D520

1989, 6. únor, Praha. – Dopis Charty 77 nezávislým iniciativám a obhájcům lidských práv ve východní Evropě s výzvou k solidaritě a pomoci rumunskému obyvatelstvu. (Dokument č. 10/89)

Přátelé,

s velkou radostí jsme zaznamenali akce a prohlášení, které jste v minulých dnech učinili na podporu snah stále širšího okruhu československé veřejnosti, která v zápase s neschopným a strnulým režimem hledá cesty ke svobodě a demokracii. V kritických situacích, jako byl například onen „Palachův týden“ policejní brutality v Praze, si postižení nejlépe a skutečně „na vlastní kůži“ uvědomili důležitost a povzbuzující sílu mezinárodní solidarity.^{E1Srv. D524 (18. 2. 1989).}

Jak Vy, tak i my jsme si velmi dobře vědomi jejího významu. Události v našich zemích a činnost nezávislých struktur jsou hojně komentovány v zahraničních sdělovacích prostředcích, veřejnost nám v krizových momentech dává najevo své sympatie, politikové sledují kroky našich vlád. To vše vytváří tlak, který koriguje, ba někdy dokonce znemožňuje tvrdou a nekompromisní manipulaci se společností a s občany.

V této souvislosti nelze zapomínat, že v našem „evropském domě“ leží stát, jehož občané – vinou neúprosně fungujícího represivního aparátu a naprosté absence informací pro světovou veřejnost – jsou od výhod mezinárodní solidarity odříznuti, ačkoli právě oni ji nejvíce potřebují.^{E2Srv. D442 (2. 1. 1988) a D479 (7. 7. 1988).} Máme na mysli Rumunsko, v jehož hermeticky uzavřených hranicích začíná realizace experimentu, který – jak jsme přesvědčeni – bude mít pro rumunský lid strašlivé důsledky. Takzvaná teritoriální systematizace, neboli zničení nadpoloviční většiny vesnic (osm z celkových patnácti tisíc), vyžene z domovů miliony rolníků. Vesnické obyvatelstvo má být nuceně vysídleno do 558 „agrocenter“. Svědkové, kteří už jedno hotové „centrum“ navštívili, potvrzují, že jak vnějškově, tak vnitřním vybavením připomíná tábor nucených prací (tří až čtyřpatrové nedbale postavené paneláky kasárenského typu, kde na každých třicet bytů připadá jedna koupelna a jeden záchod.)

Tento drastický a svévolný zásah do struktury společnosti budované po staletí není možné ospravedlnit. Nejméně ze všeho pak poukazem na nutnou „modernizaci venkova“, jak to činí rumunské vedení. Lidská existence přece nemůže být „modernizována“ jako nějaký vysloužilý strojový park v zastaralé továrně; tradice, vazby a kořeny lidských bytostí nemohou být megalomansky rušeny či naopak dekretovány pomíjivou vládnoucí garniturou. To, co se děje v současném Rumunsku, nemůže být označeno jinak než jako alarmující útok na samu podstatu lidského individua, jako pokus o proměnu lidí v trpný objekt velikášských představ a aspirací.

Přátelé, proti těmto skutečnostem stojíme všichni bezradně, s prázdnýma rukama. Každý má nadto dost svých vlastních starostí, a hlasy volající z Rumunska o pomoc jsou často těmito starostmi přehlušeny. Přesto bychom se měli situací rumunských přátel vážně zabývat a společně hledat možnost, jak jim pomoci. Razantní a široce vedená kampaň proti tomuto záměru by mohla projekt aspoň pozastavit. Snad jen v tom je naděje, že bude zabráněno nejhoršímu. Pokusme se tedy něco podniknout, volat na poplach, informovat svět, podpořit lidi, kteří kdesi v Rumunsku osaměle a bezvýchodně trpí. Ponecháme-li je lhostejně jejich osudu, bude to morální prohra obhájců lidských práv a výsměch celému helsinskému hnutí. Ohrožení jedněch je ohrožením všech a je možné mu čelit jen vzájemnou a společnou obranou.^{E3Velké akce na pomoc Rumunsku probíhaly především v Maďarsku a Polsku. V Maďarsku se 22. ledna 1989 ve všech kostelech konaly modlitby za rumunské občany. 15. ledna zorganizovalo polské hnutí WiP (Svoboda a mír) manifestaci polsko-rumunského přátelství před rumunským velvyslanectvím ve Varšavě. Díky mezinárodnímu ohlasu se tempo likvidace vesnic poněkud zmírnilo. Pomoc rumunskému lidu organizovala hlavně organizace rumunských uprchlíků v Maďarsku Romania Libera.}

Tomáš Hradílek, Dana Němcová, Saša Vondra
mluvčí Charty 77

Na vědomí: Romania Libera (Budapest), Amnesty International, FIDH, IHF

Zdroj

• Informace o Chartě 77, roč. 12 (1989), č. 3 (6. února), s. 2.

Pole