Pachman, Luděk

PACHMAN Luděk, 11. 5. 1924 Bělá pod Bezdězem – 6. 3. 2003 Pasov (Německo), šachový velmistr, novinář, publicista a politik. Jeho životní cesta byla výrazně poznamenána četnými zvraty českého politického a veřejného života druhé poloviny 20. století. Už v době studií na gymnáziu v Náchodě projevoval velké nadání pro hru v šachy; přechod na Vyšší průmyslovou školu v Mladé Boleslavi (maturoval 1943) mu otevřel větší prostor pro účast na turnajích. Za německé okupace spolupracoval s domácím odbojem, byl zatčen a krátce vězněn gestapem. Aktivně se účastnil Květnového povstání 1945 a záhy po osvobození vstoupil do KSČ. 1945–52 vedoucí oddělení škol a kurzů Ústřední rady odborů. 1953 se stal profesionálním šachistou, jezdil po turnajích, psal šachovou literaturu a uplatnil se i jako organizátor. Velmi rychle se vypracoval na jednoho z nejlepších československých šachistů (vedle Salo Flohra, Miroslava Filipa a Vlastimila Horta) a na vrcholu své kariéry náležel k třiceti nejlepším šachistům na světě. 1948–76 hrál na šesti mezipásmových turnajích, 1946–66 získal sedm titulů mistra republiky, 1952–68 osmkrát reprezentoval zemi na šachových olympiádách a dvakrát na mistrovství Evropy (1963, 1966). Od 1954 mezinárodní velmistr. Současně napsal na osmdesát šachových učebnic a teoretických prací, stal se uznávaným teoretikem v oblasti strategie zahájení (Strategie moderního šachu, 2 svazky, 1957–58). 1959–67 redaktor deníku Československý sport. 1968–69 stoupenec Dubčekovy reformy socialismu a nesmiřitelný odpůrce nastupující normalizace. 22. 8. 1969 zatčen a do roku 1972 opakovaně vězněn a perzekvován. Koncem roku 1972 se vystěhoval do SRN a zde se navrátil ke sportovní a odborné činnosti; 1978 šachový mistr SRN, již reprezentoval na šachové olympiádě a na mistrovství Evropy. Šéfredaktor časopisu Das Schach-Archiv, přispěvatel do magazínu Rochade Europa, vedoucí pravidelných šachových rubrik v německých časopisech, spolupracovník deníku Die Welt. V pražském vězení prožil těžký otřes, který ho přivedl k víře v Boha, ke katolicismu a k radikálnímu rozchodu s komunistickou minulostí. V SRN vstoupil do CDU, pomáhal ve volební kampani pozdějšímu kancléři Helmutu Kohlovi a po přestupu do CSU úzce spolupracoval s Franzem Josefem Straussem. Když se po listopadu 1989 vrátil do vlasti, nabídl své služby ČSL a před volbami 1990 se stal šéfem jejího volebního štábu a poradcem předsedy strany. Jeho idealistické plány a představy o rychlé regeneraci domácí politické scény však brzy dostávaly trhliny a celkové zklamání u něj v roce 1998 vyústilo v návrat do Německa. 1974 vyšly v Torontu jeho memoáry Jak to bylo (reedice Bělá pod Bezdězem 2001).