Akce „Profesor“

Sledování Gordona Skillinga příslušníky StB při jeho návštěvách v Československu

Petr Blažek

Za éry komunistického režimu navštívil Gordon Skilling Československo celkem sedmnáctkrát, po prvé to bylo v létě 1948, naposledy v dubnu 1987. A mezitím v letech 1950, 1958 (dvakrát), 1961, 1962, 1967, 1968 (dvakrát), 1969 (dvakrát), 1975, 1977, 1978 (dvakrát), 1984 a 1987.

O těchto cestách se dochovaly dva zajímavé soubory dokumentů v Archivu bezpečnostních složek. Vznikly jako výsledek Skillingova sledování příslušníky Státní bezpečnosti. Prvním z nich je spis z let 1962–1977 s krycím názvem „Profesor“. Jako důvod pro založení tohoto pozorovacího svazku v prosinci 1962 bylo uvedeno to, že prof. Skilling „často přijíždí do ČSSR a navazuje podezřelé styky“. Další písemnosti uložené v tomto svazku dokládají, že se tajná policie o kanadského vědce skutečně zajímala již v předchozím období, šlo však patrně pouze o rutinní kontrolu turistických pobytů západního cizince, která nepřinesla žádné „agenturní poznatky“, jak je doslova v jednom z dokumentů napsáno.

Zlom nastal v okamžiku, kdy Státní bezpečnost v září 1961 zachytila Skillingův dopis adresovaný kanadskému vyslanci v Praze, v němž byla zmínka o jeho jednání s úředníky kanadského ministerstva zahraničí v souvislosti s plánovaným ročním pobytem ve Vídni a uvažovanými cestami do sovětského bloku. Výsledkem byla akce Státní bezpečnosti s krycím názvem „Profesor“, v jejímž rámci byl Skilling sledován při své cestě do Československa v dubnu 1962. Podle dochovaného plánu se příslušníci tajné policie již před jeho příjezdem zajímali o jeho přátele (ve spise jsou zmíněni Zdeněk Rudinger, Alena Maxová a Fedor Ballo), připravili nasazení odposlechů v hotelech a snažili se najít vhodného spolupracovníka, jehož prostřednictvím by získali informace o Skillingových záměrech. Zda byli úspěšní, není ze spisu jasné. Dochovány jsou v něm pouze zprávy od spolupracovníka StB, který tehdy pracoval jako recepční v hotelu Morava, kde byl Skilling při svém pražské návštěvě ubytován. Vyplývá z nich, že se v sousedních pokojích pohybovali příslušníci StB, kteří zde jistě nebyli s cílem odpočívat. Z vyhodnocení akce „Profesor“ vyplývá, že byl prof. Skilling se svou rodinou podrobně sledován patrně po celou dobu své návštěvy Československa (ve zprávě jsou zmíněna setkání s manželi Rudingerovými, Polišenskými, Haningerovými, Milnerovými a Alfonsem Bednárem).

Z dokumentů je zřejmé, že prof. Skilling byl v souvislosti se svou cestou do Československa v dubnu 1962 podezírán ze špionáže. Ačkoliv intenzivní sledování informace potvrzující toto podezření nepřineslo, zájem tajné policie v následujících měsících nepolevil. Z dalšího zachyceného Skillingova dopisu se příslušníci StB na podzim 1962 dozvěděli, že uvažuje o nové cestě do Československa. Svazek však byl překvapivě již v únoru 1963 uložen do archivu s odůvodněním, „že žádná z osob nepřichází v úvahu pro vytipování k rozpracování akce“ a navíc prof. Skilling „v současné době nemá v úmyslu přijet do ČSSR“.

Akce „Profesor“ byla podle dochovaných dokumentů oživena až po dvanácti letech, kdy se příslušníkům StB bohužel podařilo nalézt ochotného spolupracovníka mezi Skillingovými přáteli.  V létě 1975 byl dřívější operativní spis nově zaregistrován v kategorii používané při podezření ze spáchání trestného činu. Bezprostředním důvodem pro tento krok byly „agenturní poznatky“ získané od tajného spolupracovníka StB s krycím jménem „Václav“, který se s prof. Skillingem sešel několikrát v červenci 1975 při jeho pražské návštěvě.

Ve svazku jsou dochovány celkem tři podrobné záznamy ze schůzek důstojníka StB mjr. Novotného s agentem „Václavem“. Tajným spolupracovníkem byl historik dr. Václav Kotyk (nar. 1927), se kterým se prof. Skilling seznámil již v šedesátých letech a kterému velmi důvěřoval. Kotyk byl na počátku „normalizace“ vyloučen z KSČ a musel se živit jako skladník v továrně; spolupracovat s tajnou policií začal na podzim 1973. Jeho informace o Skillingových kontaktech, plánech a názorech dokumentují rozsah Kotykovy spolupráce. V záznamech je uvedena řada osob, s nimiž se Skilling během návštěvy Československa setkal, včetně Jiřiny Šiklové, která se v tomto období naplno věnovala tajných stykům s exilem. Opakovaně byl ve zprávách zmíněn také Vilém Prečan, který v tomto období organizoval solidární akci na podporu pronásledovaných historiků. Podle hodnocení agenta „Václava“ přijel prof. Skilling „s určitými úkoly“ a „patrně v zájmu některé rozvědky“. Nic netušící kanadský historik požádal Kotyka, aby mu v budoucnosti pomáhal při udržování kontaktů na Slovensku. Jako prostředník při vzájemné komunikaci měl pomáhat jeden z pracovníků kanadského velvyslanectví.

Ačkoliv příslušníci StB následně vypracovali podrobný plán obnovené akce s krycím názvem „Profesor“, nakonec byl výsledek podobný jako na počátku šedesátých let.  Vzhledem k tomu, že prof. Skilling do února 1977 do Československa nepřijel, byl svazek uložen do archivu. Již po několika měsících se však situace opět změnila, neboť prof. Skilling nakonec Československo navštívil v létě 1977 a poté dvakrát v roce 1978. Bohužel k těmto Skillingovým návštěvám se dokumenty StB nepodařilo doposud v archivu dohledat (zřejmě byly v roce 1989 zkratováno). O otevřeném zásahu StB proti Skillingovi 18. října 1978 tak máme popis těchto událostí pouze v jeho memoárech. Když cestoval autobusem z Bratislavy do Vídně, byl na státních hranicích prohledán a po nálezu samizdatu a rukopisných poznámek odvezen zpět do Bratislavy, kde byl podroben celodennímu výslechu: „Celé dopoledne se mne podrobně vyptávali na schůzky v Praze a Bratislavě, chtěli vědět, kde jsem bydlel, s kým jsem se sešel, o čem jsme mluvili a zda jsem někomu dal nebo od někoho dostal nějaké písemné materiály. Většině odpovědí jsem se dokázal vyhnout a vymýšlel jsem si historky o tom, kde jsem bydlel. O rozhovorech jsem odmítal cokoliv říci. (…) Po obědě mi řekli, že věděli, že jsem od začátku lhal, a že také věděli o všem, co jsem dělal od chvíle, kdy jsem navštívil Kusé. Přeložili si moje poznámky do slovenštiny a vyptávali se mě na ně. Naneštěstí jsem tam měl i zápisky z rozhovorů v Praze a nějaké kódované zprávy od Jiřiny Šiklové pro Prečana. (…) Asi v sedm večer mne vyzvali, abych podepsal závěrečný písemný protokol.“ Teprve poté byl prof. Skilling odvezen na hranice a mohl opustit Československo.

Poslední dvě Skillingovy návštěvy Československa před pádem komunistického režimu se uskutečnily v letech 1984 a 1987. Informace o nich jsou uloženy v operativním svazku StB s krycím názvem „Laco“, kde se nacházejí písemnosti a fotografie ze sledování příslušníky StB. Zajímavé jsou především fotografie pořízené při příležitosti oslav zlaté svatby manželů Skillingových 21. dubna 1987 na banketu v Obecním domě a následující den na Staroměstské radnici. Na fotografiích je vidět řada známých signatářů Charty 77 a jejich přátel (Rudolf Battěk, Jiří Dientsbier, Jiří Gruntorád, Jiří Hájek, Ivan Havel, Václav Havel, Václav Malý, Dana Němcová, Milan Otáhal, Petr Pithart, Jiřína Šiklová, Zdeněk Urbánek a další). Tyto fotografie vypovídají o dobových stycích prof. Skillinga v Československu více než všechny jiné dokumenty tajné policie.