D523

1989, 15. únor, Praha. – Sdělení Charty 77 k reedici základního dokumentu Prohlášení Charty 77 z 1. 1. 1977 s výkladem o poslání a historii Charty 77.(Dokument č. 13/89)

Nové vydání základního Prohlášení Charty 77

V poslední době, zvláště pak v posledních týdnech, se na mluvčí a na signatáře Charty 77 obrací mnoho občanů, kteří si přejí seznámit se se základním Prohlášením Charty 77 a případně se stát jeho signatáři. Vítáme tento zájem čs. veřejnosti a proto také vydáváme znovu základní Prohlášení Charty 77.

K této reedici několik slov:

Prohlášení Charty 77 je založeno na srovnání mezinárodních paktů, přijatých čs. ústavními orgány jako mezinárodní závazek a současně jako platná norma čs. právního řádu, se skutečnými poměry panujícími v Československu v oblasti lidských práv. Za dvanáct let došlo k určitému zlepšení, např. při přijímání ke studiu, v některých případech užívání práva na svobodu projevu, v kultuře a podobně. Základní rozpory mezi pakty a čs. skutečností však odstraněny nebyly a je proto zcela oprávněné se dnes veřejně přihlásit k zásadám Charty 77 deklarovaným v jejím základním prohlášení. Mluvčími Charty 77 již nejsou samozřejmě tři uvedení občané – Jan Patočka zemřel v březnu 1977 a od září téhož roku se mluvčí Charty 77 obvykle po roce střídají: funkci mluvčího předává stávající mluvčí po dohodě s dalšími jinému signatáři Charty 77.

Znovu musíme zdůraznit, že Charta 77 není a nechce být ani politickou opozicí, ani ideovou platformou takové opozice. Je založena na čs. zákonnosti, tj. obou mezinárodních paktech, Ústavě a zákonech. Usiluje o jejich dodržování a tam, kde jsou v právním řádu rozpory nebo kde platné předpisy lidská práva nezajišťují, navrhuje nutné úpravy právních norem. Činí to veřejně a dokumenty se svými poznatky a návrhy zasílá státním orgánům. Charta 77 je založena také na myšlence celospolečenského dialogu, ke kterému zatím státní a stranické orgány nepřistupují, přestože veřejnou působnost Charty už nepopírají.

Naše společenství je neformální, není organizací a podpis pod základním Prohlášením Charty 77 je, přísně vzato, pouze výrazem veřejně deklarované „vůle jednotlivě i společně se zasazovat o respektování občanských a lidských práv v naší zemi i ve světě“. Je morálním závazkem signatářů, že budou pomáhat mluvčím Charty 77 ujímat se dílčích úkolů a spolu s nimi sdílet veškerou odpovědnost. V poslední době působí mnoho signatářů Charty 77 v jiných nezávislých iniciativách zabývajících se kulturní, ekologickou, mírovou, sociální, náboženskou nebo dokonce politickou činností. Činí tak podle svého svědomí, svých zájmů i založení a přispívají tím k rozvoji nezávislého myšlení a k sebeorganizování naší společnosti. Jejich působení v různých oblastech je v souladu s posláním Charty 77 – usilovat o respektování lidských práv. Různé nezávislé skupiny, které často lidská práva nejen brání, nýbrž je přímo realizují, pronikají čím dál tím více do společnosti. Uskutečňují tak své demokratické záměry a cíle, s nimiž se Charta 77 jako celek často nemůže zcela identifikovat, přičemž však existenci těchto skupin vítá a podporuje. Tento prudký rozvoj nezávislých skupin a hnutí posledních měsíců doprovází i změny ve stylu práce samotné Charty. Nová společenská atmosféra umožňuje její větší otevřenost a Charta 77 se snaží – v duchu svého základního prohlášení, tj. na poli lidských práv – více vystupovat na veřejnosti a více vyjadřovat stále naléhavější zájmy a potřeby společnosti, společenských skupin i jednotlivců. Postupná proměna společnosti ovládané byrokratickým aparátem ve společnost občanskou je však možná jen tehdy, zapojí-li se do společného úsilí o větší svobodu většina našich spoluobčanů. Veřejné přihlášení se k Chartě 77 a tím k lidským právům jako k základnímu kamenu nových poměrů, které chceme společně vytvořit, má tedy svůj aktuální význam, a to nikoli pouze morální.

Signatářem Charty 77 – a znovu zdůrazňujeme, že v Chartě 77 neexistuje žádné členství a tudíž se do ní nepřijímá – je možno se stát podepsáním této věty: „Souhlasím s Prohlášením Charty 77 z 1. 1. 1977.“ Ke jménu a příjmení je třeba napsat povolání a pro vnitřní potřebu Charty i datum narození a adresu. Lístek s tímto vyjádřením je možno odevzdat nebo poslat (lépe doporučeně) některému z mluvčích Charty 77 nebo aktivnímu signatáři.

Chartu 77 podepsalo k 31. 12. 1988 již 1445 signatářů,^{1Jde o zveřejněné signatáře. Mnoho lidí podepsalo Chartu 77, aniž byl jejich podpis zveřejněn, protože se podpis k mluvčím nedostal. Počet 1445 je pravděpodobně nutno snížit o 1 až 7, neboť v jednom až sedmi případech může jít buď o shodu jmen, nebo naopak o to, že nedopatřením bylo publikováno jméno dvakrát. 25 signatářů Charty 77 své podpisy veřejně odvolalo. Pokud je známo, zemřelo 47 signatářů. Nejméně 225 signatářů se vystěhovalo do ciziny, odhaduje se však, že jejich počet je 300–400. Zhruba 1000 signatářů Charty 77 žije tedy v Československu. V jednotlivých letech podepsalo základní prohlášení Charty 77 toto množství občanů: 1976 – 240; 1977 – 590; 1978 – 106; 1979 – 80; 1980 – 48; 1981 – 44; 1982 – 33; 1983 – 34; 1984 – 25; 1985 – 28; 1986 – 37, 1987 – 71; 1988 – 108.} jejichž jména byla mluvčími Charty 77 zveřejněna. Po dlouhá léta spočívala práce Charty 77 téměř výhradně ve vypracovávání dokumentů – Charta jich za dvanáct let své existence vydala 340.^{2Jde jen o číslované dokumenty. V počtu nejsou zahrnuty různé dopisy, kratší vyjádření a sdělení, která zvláště v letech 1977–1981 nebyla číslována. V číslovaných dokumentech je zahrnuto rovněž 25 dokumentů, jimiž mluvčí Charty 77 postupně zveřejňují podpisy nových signatářů. Všechny dokumenty Charty vycházejí v Informacích o Chartě 77.} Mnohé z nich jsou analýzy a návrhy, týkající se zákonů, zaručujících lidská práva, a oblastí, v nichž dochází nejčastěji k jejich porušování: kultura, náboženské svobody, cestování do ciziny, ekonomie, životní prostředí a sociální otázky, jako je zdravotnictví, důchody, bytové hospodářství, školství apod. I když – až na nepatrné výjimky – orgány státní moci nepřistoupily na dialog, který trpělivě už přes dvanáct let navrhujeme, došlo – snad i na základě našich nálezů a podání – v mnoha oblastech společenského života k určitým pozitivním změnám. Dokumentační činnost zůstává významnou částí práce Charty 77 i dnes, kdy se více zaměřujeme na spolupráci s dalšími nezávislými skupinami. Některé z nich jsou Chartě 77 velmi blízké, vyvinuly se vlastně z ní, jiné naopak vznikly nezávisle na ní. Snažíme se také veřejně působit na celou společnost a prohlubovat styky s nezávislými iniciativami z jiných, zejména východoevropských zemí. Přes trvající a v poslední době prohlubující se represi – ve vězení je t. č. sedm signatářů Charty 77, z toho čtyři ve vazbě – se pokoušíme organizovat veřejná shromáždění, nebo se jich účastníme spolu s dalšími iniciativami; chceme svolávat kolektiv mluvčích. V čs. tisku a dalších sdělovacích prostředcích zatím své názory zveřejňovat nemůžeme; co horšího, oficiální sdělovací prostředky nám podsouvají postoje, které nezastáváme, a snaží se nás všemožně zdiskreditovat v očích obyvatelstva. Protože celá naše činnost je veřejná, poskytujeme dokumenty Charty 77, sdělení Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných a všechny další materiály nejen příslušným státním úřadům, nýbrž i sdělovacím prostředkům a jsme vděčni zahraničním rozhlasovým stanicím, které vysílají česky a slovensky, zejména pak Svobodné Evropě, Hlasu Ameriky a BBC, že naše texty vysílají. Především jejich prostřednictvím se s nimi seznamuje alespoň část čs. veřejnosti. Významným zdrojem informací o Chartě 77 a nezávislém hnutí vůbec je nezávislá publicistika, pokud jde o Chartu především časopis Informace o Chartě 77 a Východoevropská informační služba (VIA).^{E1V prosinci 1988, po několikaměsíční pravidelné spolupráci, vyhlásili nezávislí novináři Východoevropskou informační agenturu, jejímž hlavním cílem bylo rozšiřování informací o událostech v jejich zemích – VIA působila v Československu (Petr Pospíchal, Petr Uhl a Jan Urban), Maďarsku, Polsku a v SSSR.}

Charta 77 je otevřena všem. Zveme Vás tedy k práci – ke společné práci na ozdravění a zlepšení společenských poměrů, a to především v oblasti lidských práv. Domníváte-li se, že jednou z cest, která vede ke svobodnému a důstojnému životu, je cesta Charty 77, rádi Vás uvítáme v našem společenství.

Tomáš Hradílek, Zahradní 892, 751 31 Lipník nad Bečvou, mluvčí Charty 77
Dana Němcová, Ječná 7, 120 00 Praha 2, mluvčí Charty 77
Saša Vondra, Trojanova 1, 120 00 Praha 2, mluvčí Charty 77

Příloha: Prohlášení Charty 77 ze dne 1. ledna 1977.

Zdroj

• Informace o Chartě 77, roč. 12 (1989), č. 4, s. 4–5.

Plné znění

• In: Charta 77 1977–1989, s. 355–358.

Pole