D479

1988, 7. červenec, Praha. – Prohlášení proti plánu rumunské vlády likvidovat rumunské vesnice. (Dokument č. 38/88)

Na samém počátku tohoto roku vydala Charta 77 Výzvu k solidaritě s Rumunskem.^{E1Viz D442 (2. 1. 1988).} V tomto dokumentu jsme vyjádřili soucítící porozumění pro tíživou situaci rumunského lidu, jehož země se ocitá ve vleklé hospodářské a politické krizi, jejíž snad hlavní příčinou a rozhodně nejmarkantnějším projevem je neutěšený stav v oblasti respektování lidských práv. I když naše výzva k výrazům solidarity i k pokusům o konkrétní pomoc se v některých evropských zemích neminula s ohlasem, situace na poli lidských práv, tedy v oblasti, o kterou nám přednostně běží, se za půl roku v Rumunsku nijak nezlepšila. Navíc mnoho lidí v Evropě i mimo ni je v poslední době krajně znepokojeno plánem rumunské vlády na likvidaci velké části dosavadního venkovského osídlení v zemi. Zhruba 7000 z 13 000 rumunských vesnic má být v zájmu zvýšení efektivity zemědělské produkce odstraněno a jejich obyvatelstvo má být soustředěno do nových agroindustriálních center.

Ponecháme-li stranou značně pochybný hospodářský účin takovéto akce, která svým gigantomanickým, lidským proporcím zcela odcizeným rozmachem představuje z etického hlediska ještě úděsnější záměr, než byly někdejší plány na obrácení toku sibiřských řek, pak do popředí vystoupí bezohlednost a kulturně historická destruktivita takovéhoto plánu. Vždyť takto by došlo k násilnému přesídlení milionů lidí, kteří by jistě dobrovolně neopouštěli své domovy a sídla svých předků. Rovněž by nastala nucená asimilace národnostních menšin, zejména početné maďarské menšiny, jejichž nárok na národní a kulturní svébytnost zůstává nezadatelným lidským právem.^{E2Při nuceném vystěhování měly zmizet především maďarské vesnice a jejich obyvatelé měli být rozptýleni mezi rumunské obyvatelstvo. Tento odnárodňovací plán zostřil vztahy mezi Rumunskem a Maďarskem. V Maďarsku se konaly desetitisícové protirumunské manifestace, vyměňovaly se diplomatické nóty, rumunská vláda vypověděla personál maďarského konzulátu. V Maďarsku požádalo o azyl víc než 10 tisíc rumunských občanů maďarské národnosti.} A v neposlední řadě by došlo k zániku bezpočtu kostelů, hřbitovů a dalších nenahraditelných artefaktů etnické kultury tamního obyvatelstva.

Jsme přesvědčeni, že k řešení vážné a hluboké hospodářské a politické krize v Rumunsku nepřispějí projekty, jež by svou provenienci mohly odvozovat ze sféry hrůzostrašné fantastiky, ale jen důsledná demokratizace rumunského společenského života. Vždyť i když jsou z historie známy případy dočasného hospodářského vzestupu a stability diktátorských režimů a zase těžkých hospodářských krizí demokratických států, existuje základní souvislost jednak mezi demokracií a prosperitou na jedné straně, jednak mezi diktaturou a stagnací na straně druhé.

Jsme daleci toho, dávat někomu rady a naučení, a vůbec už nedisponujeme faktickými prostředky mocenského působení. Naší hlavní silou zůstává morální výzva, odkaz na základní, v mezinárodních úmluvách zakotvené civilizační hodnoty a snaha o pravdivou dokumentaci skutečnosti, v níž žijeme a k níž nemůžeme být lhostejní. Nelze nám tedy mlčet vůči bezpráví, které se děje obyvatelům Rumunska, tím spíše, že z vlastní zkušenosti známe situaci národa pozbaveného možnosti svobodně určovat svůj osud ve vlastní zemi, i to, jak povzbudivě pak působí hlas solidarity, přicházející odkudkoliv ze světa.^{E3Proti likvidaci vesnic v Rumunsku se vyjádřilo 10. července 1988 26 českých, slovenských a polských účastníků setkání na čs.–polských hranicích. Ve svém prohlášení mj. napsali: „Vyjadřujeme svoje pobouření nad plánem likvidace rumunských, maďarských a slovenských vesnic v Sedmihradsku a celém Rumunsku. Je to stalinský plán likvidace národních společenství.“ Informace o Chartě 77, roč. 11 (1988), č. 14, s. 10–12.}

Proto se obracíme na veřejnost a na politické činitele v Evropě i mimo hranice našeho kontinentu, aby se svým vlivem pokusili přimět rumunské úřady k upuštění od vpravdě nerozumného plánu na likvidaci velké části vesnického osídlení v Rumunsku.

Stanislav Devátý, Miloš Hájek, Bohumír Janát
mluvčí Charty 77

Zdroj

• ČSSD, sb. Charta 77. – Strojopis, průpis.

Plné znění

• In: Informace o Chartě 77, roč. 11 (1988), č. 14, s. 9.

Komentář

• Šabata, Jan: Proti genocidnímu plánu. Tamtéž, s. 10.

Pole