P10/17

1988, květen, Praha. – Komuniké o čtvrtém Fóru Charty 77 a následující písemná polemika k obsahu komuniké.

4. Fórum Charty 77

Dne 14. 5. 1988 ve 14.00 se sešlo v restauraci U české koruny v Praze na Bílé Hoře čtvrté Fórum Charty 77. Účastnili se ho tři mluvčí a asi padesát signatářů a příznivců Charty z různých míst ČSSR. Na programu tohoto fóra mělo být současné postavení Charty 77, politická situace v naší zemi, formování různých dalších nezávislých iniciativ, včetně politických, a posléze způsob, zda a jak má Charta 77 tyto aktivity podporovat.

Už ve 14.20 vniklo do prostoru, kde se fórum konalo, větší množství uniformovaných i neuniformovaných příslušníků SNB, přerušilo jednání, účastníky bez jejich souhlasu filmovalo a posléze rozvezlo do různých oddělení VB, a to v Praze-Michli, Praze-Lhotce, v Radotíně, Čakovicích, Uhříněvsi a Odolené Vodě. Všichni byli vyslýcháni a na odděleních VB drženi do pozdních večerních hodin.

Navzdory tomuto neopodstatněnému zákroku se podařilo, že ještě před ním se shodli jeho účastníci, opírajíce se o četné předběžné debaty v užších kroužcích, na několika základních věcech, které vyjádřili v komuniké. Toto komuniké bylo schváleno všemi účastníky fóra:

[a] [Komuniké]

1. Charta 77, jejímž posláním je usilovat o dodržování lidských práv, nemůže sice sama formulovat a prosazovat žádný konkrétní politický program, měla by však ve větší míře než dosud různé rodící se politické aktivity podporovat, protože právo na politickou seberealizaci je jedním ze základních občanských práv.

2. Nedávné stávky v Polsku a požadavky, které polští dělníci vznesli, ustavení sítě svobodných iniciativ v Maďarsku a vznik Demokratického svazu v SSSR jasně potvrzují, že v zemích sovětského bloku je stále aktuálněji pociťována nutnost nejen duchovní, ale i politické a odborářské plurality. Tuto nutnost, jako jedině skutečné východisko z krize systému, pociťuje stále zřetelněji i československá společnost.

3. Charta 77 by proto měla způsobem přiměřeným jejím možnostem podpořit myšlenku vytvořit v naší zemi společenství pro demokracii jako otevřené politické hnutí, které by se zamýšlelo o alternativním politickém programu a vytvářelo předpoklady pro svobodné politické sdružování občanů. Účastníci fóra vzali s uspokojením na vědomí, že někteří občané, včetně signatářů Charty, kteří s touto myšlenkou přišli, svůj projekt už začínají rozpracovávat.

4. Účastníci fóra uvítali i informaci, že v prostředí Charty 77 i mimo ni vznikají nezávislé iniciativy, jako např. Nezávislé mírové sdružení – iniciativa pro demilitarizaci^{E1V předloze omylem „demokratizaci“.} společnosti, nebo Iniciativa sociální obrany, která je zaměřena na oblast sociálních a odborových práv.

5. Všichni účastníci fóra odsoudili opakující se zásahy policie jak proti fórům Charty, tak proti jiným podobným setkáním. Tyto zásahy, které v poslední době zesílily, jsou v naprostém rozporu s oficiálně deklarovaným a údajně demokratizačním programem soudobé státní moci.

Zdroj

• Informace o Chartě 77, roč. 11, č. 10 (1988), s.14 n.

[b] Jan Dus a Miloš Rejchrt mluvčím Charty 77 (18. 5. 1988)

Polemika v Chartě 77

Mluvčím Charty 77 Stanislavu Devátému, Miloši Hájkovi a Bohumíru Janátovi:

Žádáme, abyste nás včas informovali o místě a době příštího fóra Charty. Chceme přijít a upozornit, že účastníci posledního fóra z 14. t.m. přijali neprohovořené a v jednom důležitém bodu zcela nesprávné usnesení. Účastníky fóra neomlouvá, že přijali nesprávné usnesení v časové tísni, způsobené záměrným a protiprávným zákrokem dobře informované policie. Vadí nám následující věta, a sice její nesmyslná střední část, kterou zde uvádíme kurzívou: „Charta 77, jejímž posláním je usilovat o dodržování lidských práv, nemůže sice sama formulovat a prosazovat žádný konkrétní politický program, měla by však ve větší míře než dosud různé rodící se politické aktivity podporovat, protože právo na politickou seberealizaci je jedním ze základních občanských práv.“

K tomu připomínáme: Chartisté směli a smějí formulovat a prosazovat konkrétní politické programy, a potom také „různé rodící se politické aktivity podporovat“, ale Charta 77 ani to prvé, ani to druhé nikdy činit nesměla a nebude smět, nemá-li se zpronevěřit svému správnému základnímu prohlášení a tím se sama zdiskreditovat. Námi kritizovaná věta obsahuje nesnesitelný vnitřní rozpor. Bylo by přece nesmyslné, aby jakoukoli politickou aktivitu, a dokonce nějakou teprve „rodící se“ politickou aktivitu, podporoval někdo, kdo neformuluje a nemůže formulovat vlastní politický program. Opakujeme: Chartisté směli a smějí, ale Charta 77 nesměla a nesmí. Jedním z významných úkolů Charty 77 je bránit politicky činné nechartisty i chartisty před nespravedlivou perzekucí (přičemž bránit nespravedlivě perzekvované vůbec neznamená ztotožňovat se s jejich názory, které mohou být hrubě chybné a ohrožovat samotnou podstatu Charty), nesmí však bez vlastního konkrétního politického programu, který nemá a mít nemůže, podporovat veřejnými prohlášeními jakékoli rodící se nebo už ustavené politické aktivity. Chceme na příštím fóru přesvědčit přítomné, že pokračování ve směru naznačeném ocitovanou větou by vyvolalo oprávněné pochybnosti o poctivosti naší občanské iniciativy.

Zdroj

• Informace o Chartě 77, roč. 11, č. 11 (1988), s. 2.

[c] Václav Havel Miloši Rejchrtovi a Janu Dusovi (29. 5.1988)

Milí přátelé,

četl jsem váš dopis mluvčím týkající se komuniké 4. fóra Charty a rád bych – dovolíte-li – na něj reagoval.

Především se mi zdá, že toto komuniké poněkud přeceňujete, když v něm vidíte téměř cosi jako začátek scestí Charty 77 a její zrady svého poslání. Není to nic víc, než názor účastníků fóra na to, co by Charta měla dělat, je to tedy názor mezi názory, podobně jako názor váš či názor jakékoli jiné skupiny signatářů nebo příznivců Charty. Není to žádný dokument Charty, který by jménem Charty něco vyhlašoval.

Dále se mi zdá, že vaše kategorická tvrzení o tom, co Charta smí a co nesmí, co je autenticky chartovní a co nikoli, vycházejí z podivné představy, jako by Charta a „chartovnost“ byly nějaké jednou provždy exaktně dané a naprosto jednoznačně vymezené kategorie, nebo dokonce jakási dogmata. Já si ale naopak myslím, že to, co dělá Chartu trvale živým organismem, je právě to, že po celou svou historii vlastně v jistém smyslu znovu a znovu hledá svou identitu, zkouší a zkoumá různé možnosti své práce, pátrá po jejich hranicích a vždy znovu je pracovně vymezuje, a že její dějiny, smím-li se tak vznešeně vyjádřit, jsou – mimo jiné – dějinami různých pokusů o vlastní interpretaci a o interpretaci svého poslání a své role. Charta se nevznáší kdesi mimo prostor, čas a společnost; má prostě svůj život, provázený nesčetnými interakcemi s jejím okolím. Nevidím v tom její slabost, ale naopak zdroj její vitality.

To všechno jsou ovšem poznámky spíš okrajové. Podstata nedorozumění je v něčem jiném: hlavním důvodem vašeho (na mé gusto zbytečně podrážděného) protestu je slovo „podporovat“. Vše přitom nasvědčuje tomu, že tomuto slovu rozumíte jinak než účastníci fóra: chápete je prostě jako ztotožnění, identifikaci. A jelikož – jak správně upozorňujete – se Charta nemůže identifikovat s žádným politickým programem či hnutím, bijete na poplach. Jenomže, podporovat opravdu neznamená identifikovat se! Uvědomte si, že Charta už jedenáct let podporuje nejrůznější iniciativy, kulturní, náboženské, filozofické, pedagogické, mírové, humanitní atd. atd. Jen jeden příklad: ohromný rozvoj nezávislé samizdatové produkce (a nyní už i nezávislé produkce videové), jehož jsme v posledních letech svědky, by byl stěží myslitelný bez podpory – od morální až po materiální – Charty 77; vždyť to byla především Charta, která tomu všemu otevřela prostor! Což samozřejmě neznamená, že se Charta identifikuje s jakýmkoli samizdatovým časopisem, s jakoukoli svobodnou přednáškou, s jakoukoli pronásledovanou hudební skupinou! Jak si jistě vzpomínáte, vznikla Charta v atmosféře obecné podpory Plastiků – a znamená to snad, že jsou všichni signatáři fanoušky jejich hudby? Boj za lidská práva není abstraktum, ale především pomoc a podpora konkrétních věcí a lidí! Podpora, které se dostalo třeba Pavlu Wonkovi od Charty i VONS, byla zcela zřejmá, ale napadlo snad někoho, že se Charta proto identifikuje s Wonkovým volebním programem?

Odvážil bych se dokonce říci, že podpora, kterou Charta od počátku dodnes poskytuje nejrůznějším nezávislým iniciativám, je možná vůbec tím nejdůležitějším, co dělá, a výsledky této podpory jsou možná jejím vůbec největším přínosem této společnosti!

A proč by tedy nemohla přesně tak, jak už léta podporuje tohle všechno, podporovat i různé pokusy – ať už rodící se či existující – o politickou seberealizaci občanů? Proč by neměla těmto pokusům přát, bránit je, hájit jejich právo na existenci, pomáhat jim? A proč by taková podpora měla znamenat, že se s nimi identifikuje a tím sama sebe mění v nějaké politické hnutí, čehož se tak hrozně obáváte? Kdyby Charta podpořila – ať už morálně či nějakým konkrétnějším způsobem – úsilí vytvořit nějaký politický klub demokratického zaměření, proč by to mělo znamenat, že se ztotožňuje s jeho programem? Mám pocit, že kdyby váš puristický výklad Charty byl domyšlen do důsledku, nemohla by Charta dělat skoro nic!

Jsem si jist, že tušit účastníci 4. fóra, jak si slovo „podpora“ vyložíte vy, zvolili by asi slovo jiné, které by vás tak nerozčílilo.

S přátelským pozdravem

Václav Havel

Zdroj

• Informace o Chartě 77, roč. 11, č. 11 (1988), s. 2 n.

[d] 29. 5. 1988

Jan Dus a Miloš Rejchrt Václavu Havlovi

Milý pane Havle,

Vaši odezvu z 29. 5. t. r. na náš dopis mluvčím Charty z 18. 5. t. r. sebekriticky vítáme, protože dostáváme příležitost, abychom se vyjádřili už ne tak podrážděně a rozčileně (v tom máte pravdu), ale zato srozumitelněji.

Charta ať kypí novými myšlenkami a úsilím o hledání nových cest. Ať za tím účelem nepolevuje v svolávání fór, dokud nepochopí vedoucí politici, kteří dávají direktivy policii, že jejich úsilí o znemožnění těch fór je politicky krátkozraké. Ale ať se neopakuje, k čemu došlo 14. 5. t. r.: Ačkoli mohl být předem připravený návrh usnesení fóra Charty pouze vyslechnut, vůbec ne prodiskutován, byl nejen ukvapeně odhlasován (když policisté vcházeli do místnosti), ale navíc jakožto „usnesení fóra Charty 77“ vyslán do atmosféry! Poslouchá-li každý stý padesátý občan republiky Hlas Ameriky, slyšelo na sto tisíc Čechů a Slováků to usnesení. Jenže těch sto tisíc posluchačů nemohlo být a nebylo v posledních letech účinně informováno o tom, že jen stanoviska potvrzená podpisem „mluvčích“ jsou stanovisky Charty, a že přijaté „usnesení fóra Charty 77“ znamená jen „názor mezi názory“, asi jako názor pouze nás dvou (jak píšete), „či názor jakékoli jiné skupiny signatářů nebo příznivců Charty“. Vysvětlil jste nám, že slovo „podpora“ v usnesení fóra Charty neznamená identifikaci: Teď však abyste to ještě vysvětlil tomu asi stotisíci spoluobčanů. Ti přece museli nabýt dojmu, že fórum Charty, tedy jakási třem mluvčím nadřazená a závazné direktivy jim udělující plenárka Charty sebekriticky uznala, že dosud „podporovala“ politickou aktivitu občanů nedostatečně, nyní však Charta 77 konečně ujišťuje neurčitý počet „různých rodících se“ politických aktivit svou přízní a „podporou“ a oznamuje tuto revizi svého programu statisícům spoluobčanů, skoro jako by veřejně podpisovala všem možným rodícím se politickým aktivitám papír bianko. Část národa touží přece už deset let po tom, aby Charta konečně už začala dělat razantní a úspěšnou politiku proti režimu, které by oni sami ze závětří uznale tleskali. Značná část českého zahraničního tisku si už deset let stýská, že Charta je politicky neujasněná a bez ambicí stát se mohutnou politickou opozicí, a vidí jednu z příčin té slabosti v tom, že přijala do svého středu bývalé členy KSČ, dokonce dr. Jiřího Hájka do první trojice mluvčích, a že dodnes bývalé členy KSČ ze svých řad nevykázala. Ta část zahraničního tisku ovšem vyjadřuje názory značné části národa. Tvrdíme tedy, že desetitisíce posluchačů zahraničního rozhlasu pochopily námi napadenou větu usnesení fóra tak, jak to odpovídá jejich starému přání, a jak Vy jste si to jistě nepřál: že Charta snad už konečně začíná nabírat politický kurz, opouštět dosavadní zásadu politické zdrženlivosti. Že pro začátek vyhlásila podporu „různým rodícím se politickým aktivitám“ a snaží se tím všemožné politické aktivity probudit k životu.

Pro publikování nějakého jakoby programu Charty, „ve větší míře než dosud“ podporovat „různé rodící se politické aktivity“, je však právě dnes naprosto nevhodná doba. Politické vedení státu už příliš dlouho zaslepeně potlačuje politickou diskusi, nejen posledních let v Chartě (zabavováním samizdatů, rozháněním fór, vůbec perzekucí), ale skoro dvacet let v celém národě, takže se místo artikulovaných politických programů, prošlých sítem politických diskusí, rozbujely spíš primitivní politické nálady, a sice také nálady sektářsky nenávistné, zaměřené proti Vietnamcům, Slovákům, Romům, židům, Rusům (včetně protialkoholního Gorbačova), a ovšem proti komunistům včetně přívrženců glasnosti. Strach z perzekuce drží tuto sektářskou nenávist stále ještě v mezích. Právě v příštích měsících sice nemusí, ale může dojít k tomu, že politické vedení státu nebude schopno pokračovat v perzekuci a tedy v primitivním, ale krátkodobě účinném potlačování politických nálad obyvatelstva. Nemusí totiž dojít k tomu, več politické vedení bezpochyby doufá: že bude v Moskvě s glasností konečně konec. Glasnost se tam může udržet a u nás se může začít v důsledku toho hroutit perzekuční politika a mohou se u nás objevit a přijít k slovu „různé rodící se“ politické aktivity, které autoři „usnesení fóra Charty 77“ z 14. 5. t. r. neměli na mysli, totiž aktivity poznamenané sektářskou nenávistí. Obáváme se tohoto vývoje: Nějaká radikální a mimořádně atraktivní, protože nenávistně sektářská politická iniciativa rychle získá tisíce či statisíce přívrženců, jenže brzy nato zaviní rovným dílem se stalinisty další politickou pohromu národa, a potom budou přátelé i nepřátelé Chartě právem vytýkat, že měla právě takový postoj předvídat; že jaro 1988 bylo nejméně vhodnou dobou, aby se široce publikovalo jakoby oficiální stanovisko celé Charty, vyslovující zvýšenou podporu různým rodícím se politickým aktivitám.

Nic moc se dosud nestalo. Zveřejnilo se už ledacos bez tragických důsledků. Ale pokračovat by se ve směru námi napadené věty nemělo. Neměl by přece vzniknout dojem, že chceme podle vzoru velkého kormidelníka Maa vyvolat „velký zmatek“ (zvýšenou podporou „různých rodících se politických aktivit“ a širokým publikováním tohoto odhodlání) a postavit se potom do čela zaktivizovaných mas.

S přátelským pozdravem

Dus, JanJan Dus
Miloš Rejchrt

Zdroj

• Informace o Chartě 77, roč. 11, č. 13 (1988), s. 10–12.^{E2Uveřejněno tiskem: Listy, roč. 18, č. 5 (září 1988), s. 74–76, Polemika v Chartě.}

E1.	V předloze omylem „demokratizaci“.
E2.	Uveřejněno tiskem: Listy, roč. 18, č. 5 (září 1988), s. 74–76, Polemika v Chartě.

Pole

Název	Hodnota
Řada	Dokumenty Charty 77
Měsíc	5
Rok	1988
Zpracovaný	true
OCR	false