D570

1989, 21. červenec, Praha. – Prohlášení k difamační kampani československých sdělovacích prostředků a policie, spojující násilné akce a terorismus s činností nezávislých iniciativ, zaslané Generální prokuratuře a sdělovacím prostředkům. (Dokument č. 52/89)

Kdo seje vítr a kdo má sklidit bouři?

Již v průběhu ledna a února t. r., v souvislosti s pietními akty k uctění památky Jana Palacha, rozpoutaly orgány čs. státní moci a část tisku lživou a pomlouvačnou kampaň, jejíž součástí bylo i přímé obviňování nezávislých občanských iniciativ z výzev k násilí, ba nepřímo dokonce k terorismu. V novinách se objevovaly zprávy o údajných anonymních telefonátech vyhrožujících umístěním bomb na nádražích, v kinech, školách, nemocnicích nebo obchodních domech. Jak se později ukázalo, některé z těchto zpráv se nezakládaly na pravdě – byly záměrně vykonstruované. Jiné, pozdější telefonáty sice byly autentické, ale jejich skutečná podstata byla značně odlišná od interpretace, kterou přinášely sdělovací prostředky. Z několika soudních přelíčení [vyplývá, že], šlo o převážně mladé lidi, kteří tak činili spíše z recese a zřejmě – což už bylo zamlčováno – i pod vlivem tehdy probíhající zlověstné kampaně.

Celá kampaň vyvrcholila okolo výbuchu, který poškodil budovu KNV v Ústí nad Labem. Stranický tisk – nejhorlivěji si tehdy počínal severočeský Průboj – jej dal okamžitě do souvislosti s činností občanských iniciativ. Po sérii lživých útoků se však sdělovací prostředky odmlčely a do dnešního dne – navzdory závažnosti celého případu – nepřinesly o průběhu vyšetřování jedinou konkrétní zprávu. Přitom některé podivné okolnosti výbuchu, např. odborné použití velmi silné, běžně nedostupné výbušniny a zároveň relativně malá škoda, zvolená doba i místo činu a předcházející pomlouvačná kampaň, budí podezření, že teroristický čin mohl být i záměrně zinscenován.

Po relativním zklidnění jsme od konce června svědky nové kampaně, tentokrát již vedené přímo orgány státní moci, hlavně Bezpečnosti. Zdá se, že nikoli náhodou je celá kampaň opět přesně načasovaná – po celé republice občané podepisují provolání Několik vět a blíží se i výročí srpnové invaze. Mluvčí Ministerstva vnitra^{E1ČTK vydala 30. června zprávu o prohlášení tiskového mluvčího Ministerstva vnitra ČSSR Jiřího Bělohlávka z 26. 6., podle něhož byla série požárů průmyslových objektů, založených na území ČSR 1986–1988 (v Severočeských papírnách ve Štětí, v Agrozetu v Roudnici nad Labem, v mělnickém cukrovaru, v Kaučuku v Kralupech nad Vltavou) objasněna. Tiskový mluvčí prohlásil, že pachatelé „mají blízký vztah k tzv. nezávislým iniciativám, které jsou známé svou antisocialistickou činností“. Srv. Záškodníci odhaleni. Objasněny požáry a vražda. In: Rudé právo, 30. 6. 1989, s. 1; též VIA 039/89, 3. 7. 1989.} a posléze i vyšetřovatel SNB v Litoměřicích zatím uvedli, že případy požárů v severních Čechách, tedy ať už údajného či skutečného záškodnictví, jsou v přímé souvislosti s činností Charty 77 a dalších nezávislých iniciativ. Druhý z nich rozváděl tuto lež ještě dál: že prý byla organizovaná skupina záškodníků motivovaná finanční i jinou podporou, že jim byly slibovány funkce po změně státního zřízení, že toto spojení nemělo být nikdy vyzrazeno, atd. atd. Nedávno se k podobným výpadům přidaly i Čs. televize a rozhlas.^{E2Vyšetřovatel major JUDr. Miloslav Novák, náčelník odboru vyšetřování SNB v Litoměřicích v interview v ústeckém Průboji řekl: „Z dosavadního vyšetřování jednoznačně vyplývá, že záškodnická činnost organizované skupiny byla podněcována a řízena osobami, které vystupovaly jako stoupenci Charty 77. Odtud také pramenila motivace jednání této skupiny, která vyplývala z finanční podpory a příslibu dalších peněz a pomoci, dále z příslibu svobody k požívání drog a z příslibu osobních výhod, případně za předpokladu, že zvítězí stoupenci Charty 77. K tomuto účelu byly zakládány požáry s cílem narušovat československou ekonomiku, vyvolávat neklid mezi obyvatelstvem a napomáhat tak k přípravě celospolečenské krize. Spojení se stoupenci Charty 77 nemělo být v žádném případě vyzrazeno a předpokládalo se, že tento vztah zůstane navždy utajen.“ Průboj, 4. 7. 1989, s. 1–2. Informace o průběhu vyšetřování orgánů Bezpečnosti a prokuratury v sérii požárů byla vysílána ve zvláštním pořadu Čs. televize 14. července 1989 v 20.00 hod. Na závěr pořadu bylo řečeno, že „byly zjištěny takové materiály, které napojení těchto osob na Chartu 77 potvrzují“. ČSDS, sb. Charta 77, monitoring RFE.}

Polemizovat se současným upadlým žurnalismem se nám příčí. Nicméně se domníváme, že závažnost obvinění vznesených ze strany některých státních orgánů i nebezpečí, jež z toho pro mnohé nevinné lidi může vyplynout, je věc natolik závažná, že ji nemůžeme přejít mlčením. Východoevropská informační agentura, několik signatářů Charty 77 a další občané se proto pokusili zjistit, jaké je skutečné pozadí a skutková podstata případů záškodnictví a jeho údajných souvislostí s činností nezávislých iniciativ. Nechceme činit nějaké předčasné závěry, ale vše zatím nasvědčuje tomu, že celý případ je alespoň do určité míry vykonstruovaný a že jeho účelem má být zdiskreditování občanských iniciativ.

Koncem června byly pro údajné účastenství na trestném činu záškodnictví vzaty do vazby skutečně čtyři osoby: historik Jakub Dubský z Prahy, Jan Gřegoř z Neratovic, Julius Nass z Liběchova a kpt. ČSLA Josef Němec z Roudnice nad Labem. S jistotou lze prohlásit, že žádný z nich není signatářem Charty 77. Jakub Dubský je synem filozofa a signatáře Charty 77 PhDr. Ivana Dubského, který – podobně jako jeho přátelé – jakékoli účastenství na podobné trestné činnosti u svého syna rozhodně popírá. Navíc obhájce Jakuba Dubského JUDr. Hejduk sdělil písemně jeho matce Ireně Dubské, že mu zatím nejsou známy žádné skutečnosti, které by opravňovaly trestní stíhání jeho klienta pro záškodnictví. Zároveň uvedl, že Jakub Dubský při výslechu prohlásil, že své trestní stíhání považuje za politickou provokaci. Připomínáme, že Irena Dubská je manželkou aktivního politika Zdeňka Mlynáře, který žije od roku 1977 v zahraničí.

Pokud se týká Jana Gřegoře a Julia Nasse, o existenci Charty 77 prý z doslechu věděli. Jan Gřegoř byl v minulosti za kriminální delikty několikrát trestaný a díky tomu, co ve výkonu trestu o Chartě 77 zaslechl, se několikrát pokoušel navázat styk s některými jejími signatáři. Zpráva o zatčení Jana Gřegoře a Julia Nasse vyvolala u jejich příbuzných a těch, kteří je znají, údiv; nikdo z nich nemůže uvěřit, že by se na takové trestné činnosti, jakou je záškodnictví, vůbec mohli podílet. Naopak nelze vyloučit, že člověk v minulosti již vícekrát trestaný se může stát vhodným objektem případného vydírání. Zdravotní stav a zejména duševní dispozice Julia Nasse pak organizátorství a návod k trestného činu záškodnictví prakticky vylučují.

Jak uvedly sdělovací prostředky, je v souvislosti s požáry, propagací fašismu a jinými trestnými činy trestně stíháno dalších více než 30 mladých lidí. Z usnesení o domovní prohlídce u dr. Ivana Dubského vyplývá, že trestní stíhání proti této věci, označené jako Antonín Gebler a spol., je vedené už od roku 1987. Zakládají-li se tedy v tisku uvedená obvinění v jejich případě na pravdě, vyvstává ovšem vážná otázka: proč nebyla veřejnost aspoň rámcově o odhalení tak velké, navíc organizované skupiny informována již dříve? A jak je možné, že ve státě, který vynakládá miliardové částky na vnitřní bezpečnost a kde je takový nadbytek policistů, že příslušníci SNB sledují disidenty téměř na každém kroku, působí několik let organizovaná konspirativní skupina neofašistů (navíc údajně řízená pečlivě sledovanou Chartou 77), aniž by proti ní Bezpečnost jakkoli zasáhla?

Dlouhodobé zamlčování negativních jevů v naší společnosti, primitivní a černobílá režimní propaganda, indoktrinace občanů už od předškolního věku, nenávist ke všemu odlišnému, překrucování historických faktů, mravní, politický a hospodářský úpadek a prohlubující se celková společenská krize jsou také příčinami, proč určitá část naší mládeže inklinuje k násilí a eventuálním fašistickým tendencím. Jsou to však zároveň příčiny, proč stále víc lidí projevuje otevřenou nespokojenost s daným stavem věcí. Cesta k nápravě poměrů však nemůže spočívat v tom, že režim všechno, co se mu tak říkajíc nehodí do krámu, vloží do „jednoho pytle“ a šmahem odsoudí. Jediným východiskem z naší neutěšené situace může být pouze pokojný a trpělivý celospolečenský dialog.

Charta 77 i další občanské iniciativy ve svých prohlášeních už mnohokrát zdůraznily, že zásadně odmítají jakékoli formy terorismu či podobných násilných metod. Vícekrát jsme také prohlásili, že nám nejde o moc v této zemi. Jediné, o co se Charta 77 už dvanáct let vytrvale snaží, je vést dialog se státní mocí o nápravě obecných poměrů. A jedinou přímou odpovědí na tyto naše pokusy – kromě vytrvalého mlčení – bylo dosud pouze zatýkání, bití, vyhrožování a další formy represí, nezřídka hraničící doslova s terorem. Nyní, když už režim nemůže existenci Charty 77 a dalších občanských iniciativ ve společnosti popřít, přicházejí odpovědi další – tentokrát v podobě lživé kampaně a obviňování z terorismu a záškodnictví. Argumenty a slovník, které tuto kampaň provázejí, připomíná jednou padesátá léta, jindy zas Německo třicátých let. Jde-li jen o verbální projevy, mohl by se rozumný člověk snad pousmát. Avšak příklady vykonstruovaných obvinění a procesů z minulosti ne tak vzdálené varují.

Situace je vážná. Ve chvíli, kdy státní moc už vyčerpala všechny argumenty, jimiž mohla zdůvodnit, proč na celospolečenský dialog nepřistoupí, ve chvíli, kdy jí jde doslova – jak ostatně sama přiznává – o ohrožený monopol moci ve státě, nezbylo jí než se uchýlit k podobným zoufalým akcím. Snaží se obviňovat nezávislé iniciativy, že si celospolečenský dialog nepřejí a že chtějí konfrontaci. Vinu za zruinované hospodářství, které po sobě zanechala, se snaží svalit na druhé. Probouzející se občanskou společnost se pokouší zastrašit.

Tato zoufalá akce ovšem nepoškozuje nezávislé iniciativy, protože veřejnost – zejména po nedávných událostech v pražských ulicích – dobře ví, kdo si přeje konfrontaci a kdo ne, ale ohrožuje buď lidi, kteří jsou s největší pravděpodobností úplně nevinní, anebo ty, kteří – jak nasvědčují dostupné informace – jsou vydíráni v tom směru, aby potvrdili své údajné spojení s nezávislými iniciativami a tím svoji zlou situaci zlepšili. Charta 77 ostře odsuzuje tyto metody a podnikne vše, co je v jejích silách, aby odhalila pravou podstatu věci.

Tomáš Hradílek, Dana Němcová, Saša Vondra
mluvčí Charty 77

Na vědomí: Generální prokuratura ČSSR, sdělovací prostředky

Zdroj

• Informace o Chartě 77, roč. 12 (1989), č. 15, s. 2–3.

E1.

ČTK vydala 30. června zprávu o prohlášení tiskového mluvčího Ministerstva vnitra ČSSR Jiřího Bělohlávka z 26. 6., podle něhož byla série požárů průmyslových objektů, založených na území ČSR 1986–1988 (v Severočeských papírnách ve Štětí, v Agrozetu v Roudnici nad Labem, v mělnickém cukrovaru, v Kaučuku v Kralupech nad Vltavou) objasněna. Tiskový mluvčí prohlásil, že pachatelé „mají blízký vztah k tzv. nezávislým iniciativám, které jsou známé svou antisocialistickou činností“. Srv. Záškodníci odhaleni. Objasněny požáry a vražda. In: Rudé právo, 30. 6. 1989, s. 1; též VIA 039/89, 3. 7. 1989.

E2.

Vyšetřovatel major JUDr. Miloslav Novák, náčelník odboru vyšetřování SNB v Litoměřicích v interview v ústeckém Průboji řekl: „Z dosavadního vyšetřování jednoznačně vyplývá, že záškodnická činnost organizované skupiny byla podněcována a řízena osobami, které vystupovaly jako stoupenci Charty 77. Odtud také pramenila motivace jednání této skupiny, která vyplývala z finanční podpory a příslibu dalších peněz a pomoci, dále z příslibu svobody k požívání drog a z příslibu osobních výhod, případně za předpokladu, že zvítězí stoupenci Charty 77. K tomuto účelu byly zakládány požáry s cílem narušovat československou ekonomiku, vyvolávat neklid mezi obyvatelstvem a napomáhat tak k přípravě celospolečenské krize. Spojení se stoupenci Charty 77 nemělo být v žádném případě vyzrazeno a předpokládalo se, že tento vztah zůstane navždy utajen.“ Průboj, 4. 7. 1989, s. 1–2. Informace o průběhu vyšetřování orgánů Bezpečnosti a prokuratury v sérii požárů byla vysílána ve zvláštním pořadu Čs. televize 14. července 1989 v 20.00 hod. Na závěr pořadu bylo řečeno, že „byly zjištěny takové materiály, které napojení těchto osob na Chartu 77 potvrzují“. ČSDS, sb. Charta 77, monitoring RFE.

Pole

Název	Hodnota
Řada	Dokumenty Charty 77
Den	21
Měsíc	7
Rok	1989
Zpracovaný	true
OCR	false