P7/13

1988, 6. května, Praha. – Vnitrostranická informace sekretariátu ústředního výboru KSČ „o aktivizaci a činnosti nepřátelských sil v procesu přestavby a demokratizace“, určená členům a funkcionářům KSČ.^{E1Dopis se dostal do rukou disentu a byl uveřejněn v plném znění v Informacích o Chartě 77. Mluvčí na něj reagovali dopisem ústřednímu výboru KSČ z 1. června 1988. (Viz D474)}

Vážení soudruzi.

Od roku 1987, zejména v souvislosti s komplexní přestavbou naší společnosti, ekonomickou reformou a demokratizací společenského života a v souvislosti s výročími, která připadají na letošní rok, se výrazně aktivizují síly vnitřních a vnějších nepřátel socialismu. Pokoušejí se využít složitosti a problémů, které na této cestě vznikají, aby podkopaly socialistické společenské zřízení v naší vlasti a postavily pracující proti současné politice strany.

Je nezbytné zvýšit aktivitu celé strany, mobilizovat každého komunistu k politickému a ideologickému zápasu. Přestavba a demokratizace, vycházející z leninského pojetí socialismu, neznamenají demobilizaci v ideologickém a politickém boji. Naopak, vyžadují zintenzivnění práce celé strany, všech jejích orgánů a organizací, každého komunisty. Je povinností stranických organizací znát situaci v okruhu své působnosti, názorovou hladinu, znát organizátory nepřátelských akcí a zabránit, aby ovlivňovali veřejné mínění. Je nutno přijímat konkrétní opatření proti nežádoucím vlivům a mobilizovat všechny poctivé občany naší vlasti k důslednému plnění úkolů, které před nás staví doba.

To vyžaduje organizovaný postup celé strany, zabezpečení informovanosti o situaci od Ústředního výboru po základní organizace, ale i tok informací zdola nahoru. Je nezbytné vést aktivní propagandu za přestavbu, za demokratizaci, za marxisticko-leninský výklad naší minulosti, zejména krizových let 1968–1969.

Na základě jednání předsednictva ÚV KSČ byla vypracována zásadní informace, s níž je nutno ihned seznámit stranický aktiv a na nejbližší členské schůzi členy a kandidáty strany.

Očekáváme, že stranické orgány a organizace přijmou potřebná opatření k zabezpečení úkolů vyplývajících z této situace, že v duchu závěrů 7. a 9. zasedání ÚV KSČ budou v tomto směru rozvíjet účinnou masovou politickou práci.

Pro potřebu referentů, kteří budou seznamovat stranický aktiv a členy strany s informací sekretariátu ÚV KSČ, přikládáme konkrétní údaje o některých nelegálních strukturách protisocialistických sil.

6. května 1988
Sekretariát ústředního výboru KSČ

Informace o aktivizaci a činnosti nepřátelských sil v procesu přestavby a demokratizace

V současné době řešíme mimořádně náročné a složité úkoly spojené s naplňováním strategie linie XVII. sjezdu KSČ na urychlení sociálně ekonomického rozvoje. Nastoupili jsme v duchu závěrů 7. a 9. zasedání ÚV KSČ cestu přestavby a demokratizace společnosti. Vyžaduje to aktivizovat pracující, pomáhat jim správně pochopit úkoly a situaci a čelit činnosti nepřátelských sil.

Nástup k přestavbě, kterou převážná většina lidu přivítala a podpořila, vyvolává také mnoho otázek a nejasností, objevují se také různé pochybnosti, nejistota, zda jdeme správnou cestou. Na otázky, které jsou kladeny, třeba citlivě reagovat, nepřipouštět dezinformace, dávat správné odpovědi, v otevřené výměně názorů v pracovních a občanských kolektivech hledat cesty k řešení problémů, které vyvstávají. Je to nezbytné i proto, že přestavby a s ní spojené demokratizace se snaží využít odpůrci socialismu, kteří spekulují s tím, že závažné společenské změny, které začínáme uskutečňovat, mohou vést k destabilizaci socialistického zřízení. Vítanou příležitost k ideové aktivizaci vidí náš třídní protivník v zahraničí i uvnitř země i v tom, že právě v letošním roce si připomínáme řadu významných historických výročí, mezi nimi dvacáté výročí událostí, které následovaly po lednu 1968 a vyústily v kontrarevoluci.

Aktivizace odpůrců socialismu, k níž v současné době dochází, je zaměřena k formování opozičních sil, které by působily mimo Národní frontu, využívaly otevřené politiky, veřejné informovanosti a zdravého kritického proudu k destrukční činnosti, k vyvolávání politického a sociálního napětí ve společnosti.

K tomu jim mají sloužit problémy spojené s přechodem k novému hospodářskému mechanismu i s přestavbou dalších oblastí společenského života. Jak ukazuje zkušenost, budou se snažit využít každé naší těžkosti v uspokojování rostoucích potřeb společnosti, zejména těch, jejichž řešení vyžaduje čas i mimořádné prostředky, jako například zlepšení a ochrana životního prostředí, dosažení kvalitativně vyššího stupně vědeckotechnického rozvoje a jeho uplatnění ve výrobě, modernizace výrobní struktury, rozvoj služeb. Je třeba počítat také s tím, že se pokusí zneužít i různých problémů spojených se snížením počtu pracovníků v řídících orgánech, s nezbytnými přesuny pracovních sil a jejich rekvalifikací.

Své úsilí zaměřují na vyvolávání generačních problémů a na zneužívání i takových otázek, jako jsou národnostní vztahy a náboženské cítění.

Čelit těmto nepřátelským snahám nemůže být záležitostí jen příslušných státních orgánů, nýbrž i široké veřejnosti, všech poctivých občanů naší vlasti, každého komunisty.

Hlavním nástrojem protisocialistického úsilí je charta 77, která veřejně vystoupila před 11 lety. Ačkoli jde o nevelkou skupinu lidí, je v posledních letech velmi aktivní. Její činnost se opírá o významnou hmotnou a ideologickou podporu kapitalistického světa a jeho masových sdělovacích prostředků. Charta svoje rozvratné působení maskuje rádoby demokratickými iniciativami.

Uplynulá léta ukázala, že její činnost nemá masový vliv. Pokouší se proto zaktivizovat signatáře charty v krajích. Konspirativně připravuje tzv. Fóra charty k různým ožehavým tématům našeho života. Současně jsou zakládány další skupiny, tzv. „nezávislé iniciativy“, které mají vyvolávat zdání, že stojí mimo rámec charty. Jde například o obnovu tzv. Jazzové sekce nebo vytvoření obdobné organizace „Unijazz“. Nelegální činnost začala rozvíjet „Společnost přátel USA“, „Síť občanské sebeobrany“, tzv. „Nezávislá mírová skupina“ či „Ekologický výbor“. Charta 77 připravuje založení dalších skupin. K tomu ji podněcují ideodiverzní centrály a podporují diplomatičtí pracovníci některých západních zastupitelských úřadů. Současně jsou vydávány různé ilegální tiskoviny, jako jsou Informace o chartě, Dokumenty charty, Lidové noviny, které se snaží rozšiřovat mezi širokou veřejnost. O těchto dokumentech okamžitě informují západní rozhlasové stanice, především Hlas Ameriky, Svobodná Evropa, BBC a další.

Příslušné státní orgány činí nezbytná opatření k zamezení této činnosti. Jestliže její organizátoři přes všechna upozornění a vysvětlování o nezákonnosti jejich počínání v něm budou pokračovat, musí počítat s uplatněním zákonných prostředků.

Ve své rozvratné a pomlouvačné činnosti pokračuje takzvaný Výbor na ochranu nespravedlivě stíhaných (VONS). Pokouší se ospravedlňovat ty jedince, kteří porušují zákony našeho státu, vydává je za politické mučedníky. V této souvislosti chtějí vzbudit dojem, že v naší zemi se narušují lidská práva a požadují uplatňovat vůči ní různá diskriminační opatření. (USA tak např. zdůvodňují odepření doložky nejvyšších výhod.)

Aktivizují se i někteří bývalí členové KSČ, kteří působili ve vedoucích a odpovědných funkcích v roce 1968 a kteří v přestavbě vidí příležitost k ospravedlnění svých pozic a své bývalé činnosti, jíž poškodili stranu a společnost. Politiku „pražského jara“ vydávají za předobraz současné politiky sovětských komunistů a tím se pokoušejí dosáhnout své rehabilitace. V tomto směru se mělo stát impulsem k rozvinutí rozsáhlé kampaně namířené proti KSČ a její současné politice interview Alexandra Dubčeka listu L’Unità ze dne 10. ledna 1988 a různá jiná stanoviska, která vyslovují k vývoji situace v roce 1968.

Podporu v této kampani jim poskytují emigranti, jak to dosvědčuje např. uspořádání mezinárodního semináře v Itálii koncem dubna t. r., na kterém k vývoji v ČSSR v roce 1968 vystupovali Ota Šik, Zdeněk Mlynář, Jiří Pelikán, Eduard Goldstücker, A. J. Liehm, Karel Kaplan, Karel Bartošek, Radoslav Selucký a další. Všichni z nich jsou v současné době velmi aktivní. Plně využívají západní sdělovací prostředky. Jejich úkolem je falzifikovat dějiny socialismu v ČSSR, zejména v krizovém období na konci šedesátých let, a dokazovat, že přestavba může úspěšně probíhat, jen naváže-li na platformu pravicových oportunistů před dvaceti lety, dojde-li k liberalizaci, uvolní-li se pole k volnému působení různých politických sil.

V současném období – výrazně od léta 1987, sílí útoky proti ČSSR za údajné pronásledování věřících a duchovních, za potlačování náboženských svobod, které prý staví proti státu a socialistickému zřízení stále větší část společnosti. Tyto pomluvy, šířené soustavně západními sdělovacími prostředky, jsou provázeny pokusy organizovat různé akce, na nichž má být manifestován odpor občanů proti našemu státu, jejich boj za náboženskou svobodu a respektování lidských práv. Organizátory těchto akcí nejsou legální představitelé církví, ale tajné církevní struktury, různé opoziční elementy včetně nevěřících.

Postoje, akce a názory těchto lidí, které často pocházejí z dílen západní propagandy, by neovlivňovaly veřejné mínění, kdyby jejich dokumenty a prohlášení okamžitě nepropagovaly a nešířily buržoazní sdělovací prostředky, zejména Hlas Ameriky, Svobodná Evropa, vatikánský rozhlas, vídeňská a západoněmecká televize a další.

Intenzita vysílání těchto sdělovacích prostředků se zvýšila. Od loňského roku vysílá rádio Svobodná Evropa průměrně měsíčně 83 pořadů s církevní tematikou, Hlas Ameriky 37, BBC 30, Deutschlandfunk 35 atd. Texty, které vysílají, jsou pak šířeny po našem území nelegální cestou. Jejich autoři a domácí propagátoři – teologové Josef Zvěřina, Otto Mádr, laici Václav Benda z Prahy, Pavel a Jan Čarnogurský, František Mikloško či tajně vysvěcený biskup Jozef Korec z Bratislavy a další se v nich obracejí zejména na mladé lidi, vybízejí je k účasti na různých nelegálních i veřejných náboženských organizací do naší společnosti [sic], vyvolávání rozporů mezi duchovními a státními orgány.

Autoři těchto dokumentů požadují zrušení čs. zákonů, kterými jsou upraveny vztahy státu a církví, snaží se získat prostor k obnovení politické manipulace s věřícími, přenést činnost církve z kostelů na veřejnost, usilují o obnovení církevních řádů a dokonce usilují o navrácení bývalého církevního majetku apod. Autoritu těmto akcím má dodávat i podpora pražského arcibiskupa kardinála F. Tomáška. Typické pro poslední akci je to, že sběratelé podpisů využívají různých úskoků a podvodů, zveličují počet podpisů atd.

Novou formou nátlakových akcí, počítajících s uvolněním prostoru v procesu přestavby, byly dva nedávné pokusy o shromáždění většího počtu věřících. Záminkou pro ně se stalo tzv. Desetiletí duchovní obnovy národa vyhlášené koncem roku 1987 kardinálem Tomáškem, jehož cílem je posílit pozice katolické církve. Tyto akce měly demonstrovat masovou podporu požadavkům opozičních sil a donutit vedoucí státní orgány k ústupkům v prosazení těchto požadavků.

K prvému pokusu došlo 6. března t. r. Slavnostní mše ke svátku Blahoslavené Anežky, konané v chrámu sv. Víta na Pražském hradě, se mělo účastnit více než sto tisíc lidí. Pražský hrad se měl stát místem „národní pouti“, na níž měl být demonstrován masový odpor věřících proti socialismu pod rouškou „boje za náboženskou svobodu“. Organizátorům akce se nepodařilo uskutečnit své záměry. Zúčastnilo se jí okolo 5000 lidí včetně turistů a náhodných návštěvníků Hradu.

Druhá akce vyšla z podnětu vedení Světového kongresu Slováků, které má sídlo v USA a je vedeno antikomunistickými a protičeskoslovenskými elementy, které se plně hlásí ke kontinuitě s tisovským slovenským fašistickým státem. Tato akce měla napravit pražský neúspěch. Byla naplánovaná na 25. březen do Bratislavy, kde měla navenek proběhnout jako „tichá demonstrace se svíčkami“. Organizátoři v zahraničí i v Bratislavě však důkladně promysleli, jak údajně „nevinnou akci věřících“ převést na otevřenou protistátní akci, která pak měla být interpretována jako spontánní vystoupení československých katolíků za náboženské svobody a lidská práva. Její skutečný smysl odhalil rakouský rozhlas, když dva dny před akcí, 23. 3., prohlásil: „… půjde o nejvýznamnější konfrontaci mezi státními orgány a částí obyvatelstva od Pražského jara…“

Přípravy denně koordinoval vyhlášený nepřítel Československa, emigrant, salezián Hlinka Andrej [z] Hlasu Ameriky^{E2Anton (nikoli Andrej) Hlinka byl redaktorem Rádia Svobodná Evropa.}, ve spojení s organizátory v Bratislavě. Čestní věřící akci striktně odmítli, stejně jako ostatní občané. Nakonec se jí zúčastnilo asi 2000 lidí. Zákrok pořádkových sil proti nepovolené akci přesto vyvolal na Západě ostrou pomlouvačnou kampaň proti ČSSR. Terčem těchto útoků se rovněž stal slovenský sbor ordinářů, který předtím s odvoláním na církevní zákoník akci odmítl a upozornil, že nikdo kromě legálních představitelů nemá právo organizovat jakékoli akce spojené s církví či věřícími.

Naprostá většina církevních činitelů a věřících katolické církve, představitelé všech ostatních církví a náboženských organizací včetně jejich věřících se distancují od podobných kampaní a deklarací nepřátelských sil. Chápou, že těmto silám nejde o náboženské svobody a církevní život, ale o destabilizaci poměrů v ČSSR.

Nezastíráme, že do programu socialistické výstavby patří nejen odstranění vykořisťování člověka člověkem. Významnou jeho součástí je i duchovní povznesení lidí. Vedeme zápas o člověka, o jeho všestranný rozvoj, utváření racionálních potřeb a zájmů, o jeho životní orientaci, v níž se může opřít o vědecký světový názor.

Náš vztah k náboženským organizacím je vymezen Ústavou. V ČSSR mají věřící stejná práva, ale i povinnosti jako ostatní občané. Církevní a náboženské organizace mají plně zabezpečeny možnosti ke své náboženské činnosti. Náboženská víra není překážkou v aktivní účasti na budování socialistického státu a zápasu o mír. To bylo mnohokrát jasně řečeno nejvyššími představiteli naší strany i socialistického státu. Odpovědná vládní místa hledají další cesty k řešení některých otázek, což se týká v prvé řadě vztahu mezi státem a katolickou církví. V dlouholetých jednáních s Vatikánem se snaží dosáhnout dohody o obsazení některých biskupských úřadů. Z naší strany dobrá vůle nechybí. Řešit sporné problémy však můžeme jen tak, aby nebyl dotčen zájem většiny věřících a státu. Jsme přesvědčeni, že v našem úsilí i nadále najdeme pomoc a podporu skutečných vlasteneckých duchovních a církevních činitelů. V žádném případě nelze připouštět nátlakové akce podněcované nelegálními strukturami a antikomunistickými centry, jejichž cílem je narušit soužití občanů, zkomplikovat a zostřit vztahy mezi státem a církvemi.

Aktivizace sil vnitřního a vnějšího nepřítele v ČSSR je nedílnou součástí činnosti imperialismu proti všem socialistickým zemím a pokrokovým hnutím ve světě. Třídní nepřítel soustřeďuje své úsilí na deformování cílů přestavby a její realizace. Diferencovaně přistupuje k jednotlivým socialistickým zemím, zveličuje jejich specifické podmínky, které předpokládají určité rozdílnosti v přístupech k řešení nazrálých úkolů. Využívá jich k vytváření zdání narůstajících rozporů mezi socialistickými státy v pojetí samotné přestavby. Odvolává se přitom na činnost těch sil, které sám v jednotlivých socialistických zemích podporuje – v NDR na provokace evangelické církve a opozičních skupin, v PLR na akce Solidarity a katolické církve, v MLR na tzv. nezávislé skupiny, počítá s rozkladnými silami v Sovětském svazu atd. Nenechá si ujít jedinou příležitost, aby zpochybnil úsilí socialistických států v každé oblasti společenského života, konstruoval rozpory mezi vedeními socialistických zemí a bratrských stran. To vše se pokouší USA a státy NATO využít k vměšování do vnitřních záležitostí socialistických zemí, klást podmínky bránící rozvoji konstruktivní rovnoprávné spolupráce a mírových jednání.

Přestavba naší společnosti je a bude i nadále řízena komunistickou stranou v zájmu socialismu, revoluční proces budeme spolehlivě chránit před jakýmikoli intrikami jeho odpůrců. Bylo to řečeno i na 9. zasedání ústředního výboru KSČ ve zprávě jeho předsednictva přednesené generálním tajemníkem ÚV KSČ soudruhem Milošem Jakešem:

„Nepřeceňujeme, ale ani nepodceňujeme snahy nepřátel. Důležité je, aby strana, komunisté, byli důsledně o těchto problémech informováni, účinně proti těmto snahám vystupovali a působili mezi občany tak, aby organizátoři protisocialistických akcí – a to jsou většinou jednotlivci – zůstali ve svých záměrech izolováni. Na procesu přestavby a demokratizaci nedovolíme nikomu se přiživovat.“

Obracíme se na stranické organizace a všechny komunisty, aby pozorně sledovali a analyzovali situaci ve svém okolí, všímali si změn v myšlení a náladách lidí, citlivě na ně reagovali. Je nezbytné, aby stranické organizace a orgány přijímaly opatření k vyloučení nežádoucích vlivů, vedly aktivní propagandu a vystupovaly proti nepřátelským tendencím a snahám i jejich nositelům a mobilizovaly všechny poctivé občany naší vlasti ke konstruktivní práci.

V úsilí o přestavbu společnosti, o rozvoj socialistické demokracie, o rozvíjení a uplatňování tvořivých sil a iniciativy lidí nemůžeme přehlížet nic, co oslabuje náš postup vpřed. Všichni komunisté si musí být vědomi, že jde o významný ideový a politický zápas, v němž nelze podceňovat možnosti a síly našich nepřátel, kteří se pro realizaci svých protisocialistických cílů pokoušejí využít všech příležitostí, které jim poskytuje současná složitá a náročná situace. Jen zásadový a rozhodný postoj, obětavá a tvořivá práce na každém úseku je zárukou, že přestavba naší socialistické společnosti bude úspěšně uskutečněna.

Charta 77

Vznikla dnem 1. 1. 1977 vydáním základního prohlášení (signovalo 241 osob), jako odraz nástupu Carterovy administrativy USA a její orientace na destabilizaci socialistických států cestou boje za lidská práva. Zaštítila se Mezinárodním paktem o občanských a politických právech, zveřejněných ve Sbírce zákonů ČSSR č. 120/76 a Závěrečným aktem KBSE z Helsinek v roce 1975.

U zrodu CH stáli její první mluvčí Jan Patočka, Jiří Hájek a Václav Havel. Ideovou náplň dával v pozadí bývalý tajemník ÚV KSČ Zdeněk Mlynář, který se v květnu 1977 vystěhoval do Rakouska a udržuje kontakty s představiteli CH. Tři mluvčí CH se pravidelně jedenkráte za rok střídají. V současné době jsou mluvčími CH Miloš Hájek (bývalý ředitel Ústavu dějin socialismu, vyloučen z KSČ, v důchodu), Bohumír Janát (doktor filozofie, bývalý vědecký aspirant Psychologického ústavu ČSAV) a Stanislav Devátý (bývalý zaměstnanec JZD AK Slušovice).

CH se snaží trvale o svoji legalizaci, k čemuž využívá četné zahraniční kontakty, kdy zástupci CH jsou jako partneři přijímáni různými oficiálními delegacemi přijíždějícími do ČSSR a současně jsou zástupci CH zváni na různé akce mezinárodního charakteru a velvyslanectví některých západních zemí.

Za dobu existence se k základním signatářům CH připojily další osoby, takže dnes jejich počet přesahuje 1300. Z nich část zemřela, část odvolala signaci a přibližně 150 se jich vystěhovalo do zahraničí. K tomu je nutno připočíst některé nezveřejněné signatáře CH a další sympatizující osoby. Aktivních organizátorů nepřátelské činnosti je přibližně 100, z toho v Praze asi 60.

Úkolem vzniku CH je mimo jiné spojovat nejrůznější i protichůdné ideové proudy protisocialistických sil v ČSSR (pravicové oportunisty vyloučené ze strany, tzv. exkomunisty, ty, kdo se hlásí k sociální demokracii, k trockismu, klerikalizující živly apod.). V posledním období organizátoři CH se orientují na vytváření politické opozice ze sil nejrůznějšího zaměření. Součástí této taktiky je vytváření tzv. nezávislých struktur paralelně existujících vedle oficiálních společenských institucí a organizací, do nichž se snaží proniknout nebo je ovlivňovat. K nejvýznamnějším nelegálním strukturám, které CH ovlivňuje, patří Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných, Ekologický výbor, Společnost přátel USA (SPUSA) – nyní Společenství přátel USA (ke změně názvu došlo poté, kdy byla zamítnuta registrace SPUSA a organizátoři se domnívají, že jako Společenství nemusí být registrováni), Síť občanské sebeobrany přejmenovaná na Iniciativu sociální obrany (ISO), Nezávislá mírová skupina, Nezávislé mírové sdružení – iniciativa za demilitarizaci a další.

Výbor na ochranu neoprávněně stíhaných (VONS) – vznikl 24. 4. 1978 a svoji činnost zajišťuje jako československá liga pro lidská práva a člen Mezinárodní federace pro lidská práva (FIDH), která je nevládní organizací při OSN a ČSSR se na její činnosti nepodílí. VONS je reprezentován především Petrem Uhlem a Ladislavem Lisem, který byl jako člen VONS dne 18. 11. 1984 zvolen místopředsedou FIDH. V současné době má VONS 31 členů a 6 členů v zahraničí. Má vybudovány struktury v krajích a jeho činnost je zaměřena na vyhledávání a kritiku případů trestního stíhání osob dle čs. platných zákonů, které se snaží vydávat za politické vězně. Do současné doby vydal od svého vzniku celkem 747 Sdělení VONS, ve kterých tendenčně informuje o jednotlivých případech a napadá orgány činné v trestním řízení.

Iniciativa sociální obrany (ISO) – založení má být vyhlášeno v květnu 1988. Má se zabývat mimosoudními případy zejména v oblasti pracovního práva a správního řízení, s jejichž růstem organizátoři kalkulují v souvislosti s přestavbou společnosti a chtějí se tak přiblížit k masám pracujících a postupně proniknout do dělnického prostředí.

Jednou z důležitých forem, kterou v současné době CH volí s cílem proniknout do dělnického prostředí a zvláště mezi mládež a ovlivňovat tak přímo veřejnost, je platforma tzv. Fór CH–77. Tato má současně sloužit k politizaci CH. Projevem trvalých snah o působení mezi mládeží je i vznik již zmíněného Nezávislého mírového sdružení – iniciativy za demilitarizaci, jež má organizovat především mládež.

CH již od svého vzniku považuje za hlavní platformu své činnosti vydávání Dokumentů CH, zaměřených do různých sfér vnitropolitického života společnosti, ale i k mezinárodním otázkám s cílem diskreditovat politiku strany a státu. V poslední době se stále výrazněji orientuje na mládež a podporu církevních aktivit. Všechny dokumenty, stejně jako všechna Sdělení VONS jsou zveřejňovány v zahraničí, především rozhlasovými stanicemi Hlas Ameriky, Rádio Svobodná Evropa a BBC. Obsah dokumentů se neustále radikalizuje. Kromě vlastních dokumentů CH, jejichž počet v loňském roce dosáhl 80, je v nepřátelském prostředí v současné době vydáváno přibližně 115 různých titulů samizdatů v počtu od 10 do 300 výtisků. Jejich cílem je přímé působení na veřejnost, a proto se snaží zvyšovat počty titulů a jejich tiráž. Nejmasovějším samizdatovým periodikem se mají stát tzv. Lidové noviny, jejichž registrace byla zamítnuta a které se pokoušejí dále vydávat ilegálně.

Činnost CH je trvale morálně, materiálně i finančně podporována ze zahraničí. Koordinací finančních podpor se zabývá tzv. Fond CH–77, obhospodařovaný ve Švédsku čs. emigrantem Františkem Janouchem. Finanční podpory zasílané ze zahraničí jsou legalizovány v řadě případů jako honoráře za literární tvorbu či jako různé ceny (např. Jana Palacha, Františka Kriegla, Jaroslava Seiferta a další).

Jazzová sekce

Vznikla v roce 1970 jako součást zájmové organizace Svaz hudebníků ČSR. Zabývala se organizováním koncertů a Pražských jazzových dnů. Postupně pod vlivem předsedy Karla Srpa a skupiny, která se kolem něho vytvořila, neoprávněně rozšířila činnost na celé území ČSSR. Těžiště aktivity přenesla mimo hudební oblast do publikační, výstavní a politické činnosti. Většina vydávaných publikací měla protisocialistický charakter se zaměřením především na mladou generaci. Členskou základnu tvořilo 6–7 tisíc členů a značné množství příznivců. Prostřednictvím Karla Srpa se JS stala neoprávněně členem Mezinárodní jazzové federace. V roce 1984 byl Svaz hudebníků zrušen včetně jeho složek. Jazzová sekce však pokračovala v činnosti ilegálně. V rozporu se stanovami sdružovala členy z celé ČSSR a výbor se ziskem rozprodával zájemcům neoprávněně vydané publikace. Karel Srp a další členové výboru Jazzové sekce svým jednáním naplnili skutkovou podstatu trestného činu nedovoleného podnikání podle § 118 trestního zákona. V roce 1987 byli členové výboru odsouzeni Městským soudem v Praze pro uvedený trestný čin k podmíněným a nepodmíněným trestům odnětí svobody. Členové bývalého výboru v úzké koordinaci s chartou, VONS a prostřednictvím některých zastupitelských úřadů kapitalistických zemí v Praze i dalších mezinárodních organizací prezentují postup čs. orgánů jako porušování lidských práv a v tomto směru tendenčně zpracovávanými tiskovinami dezorientují bývalou členskou základnu. Po odpykání trestu se vedení JS snaží pokračovat ve své činnosti, podalo žádost o povolení organizace pod novým názvem Unijazz. Tuto žádost MV ČSR zamítlo.

Nelegální struktury římskokatolické církve – začaly se vytvářet z pokynu Vatikánu již po únoru 1948 s cílem organizovat podvratnou činnost, vychovávat a připravovat kádry, které by byly schopny v perspektivě, v níž počítali s likvidací socialismu, obsadit důležité funkce v hierarchistické struktuře římskokatolické církve. Do současné doby bylo tajně vysvěceno 25 biskupů a 130 kněží, kteří působí v civilních povoláních.

Nelegální skupiny nerozvíjejí svou činnost mimo církev, snaží se naopak využívat jejích legálních možností k cílům, které jsou v rozporu s posláním náboženských organizací, naplňovat politickou doktrínu Vatikánu.

V současné době se činnost nelegálních církevních struktur zaměřuje na organizování podvratných akcí nátlakového charakteru, při kterých je cílem zneužít náboženského cítění občanů k protispolečenským vystoupením. Jedná se o různé podpisové akce, zneužívání církevních poutí a dalších kultovních shromáždění, kde se orientují na mládež, snaha koordinovat činnost s CH–77 a VONS. Součástí je i soustavné předávání tendenčních a pomlouvačných informací západním sdělovacím prostředkům.

Na podporu činnosti nelegálních církevních struktur jsou dodávány ze zahraničí značné materiální a finanční prostředky dosahující ročně několika milionů.

Tzv. Memorandum mladých katolíků mělo v koncepci plánu štvavých vysílačů vyvolat dojem o existenci masového protestu věřící mládeže na Slovensku. Tato akce zkrachovala předčasným zveřejněním uvedeného záměru, k následnému setkání a zpracování Memoranda nedošlo.

Charta věřících byla prezentována kardinálem Tomáškem v 16 požadavcích čs. věřících, kterou předal v roce 1987 představitelům římskokatolické církve ve Francii a NSR s požadavkem, aby byl v zahraničí zorganizován nátlak na čs. stát.

Rovněž k tzv. Petici moravských katolíků, která obsahuje 31 požadavků, dalo impuls středisko čs. emigrace v Římě již v roce 1986.

Zdroj

• ČSDS, sb. Charta 77. – Strojopis, fotokopie.

E1.	Dopis se dostal do rukou disentu a byl uveřejněn v plném znění v Informacích o Chartě 77. Mluvčí na něj reagovali dopisem ústřednímu výboru KSČ z 1. června 1988. (Viz D474)
E2.	Anton (nikoli Andrej) Hlinka byl redaktorem Rádia Svobodná Evropa.

Pole

Název	Hodnota
Řada	Dokumenty Charty 77
Den	6
Měsíc	5
Rok	1988
Zpracovaný	true
OCR	false