P5/8

[1977, 12. říjen, Praha.]

Situační zpráva o Chartě 77 od 10. srpna do 12. října 1977

Konec léta byl pro Chartu 77 a pro všechny, kteří se zasazují o lidská práva v Československu, ve znamení vlny hlasů požadujících propuštění politických vězňů a vyzývajících k solidaritě s politicky pronásledovanými.

Prohlášení z 16. 8. 1977, které podepsalo na 70 občanů, převážně signatářů Charty 77, žádá svobodu pro Jiřího Lederera, Otu Ornesta, ing. Aleše Macháčka a ing. Vladimíra Laštůvku, Jana Prince a Aleše Březinu. Podepsaní se též solidarizují s trestně stíhanými signatáři Charty 77 Václavem Havlem a Františkem Pavlíčkem. 21. 9. 1977 odeslalo 157 občanů žádost prezidentu republiky o propuštění jmenovaných vězňů a navíc o amnestii z humanitních důvodů pro dr. Huberta Steina a Františka Matulu a o zastavení trestního stíhání Václava Havla a Františka Pavlíčka, kteří byli již dříve propuštěni z vazby. Žádost jménem podepsaných odeslaly Josefa Slánská a Marie Švermová.

Celkem 134 lidí žádalo ONV v Praze 2 o povolení manifestace za propuštění Jana Prince. Asi dvě třetiny těchto občanů vyslýchala StB. Dne 14. září 1977, kdy se měla manifestace konat, hlídkovalo kolem budovy ministerstva spravedlnosti nejméně dvacet uniformovaných policistů a přibližně stejný počet neuniformovaných, bylo tam připraveno několik desítek osobních aut a dokonce mikrobus s vlasatými mladíky (provokatéry?). Byl přítomen i sám ústřední ředitel Čs. televize Jan Zelenka.

Výzvu k solidaritě s Janem Princem napsal dne 16. 8. 1977 výborům solidarizujícím s hnutím za obranu lidských práv ve východoevropských zemích Petr Uhl. Prohlášení solidarity s Janem Princem podepsalo i 150 Poláků.

V případu Jana Prince došlo k překvalifikování jeho údajného trestného činu podle § 202 (výtržnictví) na přečin proti veřejnému pořádku (§ 6 zákon o přečinech) s trestní odpovědností do 3 měsíců odnětí svobody nebo do 5000 Kčs pokuty. Jan Princ pak byl odsouzen k maximálnímu trestu, tj. ke třem měsícům odnětí svobody. V době, kdy vychází tato situační zpráva, je již na svobodě.

Ing. Aleš Macháček a ing. Vladimír Laštůvka byli dne 28. září 1977 odsouzeni oba k trestu odnětí svobody na tři a půl roku podle § 98/1 (podvracení republiky). Proces konaný v Ústí n. L. probíhal v teroristickém ovzduší. Veřejnost nebyla k hlavnímu líčení připuštěna (ačkoliv bylo prohlášeno za veřejné). Veřejnost „zastupovali“ pracovníci StB. Občané, kteří se chtěli jednání soudu účastnit, byli všemožně šikanováni: mnohokrát legitimováni, sledováni dokonce i automobily, fotografováni apod. Signatář Charty 77 Ivan Dejmal, který se hodlal jako pozorovatel účastnit hlavního líčení, byl na 30 hodin zadržen. Zástupci Mezinárodního sdružení právníků nebyli též připuštěni k jednání soudu. Příbuzní, kteří se od druhého dne konání hlavního líčení směli jednání zúčastnit, byli předsedou senátu nezákonně poučeni, že nesmějí veřejnosti sdělit obsah hlavního líčení, v opačném případě by prý spáchali trestný čin. Hysterie StB a jiných orgánů státní moci kolem tohoto procesu i samotný rozsudek jsou dalšími důkazy nezákonnosti trestního stíhání A. Macháčka a Vl. Laštůvky, další důkaz porušování mezinárodních paktů o lidských právech, především práva vyhledávat, přijímat a rozšiřovat informace a myšlenky všeho druhu, bez ohledu na hranice, ať ústně nebo písemně nebo tiskem či „prostřednictvím umění“ (bod 2. článku 13 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech).

Dne 17. října 1977 se má konat další politický proces, tentokrát proti Jiřímu Ledererovi, Otovi Ornestovi, Václavu Havlovi a Františku Pavlíčkovi. Jiří Lederer a Ota Ornest jsou obžalováni z trestného činu podle § 98/1,2 trestního zákona (tj. odměřený trest má být v rozmezí od 3 do 10 let odnětí svobody), Václav Havel podle § 112 a František Pavlíček z přípravy k podvracení republiky (§ 98). Rozsudky z Ústí n. L. vynesené proti A. Macháčkovi a Vl. Laštůvkovi již vyvolaly velké pobouření veřejnosti. Lze očekávat, že hlavní líčení před Městským soudem v Praze bude sledováno s nevšední pozorností.

Samostatnou žádost o propuštění Jiřího Lederera zaslala 4. 8. 1977 předsedovi ČNR Evženu Erbanovi Helena Klímová. Syn Jiřího Lederera Aleš též intervenoval ve věci svého otce, jeho dopis G. Husákovi však nebyl zveřejněn.

11. října 1977 vydali tři mluvčí Charty zvláštní prohlášení odeslané ČTK a zahraničním dopisovatelům, ve kterém upozorňují na to, že obvinění jsou žalováni za to, co konali nebo chtěli konat pro čs. kulturu. Současně poukazují na novou vlnu zastrašovacích výslechů v Praze a v Brně a žádají komunistické a socialistické strany, aby v duchu svých programových zásad přispěly svou pomocí, aby se v represích nepokračovalo. Navíc je vyzývají, aby vyslaly na proces své pozorovatele, popř. dopisovatele svého tisku.

V souvislosti s pražským procesem je připravena pod vedením Bezpečnosti řada skandalizačních pořadů v rozhlase a v televizi a rovněž tisk má přinášet materiály v duchu výroku J. V. Andrejeva z projevu k 100. výročí Dzeržinského, a to že „disidentství se za pomoci západního tisku, diplomatických či výzvědných služeb a zvláštních služeb stalo v rozvědkách svého druhu zaměstnáním, za něž se dobře platí valutami a jinými milodary, a ve skutečnosti se málo liší od toho, jak platí imperialisté zvláštní služby své agentury“. (Nová doba, č. 38/1977)

Trestní stíhání Jaroslava Hutky vyvolalo množství protestů a žádostí o opětné povolení jeho veřejného vystupování. Podpisy pod různými protestními dopisy jdou do stovek. V tomto případě se angažovaly i desítky signatářů Charty 77.

Charta 77 žila též vnitřní diskusí o materiálu Co s Chartou. Účastnilo se jí aktivně přes 200 signatářů a vyplynula z ní řada podnětů pro další činnost Charty. Tato diskuse dala vzniknout i Sdělení Charty 77 z 21. 9. 1977 podepsaném třemi mluvčími: dr. Jiřím Hájkem, Martou Kubišovou a dr. Ladislavem Hejdánkem. Prostřednictvím tohoto sdělení, které shrnuje výsledky dosavadní názorové konfrontace, se diskuse v Chartě 77 rozšířila na všechny signatáře. Charta 77 hodlá též posílit a rozhojnit kontakty mezi signatáři i styk s veřejností. V tomto smyslu požádali někteří signatáři Charty 77 o zveřejnění svých adres, což hodlají mluvčí učinit v některém z příštích sdělení.

Dne 26. září 1977 byl zadržen signatář Charty 77 ing. Petr Uhl. V jeho nepřítomnosti (resp. za přítomnosti jeho manželky Anny Šabatové ml., která byla zadržena na ulici ji sledujícím autem StB, které za ní vjelo až na chodník), byla vykonána asi šestihodinová domovní prohlídka v jejich společném bytě. Byla zabavena řada kolujících samizdatů, knih, časopisů i rukopisů (přes 30 položek). Ing. Petr Uhl napsal v této souvislosti zprávu Chartě 77, v níž popisuje podstatné okolnosti této domovní prohlídky i svého asi třicetihodinového zadržení a výslechu StB.

Ode dne svého propuštění je ing. Petr Uhl neustále střežen neuniformovanými příslušníky StB, kteří jej neustále sledují. Pokud je doma, parkuje automobil s ostrahou operativy StB poblíž domu. A po 24 hodin denně (i v nepřítomnosti P. Uhla) hlídkují před dveřmi jeho bytu dva uniformovaní příslušníci VB, kteří legitimují a zapisují všechny návštěvníky. Někteří z návštěvníků jsou též fotografováni.

Podobnou ostrahu má i dr. František Kriegel, jenž je takto omezován na svobodě již řadu měsíců.

Po zveřejnění sdělení mluvčích Charty 77 z 21. září 1977 byl zrušen izolační dozor u mluvčího Charty 77 dr. Jiřího Hájka. U nových mluvčích dozor nebyl zaveden, ale oba, Marta Kubišová i dr. Hejdánek, byli 6. října 1977 zadrženi a asi 9 hodin vyslýcháni.

Dne …E1Přesnější datace v předloze chybí, na místě údaje o dni jsou tři tečky. 1977 zadržela Bezpečnost u Trutnova podvodně dvě dívky, 14 a 15letou dceru signatářky Charty 77 Anny Fárové Anitu a dceru Landovského, které vyslýchala na odd. VB. 14letá Anita Fárová utrpěla nervový šok.

Ačkoli dále popisované případy nejsou v souvislosti s Chartou 77, přesto je uvádíme, neboť se domníváme, že je naší povinností informovat, a zejména informovat o každém porušení lidských práv. Tato naše činnost je v intencích Sdělení [Charty 77] z 21. 9. 1977.

Ve dnech 13.–14. srpna se Kdyně na Domažlicku stala dějištěm srážek mezi mládeží, zejména mladými dělníky a ozbrojenými složkami (VB, PS a pohotovostními oddíly SNB). Ke konfliktu došlo po zákazu konání koncertu beatové skupiny. Asi 1000 mladých lidí (dle úředního odhadu) se domáhalo alespoň vrácení vstupného. Bezpečnost chtěla běžnými metodami brachiálního násilí shromáždění rozehnat, byla však zahnána na útěk a musela povolat posily. Patrně k největším srážkám došlo na nádraží. O jejich urputnosti svědčí uváděné počty zraněných (za jejichž přesnost nemůžeme ručit) – přes 100 zraněných, z toho 26 těžce, z nich pak 7 příslušníků ozbrojených složek. Dva z těžce zraněných příslušníků potlačovacích jednotek podlehli údajně následkům zranění. Ve vyšetřovací vazbě v Plzni na Borech je dvacet obviněných údajně z trestného činu útoku na státní orgán a orgán společenské organizace (§ 153) s odstupňovanou trestní odpovědností (6 měsíců–5 let, 3–10 let, 10–15 let). Mezi vazebně vyšetřovanými je i signatář Charty 77 Viktor Groh, zámečník, nar. 1954, bytem Ostroh n. Ohří, Štúrova ul., zaměstnán jako údržbář v papírnách v Merklíně.

Mluvčí Charty 77 odeslali dopis Federálnímu shromáždění, ve kterém žádají o ustavení parlamentní vyšetřující komise, která by zjistila příčiny a skutečný průběh událostí, podala o nich objektivní zprávu veřejnosti a učinila kroky k nápravě.

Následující týden po krvavé Kdyni (dny těsně před 21. srpnem, výročím sovětské invaze do ČSSR) byli v Praze, Brně, Jihlavě voláni a předváděni před VB desítky mladých lidí, kteří museli podepsat, že neopustí místo trvalého pobytu, což bylo během následující soboty a neděle uniformovanými a neuniformovanými pracovníky Bezpečnosti kontrolováno doslova ve dne i v noci.

Josef Grohman byl údajně koncem srpna odsouzen pro vyzvědačství ve prospěch USA k trestu odnětí svobody na 17 let ve III. nápravné skupině.

Herec Jan Tříska prohlásil v Aténách, že nehodlá žít ve státě, kde se nemůže veřejně stýkat se svým přítelem Václavem Havlem, aniž by za to nebyl v zaměstnání diskriminován. Jan Tříska s rodinou údajně emigroval do Kanady.

V papírnách ve Větřním v jižních Čechách přišel při práci o život mladý dělník Kibuc. Stal se obětí nesmyslného spěchu. Když jeho otec viděl, jak se práce vyšetřující komise protahuje a nevede k výsledku, požádal o přijetí vedoucího tajemníka KSČ, neboť je členem strany. Vedoucí tajemník jej však nepřijal a Kibuc starší vystoupil ze strany.

Kromě jiných represí a diskriminací pokračuje odebírání pasů („není v souladu se zájmy republiky, abyste byl/a držitelem/držitelkou cestovního dokladu“) signatářům Charty 77 i členům jejich rodin, např. Heleně Němcové, Janu Šafratovi s manželkou, evangelickým duchovním apod.

Signatáři Charty 77 z Brna ohlásili, že 25. srpna na podnikové konferenci ROH n.p. Zetor v Brně-Líšni došlo k nemístným útokům proti Chartě 77. Na konferenci přítomný dělník signatář Charty 77 Zdeněk Přikryl v diskusi polemizoval s těmito výpady proti Chartě 77 a svým vystoupením získal sympatie převážné části přítomných. Kromě předsednického stolu na závěr mu tleskali všichni. O týden později vyšel v závodním časopise n. p. Zetor Budovatel článek, který se pod titulem Nemáte pravdu pokusil zlehčit účinek i ohlas vystoupení Zd. Přikryla. Na závěr třísloupcového komentáře se na Přikrylovu adresu píše: „Místo sebekritiky jste zneužil tribunu k provokaci o své věrnosti Dubčekově politice. Ale k čemu Vám to bylo dobré?… Mluvil jste o právech v Helsinkách, ale dobře víte, že o našich právech na práci, na vzdělání, na lékařskou péči – celý komplex sociální politiky a mnoho jiných – mohou pracující kapitalistických zemí jen snít… Jedinci, kteří Vám zatleskali, si nyní stydlivě prohlížejí své ruce, zvláště ti z nich, kteří vzápětí do těch samých rukou převzali od zástupců dělnické třídy vyznamenání a odměnu. Opusťte svou nebezpečnou cestu a pokuste se alespoň trpělivě získávat zpět ztracenou občanskou důvěru pracujících.“ (Budovatel, 6. 9. 1977) Vystoupení Zdeňka Přikryla ukazuje, jak je možné projevovat zásadovost před masami ve stávajících odborech.

Charta 77 po relativně slabší činnosti v létě nabývá opět bývalou aktivitu. Za vaší pomoci vás budeme o ní i nadále informovat.

E1.Přesnější datace v předloze chybí, na místě údaje o dni jsou tři tečky.

Pole

NázevHodnota
ŘadaDokumenty Charty 77
Den12
Měsíc10
Rok1977
Zpracovanýtrue
OCRfalse