P8/5

[1977, březen], Praha. – Záznam o rozhovoru ministra zahraničních věcí ČSSR Bohumila Chňoupka s nizozemským ministrem zahraničí Maxem van der Stoelem. (2. března 1977)^{E1Nedatovaný záznam označený jako spis federálního ministerstva zahraničních věcí, [příloha] k č.j. 011.854/77–5, byl součástí zprávy o průběhu a výsledcích návštěvy ministra zahraničních věcí Nizozemského království Maxe van der Stoela v ČSSR ve dnech 28. 2.–2. 3. 1977, kterou ministr Chňoupek předložil 29. 3. 1977 k projednání ve schůzi předsednictva ÚV KSČ 1. dubna 1977. Zprávu podával na základě usnesení předsednictva ÚV KSČ ze 4. 2. 1977; její celkový rozsah byl 34 listů. Záznam o rozhovoru Chňoupka s Van der Stoelem je ve spisu označen jako příloha IV/5.}

Rozhovor s. ministra Chňoupka s holandským ministrem zahraničí na závěr jeho návštěvy v ČSSR dne 2. 3. 1977

Rozhovor proběhl v hotelu Intercontinental před odjezdem na letiště ve 13.00 hod. mezi čtyřma očima.

Československý ministr zahraničí sdělil, že je pověřen prezidentem republiky tlumočit ministru Van der Stoelovi toto:

Pan prezident dr. Husák byl potěšen, když byl informován ministrem Chňoupkem o pozitivním začátku oficiální návštěvy ministra zahraničí Holandska v Československu. Tím spíše, že Československo mělo zájem o takovýto pozitivní průběh této návštěvy. Sám se osobně těšil na přijetí pana ministra Van der Stoela a na rozhovor s ním.

Včera však došlo k události, která je dnes nosným tónem západní protičeskoslovenské kampaně, totiž k setkání pana ministra Van der Stoela ve své rezidenci s jedním ze signatářů tzv. charty 77, panem Patočkou.^{E2Srv. dokumenty z 3. a 4. března 1977 v příloze 3.}

Pan prezident byl – na základě včerejšího rozhovoru čs. a holandského zaminira v průběhu společenského podniku dávaného holandskou stranou na ZÚ Holandska informován o tom, že k panu Van der Stoelovi byl doveden a jemu představen pan Patočka, že k tomuto setkání nedošlo z iniciativy Van der Stoela, že nebylo předem plánováno a že zhruba po dvou až tříminutovém rozhovoru poté, co ministr Van der Stoel vyslechl p. Patočku, mu sdělil, že tato otázka je vnitřní záležitostí Československa, do které se Holandsko nevměšuje, že však holandská vláda činí vše, aby byl komplexně dodržován Závěrečný akt z Helsinek včetně jeho implementace v oblasti dodržování lidských práv. Pan prezident byl také informován o prohlášení, které učinil pan Van der Stoel před odletem na letišti v Amsterodamu, kde na sugestivní otázky novinářů odpověděl, že neplánuje žádné setkání s disidenty v ČSSR a že účelem jeho cesty není ani odevzdat jim v Československu nějaké poselství.

Avšak – bez ohledu na to, zda k tomuto neplánovanému setkání došlo bez iniciativy pana ministra Van der Stoela anebo ne – objektivní dopad je takový, že toto setkání je interpretováno zahraničním světovým tiskem, zpravodajskými agenturami, masovými médii včetně holandských masových médií jako dominanta jeho návštěvy v Československu. Přehlušuje a překřikuje její věcný průběh, a jak již bylo zmíněno, stalo se klíčovou součástí současné štvavé a divoké antičeskoslovenské propagandy západních masových médií. V prvních ohlasech na toto setkání v západních masových médiích je toto setkání ústavního činitele a člena vlády Holandska, oficiálního hosta vlády ČSSR, charakterizováno jako bezprecedentní případ, kdy oficiální člen vlády a oficiální host se setkává s představiteli „opozice“. Za této situace, kdy setkání pana Van der Stoela s panem Patočkou, organizátorem a signatářem tzv. dokumentu charta 77, kterážto činnost byla čs. generální prokuraturou charakterizována jako trestná a jejíž představitele však netrestáme, ale vedeme proti nim boj politickými prostředky, se tedy stalo předmětem protičeskoslovenských štvanic, nepovažuje pan prezident za vhodné pana ministra přijmout.

Náš lid, který signatáře charty 77 veřejně odsoudil, by takovéto přijetí nepochopil a na světovou veřejnost by to pochopitelně mělo negativní dopad.

Bylo by jinou věcí, kdyby se pan ministr setkal s panem Patočkou soukromě, a toto setkání by tudíž nebylo předmětem protičeskoslovenské kampaně.

A je také jinou věcí, pokud se holandští novináři doprovázející pana ministra pokoušejí o setkání se signatáři charty anebo je již přímo kontaktují.

Pan prezident velice lituje, že došlo k takovéto situaci, vyjadřuje však naději, že v budoucnu ještě vznikne možnost, kdy – za jiné atmosféry – bude možno takovéto přijetí uskutečnit.

To je vzkaz prezidenta, který tímto tlumočí československý zaminir holandskému ministru zahraničních věcí panu Van der Stoelovi.

Současně čs. zaminir sdělil holandskému zaminirovi, že pokud ho včera informoval o případu pana Steina, který by měl být propuštěn dnes nebo zítra z vězení, chce mu sdělit, že na základě informace ministra spravedlnosti se ukazuje, že řešení případu je komplikovanější, než se včera zdálo, a že jeho vyřešení je proto nutno odložit.^{E3JUDr. Hubert Stein, úředník a překladatel nizozemského velvyslanectví v Praze, byl odsouzen v procesu konaném v Praze ve dnech 5.–9. července 1971 k 12 letům ztráty svobody. Spolu s ním byli souzeni a k trestům odnětí svobody odsouzeni Milena Kubiasová, Václav Čeřenský, Alois Poledňák, Jaroslav Šedivý a Edita Čeřenská. Viz Jaroslav Cuhra: Trestní represe odpůrců režimu v letech 1969–1972. Praha, Ústav pro soudobé dějiny 1997 (Sešity ÚSD, sv. 29), zejména s. 45–47 a 99–104 (rozsudek).}

Van der Stoel poděkoval za plné vysvětlení, proč k přijetí nedošlo. Nicméně, stejně jako bylo z naší strany označeno jeho setkání s Patočkou za bezprecedentní případ, i on myslí, že zrušení přijetí je při podobné příležitosti bezprecedentní. Chce však ujistit, že to nebude mít žádné důsledky na naše vzájemné diplomatické vztahy. Přesto musí vyjádřit údiv nad reakcí, kterou vyvolalo jeho setkání s čs. občanem, který ho o setkání požádal a který v průběhu tohoto rozhovoru nevyjádřil nic jiného, než že chce respektovat čs. Ústavu a čs. zákony. Z této reakce nechtěl vyvozovat žádné velké závěry, bral ji jako životní realitu. Proto byl překvapen, když v rozhovoru se zástupci ČTK, za přítomnosti vedoucího TO FMZV, byl vysloven názor, že v důsledku jeho setkání s Patočkou převládly negativní aspekty jeho návštěvy v ČSSR nad aspekty pozitivními. Takový názor ho znepokojuje v souvislosti s plněním Závěrečného aktu.

K případu Steina řekl, že již včera (1. 3.) informoval předběžně tisk o pozitivní čs. reakci na žádost o milost – ve smyslu dohody s čs. zaminirem uložil lhůtu – embargo – novinářům. Znamená to, že případ je stále ještě otevřen? Platí nadále, že si p. Stein může podat žádost o milost, jak bylo včera čs. zaminirem řečeno?

Čs. zaminir odpověděl – přičemž zdůraznil, že jde pouze o jeho osobní názor –, že tento bezprecedentní případ – setkání pana zaminira Van der Stoela s panem Patočkou – nebude mít dopad na čs.–holandské vztahy.

Pokud se týká případu pana Steina, rozumí tomu na základě informace ministra spravedlnosti tak, že z toho, co bylo včera řečeno, platí pouze to, že pan Stein si může podat žádost o milost, která bude normální právní cestou řešena s přihlédnutím k zdravotnímu stavu a věku pana Steina.

Závěrem s. ministr stručně ocenil výměnu názorů, ke které při jednáních a rozhovorech došlo, vyjádřil naději, že vzájemné vztahy a spolupráce se budou rozšiřovat. Van der Stoel tuto naději opakoval.^{E4Při projednávání zprávy šlo nejvíc o to, jak v budoucnu zabránit tomu, aby nedošlo k tak nežádoucím setkáním jako bylo Van der Stoelovo s Patočkou. Proto bylo přijato usnesení, jehož realizace byla uložena ministrům Chňoupkovi a Obzinovi: „Předsednictvo ÚV KSČ souhlasí, aby ministři zahraničních věcí, kteří přijíždějí do ČSSR na oficiální návštěvy, byli zařazeni do kategorie osob, na něž se vztahuje usnesení 164. schůze PÚV KSČ z r. 1970, a to z hlediska ochrany, dopravního zajištění, ubytování, jak to odpovídá existující mezinárodní diplomatické praxi s tím, že způsob a rozsah bude projednán v každém jednotlivém případě mezi ministry vnitra a zahraničních věcí.“ NA. f. ÚV KSČ, 02/1, Usnesení 38. schůze předsednictva ÚV KSČ ze dne 1. dubna 1977.}

Zdroj

• NA, f. ÚV KSČ, 02/1, sv. 34 , a.j. 38. – Strojopis.

E1.	Nedatovaný záznam označený jako spis federálního ministerstva zahraničních věcí, [příloha] k č.j. 011.854/77–5, byl součástí zprávy o průběhu a výsledcích návštěvy ministra zahraničních věcí Nizozemského království Maxe van der Stoela v ČSSR ve dnech 28. 2.–2. 3. 1977, kterou ministr Chňoupek předložil 29. 3. 1977 k projednání ve schůzi předsednictva ÚV KSČ 1. dubna 1977. Zprávu podával na základě usnesení předsednictva ÚV KSČ ze 4. 2. 1977; její celkový rozsah byl 34 listů. Záznam o rozhovoru Chňoupka s Van der Stoelem je ve spisu označen jako příloha IV/5.
E2.	Srv. dokumenty z 3. a 4. března 1977 v příloze 3.
E3.	JUDr. Hubert Stein, úředník a překladatel nizozemského velvyslanectví v Praze, byl odsouzen v procesu konaném v Praze ve dnech 5.–9. července 1971 k 12 letům ztráty svobody. Spolu s ním byli souzeni a k trestům odnětí svobody odsouzeni Milena Kubiasová, Václav Čeřenský, Alois Poledňák, Jaroslav Šedivý a Edita Čeřenská. Viz Jaroslav Cuhra: Trestní represe odpůrců režimu v letech 1969–1972. Praha, Ústav pro soudobé dějiny 1997 (Sešity ÚSD, sv. 29), zejména s. 45–47 a 99–104 (rozsudek).
E4.	Při projednávání zprávy šlo nejvíc o to, jak v budoucnu zabránit tomu, aby nedošlo k tak nežádoucím setkáním jako bylo Van der Stoelovo s Patočkou. Proto bylo přijato usnesení, jehož realizace byla uložena ministrům Chňoupkovi a Obzinovi: „Předsednictvo ÚV KSČ souhlasí, aby ministři zahraničních věcí, kteří přijíždějí do ČSSR na oficiální návštěvy, byli zařazeni do kategorie osob, na něž se vztahuje usnesení 164. schůze PÚV KSČ z r. 1970, a to z hlediska ochrany, dopravního zajištění, ubytování, jak to odpovídá existující mezinárodní diplomatické praxi s tím, že způsob a rozsah bude projednán v každém jednotlivém případě mezi ministry vnitra a zahraničních věcí.“ NA. f. ÚV KSČ, 02/1, Usnesení 38. schůze předsednictva ÚV KSČ ze dne 1. dubna 1977.

Pole

Název	Hodnota
Řada	Dokumenty Charty 77
Měsíc	3
Rok	1977
Zpracovaný	true
OCR	false