktivitách Charty 77. Vzdor svému povážlivému fyzickému stavu držel – veden soucitem a lidskou solidaritou s trpícími oběťmi nespravedlivého postihu – několikrát hladovku za osvobození politických vězňů. Byl rovněž jedním z těch, kdo stáli u kolébky nové občanské iniciativy – SPUSA (Společenství přátel USA).

Život, činnost a dílo Jaromíra Šavrdy patří k těm vkladům do nezničitelné pokladnice hodnot, jež jsou určeny pro lepší budoucnost našich národů.

Stanislav Devátý, Miloš Hájek, Bohumír Janát
mluvčí Charty 77

Zdroj

• ČSDS, sb. Charta 77. – Strojopis, průpis.

Plné znění

• In: Informace o Chartě 77, roč. 11 (1988), č. 10, s. 12–14
• Listy, roč. 18, č. 4 (červenec 1988), s. 91–92.

Komentáře

• Biňovec, K.: Elegie na smrt básníka. Magazín společenství přátel USA, roč. 1, č. 2 (30. 6. 1988)
• Zemřel spisovatel J. Šavrda. Nový domov, roč. 39 (1988), č. 10
• Hradílek, T.: Přímluva za spisovatele Jaromíra Šavrdu. Den, 25. 5. 1993, s. 4–5.

E1.

O pohřbu J. Šavrdy přinesly Informace o Chartě 77 následující zprávu Petra Uhla: „Ve středu 11. května se konal v 15 hodin v kostele sv. Petra a Pavla v Ostravě-Vítkovicích pohřeb signatáře Charty 77, básníka a spisovatele Jaromíra Šavrdy. Se zesnulým se rozloučil přednesem jeho básně Testament ze sbírky Druhý sešit deníku jeho dlouholetý přítel, signatář Charty 77 Karel Biňovec, bývalý herec a rozhlasový redaktor. Hlavní projev měl signatář Charty 77 ing. Tomáš Hradílek, který poukázal na odpovědnost našeho režimu za zkrácení života zesnulého, kterého dvakrát odsoudil za činnost, která dnes probíhá zcela otevřeně – za odhalování Stalinových zločinů. Jeho projev strhl asi 400 účastníků pohřbu dvakrát k bouřlivému potlesku – v kostele věc u nás donedávna nevídaná. Za rodinné přátele se s mrtvým rozloučil bývalý politický vězeň ze 70. let ing. Bohumír Kuba. Pohřbu se zúčastnil i mluvčí Charty 77 Stanislav Devátý. Mezi množstvím květin byl i věnec od signatářů Charty 77. Pohřbu se zúčastnili i lidé ze vzdálených míst naší země včetně Slovenska. Po skončení pohřebního obřadu se všichni rozloučili s Jaromírem Šavrdou na náměstí před kostelem zpěvem státní hymny.“ Informace o Chartě 77, roč. 11 (1988), č. 10, s. 12–14.

Pole

Název	Hodnota
Řada	Dokumenty Charty 77
Den	7
Měsíc	5
Rok	1988
Zpracovaný	true
OCR	false