D8

1977, 15. únor, Praha. – Přehledná zpráva o státem organizovaných akcích a pomluvách proti Chartě 77 a jednotlivým signatářům. (Dokument č. 6)^{E1V ČSDS, sb. Charta 77, osobní archiv J. Sternové, je uchována starší verze dokumentu D6 z 12. 6. 1977. Jde o koncept, který se jen nepatrně liší formální úpravou a stylistikou.}

Přesto, že Charta 77 je ústavně zaručeným výkonem petičního práva a práva na svobodu projevu, byli signatáři tohoto dokumentu podrobeni od jejího zveřejnění četným policejním výkonům a omezování na svobodě, jako by při koncepci a rozšiřování Charty běželo o trestný čin. Podávajíce krátký souhrn těch akcí, které byly proti signatářům a mluvčím Charty 77 namířeny, pokud jsme je dosud mohli zjistit, žádáme zároveň o jejich reparaci, pokud je možná.

Na prvním místě nutno uvést, co vešlo ve známost o zatčených signatářích. Již čtyři týdny (od 14. 1.) je ve vazbě spisovatel Václav Havel, mluvčí Charty 77, ale již předchozího týdne byl předmětem policejních zásahů, zčásti neregulérních: byla u něho provedena domovní prohlídka bez přítomnosti zadrženého, filmováno u něho v bytě, později při prohlídce venkovského objektu ve Vlčicích bylo provedeno natáčení celého objektu.^{E2Viz D2 (8. 1. 1977). Václav Havel byl vzat do vyšetřovací vazby 14. ledna na základě obvinění z podvracení republiky podle § 98 trestního zákona. Byl obviněn z toho, že napsal v roce 1975 dopis G. Husákovi, stal se hlavním iniciátorem Charty 77 a konečně že na přelomu let 1975–1976 nabídl Prokopu Drtinovi, že dopraví do zahraničí jeho paměti Československo, můj osud. V. Havel předal tuto knihu Jiřímu Ledererovi, který prostřednictvím Oty Ornesta zajistil, aby písemnost byla vyvezena kanadským diplomatem W. Bonthronem P. Tigridovi a později dopravena do USA. Obvinění V. Havla bylo později překvalifikováno jako pokus trestného činu.} 10. a 11. ledna byly celodenní výslechy v Ruzyni. Od 14. ledna se s Václavem Havlem již nesetkal nikdo z příbuzných ani známých. Pozvání na technickou kontrolu vozidla nemohlo být 15. ledna převzato. Dne 16. ledna byl manželce Václava Havla doručen dopis s oznámením, že je Václav Havel vzat do vazby, obviněn podle § 98 odst. 1 a 2 a žádá o opatření právního zástupce (oznámení Generální prokuratury o vzetí do vazby podle § 68 trestního řádu došlo 18. 1.). Dne 21. ledna [byl] zabaven psací stroj a ohlásil se nový vyšetřovatel. K prvnímu styku právního zástupce s obviněným došlo 26. 1., ve skutečnosti JUDr. Lukavec nebyl přítomen žádnému výslechu svědků a nebyl seznámen se spisy. Oznámil manželce mandanta, že V. Havel je v dobrém fyzickém stavu a že výslechy probíhají „ve formě literárních debat“. Manželka V. Havla obdržela dva dopisy od manžela, on od ní balík, ale dopis mu doručen nebyl. Posléze JUDr. Lukavec oznámil, že uvažuje o předání případu.

Skoro stejně dlouho jako V. Havel, mluvčí Charty, jsou ve vazbě signatáři František Pavlíček a publicista Jiří Lederer. Spolu s režisérem Otou Ornestem, který není signatářem, byli obviněni z trestného činu podvracení republiky, resp. poškozování zájmů republiky v zahraničí.^{E3Jiří Lederer byl zatčen 13. ledna a obviněn rovněž z podvracení republiky, stejně jako Ota Ornest, zatčený 12. ledna. Jiří Lederer byl známý novinář a spisovatel, který byl již předtím dvakrát vězněn. Ota Ornest, ředitel Městských divadel pražských, signatářem Charty 77 nebyl. Česká televize v lednu vysílala „dokumentární“ pořad, který měl podat důkaz jeho špionáže proti republice. J. Lederer a O. Ornest byli obžalováni, že od roku 1973 vyvíjeli podvratnou činnost proti republice, že udržovali písemné spojení s Pavlem Tigridem a Jiřím Pelikánem, kterým posílali písemné zprávy do Svědectví a do Listů. Jiřímu Ledererovi se dále kladlo za vinu, že uskutečnil 16 rozhovorů s českými spisovateli a sestavil z nich knihu, kterou chtěl vydat v SRN v nakladatelství Rowohlt. Hlavním předmětem obžaloby Františka Pavlíčka bylo, že poskytl příspěvek J. Ledererovi pro knihu rozhovorů a že zaslal dva příspěvky do Listů a Svědectví. F. Pavlíček byl propuštěn z vyšetřovací vazby 15. března, V. Havel, O. Ornest a J. Lederer zůstali ve vyšetřovací vazbě. J. Lederer byl ve vazbě adoptován Amnesty International. Dále viz D23 (12. 10. 1977), D25 (1. 11. 1977), D34 (5. 1. 1978) a D39 (18. 1. 1978). Významnou podporu V. Havlovi, J. Ledererovi a F. Pavlíčkovi poskytli přední západoněmečtí a švýcarští spisovatelé C. Améry, H. Böll, F. Dürrenmatt, M. Frisch, G. Grass, W. Jens a S. Lenz, kteří zaslali Generální prokuratuře ČSSR dopis se žádostí o jejich propuštění na svobodu. Viz Dopis bez odezvy. Americké listy, č. 10 (11. března).} (Budiž poznamenáno, že souvislost zatčení O. Ornesta se zatčením ostatních jmenovaných osob se v podstatě zakládá na sugescích sdělovacích prostředků a policejních orgánů a je naprosto nejasná.) Orgány činné v trestním řízení za celou dobu nesdělily ani příbuzným obviněných, ani veřejnosti, čeho se obvinění měli konkrétně dopustit. Obhájci, jejichž výběr byl velmi zúžen, se většinou neúčastní vyšetřovacích úkonů. Zdravotní stav Oty Ornesta vzbuzuje vážné obavy, ježto před zadržením měl dvakrát infarkt a trpí cukrovkou.

Tyto a další okolnosti, zvláště pak mlčení justičních a státních orgánů, nás nutí, abychom ve smyslu článku 29 Ústavy ČSSR požadovali naléhavě okamžité propuštění Václava Havla, Františka Pavlíčka, Jiřího Lederera a Oty Ornesta na svobodu; pokud právní názor justičních orgánů činných v trestním řízení toto řešení nepřipustí, žádáme, aby po souhlase prokurátorově byly uveřejněny důvody tohoto trestního stíhání a vazby. Nebylo-li by naší žádosti vyhověno, posílilo by to jen domněnky veřejnosti, založené na prostém faktu, že ve vězení jsou dva signatáři Charty 77 a jeden její mluvčí, a to za situace, kdy činnost Charty 77 není jinak trestně stíhána.

V této situaci upozorňujeme i na řadu dalších represivních opatření, která od začátku ledna t. r. postihla signatáře i další osoby.

Téměř všichni signatáři z 1. 1. 1977, tedy přes dvě stě občanů, bylo předvedeno nebo předvoláno k svědeckému výslechu v trestní věci podvracení republiky a dotazováno na Chartu 77. Mluvčí Charty a další signatáře vyšetřovala Státní bezpečnost opakovaně, mnohokrát, často celodenně. Výslechy dosud pokračují; občané, kteří již ve věci vypovídali nebo (většinou) použili svého práva a výpověď odmítli, jsou předvoláváni znovu.

StB provedla skoro padesát domovních prohlídek, většinou u signatářů Charty 77. Zabavovala při nich tiskoviny, strojopisy, rukopisy, korespondenci a další předměty, které nijak nesouvisely s vyšetřováním. Brala vzorky psacích strojů. V řadě případů byly psací stroje zabaveny. Domovními prohlídkami byli postiženi podle neúplných zpráv tito signatáři: Milan Balabán, Rudolf Battěk, Jan Beránek, Toman Brod, Karel Čejka, Jiří Dienstbier, Bohumil Doležal, Michael Dymáček, Vratislav Effenberger, Karel Fridrich, Jiří Hájek, Václav Havel, Ladislav Hejdánek, Oldřich Kaderka, Alfréd Kocáb, Božena Komárková, Anna Koutná, Pavel Landovský, Jiří Lederer, Ladislav Lis, Jaroslav Mezník, Milan Otáhal, František Pavlíček, Jan Petránek, Zdeněk Pokorný, Zdeněk Přikryl, Miloš Rejchrt, Aleš a Zuzana Richterovi, Jan Šabata, Miluše Števichová, Jan Trefulka, Jakub Trojan, Milan Uhde, Zdeněk Urbánek, Ludvík Vaculík, Zdeněk Vokatý, Petr Zeman, Alois Vyroubal, Václav Vrabec.^{E4Dokumenty StB související s domovními prohlídkami uloženy v AMV, V-33766 MV, sv. 1 a 2, Viz též přílohu P9.}

Při příležitostné návštěvě u J. Patočky byly zabaveny rukopisy a strojopisy. Osmnáct postižených je z Brna, skoro všichni brněnští signatáři.

Několik signatářů bylo postiženo existenčně okamžitým rozvázáním pracovního poměru. Pokud známo, byl tento krok vždy zdůvodněn podpisem Charty 77. Zaměstnavatel za důvod okamžitého propuštění udával buď hrubé porušení kázně podle § 55 b) Zákoníku práce, nebo ohrožení bezpečnosti státu (§ 55c), někdy uvádí i nezákonné důvody rozvazování pracovního poměru. Takto byli postiženi Zdeněk Mlynář, František Jiránek, Radim Palouš, Anna Fárová, Ivan Medek, Helena Seidlová, Drahuše Proboštová, Jakub Trojan, Ladislav Dvořák, Milan Machovec, Petr Pithart a Oldřich Hromádko, poslední tři minulý týden. Pracovní poměr byl zrušen bez udání důvodu v jednoměsíční zkušební lhůtě s Miluší Števichovou a Jaroslavem Literou. Další signatáři očekávají podobný postup nebo výpověď na základě rozhovoru se zaměstnavatelem v rámci kampaně vedené proti nim na pracovišti: Jiří Ruml, Jan Sokol, Václav Trojan byli zbaveni členství v ROH, Jitka Bidlasová a Zuzana Dienstbierová účasti v brigádách socialistické práce. Údaje, které máme k dispozici, jsou pravděpodobně neúplné, nezahrnují dále ztrátu zakázek a pracovních příkazů, k nimž došlo ve zřejmé souvislosti s podpisem.

Některé zásahy proti signatářům Charty 77 ohrozily jejich zdraví, resp. jim na zdraví ublížily. Tak např. Jelena Mašínová utrpěla dne 10. 1. dlouhodobé zranění menisku pravé nohy (lékaři navrhují operaci) při násilném předvádění k výslechu. Zina Kočová byla třináct dní (od 21. 1. do 2. 2.) nuceně hospitalizovaná na uzavřeném venerologickém oddělení Fakultní nemocnice Praha 2 (U Apolináře), ač způsob jejího života nezadával důvod podezření z venerické nemoci. Ve dnech 21. až 24. 1. byl po více než sto hodin zadržován bezpečnostními orgány spisovatel Karol Sidon; protože nebyl do 48 hodin obviněn, je nutno vyvodit, že byl více než 48 hodin protiprávně omezován na osobní svobodě. Dne 21. ledna byla vážně porušena osobní svoboda Jaroslava Suka, neboť příslušníci SNB použili násilí a poté prohledali dům a zhotovili snímek písma jeho psacího stroje. Ivana Hyblerová, roz. Šimková, byla dne 31. ledna t. r. zprvu propuštěna z nemocnice OÚNZ v České Lípě s diagnózou „hrozící potrat“, uznána práce neschopna, potom však na příkaz svého nadřízeného, ředitele OÚNZ, byla uznána ještě téhož dne práce schopnou bez lékařského vyšetření; onoho dne jí končila jednoměsíční zkušební lhůta, kdy s ní bylo možno rozvázat pracovní poměr bez udání důvodu; lékařskou pomoc mohla vyhledat až v Praze, vzdálené 90 km, kde je nyní ještě s toutéž diagnózou hospitalizována.

Ve veřejných sdělovacích prostředcích byla v lednu proti Chartě 77 rozpoutána, počínaje dnem 10. 1., kampaň hrubě zkreslující její obsah, operující nejen pomluvami a nepravdami, nýbrž proti signatářům pracující dokonce i nezákonnými zásahy do soukromé sféry a dokonce i antisemitismem. Nejvíce byli postiženi Václav Havel, Pavel Kohout, Zdeněk Mlynář, František Kriegel, a zcela zvláště Ludvík Vaculík. Kampaň hanobící jednotlivce trvá. V rozporu s článken 17 Paktu o občanských a lidských právech nebyla nikomu z napadených dána možnost čelit těmto nezákonným útokům na svou čest ani obhajovat správnou interpretaci a teze Charty 77.

Proti Ludvíku Vaculíkovi, podávajícímu trestní oznámení na ČTK ohledně výroby a rozšiřování závadných fotografií, byla podána žaloba pro urážku na cti.

Série represí a difamací proti Pavlu Kohoutovi byla provázena desítkami výhrůžných dopisů, jejichž obsah je s to vzbudit obavu, že adresát bude fyzicky zničen nebo těžce postižen.

Několik desítek signatářů bylo dále postiženo odebráním řidičských průkazů a technických osvědčení. Doklady většině z nich nebyly vráceny. Řidičské průkazy byly odebrány i lékařům, v některých případech rovněž rodinným příslušníkům signatářů. Zvlášť krutě to postihuje Věru Jarošovou, které je tak znemožněno její zaměstnání řidičky.

Oba mluvčí Charty, kteří jsou na svobodě, dále Pavel Kohout, Erika a Miroslav Kadlecovi, František Kriegel, Gertruda Sekaninová-Čakrtová, Petr Uhl, Ludvík Vaculík a František Vodsloň byli postiženi tím, že jim byl pozastaven provoz telefonní stanice. Někteří dostali již odůvodnění, že naléhavý obecný zájem nutí správu spojů, aby využila jejich stanice pro jiné účely.

Několika signatářům odebrali příslušníci SNB dokonce občanské průkazy a vydali jim náhradní potvrzení, neopravňující k vyzvednutí obnosů z žirového konta nebo k výkazu identity v hotelu.

Státní orgány vyzvaly několik signatářů, aby zažádali o svolení k vystěhování (šlo o Zdeňka Mlynáře, Františka Kriegela, Milana Hübla, Pavla Kohouta a Ludvíka Vaculíka). M. Hübl se na pozvání k pohovoru nedostavil. Toto vyzvání signatáři odmítli. (Stojí zajisté za poznamenání, že signatář Charty Evžen Menert, který chtěl čs. úřady sám požádat o vystěhování na základě nabídky spolkového kancléře dr. Kreiského, byl čs. úřady upozorněn, že to pravděpodobně bude dlouhá a složitá procedura.)

V posledních týdnech předvolávaly nebo zvaly orgány Státní bezpečnosti mnoho signatářů a vyzývaly je, aby svůj podpis pod prohlášením Charty odvolali. Tyto výzvy provázel nátlak, nechyběly však ani nabídky zlepšení údělu signatářů. Převážná bezvýslednost tohoto úsilí Státní bezpečnost neodradila: pokračuje i v těchto dnech.

Kromě vlastních signatářů a jejich rodin byli týmiž opatřeními postiženi většinou i ti, kdo si nepřáli, aby jejich podpisy pod Chartou byly zveřejněny, dále přátelé podepsavších a jejich spolupracovníci a další občané, kteří vyjádřili souhlas či podporu Chartě nebo některým signatářům. Senior Českobratrské církve evangelické Václav Kejř byl vyslýchán ve věznici Ruzyně jen proto, že synodní rada vyjádřila k Chartě neutrální stanovisko tím, že ji neodsoudila, zatímco čs. tisk informoval veřejnost nesprávně, že ji odsoudila. Z pětadvaceti spolupracovníků Ivana Medka, kteří protestovali proti jeho propuštění ze zaměstnání, jich odvolalo 18 svůj podpis na nátlak ředitele Supraphonu; ze sedmi, kteří odmítli odvolat, dostali tři výpověď a dva byli postiženi jinak. JUDr. Alena Čapková byla podrobena domovní prohlídce, protože opsala Chartu, a byl jí odebrán psací stroj. – Karel Freund dříve, než se stal signatářem Charty 77, byl dvakrát podroben protiprávní osobní prohlídce. – Manželé Princovi, přátelé Miluše Števichové, kteří bydlí v jejím domě, mají vážné existenční potíže. – Zvláště křiklavý je případ středoškolského profesora [Jana] Urbana, s nímž byl okamžitě rozvázán pracovní poměr jen z toho důvodu, že odmítl podepsat rezoluce odsuzující Chartu 77 (v. přípis Jihočeského KV – odboru školství). – J. Košinová byla za nepodporování rezoluce odsuzující Chartu pranýřována vyhláškou ředitele Knihovnické školy v Praze 1, která ji označuje za potenciální zálohu „protistátní skupiny“ stoupenců Charty. Tyto případy ilustrují též způsob, jak se vytvářely petice proti Chartě 77.

Jako mluvčí Charty jsme považovali za svou povinnost uvést všechny tyto okolnosti zvláště proto, aby další z občanů, kteří veřejně přistupují k Chartě a přejí si výslovně, aby byly publikovány jejich podpisy, kterými vyjadřují svůj souhlas s Prohlášením Charty, měli obsáhlejší obraz situace a mohli lépe určit svůj vztah k Chartě. Připomínáme znovu, že Charta 77 není žádná uzavřená společnost, nýbrž pospolitost všech, kdo považují za správné a prospěšné, aby zásady obou mezinárodních paktů o občanských a politických, hospodářských a kulturních právech, které ostatně jsou součástí našeho právního řádu, a to v nedvojsmyslné interpretaci, byly plněny a všeobecně uváděny v život. Proto je Charta 77 v zásadě otevřená všem čs. občanům bez rozdílu. Charta 77 vítá podporu a projevy sympatií, kterých se jí v různých formách dostává od stoupenců uplatňování lidských práv. Solidarita vyjádřená pracujícími, jejich organizacemi a pokrokovými silami v Československu i kdekoliv ve světě pomáhá signatářům řešit úkoly vytčené Chartou. Výrazem tohoto odhodlání je i skutečnost, že 1. února jsme zveřejnili jména dalších dvou set devíti signatářů Prohlášení Charty 77.

prof. dr. Jan Patočka a prof. dr. Jiří Hájek, mluvčí Charty 77

Zdroj

• ČSDS, Sb. Charta 77. – Strojopis, průpis.

Plné znění

• Přehled o perzekučních akcích státního a hospodářského aparátu proti signatářům Charty 77. In: Kniha Charty. Index 1977, s. 110–116.

Komentář

• ÚSD, sb. RFE, pol. blok R-421, 7. března 1977.

E1.	V ČSDS, sb. Charta 77, osobní archiv J. Sternové, je uchována starší verze dokumentu D6 z 12. 6. 1977. Jde o koncept, který se jen nepatrně liší formální úpravou a stylistikou.
E2.	Viz D2 (8. 1. 1977). Václav Havel byl vzat do vyšetřovací vazby 14. ledna na základě obvinění z podvracení republiky podle § 98 trestního zákona. Byl obviněn z toho, že napsal v roce 1975 dopis G. Husákovi, stal se hlavním iniciátorem Charty 77 a konečně že na přelomu let 1975–1976 nabídl Prokopu Drtinovi, že dopraví do zahraničí jeho paměti Československo, můj osud. V. Havel předal tuto knihu Jiřímu Ledererovi, který prostřednictvím Oty Ornesta zajistil, aby písemnost byla vyvezena kanadským diplomatem W. Bonthronem P. Tigridovi a později dopravena do USA. Obvinění V. Havla bylo později překvalifikováno jako pokus trestného činu.
E3.	Jiří Lederer byl zatčen 13. ledna a obviněn rovněž z podvracení republiky, stejně jako Ota Ornest, zatčený 12. ledna. Jiří Lederer byl známý novinář a spisovatel, který byl již předtím dvakrát vězněn. Ota Ornest, ředitel Městských divadel pražských, signatářem Charty 77 nebyl. Česká televize v lednu vysílala „dokumentární“ pořad, který měl podat důkaz jeho špionáže proti republice. J. Lederer a O. Ornest byli obžalováni, že od roku 1973 vyvíjeli podvratnou činnost proti republice, že udržovali písemné spojení s Pavlem Tigridem a Jiřím Pelikánem, kterým posílali písemné zprávy do Svědectví a do Listů. Jiřímu Ledererovi se dále kladlo za vinu, že uskutečnil 16 rozhovorů s českými spisovateli a sestavil z nich knihu, kterou chtěl vydat v SRN v nakladatelství Rowohlt. Hlavním předmětem obžaloby Františka Pavlíčka bylo, že poskytl příspěvek J. Ledererovi pro knihu rozhovorů a že zaslal dva příspěvky do Listů a Svědectví. F. Pavlíček byl propuštěn z vyšetřovací vazby 15. března, V. Havel, O. Ornest a J. Lederer zůstali ve vyšetřovací vazbě. J. Lederer byl ve vazbě adoptován Amnesty International. Dále viz D23 (12. 10. 1977), D25 (1. 11. 1977), D34 (5. 1. 1978) a D39 (18. 1. 1978). Významnou podporu V. Havlovi, J. Ledererovi a F. Pavlíčkovi poskytli přední západoněmečtí a švýcarští spisovatelé C. Améry, H. Böll, F. Dürrenmatt, M. Frisch, G. Grass, W. Jens a S. Lenz, kteří zaslali Generální prokuratuře ČSSR dopis se žádostí o jejich propuštění na svobodu. Viz Dopis bez odezvy. Americké listy, č. 10 (11. března).
E4.	Dokumenty StB související s domovními prohlídkami uloženy v AMV, V-33766 MV, sv. 1 a 2, Viz též přílohu P9.

Pole

Název	Hodnota
Řada	Dokumenty Charty 77
Den	15
Měsíc	2
Rok	1977
Zpracovaný	true
OCR	false