P9/5

1977, 21. únor, Praha. – Interní expertíza k možnosti pracovně-právního postihu signatáře Charty 77.^{E1Na písemnosti nejsou žádné identifikační údaje o původci písemnosti. Je označena razítkem Přísně tajné a má čj. ÚV–0027/77, výtisk č. 1. Je uložena v souboru písemností generálního tajemníka ÚV KSČ Husáka.}

K hodnocení účasti pracovníka na tzv. chartě 77 jako důvodu ke skončení pracovního poměru jeho okamžitým zrušením nebo výpověd.

Ústava Československé socialistické republiky zaručuje v článku 28 svobodu projevu ve všech oblastech života společnosti a poskytuje v článku 29 občanům i organizacím právo obracet se k zastupitelským sborům i ostatním státním orgánům s návrhy, podněty a stížnostmi. Tato práva mohou být uplatňována podle článku 34 Ústavy tak, aby byla zachovávána Ústava i ostatní zákony a aby bylo dbáno zájmu socialistického státu a společnosti pracujících.

Tzv. charta 77 není uplatněním těchto práv. Signatáři této písemnosti totiž hrubě a nespravedlivě pomlouvají Československou socialistickou republiku a revoluční vymoženosti jejího lidu. Osobují si právo zastupovat lid Československa, žádají dialog s politickou a státní mocí a chtějí hrát úlohu jakéhosi prostředníka v případných konfliktních situacích. Domáhají se takových práv a svobod, jež by umožňovaly znovu volně organizovat protistátní a protilidovou činnost a znovu se pokusit o rozbití socialistické státní moci.

Signatáři tzv. charty 77 se ovšem nespokojují jen s prohlášením svých názorů a představ o uspořádání společnosti, ale veřejně s datem 1. 1. 1977 oznamují ujednání o tom, že se vytváří volné, neformální a otevřené společenství různých osob k prosazování stanovených záměrů. Uvádějí také, že pověřují některé osoby nejen úlohou mluvčích tohoto společenství, ale i tím, aby tzv. chartu 77 před státními a jinými organizacemi a před naší i světovou veřejností zastupovali. Utvrzují pak své mluvčí, že v signatářích budou mít své spolupracovníky, kteří se spolu s nimi zúčastní potřebných jednání, ujmou se dílčích úkolů a budou s nimi sdílet veškerou odpovědnost. Tím se v podstatě ustavuje takové seskupení osob, které si vytklo nejen politické cíle, jako např. specifickou formu spoluúčasti na výkonu státní moci, ale které míří na integritu státu dělnické třídy a ostatních pracujících. Tzv. charta 77 se tak dostala do rozporu s ústavními principy, zakotvenými zejména v článcích 4, 5, 19, 28 a 34 Ústavy i s principy socialistické demokracie a naopak se postavila na třídní pozici buržoazní demokracie.

Autoři tzv. charty 77 a ti, kteří ji podepsali, vědomi si, že cíle touto písemností sledované narušují socialistický společenský řád a že požadavky v ní obsažené směřují proti základním zásadám socialistického zřízení, zaslali tzv. chartu 77 západním kapitalistickým agenturám se zřejmým záměrem přispět do pomlouvačné kampaně proti Československé socialistické republice a stupňovat tak nepřátelskou kampaň v době konání příprav na konferenci v Bělehradě, která má uprostřed tohoto roku hodnotit, jak dalece postoupil proces uvolňování mezinárodního napětí zakotvený v Závěrečném aktu helsinské konference. Tím poskytli signatáři tzv. charty 77 antikomunistickým propagačním prostředkům další materiál k útokům proti Československé socialistické republice, a to tím spíše, že se vydávají za elitu a svědomí národů Československa. Přitom jde o osoby z různých protisocialistických skupin, které se již v roce 1968 spojily k pokusu o kontrarevoluci.

Signatáři tzv. charty 77 se pokoušejí dovolávat Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (vyhláška č. 120/1976 Sb.) a za tím účelem některá jeho ustanovení vytrhávají ze vzájemné souvislosti, nebo tendenčně hodnotí a zejména pomíjejí ty úpravy Mezinárodního paktu, které jsou s jejich záměry v rozporu nebo je nepodporují. Zcela tak obcházejí článek 19, bod 3 Mezinárodního paktu, podle něhož může podléhat některým omezením užívání práva na svobodu projevu, protože nese zvláštní povinnosti a odpovědnost a v jehož smyslu jsou i v socialistické společnosti Ústavou jako základním zákonem omezena některá práva (článek 34 Ústavy).

Při hodnocení účasti pracovníka na přípravách, zpracování a podpisu tzv. charty 77 jako důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru podle par. 53 odst. 1 písm. c) zákoníku práce je určující, zda lze toto jednání kvalifikovat jako ohrožení bezpečnosti státu. Podle důvodové zprávy k tomuto ustanovení je za ohrožení bezpečnosti státu třeba považovat ohrožení integrity státního zřízení, územní celistvosti, obranyschopnosti, mezinárodních vztahů státu, státních orgánů a státního tajemství, tedy základních principů našeho státního zřízení zakotvených v Ústavě Československé socialistické republiky a chráněných zejména trestněprávními předpisy. Umožňuje tedy par. 53 odst. 1 písm. c) zákoníku práce okamžité zrušení pracovního poměru i v případech, kdy činnost pracovníka nenaplňuje skutkovou podstatu činu, který by byl podle první hlavy zvláštní části trestního zákona trestným činem, ale představuje takový útok na základní principy našeho státního zřízení vyjádřené v Ústavě Československé socialistické republiky, který zakládá objektivní možnost ohrožení bezpečnosti státu.

Obsah tzv. charty 77 je namířen proti socialistickému státnímu zřízení Československé socialistické republiky, zejména pokud se zde v rozporu s článkem 4 Ústavy útočí na vedoucí úlohu Komunistické strany Československa ve společnosti, v rozporu s článkem 29 Ústavy vyzývá k akcím, kterými se má jiným než platnými předpisy upraveným způsobem odporovat postupu státních a jiných orgánů, a v rozporu s články 19, 28 a 34 Ústavy se znovu požaduje volnost organizovat protistátní a protilidovou činnost. Vzhledem k tomu, jakož i vzhledem k tomu, co již bylo uvedeno, je tedy zapotřebí dospět k závěru, že tzv. charta 77 je po objektivní stránce způsobilá ohrozit bezpečnost státu, i když tento nebezpečný následek nenastal.

Účastí při přípravě a zpracování, jakož i vědomým a dobrovolným podpisem tzv. charty 77 projevili signatáři s jejím celým obsahem souhlas, zavázali se úkoly z ní vyplývající plnit, vědomě a dobrovolně se sdružili k plnění stanovených úkolů a požádali o její publikaci v době přípravy bělehradské konference ve sdělovacích prostředcích západních zemí, popřípadě s takovým jejím publikováním souhlasili. Takové jednání je v rozporu s články 4, 5, 19, 28 a 34 Ústavy. Posouzení otázky, zda ohrožení bezpečnosti státu je za této situace podle okolností konkrétního případu, zejména s ohledem ke znalosti obsahu písemnosti a dobrovolnosti jejího podepsání prokázáno, přísluší jak organizaci předtím, než přistoupí k okamžitému zrušení pracovního poměru, tak i soudu, který na základě návrhu pracovníka přezkoumává platnost okamžitého zrušení pracovního poměru (srov. závěry uveřejněné pod č. 51/1975 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Uveřejnění tzv. charty 77 vyvolalo v československé veřejnosti jednoznačnou odezvu. Společným obsahem tisíců rezolucí jednotlivců, kolektivů pracovníků a někdy i celých organizací bylo zejména její odsouzení, rozhořčení nad jednáním jejích signatářů a další podpora úsilí lidu Československa při budování socialismu a dosažení trvalého míru ve světě. S ohledem na poměry na konkrétních pracovištích a s ohledem na druh práce (funkci), kterou pracovník vykonává, může být tak jednáním signatářů splněna i další podmínka par. 53 odst. 1 písm. c) zákoníku práce, že totiž setrvání pracovníka v organizaci do uplynutí výpovědní lhůty není možné bez ohrožení řádného plnění úkolů organizace.

Protože z uvedených důvodů může organizace zrušit pracovní poměr okamžitě podle par. 53 odst. 1 písm. c) zákoníku práce, může dát pracovníkovi také výpověď z pracovního poměru z důvodů uvedených v par. 46 odst. 1 písm. f) (první část věty před středníkem) zákoníku práce. Organizace může dát pracovníkovi výpověď z pracovního poměru také podle par. 46 odst. 1 písm. e) zákoníku práce, jestliže pracovník pro svou účast na přípravě, zpracování a podpisu tzv. charty 77 a s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu nesplňuje předpoklady stanovené právními předpisy pro výkon sjednané práce, nebo nesplňuje bez zavinění organizace požadavky, které jsou nezbytnou podmínkou pro řádný výkon jeho práce.

Zdroj

• NA, f. ÚV KSČ – Gustáv Husák, neuspořádáno. – Strojopis, prvopis.

Pole