D581

1989, 21. září, Praha. – Prohlášení Charty 77, VONS a Československé ligy pro lidská práva o solidaritě s uvězněnými občany v Lipsku zadrženými při mírové modlitbě, vyzývající demokraty v Polsku, Maďarsku a SSSR k veřejnému projevu solidarity s vězněnými. (Dokument č. 60/89)

Solidarita s vězněnými aktivisty v Lipsku

V Lipsku v NDR je ve vazbě 11 občanů, kteří jsou obviněni z nezákonného srocování; hrozí jim tresty odnětí svobody do dvou let. Byli zadrženi 11. září při mírové modlitbě před Mikulášským kostelem v Lipsku, která je zde pravidelně pořádána každé pondělí již od roku 1982. Tentokrát se modlitebního shromáždění zúčastnil neobvykle velký počet lidí, asi tisíc tři sta. Přispěla k tomu napjatá společenská atmosféra, vyvolaná exodem několika desítek tisíc občanů NDR, a předchozí policejní zásahy proti manifestaci konané v Lipsku 4. září na podporu práva na vystěhování. Lidová policie prohlásila modlitební shromáždění za rozpuštěné a asi 700 účastníků prostranství před kostelem opustilo. Proti zbylým podnikla policie zásah, 104 jich předvedla na policejní stanici, další rozehnala. Většina zadržených byla propuštěna s pokutami 1000 až 5000 DM. Ve vazbě zůstali Carola Bornschlegelová, Udo Hartmann, Katrin Hattenahauerová, Axel Gebthabt, Jutta Getzelová, Mirko Ketzel, Jörg Müller, Günther Müller, Gundula Walterová a Ramona Ziegnerová. V samostatném řízení byli mezitím Udo Hartmann a Jörg Müller odsouzeni – dosud nepravomocně – ke čtyřem měsícům odnětí svobody. V pondělí 18. září došlo k další represi: Lidová policie zadržela asi 50 lidí, kteří šli do kostela na mírovou pobožnost nebo kteří po ní z kostela vycházeli. Zatím není známo, zda někdo ze zadržených je ve vazbě. Informace o tomto případu se podávají v pracovní dny od 18 do 22 hodin, v sobotu a v neděli od 16 do 20 hodin na farním úřadě, telefon 37–41–60428.

Domníváme se, že nemůžeme mlčet, jestliže jsou zavíráni lidé jen za to, že usilují o nenásilnou změnu společenských poměrů, tím spíše, vyjadřují-li toto přání společnou modlitbou. Jestliže jsou vězněni, perzekvováni a šikanováni takoví lidé, musíme spojit své síly a učinit vše proti tomu, aby se NDR, Československo, Rumunsko a Albánie nestaly nemocnými místy Evropy, a tím hrozbou nejen pro národy těchto zemí, nýbrž pro celé mezinárodní společenství. Vycházíme-li z názoru, že občané NDR mají právo na odchod do NSR, je tím spíše naší morální povinností zasadit se o to, aby svobodně a bez překážek mohli v NDR žít ti, kdo si v ní přejí žít a kdo svými kritickými postoji přispívají k nápravě společenských poměrů.

Obracíme se proto na všechny demokraty Polska, Maďarska a Sovětského svazu bez ohledu na to, zda působí ve vládních a oficiálních strukturách, či nezávisle, bez ohledu na jejich politickou orientaci či náboženské přesvědčení, aby se s našimi přáteli v Lipsku veřejně solidarizovali. Pomohou tak nejenom jedenácti lidem, kteří trpí ve vězení pro věc spravedlivou, ale i rozvíjejícímu se nezávislému hnutí v Německu, všem, kdo žijí v této části Evropy a posléze i celé Evropě.

Václav Havel, Tomáš Hradílek, Dana Němcová
mluvčí Charty 77
Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných, Čs. liga pro lidská práva a člen Mezinárodní federace pro lidská práva (FIDH)
(Mluvčí Charty 77 Saša Vondra je t. č. ve vězení.)

Zdroj

• Informace o Chartě 77, roč. 12 (1989), č. 18, s. 2.

Pole