Sborníky Vyjádření úcty a vděčnosti
Před osmi lety byl přijat po dlouhé rozporuplné debatě zákon č. 262/2011 Sb. Podle tohoto zákona vydává Ministerstvo národní obrany ČR osobám vybraným podle přesně stanovené procedury osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu. Z dosavadních cca 4300 žádostí jich zatím bylo pozitivně vyřízeno asi 1700, o dvou stech ještě není rozhodnuto.
Vedlejším výsledkem, pro historika však významným, je shromáždění velkého množství pramenného materiálu k nejnovějším československým dějinám. Ministerstvo spolu s Vojenským historickým ústavem jako vydavatelé se rozhodli alespoň zlomek tohoto materiálu zpřístupnit veřejnosti v podobě sborníků, jejichž název se uvádí v titulu této zprávy. Péčí autorského kolektivu, v jehož čele stojí historik Pavel Žáček, vyšly doposud tři svazky.
V prvním sborníku (2013, 185 s.) je obsáhle vyložena realizace zákona, včetně úlohy institucí poskytujících podklady pro rozhodování (Archiv bezpečnostních složek ad.) a Etické komise ČR, která v poslední instanci rozhoduje o sporných případech. Připojeno je 16 medailonků vybraných účastníků odboje (mj. Zdeněk Rotrekl, Jakub Trojan, Dana Němcová). Třetinu svazku tvoří oddíl studií a dokumentů.
Druhý sborník (2015, 263 s.) má podobnou strukturu. Přináší rovněž 16 medailonků (mj. František Lízna, Radim Palouš, Zdena Tominová), rozsáhlejší je oddíl studií a dokumentů (celkem šest příspěvků, věnovaných např. problematice skautingu, armády a katolické církve).
Rozsah třetího sborníku (obsah), vydaného v roce 2018, činí 511 stran(!), z toho je cca 230 stran studií a dokumentů. Mezi portrétovanými tentokrát najdeme jména jako Lída a Josef Rakušanovi, Dagmar Vokatá, Ivan Lamper nebo Stanislav Devátý. Sluší se uvést, že každý svazek doprovází zajímavá obrazová dokumentace. Ze studií jsme vybrali dokumentaci Radka Schovánka k případu agenta Václava Rejholce, nasazeného na Pavla Tigrida, o které referujeme šíře v příloze této zprávy.
Sborníky poskytuje MNO zájemcům bezplatně (1. svazek je však beznadějně rozebrán). Stačí se obrátit na pana Radka Schovánka (radek.schovanek@gmail.com nebo tel. 776 030 807).
Příloha
Schovánek, Radek, „Ještě si vezmu banánek“. Konfrontace osobní korespondence Václava Rejholce s agenturními záznamy Státní bezpečnosti. Vyjádření úcty a vděčnosti. 3.sborník o protikomunistickém odboji. Praha 2018, s. 312–341.
„Konfrontací“ v podtitulu je míněn protiklad mezi přátelským a důvěrným tónem Rejholcových dopisů Tigridovi a Rejholcovou otrlostí, s níž podával Státní bezpečnosti podrobné zprávy o Pavlu Tigridovi a okruhu jeho spolupracovníků v Československu i v zahraničí. Zde je několik příkladů.
Dokument č. 1. 1973, 18. října – Praha. Agenturní záznam (...) o schůzce s agentem Asistent v konspiračním bytě 17.října 1973. Rejholec s Tigridem diskutoval odpovědi na Tigridových 58 otázek, kladených různým obyvatelům Československa a Rejholcův návrh napsat na jejich základě statistickou studii. Tigrid projevil Rejholcovi mimořádnou důvěru tím, že mu odhalil jméno nejdůvěrnějšího kanálu, manželky dánského velvyslance paní Ursuly Mullerové. Tato zpráva je v dokumentu vysoce hodnocena, neboť StB o ní dosud nevěděla. Tigrid též prozradil, že paní Mullerová je přítelkyní švédské velvyslankyně. „Asistent“ dále podrobně popsal Tigridův soukromý byt. Oznámil, že v redakci Svědectví pracuje emigrantka Valtrová, jejíž matka žije v Praze, a dodal i adresu matky.
Dokument č. 3. 1972, 12. červen[ec] - Praha. Záznam o schůzce s agentem „Asistent“ 11. července 1972.
Rejholec strukturuje své informace velmi metodicky. Týkají se prostředí u Tigrida (dům, zahrada), Tigridových zvyků (jízdy do Paříže, procházky, manželčina pomoc, návštěvy – jméno návštěvníků však nezná), časopisu Svědectví a Václava Havla. V části o Svědectví je zajímavá informace o Tigridově skeptickém pohledu na Jiřího Pelikána a výklad jeho vlastní politické koncepce. Tigrid nesouhlasí s Pelikánovým přesvědčením, že pro politický vývoj platí „čím v Praze hůře, tím lépe“ – Tigrid naopak věří ve snahu situaci co nejvíce zlepšit legálními metodami. Tigrid vyčítal Pelikánovi špatně provedenou akci s italských novinářem Ochettou, který uvedl do problémů Hübla, Šabatu, Bartoška, Literu aj. Tigrid se velmi zajímal o Havla, žádal Rejholce, aby mu vzkázal, že mu rád finančně přispěje a rád otiskne jeho texty. - Podle hodnocení referenta mjr. Procházky má Rejholcova zpráva „státobezpečnostní charakter“, neboť ukazuje Tigridův pohled na posrpnovou emigraci.
Dokument č. 4. 1975, 28.dubna. Schůzka s agentem „Racek“ v konspiračním bytě 25.dubna 1975. Rejholec se zúčastnil kongresu v Curychu a Basileji, Tigrid za ním přijel do Basileje ze svého letního pobytu ve švýcarském Verbier. V rozhovoru o dříve zmíněné statistické studii odhalil Tigrid, že pod krycím jménem Oto se skrývá jeho důvěrný přítel z mládí Ota Ornest. O tomto spojení prý v Praze ví snad 2-3 lidé. Tigrid se dále zajímal o Havlův dopis Husákovi, který by chtěl uveřejnit. Tigrid je v častém styku s Janouchem, důvěrným přítelem Krieglovým. „Tigrid pokládá nyní Janoucha za číslo 2 v emigrantské skupině po srpnu.“ (s. 327) Janouch posílá do Československa mnoho materiálů, které si nechává vysoko pojistit a za nedoručené zásilky vyžaduje náhradu – podle Tigrida za loňský rok tak získal 6000 švédských korun. Hovořili dále o Dubčekově dopisu, české socialistické opozici a Pelikánových mezinárodních kontaktech, např. s Olofem Palmem. Tigrid nyní Pelikána vysoce oceňuje pro jeho mezinárodní styky. – Důležité jsou Tigridovy styky se Solženicynem. Rejholec v komentáři podotýká, že se chce sejít s Ornestem, aby nadále utvrdil Tigridovu důvěru, ale upozorňuje, že „jakákoliv pozornost“ ze strany StB vůči Ornestovi, projevená brzy po jeho zprávě, by Tigridovu důvěru podkopala.
Dokument č. 5. 1975, 5. června – Praha. Dopis Rejholce Tigridovi. – Rejholec se projevuje jako agilní organizátor tajných styků domova s Tigridem, sděluje, že někdo přiveze z Prahy materiály, také zásilku pro Vaška Havla. Vyřídil Krieglovi vzkaz od Janoucha. Ornest přijede do Mnichova.
Dokument č. 6. 1976, 21. října – Praha. Dopis Rejholce Tigridovi. Z dopisu vyplývá, že se Rejholec s „Otou“ stýká a velmi se s ním spřátelil. Rejholec se snaží zpochybnit důvěryhodnost Jindřicha Konečného, který se hlásí jako kurýr. - V závěru Rejholec žádá, aby mu Tigrid zařídil pozvání do Francie a hrazenou letenku.
K článku jsou přiloženy fotokopie prvních stran několika agenturních záznamů, Rejholcova fotografie a fotokopie prvních stran tří dopisů a jedné pohlednice Tigridovi (ukázka fotokopií).
Abychom pochopili míru Rejholcovy bezcharakternosti a cynismu, uveďme, že Václav Rejholec, spolupracovník II. správy StB od září 1964 (pod krycími jmény Asistent, Racek, Kafka), byl lékař pracující v nemocnici Na Františku v Praze, předseda Revmatologické společnosti, účastník mezinárodních konferencí, později sekretář Evropské ligy proti revmatismu. Těšil se Tigridově naprosté důvěře do ledna roku 1977, kdy byla poněkud otřesena zatčením Oty Ornesta, ale kontakt mezi oběma trval až do roku 1986.
