D521

1989, 10. únor, Praha. – Společný dopis Charty 77 a Čs. helsinského výboru o uplatnění výsledků vídeňské následné schůzky KBSE v Československu, adresovaný prezidentu republiky, Federálnímu shromáždění, vládě ČSSR, Čs. výboru pro evropskou bezpečnost a spolupráci, Výboru čs. veřejnosti pro lidská práva a Mezinárodní helsinské federaci pro lidská práva. (Dokument č. 11/89)

Stanovisko k vídeňskému dokumentu

Spolu se všemi občany, kteří se vážně zajímají o dění doma i ve světě, vítáme úspěšné zakončení vídeňského jednání Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě.^{E1Srv. Závěrečný dokument vídeňské následné schůzky KBSE 4. listopadu 1986 – 19. ledna 1989. Praha, Svoboda, 62 s. Vídeňská schůzka účastnických států KBSE ve Vídni byla třetí následná schůzka účastníků Závěrečného aktu KBSE, sjednaná roku 1983 v Madridu na druhé následné schůzce (srv. D267 (30. 12. 1983); první následná konference se konala v Bělehradě 1977–1978). Vídeňská schůzka se věnovala především výsledkům jednání expertů o opatřeních k posílení důvěry a bezpečnosti v Evropě, konaných od roku 1984 do září 1986 ve Stockholmu. Ve Vídni došlo k zásadnímu pokroku v oblasti kontroly a omezení vojenské výzbroje v Evropě.} Souhlasíme se slovy čs. představitele ze dne 17. 1. 1989, že závěrečný dokument tohoto jednání je „výsledkem pozitivní vůle, realismu a nových přístupů k problémům dnešního světa“.^{E2Srv. Cesta k bezpečné Evropě. Úvodník. In: Rudé právo, 20.ledna 1989, s. 1+7.} Je významným příspěvkem k celkovému procesu překonávání napětí ve světě, k obnově vědomí i reality společenství národů, a je i výzvou k jejich spolupráci při výstavbě společného evropského domu.

Zvláštní důraz a dynamiku dává dokumentu to, co se v jeho textu označuje za „lidskou dimenzi“ KBSE, totiž nové ustanovení o lidských právech a základních svobodách, jakož i o rozvoji a podpoře lidských styků a vztahů v rámci evropské spolupráce. Všechny zúčastněné státy znovu potvrzují, že respektování lidských práv a základních svobod je podstatným činitelem míru, spravedlnosti a bezpečnosti, nutným k rozvoji přátelských styků a spolupráce v Evropě i ve světě. Zároveň v duchu známé zásady helsinského Závěrečného aktu o právu jednotlivce „znát svá práva a povinnosti a jednat podle nich“ přiznává se výkonu tohoto práva aktivní úloha v procesu uvolňování, vytváření důvěry a atmosféry bezpečnosti a spolupráce v Evropě. Nejen státy a jejich orgány, nejen oficiální instituce a organizace státní moci, nýbrž i řadoví občané a jejich sdružení mohou být aktivními a platnými účastníky tohoto procesu. To, co v tomto směru bylo uznáno v Madridu 1983, říká se ve Vídni do důsledků: státy se zavazují uznávat, respektovat a přímo podporovat takové iniciativy, odstraňovat překážky jejich činnosti a zaručit jim svobodu vyjadřovat se k problémům helsinského procesu, především k jeho lidské dimenzi. Spolu s dalšími ustanoveními o svobodě víry, o právech menšin, o zárukách proti libovůli moci vytvářejí tak zúčastněné státy (tedy také naše republika) společné pojetí evropské spolupráce jako spolupráce právních států a jejich plnoprávných občanů.

Všechna ustanovení dokumentu jsou formulována jako výraz společné vůle všech zúčastněných států, z nichž každý je přijímá jako závazky nejen vůči partnerům jednání, ale – v lidské dimenzi – i vůči vlastnímu lidu, vůči každému svému občanovi.

Ve svém projevu ujistil čs. ministr zahraničních věcí jménem vlády účastníky jednání, že „ČSSR patřila vždy k těm zemím, které usilují o důsledné naplnění a tvůrčí rozvíjení helsinského procesu“ (viz RP z 19. 1. 1989).^{E3Jaromír Johanes: Vystoupení čs. ministra zahraničí ve Vídni. In: Rudé právo, 19. ledna 1989, s. 6.} Skutečnosti i zkušenosti mnoha let, a zejména to, co se dělo v Praze právě ve chvílích, kdy byla tato slova ve Vídni pronášena, však věrohodnost tohoto ujišťování znehodnocují. Pokud se příslušné čs. orgány a činitelé chtějí v budoucnosti řadit k těm, kdo důsledně plní zásady a závazky KBSE, musejí tato slova provázet výrazné skutky. Občané sledující u nás helsinský proces mohou s určitým morálním uspokojením, ale zároveň politováním konstatovat, že v tomto směru podávali v rámci Charty 77 i jako jednotlivci různé návrhy a náměty, které byly dosud příslušnými místy ignorovány. Nyní o to důrazněji požadují plnění závazků a slibů vyjádřených ve vídeňském dokumentu KBSE.

1. Je to především závazek uveřejnit v dohledné době v plném znění tento dokument KBSE, ale i Všeobecnou deklaraci lidských práv (u nás nepublikovanou od roku 1968), mezinárodní pakty o lidských právech, jakož i právní normy zajišťující lidská, občanská, hospodářská, sociální i kulturní práva.^{E4Soubor mezinárodních dokumentů upravujících problematiku lidských práv vydal v březnu 1989 oficiální Výbor československé veřejnosti pro lidská práva a humanitární spolupráci v nakladatelství Melantrich Praha.}
2. Kvalifikovaným způsobem by se měly znalosti o lidských právech začlenit do plánů a programů výuky na všech stupních škol i do činnosti osvětových zařízení a do programů sdělovacích prostředků.
3. Vzhledem k výzvě obsažené ve vídeňském dokumentu by čs. vláda měla revidovat dosavadní výhrady k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech. Zejména by měla: a) přiznat podle článku 41 tohoto paktu plně kompetenci Výboru pro lidská práva, jenž byl zřízen tímto paktem, přijímat a projednávat upozornění jiných účastníků paktu na nedostatky jeho plnění u nás; b) podepsat opční protokol k tomuto paktu, týkající se práva občanů obracet se přímo k uvedenému výboru.
4. Poněvadž se pakty svou ratifikací 23. 3. 1976 staly součástí našeho právního řádu, bylo by třeba: a) zabezpečit, aby příslušná ustanovení tohoto řádu byla interpretována vždy v souladu s pakty; b) revidovat ta ustanovení (zejména v trestním právu, kde je nesoulad nejvýraznější), jež přímo odporují paktům jakož i závěrům a závazkům KBSE.
5. Realizovat v právním řádu i v příslušných administrativních opatřeních a v praxi státních orgánů závazek, že budou respektována práva občanů: angažovat se za plnění závazků KBSE, zejména v oblasti lidských práv (v lidské dimenzi KBSE); sdružovat se za tím účelem; navazovat vzájemné styky uvnitř vlastní země i v rámci společenských účastníků KBSE; že budou odstraněny všechny překážky této činnosti a zajištěna svoboda slova a písemného projevu (včetně tisku) k otázkám KBSE.
6. Věrohodnost československé účasti na plnění závazků helsinského procesu byla vážně narušena brutálními akcemi orgánů státní moci ve dnech 15.–21. 1. 1989, a to právě v době přijetí dokumentu, jenž mj. zavazuje své signatáře, aby odstranili, zakázali, popř. trestali „kruté, nelidské a ponižující“ praktiky orgánů moci proti lidem. Žádáme ústavní orgány, aby za účasti zástupců Charty 77, Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných a Čs. helsinského výboru zabezpečily nezaujaté přešetření průběhu i následků událostí oněch dnů v Praze, aby posoudily odpovědnost a vyvodily z toho důsledky. Je rovněž nezbytné zastavit trestní stíhání a jiné diskriminační postupy vůči všem obětem nedávných represí, pravdivě zveřejnit výsledky přešetření a v souladu s uvedeným závazkem z dokumentu učinit opatření, která by zabránila opakování podobných jevů.

Tato opatření by bylo možno uskutečnit v krátké době a bez velkých nákladů. Jejich účinek – zvláště vzhledem k blížící se konferenci o „lidské dimenzi“ v Paříži v květnu a červnu tohoto roku – by se mohl příznivě odrazit v jejím jednání.

Charta 77 i Čs. helsinský výbor připomínají, že jejich zástupci jsou připraveni a ochotni předložit podrobnosti uvedených návrhů a účastnit se jejich projednávání, jakož i jednání o dalších možných krocích k plnění zásad a ustanovení vídeňského dokumentu. Promýšlejí a později předloží návrhy týkající se dalších kroků k plnění závěrů, zásad a ustanovení KBSE. Domnívají se, že by bylo zcela v duchu dokumentu i toho, co k němu prohlásili zástupci účastnických států včetně naší republiky, kdyby orgány pověřené jeho plněním konečně zahájily věcný, konstruktivní a prospěšný dialog s těmi, kdo se už dlouho uvedenou problematikou vážně zabývají a chtějí přispět k řešení jejích otázek a úkolů.

Tomáš Hradílek, Dana Němcová, Saša Vondra
mluvčí Charty 77
Za Čs. helsinský výbor: Jiří Hájek, předseda

Zdroj

• ČSDS, sb. Charta 77. – Strojopis, průpis.

Plné znění

• In: Informace o Chartě 77, roč. 12 (1989), č. 4, s. 2–3
• Acta, 9–12/89, Scheinfeld 1989, s. 126–128
• Stanoviska a dokumenty I, Čs. helsinský výbor, 1992, s. 5–8.

Pole