P9/9

1977, 4. červenec, Praha. – Ze zprávy o bezpečnostní situaci v ČSSR předložené ministrem vnitra ČSSR Jaromírem Obzinou k projednání v předsednictvu ÚV KSČ.^{E1Zpráva byla připravena jako podklad
k jednání předsednictva ÚV KSČ 8. července 1977, 14. bod programu – Zpráva o bezpečnostní situaci
v ČSSR. Je datována 4. 7. 1977, čj. 2532/14, předkládá
J. Obzina. Má 31 číslovaných
stran a dvě přílohy – Signatáři „charty 77“, kteří mají zájem o vystěhování
z ČSSR (příloha 1, kde jsou uvedena jména a charakteristiky dvanácti osob)
a Souhrnné údaje k „CHARTĚ 77“ (příloha 2). Ze zprávy předkládané Obzinou byly
vybrány dvě souvislé pasáže tak či onak se vztahující k Chartě 77:na
s. 2–9a 27–31.}

Výrazným jevem bezpečnostní situace v posledních měsících byl pokus o narušení úspěšného rozvoje socialistické společnosti v ČSSR, ke kterému se začátkem roku 1977 odhodlala skupina antisocialistických a kontrarevolučních exponentů, která se otevřeně přidala na stranu antikomunistických imperialistických centrál.

Zjištěné údaje o zúčastněných osobách, jejich záměrech a taktice ukazují, že inspirace, příprava a načasování vystoupení tzv. charty 77 je akcí vyvolanou a řízenou ze zahraničí. Měla přispět k rozpoutání široké kampaně proti reálnému socialismu a k tlaku na socialistické země pod rouškou boje za lidská práva.

S tezemi, podle nichž chtějí USA ofenzivně využívat otázky boje za „lidská práva“, vyvolávat a podporovat všechny pokusy o rozkol zemí socialistického společenství a posilovat snahy o „nezávislost“ socialistických zemí na Sovětském svazu, vystoupil v polovině roku 1976 známý antikomunista a nynější poradce prezidenta CARTERA – Zbigniew BRZEZINSKI. CARTER po nástupu do úřadu prezidenta i jeho administrativa tuto linii převzali a povýšili ji na státní politiku.

Je skutečností, že se za touto linií skrývá nová antikomunistická doktrína destabilizace komunismu. Hlavní cíle této nové doktríny jsou v podstatě:

Rozložit mezinárodní komunistické a dělnické hnutí na směr promoskevský, pročínský a tzv. eurokomunistický.
Nátlakem a soustavným působením na socialistické státy pod pláštěm boje za dodržování lidských práv a svobod a „demonstrativním vynucováním“ plnění závěrů Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě dosáhnout liberalizace poměrů v socialistických zemích ve prospěch odpůrců režimu, kteří se mají stát základem pro vznik „politické opozice“.
Postupně v jednotlivých socialistických zemích konstituvat „politickou opozici“ – nejprve v rámci systému, později formou oficiální opozice – a vést ji k rozkládání socialistického zřízení zevnitř.
Všestranně narušovat národní hospodářství socialistických zemí a ekonomických problémů využít k „získání“ dělnické třídy. Do jejího čela postavit opozici a přivodit zvrat socialistického zřízení. Zásah zvenčí (pomoc bratrských socialistických států) znemožnit vyvoláním nepokojů ve více socialistických zemích současně.

Tato taktika má vést ke sjednocení vnitřních nepřátel jak uvnitř socialistických zemí, tak i v rámci evropských socialistických států, bez ohledu na jejich politické zabarvení a k vytvoření menších či větších skupin „odpůrců režimu“.

Upřímný zájem socialistických zemí na dalším uvolňování mezinárodního napětí hodlají stratégové imperialismu zneužít k tlaku na liberalizaci politického systému a k legalizaci oficiální opozice v socialistických zemích.

Na druhé straně předpokládají možnost, že socialistické státy radikálně zasáhnou proti „odpůrcům režimu“. V tom případě rozpoutají proti nim kampaň a obviní je z porušování zákonnosti.

I když od nastolení této nové americké doktríny destabilizace komunismu uplynula krátká doba, ukazuje se, že tato je logickým pokračováním předchozích imperialistických doktrín a že sleduje dlouhodobé záměry.

V návaznosti na teorie BRZEZINSKÉHO, organizované útoky zahraničních špionážních a ideodiverzních center a buržoazních sdělovacích prostředků i přímou angažovanost některých politiků vládnoucí garnitury na Západě jsou zřejmě zahraniční osnovatelé „charty 77“ s dosaženými výsledky této akce málo spokojeni. Naznačuje to i současná situace mezi předními organizátory „charty 77“ v ČSSR.

Jevem, který stojí za pozornost, byla účast více než 800 osob na pohřbu prof. PATOČKY. Převažovali mladí lidé zejména z řad tzv. volné mládeže, příznivců nepovolených beatových skupin PLASTIC PEOPLE a DG 307 i bývalých studentů, kteří byli žáky prof. PATOČKY. Zájem o pietní akt projevilo i několik studentů vysokých škol ubytovaných v koleji VĚTRNÍK a několik pedagogických pracovníků, převážně z filozofické fakulty UK Praha.

Aktivita hlavních organizátorů a signatářů „charty 77“, která měla být zřejmě „demonstrativně“ vyjádřena na pohřbu „mluvčího“ Jana PATOČKY, byla bezpečnostními opatřeními utlumena. To vedlo k ochabnutí a rozpakům vyplývajícím z bezvýchodnosti situace, kterou si mnozí „chartisté“ začínají uvědomovat. K prohloubení deprese v jejich řadách přispívá i „rozhodnutí“ Z. MLYNÁŘE, J. LEŠTINSKÉHO, dr. NEPRAŠE a některých dalších – vystěhovat se do zahraničí. Podrobnější údaje k těmto osobám jsou uvedeny v příloze č. 1.

Převážná část „chartistů“ zaujala vyčkávací pozici, i když ve svém okolí nepřestala šířit názory o účelnosti, „pravdivosti“ a významu „charty 77“. V nejrůznějších modifikacích se hovoří o „podpoře ze zahraničí“, o přízni mezi stranami „Socialistické internacionály“ i o ocenění mezi přívrženci pravicového proudu v komunistických stranách Francie, Itálie, Španělska a Velké Británie.

Vymezený okruh organizátorů a signatářů „charty“, zejména v Praze, ale i v Brně a Bratislavě, však ve své činnosti dále pokračuje. Aktivní jsou především rozmnožovatelé a rozšiřovatelé „charty 77“ a písemností na ni navazujících.

Jejich orientace nadále směřuje:

neustávat v získávání podpisů pod „chartu“,
zpracovávat další dokumenty (o „postižených“, „náboženské nesvobodě“ u nás, o „situaci v našem školství“ a o „problémech čs. ekonomiky“), které chtějí zasílat do zahraničí k publikování,
ke snaze zakotvit v zahraničních sdělovacích prostředcích „otázku lidských práv v ČSSR“ (poskytují mnoha západním novinářům interview).

Získávání nových signatářů se soustřeďuje především k proniknutí mezi dělníky a mládež; s dosaženými výsledky nejsou uspokojeni.

V popředí vymezeného okruhu aktivních organizátorů „charty“ zůstávají J. HÁJEK, L. VACULÍK, V. ŠILHÁN, F. KRIEGEL a M. HÜBL. K nim se přimykají skupinky kolem P. UHLA, K. LUKEŠE, J. DIENSTBIERA, R. BATTĚKA a L. HEJDÁNKA, v Bratislavě M. KUSÉHO, v Brně Z. PŘIKRYLA a J. ŠABATY.

Podstatné omezení styku se zahraničím, vyvolané izolací exponentů, utlumení akceschopnosti odebráním telefonních účastnických stanic (dosud odebráno 50), materiální dopad administrativních opatření, publikování materiálů objasňujících motivy a podstatu jejich činnosti i opatření organizovaná Bezpečností prohlubují mezi jednotlivými skupinami diferenciaci. Přední exponenti si stále ještě „vyjasňují“, jak v činnosti pokračovat. Mají v úmyslu soustředit se zejména na období těsně před začátkem bělehradského jednání a na období samotného průběhu jednání. Někteří doufají, že MLYNÁŘŮV odjezd do zahraničí „oživí“ protičeskoslovenskou činnost čs. emigrace (zejména PELIKÁNA a spol.) a ovlivní i postoje a větší „zainteresovanost“ některých funkcionářů komunistických a socialistických stran Západu v „československé otázce“. To se má stát impulsem i pro další působení antisocialistických a kontrarevolučních rozvratníků uvnitř ČSSR.

Skupinka soustředěná kolem J. DIENSTBIERA uvažuje o zorganizování materiální „podpory postižených“. Jednou z alternativ je i „placení profesionálních chartistů“ a vytvoření fondu, do kterého by měli přispívat „příznivci“ v ČSSR, ale především ze zahraničí.

M. HÜBL stále ještě nezanechal snahy k získání A. DUBČEKA, aby signoval „chartu 77“. Projevuje se tendence získat náhradu za „prvního mluvčího charty“, zemřelého J. PATOČKU. Organizátoři „charty 77“ diskutují o „bezpartijní osobnosti“, která by skýtala záruky pro další „rozvoj charty“. V této souvislosti uvažují o L. URXOVÉ (manželce bývalého člena I. ilegálního ÚV KSČ) a o G. SEKANINOVÉ-ČAKRTOVÉ (proti které se však vyskytují výhrady pro „přílišnou kompromitaci“ z minulých let), o profesoru V. ČERNÉM a některých dalších. Souhrnné údaje k „chartě 77“ jsou uvedeny v příloze č. 2.

V lednu tohoto roku v důsledku vydání „charty 77“ došlo na území ČSSR, zejména v České socialistické republice, k zvýšenému výskytu protizákonných písemností. V únoru a březnu 1977 se výskyt tiskovin zvýšil u „charty 77“ z 364 na 1228 kusů. (Více než 90 % závadných písemností, které byly v březnu 1977 zjištěny Bezpečností, bylo vyhotoveno a rozšířeno z Prahy.)

V současné době v ČSSR koluje a je rozmnožováno 168 druhů protizákonných písemností a tiskovin. V porovnání s předchozím obdobím je jejich obsah agresivnější. Některé z nich svým obsahem připomínají kontrarevoluční výzvu 2000 slov z června 1968, kupříkladu:

ve slévárně ČKD v Praze 9 byl odevzdán leták, požadující smrt všech komunistů, vybízející k zakládání požárů, k úderným útokům a k odzbrojování příslušníků SNB, LM, ČSLA a strážných. Leták končí provoláním „SLÁVA CHARTĚ“,
v další tiskovině nazvané „NÁRODE ČESKÝ“, jejíž výskyt byl zaznamenán v Praze, je výzva: „Pište a zasílejte na všechna západní velvyslanectví o všem, co jste zažili za 30 let komunistické krutovlády. Svět musí odsoudit krutovlády v ZST^{E2ZST – „země socialistického tábora“.}. Rok 1977 vyhlašujeme rokem boje proti rudému fašismu – Český národ.“

Podobných „požadavků“ je více. Závažné je, že se množí případy vyhrožování terorem. V obsahu 28 anonymních dopisů je adresátům vyhrožováno fyzickou likvidací za to, že ve sdělovacích prostředcích vystoupili proti „chartě 77“. V prvním čtvrtletí 1977 byla zjištěna existence 1388 anonymních dopisů.

Současně se vyskytují případy zasílání anonymních dopisů vnitřní poštovní přepravou na velvyslanectví KS v Praze (zejména na ZÚ NSR a Rakouska). Obsahují různé stížnosti na „nedodržování lidských práv v ČSSR“ a na „pronásledování a diskriminaci“ signatářů „charty 77“, s žádostí o informování zahraničí a o vyvíjení nátlaku na vládu ČSSR. Rozšiřovány a zasílány do zahraničí jsou i další, na „chartu 77“ navazující písemnosti, v nichž signatáři tendenčně popisují opatření, která byla vůči nim provedena.

V menším množství jsou do ČSSR nelegálním způsobem zasílány z kapitalistických států výtisky „charty 77“ nebo výstřižky ze zahraničních tiskovin obsahující text „charty“.

Přes prováděná opatření vůči signatářům, rozmnožovatelům a rozšiřovatelům výskyt uvedených písemností zatím trvá. Naopak „tvůrci“ těchto písemností přikročili k vyšší konspiraci své činnosti, o čemž svědčí vybudování tzv. „informačních středisek“, které byly v polovině března 1977 odhaleny v soukromých bytech u Věry JIROUSOVÉ v Praze 1 a Aleny LHOTOVÉ v Praze 2.

Koncem února 1977 bylo kromě toho v obvodech Prahy 1 a Prahy 10 rozšířeno větší množství letáků (zjištěno 1162 ks) nazvaných „Prohlášení k veřejnosti Československa“. Jde o letáky vydávané zahraniční protisovětskou organizací „NARODNOJ [sic] TRUDOVOJ SOJUZ“. V jejich obsahu se ostře útočí proti SSSR pro údajné nedodržování helsinského dokumentu.

V březnu 1977 byl zaznamenán i výskyt tiskoviny obsahující výzvu k narušení důstojného průběhu prvomájové manifestace.

Nedovoleným způsobem je rozšiřována tzv. „kulturní tvorba“, která je současně zasílána na Západ. Třebaže byla podstatně rozložena edice PETLICE, činnost pokračuje a zapojují se do ní noví „autoři“.

Ve větší míře než v předcházejícím období jsou zaznamenávány případy porušování diplomatického poslání ze strany zastupitelských úřadů kapitalistických zemí v ČSSR. Za jejich pomoci je organizován oboustranný styk nepřátelských osob se zahraničím, distribuce protisocialistických tiskovin a písemností na území ČSSR i podpora antisocialistickým rozvratníkům.

V souvislosti s touto nepřátelskou činností bylo v lednu 1977 zahájeno trestní stíhání proti Otto ORNESTOVI, Václavu HAVLOVI, Jiřímu LEDEREROVI a Františku PAVLÍČKOVI. U 15 osob bylo odhaleno jejich spojení na RSE. Čs. občan BUBLA se v souvislosti s tímto spojením dopustil trestného činu vyzvědačství podle par. 105 tr. zák. a je proti němu vedeno trestní stíhání.

Potvrzuje se, že činnost antisocialistických živlů v ČSSR je v souladu i s linií stanovenou na schůzce emigrantů ve Štrasburku. Podle ní mají být poznatky o „neplnění Závěrečného aktu KBSE ze strany socialistických zemí“ zasílány sekretariátu „Poradního sboru“ v Mnichově, kde budou kompletovány a odesílány Státnímu departementu USA, bonnské vládě a západním sdělovacím prostředkům. Soustřeďováním těchto materiálů se zabývá Česká národní rada ve Washingtonu,^{E3Československá
národní rada v Americe (ČNRA) byla založena v roce 1914 jako ústřední
(krajanská) organizace Čechů a Slováků žijících v Americe. Po únoru 1948
vystupovala velmi aktivně na obranu demokratických tradic a proti komunistického
režimu v Československu. Po srpnu 1968 rozšířila své aktivity o organizování
každoročních akcí proti okupaci Československa a proti trvalému pobytu
sovětských vojsk v zemi. V americké veřejnosti i směrem k administrativě v USA
se zasazovala o podporu Charty 77. Významná funkcionářka ČNRA Anna
Faltusová těsně spolupracovala
s Helsinskou komisí Kongresu USA a pohotově překládala do angličtiny všechny texty Charty 77
pro potřeby komise a pro její publikace.} odkud jsou tyto nepřátelské akce proti ZSS^{E4Pravděpodobně země socialistického
společenství.} koordinovány. […]^{E5Vynechána část
zprávy od poloviny s. 9 do třetí čtvrtiny s. 27.}

[…] Zkušenosti získané z průběhu rozpracování a z přijímaných bezpečnostních opatření proti pokusu o kontrarevoluční – antisocialistické vystoupení v tzv. „chartě 77“ dokazují, že:

koncem roku 1976 došlo k určité integraci skupinek pravicových oportunistů, trockistů, reakčních kněží (Nová orientace), bývalých aktivních funkcionářů kontrarevolučních organizací (KAN, K 231) i krajně reakčních elementů ze zbytku příslušníků buržoazie;
svůj pokus o vymanění se z izolace a získání většího vlivu na veřejnost založili na nepřátelských útocích proti reálnému socialismu;
pokus byl zosnován v přímém spojení s antikomunistickými silami v kapitalistickém zahraničí; byl součástí taktiky imperialistických sil vypočítané na zesílení tlaku na země socialistického společenství před a v průběhu schůzky zástupců zemí zúčastněných na KBSE;
v příštím období nelze vyloučit další organizované antisocialistické akce ze strany odpůrců, vydávajících se za „politickou opozici v ČSSR“.

Vycházeje z těchto zkušeností je nezbytné efektivně zapojit do boje proti tomuto seskupení další síly Státní bezpečnosti a nedovolit vytvoření jakékoli organizace proti socialistickému státnímu zřízení v ČSSR.

K sjednocení společného postupu a koordinaci boje, jak v ČSSR, tak i v zahraničí se navrhuje:

1. Vytvořit na federálním ministerstvu vnitra „Řídící štáb“, podřídit ho I. náměstku ministra vnitra ČSSR a jmenovat do něho náčelníky X., II., X., XI. správy FMV,^{E6Čísla správ se v předloze opakují.} správy vyšetřování StB a náčelníka S-SNB hl. m. Prahy a Středočeského kraje.

Řídící štáb:

podle plánu schváleného ministrem vnitra ČSSR rozpracovává krátkodobé a dlouhodobé hlavní úkoly útvarů kontrarozvědky, rozvědky a vyšetřování Státní bezpečnosti v boji proti vnitřním kontrarevolučním antisocialistickým živlům a antikomunistickým organizacím a speciálním službám protivníka, zabezpečuje a kontroluje jejich plnění;
navrhuje ministru vnitra ČSSR taktiku boje proti těmto živlům a nepřátelským organizacím;
zpracovává návrhy na koordinovaný postup bezpečnostních služeb bratrských socialistických zemí v boji proti disidentům;
závaznými pokyny koordinuje plnění úkolů na celém území ČSSR;
připravuje podklady pro rozhodování ministra vnitra a souhrnné informace pro stranické orgány.

Odpovědnost náčelníků (členů řídícího štábu) za řízení podřízených útvarů stanovená služebními předpisy se nemění.

2. K činnosti vnitřních kontrarevolučních antisocialistických živlů, které se angažují v „chartě 77“:

Specifickými prostředky pokračovat v rozkládání „chartistů“. Prohlubovat diferenciaci mezi organizátory a signatáři i mezi skupinkami, které se soustřeďují kolem některých antisocialistických exponentů. Izolovat organizátory a znemožňovat jim styk se zahraničím. Vybraným signatářům, kteří projevují zájem o odchod z ČSSR, udělit povolení k vystěhování.
Rozložit skupinu, která se soustřeďuje kolem JIČÍNSKÉHO (JUDL, KABRNA, ŠILHÁN, HODIC A ŠIMON). Tyto osoby tvoří pravděpodobně náhradní garnituru, která by měla převzít vedení „opozice“.
Odhalit organizační strukturu „dokumentačního střediska charty 77“. Znemožňovat jeho činnost, rozmnožování a rozšiřování závadných materiálů a jejich zasílání do zahraničí.
Mařit snahy organizátorů a některých signatářů o vytvoření „finančního fondu na podporu charty“. Dokumentovat případy finanční a materiální podpory „chartistů“, zejména ze zahraničí.
Mezi signatáři zjišťovat ty, kteří by byli ochotni se veřejně od „charty“ distancovat. Současně vyhledávat osoby známé v širším okruhu lidí, které ač vyzvány, podpis „charty“ odmítly. Takové případy vhodně popularizovat.
Vyhodnotit výsledky prokurátorských pohovorů se signatáři a organizátory „charty“. Na tomto podkladě organizovat další diferencovaná opatření.
V součinnosti se státními a hospodářskými orgány a institucemi pokračovat v administrativně správních opatřeních proti signatářům.

3. Zjišťovat činnost ambasád hlavního protivníka a ambasád členských států NATO směřující k politické i materiální podpoře kontrarevolučních živlů v ČSSR:

zpřísnit podmínky pro povolování pobytu akreditovaným i neakreditovaným novinářům z kapitalistických zemí. Upozorňovat FMZV na vměšování do vnitřních záležitostí našeho státu ze strany akreditovaných novinářů a navrhovat vůči nim administrativní postih.

4. Proniknout specifickými prostředky rozvědky i kontrarozvědky do agentury PALACH-PRESS, kde se soustřeďují dokumenty k podvratným akcím proti ČSSR:

navrhovat k propagačnímu využití materiály o podvratné činnosti štvavých vysílačů Svobodná Evropa a Svoboda.

5. Vůči emisarům mezinárodních sionistických organizací bude postupováno diferencovaně. Těm zahraničním funkcionářům, kteří se vměšují do vnitřních záležitostí našeho státu a podporují reakční živly, napříště nepovolovat vstup do ČSSR.

6. Uplatňovat diferencovaná politicko-administrativní a správní opatření vůči signatářům „charty 77“ z řad reakčních kněží sdružených v „Nové orientaci“ českobratrské církve evangelické. Dosáhnout toho, aby devíti signatářům z jejich řad byl postupně odejmut souhlas k výkonu kněžského povolání.

7. Zesílit účinek rozkladných opatření a vnitřně ovládnout vedení sekty Svědků Jehovových a tak usměrňovat jejich činnost. Současně prohloubit spolupráci se stranickými, státními a hospodářskými organizacemi a s jejich pomocí politicky působit k ovlivňování jednotlivců i skupin sektářů.

Zdroj

NA, f. ÚV KSČ, 02/1, sv. 45, a.j. 50. – Strojopis.

Odkazy

P9 | Výběr z písemností represivních složek státního aparátu týkajících se Charty 77 (leden–prosinec 1977)

E1.	Zpráva byla připravena jako podklad k jednání předsednictva ÚV KSČ 8. července 1977, 14. bod programu – Zpráva o bezpečnostní situaci v ČSSR. Je datována 4. 7. 1977, čj. 2532/14, předkládá J. Obzina. Má 31 číslovaných stran a dvě přílohy – Signatáři „charty 77“, kteří mají zájem o vystěhování z ČSSR (příloha 1, kde jsou uvedena jména a charakteristiky dvanácti osob) a Souhrnné údaje k „CHARTĚ 77“ (příloha 2). Ze zprávy předkládané Obzinou byly vybrány dvě souvislé pasáže tak či onak se vztahující k Chartě 77:na s. 2–9a 27–31.
E2.	ZST – „země socialistického tábora“.
E3.	Československá národní rada v Americe (ČNRA) byla založena v roce 1914 jako ústřední (krajanská) organizace Čechů a Slováků žijících v Americe. Po únoru 1948 vystupovala velmi aktivně na obranu demokratických tradic a proti komunistického režimu v Československu. Po srpnu 1968 rozšířila své aktivity o organizování každoročních akcí proti okupaci Československa a proti trvalému pobytu sovětských vojsk v zemi. V americké veřejnosti i směrem k administrativě v USA se zasazovala o podporu Charty 77. Významná funkcionářka ČNRA Anna Faltusová těsně spolupracovala s Helsinskou komisí Kongresu USA a pohotově překládala do angličtiny všechny texty Charty 77 pro potřeby komise a pro její publikace.
E4.	Pravděpodobně země socialistického společenství.
E5.	Vynechána část zprávy od poloviny s. 9 do třetí čtvrtiny s. 27.
E6.	Čísla správ se v předloze opakují.

Pole

Název	Hodnota
Řada	Dokumenty Charty 77
Den	4
Měsíc	7
Rok	1977
Zpracovaný	true
OCR	false