D518

1989, 22. leden, Praha. – Prohlášení Charty 77 k lednovým událostem, zaslané Federálnímu shromáždění ČSSR a vládě ČSSR. (Dokument č. 8/89)

Prohlášení k lednovým událostem^{E1Dokument Charty 77
Prohlášení k lednovým událostem byl zveřejněn na tiskové konferenci, která se
konala v Praze dne 23. ledna 1989. Signatáři Charty 77
Ladislav
Lis, Anna
Šabatová,
Libuše
Šilhánová
a Petr
Uhl a člen Nezávislého mírového
sdružení
Tomáš
Tvaroch na ní zodpověděli dotazy
zahraničních novinářů. Tiskové besedy se zúčastnili pracovníci agentur AFP,
ANSA, AP
a Reuter, dopisovatel Hlasu Ameriky a pracovníci jedné televizní společnosti.
Beseda se týkala zejména nedávných demonstrací v Praze, policejních a soudních
represí a změny postavení nezávislých skupin ve společnosti. Informace
o Chartě 77, roč. 12 (1989), č. 2, s. 7.}

Zástupci Československa přijali dne 15. ledna 1989 Závěrečný dokument vídeňské konference. Zavázali se mj. „respektovat právo svých občanů aktivně přispívat jako jednotlivci nebo sdruženi s jinými k prosazování a ochraně lidských práv a základních svobod“ (13 e), a „usnadňovat přímé kontakty a komunikaci mezi těmito jednotlivci, organizacemi a institucemi jak uvnitř jednotlivých účastnických států, tak mezi nimi a odstraňovat zákonné a administrativní překážky, neslučitelné se závěry KBSE, pokud existují“.^{E2Závěrečný dokument
vídeňské následné schůzky KBSE. Praha, Svoboda 1989, s. 9
a 26.}

V uplynulém týdnu policejní jednotky za asistence Lidových milicí brutálně rozehnaly pokojná shromáždění obyvatel na Václavském náměstí v Praze. Již předtím rozpoutali někteří představitelé státní moci a část tisku lživou a pomlouvačnou kampaň proti nezávislým iniciativám. Naznačují či přímo obviňují představitele občanského hnutí, že chtějí dohnat mladé lidi k sebevraždě. Píší o jakýchsi telefonických hrozbách umístit v kině, obchodním domě a jinde bomby. Kdosi prý vyhrožoval i střelbou. Rudé právo 21. ledna tvrdí, že „jsou to nesporně výhrůžky organizátorů a podněcovatelů akcí na Václavském náměstí“.^{E3Ze stanoviska Generální
prokuratury.
In: Rudé právo, 21. 1. 1989, s. 2.} Za ně jsou pak vydáváni nikoli skuteční původci těchto provokací, ale nezávislé iniciativy, zejména Charta 77.^{E4Rada Národního výboru hl. města
Prahy vyzvala občany, aby se
distancovali od provokatérů, a vydala prohlášení, že „plná odpovědnost za tyto
protiprávní činy, jichž byla Praha svědkem v posledních dnech, padá na tzv.
Chartu 77 a jiné nepovolené organizace a jejich mluvčí.“ (Rozhodná stanoviska
k provokačním akcím. In: Rudé právo, 19. 1. 1989, s. 1. Srv. též:
Rozvratníkům nelze ustupovat. Tamtéž, 20. 1. 1989, s. 2.)} Jako ozvěna padesátých let, výraz odmítnutí lepších mezinárodních vztahů a neúcty ke smluvním partnerům v helsinském procesu zní obvinění, že tyto iniciativy jsou řízeny z „nepřátelských center“ v zahraničí.

Druhou, mírnější linii propagandy představují tvrzení, že „provokace brání přestavbě“, že demonstracemi se nic nevyřeší, že „diskusi přijímáme, ale s nekonstruktivním vybíjením vášní se nebudeme smiřovat“.

Shrňme nejprve fakta.

Charta 77 ani jiné občanské iniciativy neorganizovaly žádné demonstrace. Představitelé pěti iniciativ se dohodli, že v neděli 15. ledna ve 14 hodin položí květiny na místě, kde se před dvaceti lety obětoval Jan Palach, aby varoval před postupující kapitulací a demoralizací československé společnosti, tedy před tím, co se později skutečně stalo a co nás zatěžuje dodnes. Krátký pietní akt na Václavském náměstí měl proběhnout za účasti několika desítek přátel.^{E5Srv. D514
(15. 1. 1989).} Nezávislé iniciativy dále navrhly občanům, aby vzpomněli Palachovy památky položením květin na jeho hrob 21. ledna 1989, a to individuálně, v čase, který si sami zvolí. Ani ve Všetatech neorganizovaly tedy masové shromáždění.

Složky státní moci, které se cítí ohroženy pozitivním vývojem v některých zemích východní poloviny Evropy a v mezinárodních vztazích projevujícím se i oživením občanských postojů v Československu, se zřejmě rozhodly využít této příležitosti k útoku proti nezávislým iniciativám. Odmítly další jednání o alternativních možnostech uctění Palachovy památky. Situaci ovlivnil dopis ohlašující, že 15. ledna opět zaplane lidská pochodeň. Bylo možné předpokládat, že je to provokace. Nebylo však možné vyloučit, že kdosi se rozhodl k zoufalému činu.^{E6Srv. tamtéž, pozn. 2.} Tomu bylo třeba zabránit. Protože čs. televize odmítla nabídku Václava Havla, využil zahraničních sdělovacích prostředků.

V neděli 15. ledna měla tedy státní moc záminku k uzavření Václavského náměstí. V následujících dnech nikoliv. V pondělí zneužila skutečnosti, že několik zástupců v neděli zadržených položilo květiny k pomníku sv. Václava.^{E7Za položení květin u pomníku sv. Václava bylo
zatčeno 16 osob a obviněno pro trestný čin
výtržnictví: V. Havel,
D. Němcová,
S. Penc,
P. Placák,
J. Petrová,
O. Veverka,
S. Vondra a další. Za
účast na lednových dnech bylo krátkodobě zadrženo 519 demonstrujících, proti 305
zadrženým bylo zahájeno trestní řízení: 79 za výtržnictví, 96 pro přečin a 130
pro přestupky proti veřejnému pořádku. Viz Sdělení VONS č. 897: Represe proti
manifestacím 15.–21. ledna 1989. In: Informace o Chartě 77, roč. 12
(1989), č. 3, s. 7.} O svém individuálním záměru veřejnost neinformovali a nelze je tedy obvinit z organizování demonstrace. Fotografie z jejich zatýkání dosvědčuje, že přítomno bylo jen několik desítek náhodných chodců. Poté na náměstí, kterým v této době procházejí běžně tisíce lidí, vtrhly stovky policistů, obrněné transportéry a vodní děla. V úterý 17. ledna, po dalším vpádu bezpečnostních jednotek na Václavské náměstí, byli lidé, zejména mladí, už oprávněně pobouřeni jednáním státní moci. Provolávali proto hesla, odsuzující násilí, žádající svobodu, demokracii, propuštění zatčených. Žádali: Pište pravdu! Nelžete! Ať žije Charta! Ať žije Havel! Lidská práva! Novou vládu! Vraťte nám Dubčeka! Gorbačov to vidí, Honza Palach aj. Ve středu a ve čtvrtek se sešly zcela spontánně tisíce lidí, aby diskutovali o situaci v Československu. Zdůrazňujeme, že i při brutalitě, s jakou policie zasáhla zejména ve čtvrtek 19. ledna, kdy bylo mnoho lidí zraněno, se demonstranti chovali klidně a důstojně, neútočili na bicí komanda, neházeli kamením, nerozbíjeli žádné předměty. Když lidé prchající před vodním dělem porazili popelnici, postavili ji a vrátili do ní odpadky, které se vysypaly. Lze takové chování nazývat „vybíjením nekonstruktivních vášní“?

Brutalita pořádkových jednotek byla tedy nejen zcela neoprávněná, ale záměrná a zaměřená i proti lidem, kteří náhodně procházeli Václavským náměstím. Zřejmě proto, aby zastrašeny byly nejen všechny projevy nezávislého myšlení, ale aby každý občan pocítil, že státní moc si proti němu může dovolit cokoliv. Její počínání lze hodnotit jen jako otevřený útok proti společnosti, proti vývoji k demokracii v systémech, založených na ztroskotavším stalinském modelu a proti mezinárodnímu sbližování, možnému jen při prosazení lidských práv jako společné civilizační hodnoty.

Žádná nezávislá iniciativa v Československu nevolá po násilí, ale jen po dialogu. Nechceme, aby představitelé moci dovedli společnost k výbuchu, kterým by byli smeteni podobně jako Gomułka či Gierek, k výbuchu, jehož účet by však celá společnost musela dlouho splácet. Pokojný dialog o tom, jak sladit politickou praxi s mezinárodními pakty o lidských právech, které Československo přijalo, nabízí Charta 77 držitelům moci už od svého počátku před dvanácti lety. Reakcí jsou pouze pomluvy, perzekuce, policejní pronásledování a věznění. Jen v posledních týdnech prokázaly nezávislé iniciativy svou vůli ke kompromisu přeložením manifestace k 40. výročí Deklarace lidských práv na Škroupovo náměstí.^{E8Srv.
D506 (16. 12. 1988).} A také klidným a důstojným průběhem této manifestace. Nezávislé mírové sdružení žádalo primátora hlavního města Prahy o přidělení sálu, kam by přeložilo z Václavského náměstí diskusní odpoledne posledních sobot v měsíci. Primátor žádost zamítl.

Nahrazování dialogu násilím je tedy monopolem státní moci, respektive těch jejích představitelů, kteří jsou zodpovědní za žalostný stav československé společnosti. Žádáme proto, aby konečně odstoupili a byli nahrazeni politiky schopnými zahájit celospolečenský dialog.

Žádáme, aby byli odvoláni z funkcí všichni činitelé zodpovědní za neodůvodněný a brutální postup policejních sil a Lidových milicí proti pokojným shromážděním obyvatel, především federální ministr vnitra a náčelník Správy SNB pro Prahu a Středočeský kraj.

Bez dialogu není možná nejen demokratická přeměna společnosti, ale ani řešení okamžitých a nejnaléhavějších hospodářských a společenských potíží. K tomu je nutné propustit ihned všechny zatčené a zrušit jejich obvinění, přestat lhát ve sdělovacích prostředcích a otevřít jejich stránky pravdivé diskusi, umožnit registraci a legalizaci nezávislých skupin a časopisů. Jsme připraveni jmenovat své zástupce pro konstruktivní televizní besedu s představiteli státních orgánů. Pro uklidnění situace a k zahájení dialogu žádáme, aby Národní výbor hl.m. Prahy a národní výbory v místech, v nichž si to občané budou přát, poskytly veřejná prostranství nebo sály, kde by mohli všichni lidé svobodně vyjádřit své názory a diskutovat o cestách ke společenskému rozvoji Československa.

Charta 77 není politická organizace, která by mohla nabízet konkrétní modely politického uspořádání. Její zkušenost je však právě zkušeností možné plurality a dialogu různých politických a společenských postojů, přesvědčení a duchovních orientací. Tuto svou zkušenost může nabídnout jako skrovný příspěvek k nezbytnému dialogu v celé společnosti.

Tomáš Hradílek v.r., mluvčí Charty 77
(Dva mluvčí, Dana Němcová a Saša Vondra, jsou ve vězení.)
Za správnost: Libuše Šilhánová, Jeseniova 105, Praha 3, 130 00

Zdroj

ÚSD, sb. FMV-Ch, – Strojopis, fotokopie s vlastnoručním podpisem.

Plné znění

In: Informace o Chartě 77, roč. 12 (1989), č. 2, s. 5–7
Charta 77. 1977–1987. Bratislava – Scheinfeld 1990
Listy, roč. 19 (1989), č. 2, s. 19
Acta, 9–12/89, s. 108–110.

Komentáře

Pelikán, Jiří: Nadějný rok? In: Listy, roč. 19, č. 1 (únor 1989), s. 1–3
Kantůrková, E.: O etice Palachova činu. In: Prostor, roč. 4, č. 12 (21. leden 1989)
Příběhy lednových dnů. In: Listy, roč. 19, č. 2 (duben 1989), s. 5–6
Kusý, M.: Obraz nepriateľa. Tamtéž, s. 9–10
Císař, Č.: Palachův týden. Tamtéž, s. 14–15
Vaculík, L.: Komunismus je bití. Tamtéž, s. 16–17
K Palachově výročí. In: Ze zásuvky i z bloku, č. 20 (únor 1989), nepaginováno
Havel, V.: Pravda a perzekuce. In: Lidové noviny, roč. 2 (1989), č. 1, s. 1–2
Ruml, Jan: Jednat, či nejednat? Tamtéž, s. 2
Hejdánek, L.: Linie a kompromis. Tamtéž, s. 3
Dubček, A.: Násilí nic neřeší. Tamtéž, s. 2
Pražský týden 15.–20. ledna. Všetaty 21. ledna 1989. Tamtéž, s. 4–5
Pecka, Karel: Idy lednové. Tamtéž, s. 6
Hanák, J.: Pedagogické kuplířství s pravdou. Tamtéž, s. 6–7
Tichý, J.: Praha hořká, ale krásná a statečná. In: Prostor, roč. 4 (1989), č. 15
Před dvaceti lety… In: Nový domov, roč. 40, č. 1 (2. ledna 1989)
Československý prostor na pranýři. In: Americké listy, 17. února 1989
Týden v Praze. In: Nový domov, roč. 40, č. 2 (26. ledna 1989)
Další zpráva o organizovaném násilí. Tamtéž, č. 8 (20. dubna 1989)
Zukal, R.: Václavské náměstí 15. ledna 1989. Strojopis, průpis, ČSDS, sb. Charta 77
nesignovaný text Týden v prostředním patře evropského domu. 15.–21. leden 1989. Tamtéž
Hrabal, B.: Kouzelná flétna. Tamté;. Projevy, prohlášení a akce proti brutálním zásahům v lednových dnech viz D521 (10. 2. 1989).

E1.	Dokument Charty 77 Prohlášení k lednovým událostem byl zveřejněn na tiskové konferenci, která se konala v Praze dne 23. ledna 1989. Signatáři Charty 77 Ladislav Lis, Anna Šabatová, Libuše Šilhánová a Petr Uhl a člen Nezávislého mírového sdružení Tomáš Tvaroch na ní zodpověděli dotazy zahraničních novinářů. Tiskové besedy se zúčastnili pracovníci agentur AFP, ANSA, AP a Reuter, dopisovatel Hlasu Ameriky a pracovníci jedné televizní společnosti. Beseda se týkala zejména nedávných demonstrací v Praze, policejních a soudních represí a změny postavení nezávislých skupin ve společnosti. Informace o Chartě 77, roč. 12 (1989), č. 2, s. 7.
E2.	Závěrečný dokument vídeňské následné schůzky KBSE. Praha, Svoboda 1989, s. 9 a 26.
E3.	Ze stanoviska Generální prokuratury. In: Rudé právo, 21. 1. 1989, s. 2.
E4.	Rada Národního výboru hl. města Prahy vyzvala občany, aby se distancovali od provokatérů, a vydala prohlášení, že „plná odpovědnost za tyto protiprávní činy, jichž byla Praha svědkem v posledních dnech, padá na tzv. Chartu 77 a jiné nepovolené organizace a jejich mluvčí.“ (Rozhodná stanoviska k provokačním akcím. In: Rudé právo, 19. 1. 1989, s. 1. Srv. též: Rozvratníkům nelze ustupovat. Tamtéž, 20. 1. 1989, s. 2.)
E5.	Srv. D514 (15. 1. 1989).
E6.	Srv. tamtéž, pozn. 2.
E7.	Za položení květin u pomníku sv. Václava bylo zatčeno 16 osob a obviněno pro trestný čin výtržnictví: V. Havel, D. Němcová, S. Penc, P. Placák, J. Petrová, O. Veverka, S. Vondra a další. Za účast na lednových dnech bylo krátkodobě zadrženo 519 demonstrujících, proti 305 zadrženým bylo zahájeno trestní řízení: 79 za výtržnictví, 96 pro přečin a 130 pro přestupky proti veřejnému pořádku. Viz Sdělení VONS č. 897: Represe proti manifestacím 15.–21. ledna 1989. In: Informace o Chartě 77, roč. 12 (1989), č. 3, s. 7.
E8.	Srv. D506 (16. 12. 1988).

Pole

Název	Hodnota
Řada	Dokumenty Charty 77
Den	22
Měsíc	1
Rok	1989
Zpracovaný	true
OCR	false