P8/1

[1977, leden], Praha. – Záznam o rozhovoru náměstka ministra zahraničních věcí ČSSR Dušana Spáčila s velvyslancem Rakouska Hansem Paschem. (28. ledna 1977)

S. Spáčil s odvoláním na tiskovou konferenci kancléře Kreiského Paschovi sdělil: Pan Kreisky ve svých prohlášeních – alespoň z textu, který známe – řekl, že my chceme někoho deportovat. Nevíme, jak si to máme vysvětlit. Z naší strany přece nebyla vyvinuta žádná iniciativa. Prohlášení o poskytnutí práva azylu z rakouské strany učinil p. Kreisky 18. 1. také s odvoláním na svá jednání v Praze v únoru 1976. Z toho jsme vycházeli, a proto jsme dali pokyn p. Komárkovi, aby ověřil, zda je to skutečně tak, aby naše orgány mohly jednat o této otázce.^{E1Nabídka kancléře Bruna Kreiského o poskytnutí azylu signatářům Charty byla v zápětí zneužita k policejnímu nátlaku na některé známé osobnosti mezi chartisty, aby si podaly žádost o vystěhování. V Československu i v zahraničním tisku se rychle rozšířily zprávy o plánech československých úřadů po vzoru „nuceného odsunu“ Alexandra Solženicyna do západního Německa. Rakouská strana na to reagovala prohlášením, že azyl je zaručen těm, kdo se rozhodnou požádat o něj dobrovolně. Karel Komárek byl tehdy československým velvyslancem ve Vídni. Willibald Pahr, o němž byla řeč později, byl rakouský ministr zahraničí.} Proč tedy nyní p. Kreisky najednou věc obrací, když on sám dobrovolně – tak říkajíc svobodně a demokraticky – s touto iniciativou přišel, veřejně to vyhlásil, a dnes obviňuje někoho jiného. Jak tomu máme rozumět? On přišel s nabídkou, my jsme si ji jen ověřili a on nás v důsledku toho teď staví do světla, jako bychom to byli my, kdo někoho chceme deportovat. Přitom zcela zapomíná na to, že iniciativa byla jeho.

Pasch přislíbil, že bude ihned informovat Vídeň. Zřejmě očekával naši demarši a vytáhl přesný text prohlášení Kreiského. Zdůrazňoval, že Kreisky hovořil v kondicionálech, tj. co by Rakousko muselo učinit, kdyby ČSSR přistoupila k násilnému vystěhování a zbavení občanství disidentů.

S. Spáčil přerušil a položil otázku, zda čs. strana někdy mluvila o vystěhování, deportaci nebo zbavení občanství. Když Pasch přiznal, že tomu tak nebylo, s. Spáčil položil otázku, proč tedy p. Kreisky vyvolává duchy a konstruuje něco, co neodpovídá skutečnosti. Přitom s touto iniciativou vyšel on, Kreisky. Zdůraznil, že je nepochopitelné, když někdo učiní nabídku a pak začne hovořit třeba v kondicionálech o věcech, o kterých z naší strany vůbec nikdo nehovořil. Tím se snaží dát černého Petra do našich rukou, tj. tam, kam v žádném případě nepatří. Pan Kreisky učinil z nějakých důvodů nabídku na azyl pro čs. disidenty a my jsme si tuto nabídku ověřovali. O nic víc z naší strany nešlo. Proto jsou konstrukce p. Kreiského překvapující.

Poté Pasch řekl, že tedy tato záležitost je vyřízena, ale co prý bude dál. S. Spáčil vyslovil podiv nad tím, co by mělo být dál. Budeme čekat a uvidíme. Pasch se dotázal, zda bylo disidentům oznámeno, že mají možnost azylu v Rakousku. S. Spáčil vyslovil nad takovou otázkou podiv. Je to tedy rakouská strana, která se snaží nutit disidenty k tomu, aby se vystěhovali do Rakouska? To je právě věc, která je podivná stejně jako někdy celý zájem o tzv. porušování lidských práv v ČSSR. My máme také svá stanoviska k tomu, co se děje v jiných zemích, ale tato stanoviska vyjadřujeme jen v tisku, nikoliv po státní linii, protože se nechceme vměšovat do vnitřních věcí. Tak to odpovídá i Závěrečnému aktu, jehož jsme signatáři. U nás lidská práva porušována nejsou, ale jsou země, kde k tomu dochází ve velkém měřítku. Vezměme jen otázky, jako je právo na práci, rovnoprávnost ras a národů. My bychom také mohli po státní linii vyjadřovat naše stanovisko k diskriminaci národ. menšin tak, jak k tomu dochází třeba v některých zemích. To je však vnitřní záležitost těchto zemí. My ovšem očekáváme, že takto budou postupovat vůči nám i jiní.

Pasch, vědom si rakouských problémů se slovinskou a chorvatskou menšinou, řekl, že Rakousko takové postoje velmi oceňuje. Dále se dotázal, jak to je se zatčením 4 lidí, z nichž dva byli zmíněni p. Komárkem v jeho dotazu u Pahra.

S. Spáčil vyjádřil podiv, že pan Pasch nesleduje tisk, kde měl o zatčení těchto lidí přesnou zprávu. Vyplývá z ní, že tito lidé byli zatčeni za trestné činy nesouvisející s „chartou 77“. To, že dva z nich byli signatáři charty, je jen příznačné. Za podpis charty nebyl nikdo zatčen, i když došlo k jednotlivým výslechům. Pokud byli lidé zatčeni, šlo o porušení platných čs. zákonů.

Pasch se potom znovu vrátil k otázce azylu a řekl, že mé sdělení je vlastně pozitivní, a dotázal se, může-li je jednoznačně interpretovat tak, že nikdo nebude násilně donucen k emigraci. S. Spáčil doporučil Paschovi, aby si pořádně přečetl text tohoto úvodního prohlášení. V závěru Pasch řekl, že otázka porušování lidských práv je širší otázkou, o které nechce diskutovat, protože dosud nemá z Vídně pokyny na demarši, kterou učinil vedoucí 4. t[eritoriálního] o[odboru] s. Křepelák. Zřejmě se k této otázce prý ještě vrátí. Na okraj se snažil vysvětlovat, že Kreisky v tiskové konferenci nepoužil slova deportování, které prý je silnější a předpokládá soudní rozhodnutí, ale slovo násilné vyhnání. S. Spáčil řekl, že to není důležité, hlavně jde o to, že to jsou konstrukce Kreiského, ale ne naše.

Při loučení Pasch poznamenal, že snad jsme si všimli pozitivního momentu, tj. že Kreisky se zmínil v odpovědi novinářům o tom, že počítá s návštěvou s. Štrougala. S. Spáčil řekl, že nechce tuto otázku komentovat v této chvíli, ale upozornil Pascha, že tento výrok Kreiského byl opět podmíněn tím, že problém disidentů bude vyřízen tak kladně, aby se návštěva mohla konat. Pasch tuto podmínku minimalizoval a řekl, že považuje za kladné, že Kreisky s návštěvou s. Štrougala dále počítá.

Zdroj

• NA, f. ÚV KSČ, 02/1, sv. 29, a.j. 32. – Strojopis, fotokopie.

Pole