D596

1989, 15. prosinec, Praha. – Dopis Jeleně G. Bonnerové k úmrtí Andreje D. Sacharova. (Dokument č. 74/89)

Jeleně Georgijevně Bonnerové a všem přátelům Andreje Dmitrijeviče Sacharova

Andrej Dmitrijevič Sacharov zemřel v době, kdy svět začal dávat za pravdu jeho celoživotnímu dílu a kdy uznával a obdivoval jeho obrovskou morální autoritu a mravnost jeho postojů.^{E1A. D. Sacharov zemřel 15. 12. 1989.}

Byl ruským vlastencem, jehož největším snem bylo spojit Rusko a demokracii. Byl fyzikem, který nahlédl do propastných hloubek lidské nedokonalosti. Byl pro statisíce lidí ve světě symbolem občanské odpovědnosti v dobách, kdy svět, ve kterém on sám žil, uznával jenom právo síly a nikoli sílu práva. Jeho příklad inspiroval miliony lidí.

Pro Chartu 77 je jeho odchod těžkou a zarmucující ztrátou. Sám Andrej Dmitrijevič vždy zdůrazňoval, že osudové zvraty Československa vyznačovaly i křižovatky jeho vlastního života. Události v Československu v roce 1968 byly podle jeho vlastních slov rozhodujícím podnětem pro jeho první veřejné vystoupení proti panujícímu bezpráví. Vznik Charty 77 oceňoval jako příklad cesty osobního nasazení a mravního odporu zlu. Část Nobelovy ceny míru dokonce věnoval Nadaci Charty 77 s určením pro „děti signatářů Charty 77“. Byl prvním, kdo v době přestavby veřejně žádal přehodnocení vojenské intervence do Československa v roce 1968. V listopadu 1989 to byl opět on, kdo pozvedl hlas proti brutálnímu rozehnání studentské demonstrace v Praze. Byl to i jeho neúnavný mravní apel, který napomohl vítězství demokratických sil v Československu. Je nám proto nesmírně líto, že už nikdy nebudeme mít v Praze možnost prokázat Andreji Dmitrijeviči svoji náklonnost, úctu a vděčnost. Zemřel velký člověk, opravdový bojovník za univerzální lidská práva. V této smutné chvíli jsme v myslích se všemi přáteli a blízkými Andreje Dmitrijeviče Sacharova v jeho vlasti i ve světě.

Tomáš Hradílek, Dana Němcová, Saša Vondra
mluvčí Charty 77

Zdroj

• Informace o Chartě 77, roč. 13 (1990), č. 1, s. 3.

Pole