D468

1988, 10. květen, Praha. – Sdělení o rozhovoru zástupců Charty 77 s americkými lékaři o okolnostech smrti Pavla Wonky. (Dokument č. 28/88)

Setkání s americkými lékaři v den pohřbu Pavla Wonky

Dne 6. května ve večerních hodinách se sešli zástupci Charty 77 Stanislav Devátý, Bohumír Janát, Miloš Hájek, Libuše Šilhánová a Jan Urban se dvěma americkými lékaři, profesorem Robertem C. Lawrencem z Harvardovy univerzity a profesorem Robertem H. Kirschnerem z chicagské univerzity, kteří přijeli do Československa, aby z iniciativy Charty 77 provedli druhou pitvu těla Pavla Wonky, jenž zemřel 26. dubna t. r. ve věznici v Hradci Králové.^{E1O případu P. Wonky srv. D409 (4. 10. 1987), D422 (27. 10. 1987), D465 (28. 4. 1988) a D469 (11. 5. 1988).} Už skutečnost, že americkým lékařům, vyslaným Mezinárodní helsinskou federací pro lidská práva, byla možnost druhé pitvy čs. orgány přislíbena, svědčí o mimořádné závažnosti a ohlasu náhlé smrti Pavla Wonky, obhájce lidských práv; svědčí také o obavách čs. politiků, aby z této smrti nebyli obviněni.

Lékaři informovali zástupce Charty 77 o důvodech a okolnostech svého příjezdu do Československa^{E2Srv. D444 (12. 1. 1988).} i o jednání s čs. úřady. Ocenili přitom vlídné přijetí a korektní chování zástupců Ministerstva zahraničí ČSSR. S uznáním se vyslovili o komplexnosti a odborné úrovni první pitvy, provedené čs. lékaři v Hradci Králové.

Američtí lékaři pak prohlásili, že o výsledcích druhé pitvy mohou poskytnout jen předběžnou stručnou zprávu. Prozkoumali celé tělo Pavla Wonky, ale nenašli stopy bití. Pozastavili se nad značným úbytkem jeho váhy. Na otázku, zda šlo o plicní embolii, kterou jako hlavní příčinu smrti konstatovali čs. lékaři, odpověděli: zřejmě ano. Budou však ještě celou věc zkoumat. Odvážejí si do USA některé preparáty tkání. Také na otázku, zda plicní embolie mohla mít původ v okolí prostaty – jak se domnívají čs. lékaři – nebyli schopni dát jednoznačnou odpověď. Podle názoru dr. Kirschnera je to příliš vzácný jev. Kloní se spíše k tomu, že původ embolie byl v nohách. K tomu byla predispozice v nedostatku pohybové aktivity. Pro jeho domněnku by mohl svědčit fakt, že Pavel Wonka byl k soudnímu jednání dne 20. 4. 1988 přivezen na pojízdném křesle.

Než budou moci vydat jednoznačné závěry o příčinách této smrti, hodlají provést toxikologická a jiná vyšetření vzorků, jež odebrali. Za velmi důležitou podmínku komplexnosti svých zkoumání považují američtí lékaři též přesné zjištění podrobností života zemřelého v posledních třech týdnech a samozřejmě také okolnosti smrti. Požádali proto o písemná prohlášení vězeňských strážců a spoluvězňů, kteří v posledních dnech a hodinách Pavla Wonku viděli nebo byli v jeho blízkosti. Ta jim však nebyla najisto přislíbena. Také si vyžádali záznamy z lékařských prohlídek v době převzetí do vazby a v jejím průběhu. Ani ty jim nebyly slíbeny. Rovněž požádali o zdravotní záznamy z předchozích vězeňských léčeben, zejména z nemocnice v Praze 8–Bohnicích. Prof. R. Lawrence je přesvědčen, že kdyby Pavel Wonka nebyl ve vězení, nezemřel by na plicní embolii v 35 letech. Prof. R. Kirschner v rozhovoru se zástupci Charty 77 prohlásil: „Nejsem ochoten jednoznačně říci, že vězeňská správa nenese vinu na této smrti.“

Američtí lékaři si doplnili některé údaje o zdravotních potížích Pavla Wonky, a to podle výpovědi jeho matky, bratra a přátel. Po celou dobu mezi 26. únorem (dnem propuštění z vězeňského oddělení nemocnice v Praze 8) a 5. dubnem, kdy byl znovu zatčen, měl Pavel Wonka bolesti v nohách, těžko chodil, nohy mu otékaly. Snadno se zadýchával při delší chůzi nebo námaze. Měl žaludeční a střevní potíže. Psychicky však byl v této době svěží. O tom svědčí skutečnost, že napsal několik pojednání s právní tematikou. Američtí lékaři byli též informováni o hrubém zbití Pavla Wonky před převozem do Minkovic 13. srpna 1987, o jeho týrání chladem v minkovické věznici, o jeho hladovce a rovněž o jeho špatném zdravotním stavu při dalším soudním líčení v Liberci 28. 9. 1987.

V druhé části rozhovoru informoval R. Lawrence o své návštěvě čs. vězně přesvědčení Jiřího Wolfa, který byl v roce 1983 odsouzen Městským soudem v Praze za to, že popsal drastické poměry v Minkovicích a Valdicích a tento svůj popis chtěl zaslat do zahraničí. Již v lednu 1988 navštívil R. Lawrence Československo, když předtím požádal čs. úřady, aby směl jako zástupce zmíněné helsinské federace navštívit některé politické vězně, mezi nimi Pavla Wonku, a prozkoumat jejich zdravotní stav. To mu však tehdy umožněno nebylo.

Nyní pod tlakem smrti Pavla Wonky přistoupily čs. úřady na jeho novou žádost a umožnili mu navštívit jednoho vězně přesvědčení, a sice Jiřího Wolfa ve Valdicích u Jičína. Dne 5. května t. r. byli američtí lékaři přijati náčelníkem Kordíkem a požádali ho, aby kromě Jiřího Wolfa mohli navštívit ještě další vězně: Waltera Kaniu, Josefa Römera a Františka Veise. Náčelník sdělil, že dostal pokyn, aby jim byla umožněna návštěva jen jednoho vězně.

Z rozhovoru s Jiřím Wolfem (za přítomnosti překladatele z Ministerstva spravedlnosti ČSR a vězeňských strážců) vyplynulo, že Wolf má trvající žaludeční potíže, problémy se sluchem v důsledku hlučnosti pracoviště a značné zrakové potíže. Vypověděl, že má skoro stále hlad, zejména když je umístěn v korekci, kde jsou sníženy dávky potravy. Za posledních 6 měsíců byl 4krát v takové cele, z toho 3krát po deseti dnech, počtvrté pak na 15 dní. Vždy tam byl se třemi nebo čtyřmi tzv. tvrdými vězni, často vystaven homosexuálním útokům, kterým vždy odolal. Přestal kouřit, žádal o přemístění na nekuřáckou celu, to mu však bylo odmítnuto. Prof. Lawrence zdůraznil, že hlavní Wolfovy potíže jsou nervové a psychické. Trpí tikem, má časté depresivní stavy, poruchy spánku a problémy s pamětí. V poslední době se mu stále mění pracovní směny a z toho pramení jeho pocit dezorientace. Velmi trpí izolací od vnějšího světa. Návštěva jediné příbuzné, sestry, je umožněna jen jednou za rok. Je také omezována či znemožňována jeho korespondence se sestrou. Jiné dopisy ani pohledy nedostává. Málokdy si může přečíst noviny. Procházky jsou omezeny na 20 minut denně, ačkoliv mají trvat podle zákona hodinu. Lékaři provedli test mentálního stavu J. Wolfa a zjistili, že je schopen abstraktního myšlení. Rozhovor proběhl v cele, nebyla to však cela, v níž většinou tento vězeň žije. Léky ani vitamíny mu američtí lékaři předat nemohli.

Poté byl americkým lékařům umožněn rozhovor se zástupci valdické věznice. Upozornili je na vážné nedostatky režimu, poukázali na zdravotní škodlivost střídání směn a doporučili úpravu. Požádali o vytvoření adekvátních lidských podmínek pro J. Wolfa a další vězně. Upozornili je na Tokijskou deklaraci z roku 1978, jež se týká zdravotních podmínek a nezbytné lékařské péče ve věznicích.

Profesoři Lawrence a Kirschner závěrem rozhovoru se zástupci Charty 77 vyslovili naději, že správy věznic budou snad nyní opatrnější v postupu vůči politickým vězňům. Připomněli, že 16. dubna t. r. odeslala International Helsinki Human Rights Federation čs. úřadům dopis, v němž upozornila na nebezpečí, jež hrozí Pavlu Wonkovi po jeho zatčení 5. dubna t. r. Američtí lékaři zdůraznili, že budou sledovat zacházení s dalšími vězni přesvědčení a svědomí v Československu a že budou usilovat o to, aby i je mohli navštívit.

Za jejich důslednost, vytrvalost a odbornou práci jim patří náš dík.

Závěrem bychom chtěli vyjádřit naději, že orgány vězeňského systému i politická místa vyvodí ze smrti Pavla Wonky patřičné závěry a že napříště budou brát v úvahu jak Sdělení VONS, tak rozbory a upozornění Charty 77, jež – jak se ukázalo – nejsou ani zdaleka přehnaná.

Stanislav Devátý, Miloš Hájek, Bohumír Janát
mluvčí Charty 77

Zdroj

• ČSDS, sb. Charta 77. – Strojopis, průpis.

Plné znění

• In: Informace o Chartě 77, roč. 11 (1988), č. 10, s. 3–5
• Nový domov, roč. 39 (1988), č. 11.

E1.	O případu P. Wonky srv. D409 (4. 10. 1987), D422 (27. 10. 1987), D465 (28. 4. 1988) a D469 (11. 5. 1988).
E2.	Srv. D444 (12. 1. 1988).

Pole

Název	Hodnota
Řada	Dokumenty Charty 77
Den	10
Měsíc	5
Rok	1988
Zpracovaný	true
OCR	false