D594

1989, 18. listopad, Praha. – Prohlášení k situaci v zemi po brutálním zásahu policie proti pokojné demonstraci 17. listopadu. (Dokument č. 72/89)

[…]^{E1Poznámka v záhlaví: „Naléhavá prosba z Prahy: Vysílat ještě dnes, 18. 11.“ Předloha pochází z archivu RFE v Mnichově.}

Stanovisko Charty 77 k posledním událostem

Včera, 17. listopadu, v odpoledních a večerních hodinách byla Praha svědkem nejmohutnější demonstrace za posledních dvacet let. Veřejné shromáždění, které u příležitosti 50. výročí protinacistických bouří v Praze a smrti studenta Jana Opletala svolali studenti pražských vysokých škol,^{E2Demonstrace byla svolána letákem schváleným 19. října na schůzce nezávislé studentské skupiny STUHASTUHA. Leták nese název Vezměte si s sebou květinu a svíčku. Srv. Studenti psali revoluci. Praha, Universum 1990, s. 20; Hlasy občanské společnosti 1987–1989: Výběr z textů a dokumentů. ČSDS a ÚSD AV ČR 1999, s. 106.} pak v průvodu Prahou pokračovalo masovou politickou demonstrací, jíž se dle střízlivých odhadů zúčastnilo nejméně 50 tisíc lidí.

Studenti a lidé v ulicích žádali okamžité zahájení celospolečenského dialogu, odstoupení nynějšího stranického a politického vedení naší země, svobodné volby a zrušení monopolu KSČ a důsledné uplatňování všech lidských práv, včetně propuštění politických vězňů. Když se průvod dostal na Národní třídu ve středu Prahy, byl zastaven a obklíčen speciálními jednotkami vojsk ministerstva vnitra, v jejichž výzbroji nechyběly ani obrněné transportéry. Při následném brutálním zásahu proti pokojným demonstrantům, který mnohým připomněl nacistické řádění před padesáti lety a jehož se zúčastnily i tzv. červené barety, tedy speciální jednotky, vycvičené na boj muže proti muži, bylo mnoho lidí zraněno, včetně žen, dětí a starců. Lidé skandovali: Jakešovo gestapo…

Domácí i světová veřejnost je pobouřena a zděšena. Zatímco už téměř všechny země východní Evropy se pokojně ubírají cestou demokratických reforem, rozpoutává československé stranické a státní vedení válku proti vlastním občanům, kteří se nedožadují ničeho jiného než následování příkladu okolních zemí. Válku, která budoucí a nevyhnutelný celospolečenský dialog může učinit jen bolestnější a obtížnější.

Charta 77 se cítí nucena zaujmout k současné situaci v naší zemi následující stanovisko:

1. Považujeme za nezbytné, aby ze stranického a státního vedení naší země okamžitě odstoupili ti, kteří jsou přímo zodpovědni za brutální postup proti vlastním občanům.
2. Je nezbytné okamžitě zahájit vskutku celospolečenský dialog o cestě budoucích reforem, jehož se budou moci plnoprávně zúčastnit všechny složky naší společnosti včetně nekomunistických politických stran, církví, inteligence, dělníků, studentstva a nezávislých iniciativ. Charta 77 jako jedna z mnohých iniciativ je připravena nabídnout tomuto dialogu své služby.
3. Dialog je v krátké budoucnosti opravdu nevyhnutelný. Apelujeme proto na veškerou naši veřejnost, aby již teď napomohla všemi pokojnými prostředky k jeho uskutečnění. Ujišťujeme, že všechny takové pokojné akce protestu proti mocenské zvůli budeme rozhodně podporovat. Za dané situace bychom již neměli jen vyčkávat. Je třeba jednat.
4. Obracíme se rovněž na veřejnost a politické představitele všude ve světě, aby politickým tlakem na současné československé vedení napomohli tento dialog začít.

Situace v Československu na sklonku roku 1989 je ostudná a nebezpečná. Začněme ji proto všichni neprodleně řešit.^{E3Dne 19. 11. 1989 se na schůzce zástupců všech nezávislých iniciativ, uměleckých svazů a církví ustavilo Občanské fórum, v němž se soustředila činnost představitelů Charty 77.}

Tomáš Hradílek, Dana Němcová, Saša Vondra
mluvčí Charty 77

Zdroj

• ČSDS, sb. Charta 77. – Počítačový výtisk.

Plné znění

• In: Informace o Chartě 77, roč. 13 (1990), č. 1, s. 2.

Pole