D474

1988, 6. červen, Praha. – Blahopřání Jiřímu Hájkovi k 75. narozeninám. (Dokument č. 31/88)

Vážený pane profesore,

v den Vašeho jubilea Vás srdečně zdravíme a tiskneme Vám ruku.

Známe Vás jako člověka dobré vůle, vysoké politické kultury, jako politika usilujícího o demokratický socialismus a jako občana, který se hluboce a opravdově angažuje v boji za lidská práva v naší zemi.

Již před válkou jste byl aktivní v antifašistickém hnutí. V řadách Národního hnutí pracující mládeže jste se od prvních dnů nacistické okupace účastnil národně osvobozeneckého boje. Byl jste zatčen gestapem a do konce války vězněn ve waldheimské káznici. Koncem čtyřicátých a počátkem padesátých let jste působil jako prorektor Vysoké školy politických a hospodářských věd, v době existence fakulty mezinárodních vztahů Karlovy univerzity jste byl jejím děkanem. Vaši posluchači a aspiranti na Vás vzpomínají jako na člověka, který je i v tehdejší době učil samostatně myslet a usnadnil jim tak později prohlédnutí. Úctu a respekt jste si získal i u svých spolupracovníků z doby svého působení v diplomatických službách.

V šedesátých letech jste se stal ministrem školství a v této funkci jste se aktivně podílel na přípravě obrodného procesu. V době Pražského jara jste jako ministr zahraničí usiloval o prohloubení našich spojeneckých svazků na základě suverenity a rovnoprávnosti a o zvýšení iniciativnosti československé zahraniční politiky. Váš nesmlouvavý postoj k srpnové intervenci Vás okamžitě zbavil úřadu,^{E1Jiří Hájek vystoupil v srpnu 1968 na zasedání Valného shromáždění OSN s návrhem odsouzení srpnové okupace.} později i možnosti pracovat ve svém oboru. Patří do dlouhé řady hříchů politiky „normalizace“, že člověka s tak rozsáhlou znalostí jazyků a mimořádnou mezinárodní zkušeností donutila k předčasnému odchodu do důchodu. Přitom Vaše pero obohatilo českou literaturu v oblastech historiografie a mezinárodní politiky o řadu prací. Vaše první poválečná kniha Mezi včerejškem a zítřkem podala československému čtenáři zasvěcenou informaci o mezinárodním socialistickém hnutí na takové úrovni, jaké se podařilo dosáhnout až o dvě desetiletí později.

Politika „normalizace“ Vás vyřadila z oficiálního veřejného života, ale nepodařilo se jí umlčet Vás. Využíval jste legálních možností vyjadřovat svá stanoviska, byl jste mezi iniciátory vzniku Charty 77 a stal se jedním z prvních trojice mluvčích. Když zemřel Jan Patočka a Václav Havel byl uvězněn, ležela celá, tehdy převeliká tíha činnosti mluvčích na Vašich bedrech. Obstál jste se ctí. A znovu jste projevil vysoký stupeň obětavosti, když jste se funkce mluvčího ujal znovu v roce 1979 po zatčení Václava Bendy a Jiřího Dienstbiera.

Jsme rádi, že Vás dnešní jubileum zastihuje ve stavu plné intelektuální aktivity a tělesné svěžesti.

Přijměte, pane profesore, od celého našeho společenství díky za Vaši obětavou práci, přání dobrého zdraví a dalších let naplněných tvořivostí.^{E2J. Hájek zemřel 22. října 1993. Byl důstojníkem Čestné legie Francouzské republiky, nositel řady zahraničních vyznamenání, profesor právnické fakulty UK, po roce 1989 předseda Nadace Jiřího z Poděbrad a Československého (od ledna 1993 Českého) helsinského výboru.}

Stanislav Devátý, Miloš Hájek, Bohumír Janát
mluvčí Charty 77

Zdroj

• ČSDS, sb. Charta 77. – Strojopis, průpis.

Plné znění

• In: Informace o Chartě 77, roč. 11 (1988), č. 12, s. 2.

Pole