D576

1989, 31. srpen, Praha. – Souhrnná zpráva Charty 77 a VONS o odsouzení Stanislava Devátého za pobuřování, zaslaná na vědomí Federálnímu shromáždění a Výboru čs. veřejnosti pro lidská práva a humanitární spolupráci. (Dokument č. 55/89)

K odsouzení Stanislava Devátého

Okresní soud v Gottwaldově, jehož senátu předsedal JUDr. Václav Petránek rozhodl dne 29. 8. 1989 v hlavním líčení, že Stanislav Devátý je vinen spácháním trestného činu pobuřování, a odsoudil ho za to k trestu odnětí svobody v trvání 20 měsíců nepodmíněně, se zařazením do I. nápravně výchovné skupiny. Stanislav Devátý se proti rozsudku na místě odvolal, prokurátor si ponechal lhůtu na rozmyšlenou. Veřejné zasedání, v němž bude Krajský soud v Brně rozhodovat o odvolání Stanislava Devátého proti rozsudku, je možno očekávat v druhé polovině září nebo v říjnu.

Obžalobou okresního prokurátora v Gottwaldově JUDr. Pavla Omelky, který byl přítomen u hlavního líčení, byl Stanislav Devátý stíhán nejen pro trestný čin pobuřování, nýbrž i pro trestný čin ztěžování výkonu pravomoci veřejného činitele podle § 156 a trestního zákona a pro trestný čin útoku na veřejného činitele podle § 156/2 trestního zákona. Prvého z nich se měl dopustit tím, že neuposlechl výzvy veřejného činitele k zachování veřejného pořádku při prvomájové manifestaci v Praze. Druhého se měl dopustit hrubou urážkou příslušníků VB, kteří konali službu ve vězeňském a eskortním oddíle Městské správy VB v Praze, kam byl Stanislav Devátý po svém zadržení na Václavském náměstí dne 1. 5. 1989 umístěn. Ačkoli k projednávání této části obžaloby bylo předvoláno několik svědků, nedostavil se žádný z nich a navíc se na začátku hlavního líčení prokázalo, že žádný z nich dokonce ani obsílku k soudu neobdržel. Přítomní nezávislí pozorovatelé se shodli v tom, že svědci nebyli pozváni záměrně, aby mohlo dojít k rychlému odsouzení Stanislava Devátého alespoň pro trestný čin pobuřování.

Vzhledem k nepřítomnosti svědků vyloučil na začátku hlavního líčení soud řízení o trestných činech ztěžování pravomoci veřejného činitele a útoku na veřejného činitele z tohoto řízení. O těchto trestných činech se má konat později samostatné soudní řízení.

Soud se tedy zabýval otázkou, zda Stanislav Devátý je vinen spácháním trestného činu pobuřování podle § 100/1a, 3a trestního zákona, jehož se měl dopustit tím, že z nepřátelství k socialistickému společenskému a státnímu zřízení republiky se podílel na koncipování a vyhotovení dvou písemností, na jejich zveřejnění a odeslání Federálnímu shromáždění a předsednictvu federální vlády. První písemností je petice, připravená aktivisty SPUSA, kterou do 31. 12. 1988 podepsalo 430 občanů a která požaduje dodržování lidských práv a demokratizaci společenského života. Podle obžaloby tato petice lživě obviňuje státní a společenské zřízení z porušování práv a svobod. Druhou písemností byl dopis týmž vrcholným státním orgánům, který urgoval předchozí petici. Text této druhé písemnosti měl být dne 3. 2. 1989 vysílán rozhlasovou stanicí Svobodná Evropa.

Při hlavním líčení byli slyšeni pouze tři svědci a byla čtena jedna svědecká výpověď, učiněná v přípravném řízení. Svědci se hlásili k podpisu této petice, nikdo však neuvedl, že by ho o podpis požádal Stanislav Devátý. V přípravném řízení bylo slyšeno zhruba 80 signatářů této petice. Na 60 jich odmítlo vypovídat vůbec a ze zbylých svědků nikdo nepotvrdil, že by je s peticí seznámil Stanislav Devátý.

V dalším důkazním řízení bylo znaleckými posudky potvrzeno pouze to, že podpisy na obou písemnostech jsou s největší pravděpodobností podpisy Stanislava Devátého, že text těchto písemností byl psán na psacím stroji odňatém v bytě St. Devátého a že osoba, která zalepovala obálky, má krevní skupinu B, kterou má také Stanislav Devátý.

Protože Stanislav Devátý se k obžalobě a žalovanému jednání ani v přípravném řízení, ani před soudem nevyjádřil, mohl soud na základě provedených důkazů dospět pouze k přesvědčení, že Stanislav Devátý obě písemnosti podepsal jako ručitel a odeslal je vrcholným státním orgánům. V rozporu s hlavní zásadou trestního práva, že vina musí být vždy prokázána, odsoudil Stanislava Devátého i za to, že se podílel i na koncipování a vyhotovení těchto písemností, na organizování podpisové akce, a rovněž za to, že text druhé písemnosti poskytl rozhlasové stanici Svobodná Evropa. Své přesvědčení, že Stanislav Devátý text písemností této rozhlasové stanici poskytl, založil soud na pouhém dohadu, že prý S. Devátý je s touto stanicí v telefonickém spojení, jak o tom svědčí rozhovor, který poskytl BBC a Svobodné Evropě. Jen tento závěr soudu umožnil odsoudit Stanislava Devátého pro trestný čin pobuřování, navíc podle přísnější kvalifikace podle odst. 3a ustanovení podle § 100 trestního zákona, postihující toho, kdo pobuřující projev rozšíří rozhlasem, tiskem nebo jiným podobně účinným způsobem.

Stíhání S. Devátého pro trestný čin pobuřování považujeme vzhledem k čs. závazkům za nesprávné a nemravné. Jeho odsouzení bez důkazů je však přímo výsměchem právu a čs. společnosti a naplňuje nás hlubokými obavami. Za dvacet let, od roku 1968, nám není znám jediný případ rozsudku, který by s takovým cynismem porušil základní zásady trestního práva.

Na porušení těchto zásad poukázal v závěrečné řeči i obhájce JUDr. Jiří Machourek, který mimo jiné uvedl, že za celou svou advokátskou praxi se nesetkal s případem, kdy tvrzení obžaloby by byla v tak příkrém rozporu s provedenými důkazy. Návrhy JUDr. Machourka na doplnění dokazování, které přednesl v průběhu hlavního líčení, byly zamítnuty. Obhájce navrhoval slyšení dvanácti svědků, kteří byli vyslechnuti v přípravném řízení, a dále, aby dokazování bylo rozšířeno o posudky, vyjádření institucí a další důkazní prostředky, jimiž by se prokázalo, v čem je inkriminovaná petice pravdivá a v čem je lživá.

Hlavního líčení se chtělo zúčastnit asi 70 přátel Stanislava Devátého. Bylo však pro ně vyhrazeno pouze pět vstupenek, zbytek soudní síně zaplnila tzv. kvalifikovaná veřejnost, vybraná z aktivních přisluhovačů režimu. Chovali se agresivně a rušili soudní jednání, takže je předseda senátu musel napomenout. Soudní jednání rušili i přítomní pracovníci Čs. televize, kteří se pokoušeli filmovat S. Devátého i přes jeho protesty. Hlavního líčení se zúčastnili jako pozorovatelé Bernhard Haffke, profesor trestního práva a filozofie a sociologie práva na univerzitě v Pasově, který zastupoval Mezinárodní helsinskou federaci, a dále zástupci velvyslanectví USA a Kanady.

Pro Chartu 77, jejímž byl Stanislav Devátý mluvčím, a pro VONS, jehož je členem, jakož i pro další nezávislé iniciativy, v nichž působí, je jeho odsouzení a veškeré jeho šikanování obzvlášť bolestné. Do vězení má jít jeden z nejstatečnějších aktivistů občanských iniciativ, přičemž jeho zdraví je podlomeno trojí hladovkou, jíž úspěšně protestoval proti vazbě, která na něho byla letos již třikrát uvalena. Vyzýváme všechny lidi dobré vůle doma i v cizině k solidaritě se Stanislavem Devátým a tím i k solidaritě s naším úsilím a zápasem za lidská práva a demokratickou společnost.

Tomáš Hradílek, Dana Němcová, Saša Vondra
mluvčí Charty 77
Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných

Na vědomí:

Federální shromáždění ČSSR

Výbor čs. veřejnosti pro lidská práva a humanitární spolupráci

Zdroj

• Informace o Chartě 77, roč. 12 (1989), č. 16, s. 5–6.

Viz též D543 (15. 4. 1989). Sdělení VONS č. 1062 in: Informace o Chartě 77, roč. 12 (1989)

• Sdělení VONS č. 1101, tamtéž, č. 20.

Komentář

• S. Devátý v ilegalitě. In: Lidové noviny, roč. 2, č. 10 (říjen 1989), s. 4.

Pole

Název	Hodnota
Řada	Dokumenty Charty 77
Den	31
Měsíc	8
Rok	1989
Zpracovaný	true
OCR	false