P8/2

[1977, leden], Praha. – Záznam o rozhovoru náměstka ministra zahraničních věcí ČSSR Dušana Spáčila s velvyslancem USA Thomasem. R. Byrnem. (31. ledna 1977)

Velvyslanec USA T. R. Byrne se dostavil na FMZV na požádání s. nám. Spáčila. Doprovázel jej rada ZÚ R. H. Frowick. S. nám. Spáčil oznámil velvyslanci důvod rozhovoru, tj. prohlášení státního departmentu USA.^{E1Prohlášení státního departmentu (ministerstva zahraničních věcí USA) o lidských právech v Československu přečetl 26. ledna 1977 na tiskové konferenci ve Washingtonu ředitel tiskového oddělení ministerstva Frederick Z. Brown. Konstatovalo se v něm, že okolo 300 osob v Československu podalo vládě petici, aby zaručila práva podle československé Ústavy, mezinárodních úmluv o občanských a politických a hospodářských, sociálních a kulturních právech a podle helsinského Závěrečného aktu. „Zaznamenali jsme, že signatáři Charty 77 výslovně prohlásili, že nejde o dokument politické opozice. Někteří ze signatářů byli podle zpráv, jež jsou k dispozici, zadrženi nebo zastrašováni.“ S odvoláním na ustanovení Závěrečného aktu a na to, že se všichni jeho signatáři zavázali respektovat lidská práva základní svobody a podporovat jejich uplatňování, prohlášení končilo slovy: „Musíme důrazně odmítnout porušování těchto práv a svobod, kdekoli k němu dojde.“ (Department of State Bulletin, roč. 76, č. 1965, 21. 2. 1977, s. 154.) Na tiskové konferenci 31. ledna 1977 ministr zahraničí USA Cyrus Vance vysvětlil, že se ministerstvo bude vyjadřovat k těmto otázkám tehdy, když to bude považovat za potřebné, ne však v každém jednotlivém případě. Zdůraznil, že administrativa USA má povinnost dát své názory v této věci otevřeně najevo, i když nebude tropit hlasitý pokřik nebo postupovat jiným nevhodným způsobem. (Tamtéž, s. 140.)} Položil otázku, zda odpovídá skutečnosti, že vláda USA považovala za únosné přijmout prohlášení týkající se vnitřních záležitostí ČSSR. Zdůraznil, že je považujeme za vměšování do čs. vnitřních záležitostí, a vyslovil podiv nad takovou akcí vlády USA.

Velvyslanec Byrne poté přečetl text prohlášení státního departmentu. Pak vyslovil názor, že vláda USA má právo vyslovit se k porušování lidských práv kdekoliv na světě, tedy i v ČSSR, kde byla porušena práva daná čs.Ústavou i zmiňovaná v ZA KBSE.

S. Spáčil pak prohlásil následující: „Udivuje nás skutečnost, že státní department, tj. vláda USA, vyjádřil určitý názor k vnitřní situaci v ČSSR, přičemž informace, na kterých prohlášení státního departmentu je založeno, nepochází z oficiálních čs. pramenů, ale od skupiny lidí, kteří nikoho nereprezentují. Oficiální čs. stanovisko k chartě vydáno nebylo. Nás postup USA překvapuje proto, že vláda USA učinila prohlášení právě na základě informací od hrstky osob, které nikoho nereprezentují. Pak stojí ale otázka, na čem chceme založit naše vzájemné styky, chceme komunikovat na vládní úrovni, na tom, co prohlašují vlády, nebo nic neznamenající skupiny lidí? Stanovisko státního departmentu překvapuje, ještě více však skutečnost, že toto stanovisko je údajně totožné se stanovisky prezidenta Cartera. To nemůžeme považovat za normální. My k vývoji v USA nezaujímáme vládní stanovisko – i když je samozřejmě máme. Mohli bychom velmi lehce zaujmout stanovisko k porušování lidských práv v USA, k tomu, že USA nejsou schopny zajistit milionům lidí práci, vždyť kde jsou základní lidská práva, když 10 milionů lidí je nezaměstnaných? Dalo by se hovořit o bezpráví amerických černochů a Indiánů apod. Ke všem těmto problémům máme samozřejmě stanoviska, reagujeme však v tisku a ve sdělovacích prostředcích, v ideologické oblasti. To také odpovídá našemu tvrzení, že mírové soužití v ideologické oblasti není možné. Po vládní linii jsme však stanoviska k vnitřní situaci USA nezaujímali – to proto, že bychom tím zasahovali do vnitřních záležitostí USA. Přejí si snad USA, abychom tuto praxi změnili? To by však neodpovídalo závěrům helsinské konference. Vždyť přece USA rovněž podepsaly ZA KBSE. Ten dává každé zemi právo vybrat si společenský systém, který jí vyhovuje. A my jsme si vybrali systém socialistický. Jestliže se v USA střílí do lidí, např. při demonstracích v Kentu, nebo lidé v USA nemají zajištěnu práci a i jinak jsou porušována v USA lidská práva, pak v tom vidíme charakteristický rys vašeho společenského systému. Reagujeme na to však v tisku apod., ale ne po vládní linii.

Dnes jsem byl rovněž informován o protičeskoslovenském prohlášení předsedy US odborů Meanyho. Překračuje všechny možné meze. Hovořím dnes však jen o prohlášeních na vládní úrovni a o Meanym se tedy nebudu dále šířit, i když jeho tvrzení jsou nehorázná.

Velvyslanec Byrne ve své odpovědi uvedl, že USA mají právo upozornit na porušování lidských práv, ať jsou porušována kdekoliv, tedy i v ČSSR. Připomínají-li helsinskou konferenci, tak jen proto, že dodržování lidských práv je v ZA tak zdůrazněno. A je jasné, že signatáři charty neměli možnost zveřejnit své názory uvnitř ČSSR a že museli použít zahraničí. Vy zdůrazňujete, že nevydáváte prohlášení na vládní úrovni a že tedy nezasahujete do záležitostí druhých zemí a tedy i USA. Píšete o názorech na jiné země a USA v denním tisku, ale přece Rudé právo je oficiálním tiskovým orgánem, rovněž tak TV a rozhlas. A pokud jde o vámi kritizovanou nezaměstnanost v USA, tak ta není zaviněna nedostatkem lidských práv, ale rozvojem dynamické americké společnosti, značným přílivem emigrantů. Každoročně přibývá v USA na půl milionu nových emigrantů, problém nezaměstnanosti bylo možno zaznamenat i během 2. světové války, kdy bylo třeba každé ruky. Američtí občané jsou v neustálém pohybu, mají možnost se stěhovat z místa na místo – a to se netýká jen dělnické třídy. To způsobují dost vysoké počty osob mimo pracovní poměr. Skuteční nezaměstnaní dostávají velmi dobré podpory v nezaměstnanosti – na rodinu také až 800 dolarů měsíčně. USA mají neustálý problém se zařazováním mladých lidí do práce – vláda prezidenta Cartera je však odhodlána tento problém řešit. Oficiální Rudé právo přináší denně 5–6 velkých a zásadních článků o USA, dnes RP opět o USA píše.

S. Spáčil odpověděl: Byl jsem 10 let v USA a v problematice nezaměstnanosti se tedy dostatečně vyznám. Vy však na to máte vaši vlastní interpretaci. A my máme naši na to, jak nahlížet na lidská práva, jak lidská práva jsou zajišťována v ČSSR. O tom si však rozhodneme sami v ČSSR a o tom nebudou rozhodovat USA. Pokud jde o deník Rudé právo, pak je to oficiální orgán KSČ a nikoliv čs. vlády. Každá země si přece může určit svůj společenský systém – a jestliže americká strana hodlá interpretovat Helsinky tak, že si ČSSR má na základě ZA KBSE změnit svůj systém, tak ČSSR tak závěry Helsinek neinterpretuje a systém nezmění. Podstata věci je v tom, že existují země s rozdílnými společenskými systémy a že země by tyto systémy měly navzájem respektovat, tj. především na zásadě mírového soužití – podstatou toho všeho je nevměšování se do záležitostí jiných zemí.

Byrne opět začal citovat z prohlášení státního departmentu a pak vyslovil domněnku, že ze strany USA nedošlo k vměšování do záležitostí ČSSR, bylo to bráno jen jako upozornění, že někde jsou porušována lidská práva. USA – tak jako jiná země – mají přece obecně právo taková upozornění činit.

S. Spáčil uvedl: Nás udivuje skutečnost, že USA, se kterými přes všechny existující problémy udržujeme celkem korektní styky, považují za možné zaujmout vládní stanovisko k situaci v ČSSR založené na nepravdivých informacích malé skupiny osob. My bychom považovali za normální, kdyby oficiální stanoviska byla založena na informacích získaných v mezivládních stycích.

Byrne zdůraznil, že státnímu departmentu šlo o to, aby byla zajištěna lidem – signatářům v ČSSR možnost svobodně diskutovat své problémy uvnitř ČSSR, a to v souladu s čs. Ústavou a se ZA KBSE. V ČSSR však došlo k zatčením a znepokojování signatářů. USA chtěly jen vyslovit názor na tuto záležitost a nijak se nevměšovat.

S. Spáčil poté uvedl: Vaše odpověď jen dokazuje, že na straně USA nešlo o seriózní přístup k celé záležitosti. Mohu vás ujistit, že v ČSSR nebyl nikdo zajištěn za to, že podepsal tzv. chartu. Bylo by lépe, kdybyste více sledoval to, co se říká po státní či vládní linii, a ne po linii malé skupiny lidí, kteří nikoho nereprezentují. Z oficiálních informací byste se mohl dovědět, že došlo k zatčení, ale ne v souvislosti s podepisováním charty. Jestliže zatčené 4 osoby měly nějaký vztah k chartě, pak to jen vykresluje jejich charakter. V ČSSR dochází k zatýkání lidí jen v případech, kdy skutečně porušili čs. zákony. V každé zemi přece existují zákony, v každé zemi mají lidé určeno, jaká jsou jejich práva a povinnosti. Lidé, kteří dělají něco jiného, nutně porušují zákony země. Sám podpis charty nebyl porušením čs. zákonů, ale lidé, kteří byli zatčeni a za které se USA staví, zákony porušili. Nehovořím o tom, čeho se dopustili, o tom se bude hovořit u soudu, a o výsledku budete informováni.

S. Spáčil poté rozhovor ukončil.

Zdroj

• NA, f. ÚV KSČ, 02/1, sv. 29, a.j. 32. – Strojopis, fotokopie.

Pole