D485

1988, 25. srpen, Praha. – Prohlášení solidarity s polskými stávkujícími dělníky. (Dokument 77 č. 42/88)

Výraz solidarity stávkujícím dělníkům v Polsku

S napětím a obdivem sledujeme mnohaletý zápas polských dělníků o důstojnou a svobodnou existenci. Tento boj, jehož prozatím nejvýraznějšími milníky jsou roky 1956, 1970, 1976 a 1980, byl v srpnu 1980 korunován neuvěřitelným úspěchem: založením nezávislého samosprávného odborového svazu Solidarita. Jméno tohoto svazu se stalo jednotícím a inspirujícím symbolem a 16 měsíců jeho veřejného fungování dalo polské společnosti jednu základní zkušenost: zkušenost svobody. Svobody vybojované, nikoliv milostivě darované dekretem.

Prožitek nového sebeuvědomování nastolil i zcela novou společenskou situaci: ani vojenský převrat z prosince 1981 a následná vlna brutálních represí z doby stanného práva nedokázaly zvrátit vývoj a obléci lidem v Polsku starou šedou uniformu občanů totalitního státu, nedokázaly znovu společnost atomizovat. Nenásilná rezistence polské společnosti, její trvalé a rozhodné úsilí o konstituci autentických a nezávislých struktur, o vlastní, pravdivé sebevyjádření ukazuje více než jasně, že daný systém je pro národ nepřijatelný a vede zemi do stále hlubší všeobecné krize. Stávky z května a srpna tohoto roku to razantně potvrzují.E1V květnu 1988 začalo v Polsku sílit stávkové hnutí a ve Varšavě, Gdaňsku, Vratislavi a dalších polských městech došlo k mohutným demonstracím, při nichž bylo 90 účastníků zatčeno a na 300 aktivistů Solidarity dočasně zadrženo. Přestože prvotní příčinou nepokojů bylo zvýšení cen, začal být kladen důraz na požadavky politické – legalizaci Solidarity a odborovou pluralitu. Pod tlakem situace začali představitelé opozice v čele s Walęsou a vlády připravovat jednání u kulatého stolu. V ústavech, na školách a různých pracovištích začaly vznikat organizační výbory Solidarity, ve větších městech, ve Štětíně, Krakově aj., se ustavovaly mezizávodní organizační výbory.

Žádná vláda nemůže trvale vládnout proti vůli vlastní společnosti, žádná vláda se nemůže trvale legitimovat jen obušky, kordóny policie a stanným právem. Násilná pacifikace oprávněných dělnických protestů nic nevyřeší. Přejeme si, aby se současná společenská krize v Polsku řešila dohodou mezi státní mocí a autentickými představiteli dělnictva.

Charta 77 se obrací na polské dělníky s upřímným a kolegiálním pozdravem a přeje jim úspěšné zakončení dlouhé cesty ke svobodě a spravedlnosti.E2Kromě dokumentu Charty 77 vyjádřila svou podporu Nezávislému samosprávnému svazu Solidarita Polsko-čs. solidarita 31. 8. 1988: „Společně s Vámi a s miliony dalších Poláků si připomínáme osmé výročí podepsání gdaňských dohod, které fakticky znamenaly vznik Solidarity. Nezávislé odborové hnutí v Polsku nebylo zlikvidováno ani výjimečným stavem, ani zákazy a ani mnohaletou perzekucí a násilím proti dělníkům a odborovým vůdcům. O potřebnosti odborového pluralismu a tedy i formálního uznání nezávislých odborů svědčí nynější situace ve Vaší zemi a především stávky, které jsou reakcí na zhoršující se postavení pracujících. Podporujeme zápas polských dělníků za splnění politických a sociálních požadavků a připojujeme se k požadavku na opětovnou legalizaci Solidarity. Polsko-čs. solidarita (čs. část) Petr Pospíchal, Anna Šabatová.“ Dne 4. 9. se na polsko-čs. hranici setkali představitelé Polsko-čs. solidarity Jarosław Broda, Mirosław Jasiński, Mieczysław Piotrowski, Petr Pospíchal, Petr Uhl a Jan Urban. V komuniké z tohoto setkání se uvádělo, že „v průběhu obsáhlé debaty bylo konstatováno, že v současné době jsou v Polsku vězněni účastníci stávkových akcí a v Československu jsou trestně stíháni účastníci pražské manifestace z 21. srpna 1988. Žádáme polskou, čs. i světovou veřejnost, aby vystoupila na obranu trestně stíhaných a vězněných, mezi nimiž jsou i dva členové Polsko-čs. solidarity, Zbigniew Janas a Józef Pinior.“ Informace o Chartě 77, roč. 11, 1988, č. 17, s. 15. Plně chápeme Vaše spravedlivé požadavky a myslí i srdcem jsme s Vámi ve Vašem nelehkém, avšak vysoce smysluplném boji.

Stanislav Devátý, Miloš Hájek, Bohumír Janát
mluvčí Charty 77

Zdroj
  • ČSDS, sb. Charta 77. – Strojopis, průpis, 1 s.
Plné znění
  • In: Informace o Chartě 77, roč. 11 (1988), č. 16, s. 4.
Komentář
  • Rozhovor s P. Niemczykem. Tamtéž, č. 17, s. 12–15.
E1.V květnu 1988 začalo v Polsku sílit stávkové hnutí a ve Varšavě, Gdaňsku, Vratislavi a dalších polských městech došlo k mohutným demonstracím, při nichž bylo 90 účastníků zatčeno a na 300 aktivistů Solidarity dočasně zadrženo. Přestože prvotní příčinou nepokojů bylo zvýšení cen, začal být kladen důraz na požadavky politické – legalizaci Solidarity a odborovou pluralitu. Pod tlakem situace začali představitelé opozice v čele s Walęsou a vlády připravovat jednání u kulatého stolu. V ústavech, na školách a různých pracovištích začaly vznikat organizační výbory Solidarity, ve větších městech, ve Štětíně, Krakově aj., se ustavovaly mezizávodní organizační výbory.
E2.Kromě dokumentu Charty 77 vyjádřila svou podporu Nezávislému samosprávnému svazu Solidarita Polsko-čs. solidarita 31. 8. 1988: „Společně s Vámi a s miliony dalších Poláků si připomínáme osmé výročí podepsání gdaňských dohod, které fakticky znamenaly vznik Solidarity. Nezávislé odborové hnutí v Polsku nebylo zlikvidováno ani výjimečným stavem, ani zákazy a ani mnohaletou perzekucí a násilím proti dělníkům a odborovým vůdcům. O potřebnosti odborového pluralismu a tedy i formálního uznání nezávislých odborů svědčí nynější situace ve Vaší zemi a především stávky, které jsou reakcí na zhoršující se postavení pracujících. Podporujeme zápas polských dělníků za splnění politických a sociálních požadavků a připojujeme se k požadavku na opětovnou legalizaci Solidarity. Polsko-čs. solidarita (čs. část) Petr Pospíchal, Anna Šabatová.“
Dne 4. 9. se na polsko-čs. hranici setkali představitelé Polsko-čs. solidarity Jarosław Broda, Mirosław Jasiński, Mieczysław Piotrowski, Petr Pospíchal, Petr Uhl a Jan Urban. V komuniké z tohoto setkání se uvádělo, že „v průběhu obsáhlé debaty bylo konstatováno, že v současné době jsou v Polsku vězněni účastníci stávkových akcí a v Československu jsou trestně stíháni účastníci pražské manifestace z 21. srpna 1988. Žádáme polskou, čs. i světovou veřejnost, aby vystoupila na obranu trestně stíhaných a vězněných, mezi nimiž jsou i dva členové Polsko-čs. solidarity, Zbigniew Janas a Józef Pinior.“ Informace o Chartě 77, roč. 11, 1988, č. 17, s. 15.

Pole

NázevHodnota
ŘadaDokumenty Charty 77
Den25
Měsíc8
Rok1988
Zpracovanýtrue
OCRfalse