P5/9

[1977, 28. říjen, Praha.]

Situační zpráva o Chartě 77 od 12. do 28. října 1977

Ve dnech 17.–18. října 1977 proběhlo u Městského soudu v Praze hlavní líčení proti Otovi Ornestovi, Jiřímu Ledererovi, Františku Pavlíčkovi a Václavu Havlovi. Byli uznáni vinnými za spáchání trestného činu podvracení republiky podle § 98 odst. 1,2 trestního zákona (Lederer, Ornest), § 98 odst. 1 trestního zákona (Pavlíček) a poškozování zájmů republiky v cizině podle § 112 tr. z. (Havel) a odsouzeni k trestům odnětí svobody: Ota Ornest na tři a půl roku, Jiří Lederer na tři roky (oba do druhé nápravně výchovné skupiny), František Pavlíček k 17 měsícům a Václav Havel ke 14 měsícům (oba s podmíněným odkladem na zkušební dobu tří let). Všichni obžalovaní se odvolali. Líčení bylo nařízeno do jedné z nejmenších jednacích síní. Ač bylo veřejné, veřejnost byla zcela vyloučena. Do jednací síně byli vpuštěni jen příbuzní obžalovaných, a to pouze po jednom s výjimkou Lederera, kdy se směl po intervenci obhájce jednání zúčastnit vedle manželky i jeho syn. Přátelé obžalovaných, zahraniční novináři a zástupce organizace Amnesty International, jimž byl znemožněn vstup do soudní síně, byli navíc různě šikanováni desítkami uniformovaných i neuniformovaných příslušníků policie a filmováni kamerami průmyslové televize, umístěnými ve vchodu do budovy a v oknech budovy proti hlavnímu vchodu soudu. Samotné jednání, původně plánované na 3 dny, bylo značně uspěchané a bylo kráceno zejména také v posledním možném formálním aktu obhajoby obžalovaných, v jejich závěrečných řečech. Přelíčení jako předseda senátu vedl JUDr. Antonín Kašpar. Senát neuznal, že šíření informací – což bylo jádrem žalovaného jednání – nemůže být činěno předmětem trestního stíhání, ztotožnil se ve svém názoru se StB a prokuraturou a porušil tak v bodu § 19 vyhlášky číslo 120/76 Sb. Mezinárodní pakt o občanských a politických právech.

Po procesu proti Alešovi Macháčkovi a Vladimíru Laštůvkovi konaném koncem září t. r. v Ústí n. Labem (informovali jsme minule) se nerespektování zmíněného paktu v tomto procesu očekávalo. Ve snaze zabránit tomu a případnému zkreslení skutečnosti vydali mluvčí Charty 77 dne 12. 10. 1977 prohlášení, v němž upozornili na výše zmíněné skutečnosti a žádali propuštění obžalovaných. Se stejnou žádostí se spisovatelé Ludvík Vaculík a Pavel Kohout obrátili ve svém otevřeném dopise dne 12. 10. 1977 k prezidentům Titovi a Giscardovi [d’Estaign]. Svůj obdobný postoj veřejně prohlásilo i 37 bývalých čelných funkcionářů KSČ ve svém Otevřeném dopise komunistickým a socialistickým stranám Evropy ze dne 11. 10. 1977.

Jak se věci se spravedlností a právem mají, uvědomila si i moc [sic]. Mluvčí Charty 77 J. Hájka, L. Hejdánka a dále M. Hübla obeslala policie pozvánkami k výslechu na 17. 10. 1977 na osmou hodinu ranní. J. Hájkovi zároveň i na 18. 10. 1977. U výslechů jim pak pod hrozbou zadržení nařídila nechodit do soudní budovy a jejího okolí po dobu konání procesu. K témuž sdělení předvedla policie již v neděli 16. 10. 1977 L. Hejdánka, M. Machovce a několik dalších osob. V pondělí 17. 10. 1977 pak policie v soudní budově či jejím okolí, v bytech nebo na pracovištích zadržela a předvedla řadu osob (P. Kohout, L. Vaculík, M. Kubišová, Sv. Karásek, I. Jirous, L. Pacovský, J. Dienstbier, D. Němcová, V. Novák, J. Hutka a další). Někteří z nich pak byli po dobu konání procesu zadržováni (Pacovský, Novák, Karásek, Hutka, Dienstbier) a ostatní po několika hodinách propuštěni s varováním, ať k soudu nechodí. Takové varování se dostalo i A. Šabatové od policie, která střeží od 27. 9. 1977 nepřetržitě jejich byt. Několik dalších osob policie ve dnech konání procesu bezúspěšně hledala. 18. 10. 1977 pak policie zadržela do skončení procesu ještě Jana Rumla a Julia Tomina. Ve snaze zabránit Pavlu Landovskému v přítomnosti na místě konání procesu držela jej policie v domácím vězení v jednom pražském ateliéru. 18. 10., kdy z atelieru odcházel, jej policie zadržela a později rodinným příslušníkům sdělila, že prý se při zákroku, jehož nebyl nikdo kromě policie svědkem, dopustil trestného činu útoku na veřejného činitele. Obvinění bylo vzneseno a Pavel Landovský je držen pro uvedený trestný čin ve vazbě.

18. 10. 1977, po skončení procesu, se konala v odpoledních hodinách tisková konference mluvčích Charty 77 se zpravodaji západních agentur. Vedle mluvčích (kromě L. Hejdánka – byl ve svém bytě držen policií) se jí účastnilo i několik dalších signatářů. Světový tisk a veřejnost tak byly seznámeny se všemi okolnostmi procesu i se současnou politickou situací v zemi. Ostatně reakce světové veřejnosti a význačných kulturních a politických osobností v celém světě nenechala nikoho na pochybách, že by snad někdo chtěl chápat věci tak, jak je předkládá k věření oficiální propaganda. Nebyli to jen H. Böll, G. Grass, A. Miller a jiní známí bojovníci za věc člověka, kdo pozvedli svůj hlas. Velvyslanec Spojených států Artur Goldberg jménem své vlády protestoval na konferenci o dodržování závěrů helsinské Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě, která se právě koná v Bělehradě, proti pražskému procesu a označil jej za hrubou provokaci proti konferenci, křiklavý případ nerespektování a pošlapávání lidských práv. S obdobnými stanovisky se přihlásila řada dalších západoevropských delegací zastoupených na konferenci v Bělehradě. O tisku západních demokracií ani nemluvě. Tam odsoudili proces i levicové a komunistické listy. Dopisovateli L’Humanité dokonce ani nebylo uděleno vstupní vízum do ČSSR. L’Humanité otiskla dne 19. 10. velký článek, v němž byl proces v Praze označen jako karikatura spravedlnosti nedůstojná socialismu a jako výsměch zdravému rozumu a pravdě; dr. Gustáv Husák je v něm obviňován z porušení slibu, že se nedopustí brutality vůči politickým odpůrcům. Nesouhlas s procesem vyjádřil i list KS Belgie Le Drapeau Rouge, jindy věrně tlumočící stanoviska sovětská či československá.

Dne 18. 10. 1977 byl v Chomutově pohřben signatář Charty 77 Josef Kazík. Tento 22letý dělník spáchal dne 6. 10. 1977 sebevraždu. Jak uvedl v dopise na rozloučenou, učinil tak výhradně proto, že z hlediska svého systému hodnot odmítl nastoupit výkon vojenské základní služby a domníval se, že vězení, jež by jej očekávalo, by nepřežil. Výkonu vojenské služby byl uznán schopným, ač byl několikrát psychiatricky léčen a jeho duševní stav byl nadále na rozmezí neurózy a psychózy. Pohřeb, jehož se zúčastnilo asi 80 lidí, probíhal pod policejním dozorem. Hřbitov byl obstoupen policií a účastníci pohřbu byli i přes hustou mlhu fotografováni. Policie také zabavila stuhy věnců. Na jedné z nich byl citát Seneky, vztahující se k tragické smrti zesnulého, s věnováním Loučí se s tebou underground. Kazíkův přítel, rovněž signatář Charty 77 Miroslav Skalický, byl odpoledne před pohřbem a v den pohřbu zadržován na policii v Chomutově údajně za účelem výslechu, k němuž však nedošlo.

Dne 19. října 1977 se v Praze konal pochod solidarity s Jiřím Ledererem. Přátelé Jiřího Lederera, „kterým není jeho osud lhostejný“ (tak znělo původní motto pochodu), se sešli po 17. hod. na Hradčanském náměstí v Praze a společně odešli do Ruzyně (před věznici, kde je t.č. Jiří Lederer vězněn). Vzhledem k zostřené policejní represi a vzhledem k výhrůžným vzkazům policie, že proti pochodu zakročí prostřednictvím tzv. Lidových milic, účastnilo se pochodu pouze 17 osob. Na Hradčanském náměstí v Praze a dvě hodiny poté na Starém náměstí v Ruzyni bylo přítomno i několik zahraničních novinářů. Pochod proběhl bez incidentu a jeho účastníci dokonce ani nezaznamenali přítomnost policie.

Ta zatím vyvíjela jinou, nicméně jí vlastní aktivitu. Ve středu 19. 10. 1977 v 17,00 hodin zadržela a na policejní okrsek v Holešovicích předvedla asi 10 lidí, kteří čekali u bytu prof. Machovce, kde se chtěli zúčastnit jedné z besed o filozofii. Zadržení (J. Stehlík, T. Holečková, J. Hofman, A. Lederer, I. Dejmal, P. Hejdánková, J. Bednář, R. Battěk a další) byli podrobeni výslechu, při němž jim byla předestírána vyhláška ministerstva školství a kultury č. 104/65 Sb. ze dne 30. 9. 1965 upravující soukromou výuku umění a cizích jazyků za peníze soukromými osobami. Pomocí této vyhlášky policie dokazovala svoje tvrzení, že prof. Machovec se dopouští nezákonné činnosti, neboť oni, tj. policie, považují besedy u něj za výuku a on k ní nemá ve smyslu citované vyhlášky oprávnění. S hodnocením, že se jedná o výuku, se tedy vypořádali po svém – tvrzením. To, že vyhláška má na mysli výuku za úhradu, přešli. Poslední úskalí, že totiž vyhláška má jmenovitě na mysli pouze umění a cizí jazyky, vyřešili přímo objevitelsky: filozofie je totiž součástí umění. Na vyslýchaných se policie snažila získat prohlášení, že se besed u prof. Machovce nebudou dále účastnit. To ve velké většině vyslýchaní odmítli. Prof. Machovec byl téhož dne několik hodin vyslýchán na ministerstvu vnitra, kde na něj byl činěn nátlak, aby od besed o filozofii upustil.

Dne 5. října 1977 měl v Brně začít vzdělávací program „antiuniverzity“ přednáškou Jana Šimsy. Těsně před zahájením jej policie předvedla k výslechu. Studentům shromážděným v jeho bytě však byla přednáška přečtena. Za jejího čtení a pak po jejím ukončení policie vyzvala přítomné (asi 16 lidí), aby se rozešli. Pokud prý uposlechnou, nebudou zjišťovat jejich totožnost. Po ukončení přednášky přítomní výzvu přijali a rozešli se. Policie to se svým slibem vydržela jen k nejbližší zastávce tramvaje, kde se jí však účastníci promíchali s jinými občany, a tak provedla zátah a pro jistotu zlegitimovala celou refýž. K programu „antiuniverzity“ byli v Brně téhož dne vyslechnuti policií i docenti Mezník a Jaroslav Šabata.

Ve druhém říjnovém týdnu proběhlo u okresního soudu v Domažlicích přelíčení s hlavní skupinou žalovaných, kteří byli zadrženi při srpnových událostech ve Kdyni. Obžaloba je vinila na rozdíl od prvotního obvinění pouze ze spáchání trestného činu výtržnictví podle § 202 tr. z. Soudní líčení bylo uspořádáno narychlo a téměř nikdo se o něm nedozvěděl. Při přelíčení nepadla zmínka o tom, že by dva příslušníci SNB zemřeli na následky zranění z potyček, a škodu, původně ohlášenou na několik milionů, soud stanovil ve výši 18 000 Kčs. Bylo souzeno a odsouzeno 7 osob. Mezi nimi byl i signatář Charty 77 Viktor Groh, kterému soud uložil trest odnětí svobody na dva roky. Takovým trestem byl potrestán ještě jeden obžalovaný. Ostatní tresty jsou 14 měsíců (2 obžalovaní), 13 měsíců (jeden) a 12 měsíců (dva). Ve věci „Kdyně“ mají proběhnout ještě další procesy v různých místech republiky podle místa bydliště zjištěných účastníků událostí. Týká se to asi 30 dalších osob.

V úterý 11. 10. 1977 odjeli do Švédska do emigrace signatáři Charty 77 Jitka Bidlasová a Jiří Pallas. V srpnu emigrovali do Rakouska signatáři prof. Menert a ………^{E1V předloze jméno chybí, místo je vytečkované.} Profesor Menert hodlá působit na univerzitě ve Vídni a ……… hodlá požádat o místo vysokoškolského pedagoga holandskou vládu. Žádost o vystěhovalecký pas si podali také signatáři V. Klokočka a M. Konůpek, u nichž jednání naráží na nějaké úřední komplikace.

V Herolticích (dříve Herborticích) na Lanškrounsku ve východních Čechách probíhá od r. 1969 každoročně letní esperantský tábor katolické mládeže z České Třebové. Po letošním táboře, který byl uspořádán v červenci, byli všichni jeho účastníci postupně vyslýcháni StB. Duchovním, kteří se tábora zúčastnili, hrozí odnětí státního souhlasu pro výkon povolání. Podle nepotvrzených zpráv je vedoucí tábora trestně stíhán na svobodě.

Ve dnech 20. a 21. 10. 1977 se v Praze konal synod českobratrské církve evangelické. Synod nepřijal mocí požadovaná kárná opatření vůči duchovním své církve. Po dobu jeho konání byl policií držen mluvčí Charty 77 L. Hejdánek. Sama policie mu uvedla, že je tomu tak proto, aby se nemohl synodu zúčastnit.

Ve dnech 20. a 21. října doručila pošta řadě signatářů Charty 77 obálku. Již sama adresa uvádějící vedle čísel pořadových i popisná čísla domů jednotlivých adresátů ukazovala k jedinému odesilateli, který jediný zná takto přesné adresy – k policii. Její obsah pak o odesilateli nenechával nikoho na pochybách. Na strojopisném listu papíru nadepsaném Dopis příteli a podepsaném Organizace revoluční levice se policie snažila očernit spisovatele V. Havla (zde nedokázala překročit hranice svého slovníku, nemohouc jej nakonec označit jinak [než] jako „milionáře“). V závěru této policejní provokace je vyzývá k „podpoře skutečně revolučních akcí“ a volá po „skutečných a pevných vůdcích“. Zde se znovu projevila snaha policie, zřejmá již ze zářijových výslechů J. Hájka, P. Uhla, I. Dejmala a řady dalších: přeměnit názorové rozdíly uvnitř hnutí Charty 77 ve vzájemnou nedůvěru a spory a využít jich k dezaktivizaci hnutí a k usnadnění represe proti jednotlivým signatářům a některým jejich skupinám.

Filozof Julius Tomin, zadržený 18. 10. před soudní budovou na Karlově náměstí v Praze a držený na policii do skončení zmíněného procesu, měl být v pátek 21. října znovu předveden na policii. Příslušníkům SNB, kteří pro něj přišli do jeho bytu, však oznámil, že nikam nepůjde; chtějí-li jej předvést, pak jej musí odnést nebo odvléct, ale dobrovolně se na takovém nedůstojném zacházení s lidmi účastnit nebude. Policie odešla a vrátila se s řádnou předvolánkou k výslechu na pondělí 24. 10. J. Tomin se rozhodl, že na policii nepůjde a v případě, že bude předveden, zahájí desetidenní hladovku počínaje dnem předvedení či zadržení, neboť není možné, aby bylo nadále s občany nakládáno podle neomezené libovůle policejních orgánů. Na výslech 24. 10. se nedostavil a policie jej zatím navštívila jen ve středu ve věci jeho filozofické činnosti.

Ve dnech 21.–23. 10. se konalo v turistickém středisku na švýcarsko-německé hranici na břehu Bodamského jezera symposium o Chartě 77 a jejím významu pro čs. politickou emigraci. Symposium uspořádala vrcholná organizace čs. politických emigrantů Poradní sbor pro otázky míru a bezpečnosti v Evropě. Na četné dotazy přítomných a zúčastněných zpravodajů, týkající se Charty 77 a politické situace v ČSSR, odpovídal host symposia signatář Charty 77 dr. J. Krejčí z Ostravy, žijící od července v emigraci ve Vídni. Účastníci symposia odeslali a zveřejnili svůj protest proti výsledkům procesu s O. Ornestem, J. Ledererem, F. Pavlíčkem a V. Havlem.

Dne 25. 10. 1977 byl po 17. hod. v klubu SSM v Michalské ulici na vernisáži výstavy umělce Jiřího Laciny z Pardubic zadržen Ivan Jirous. Po oficiální zahajovací řeči se přihlásil o slovo s tím, že je historikem umění a uměleckým vedoucím hudební skupiny The Plastic People of the Universe, a chtěl říci několik slov o J. Lacinovi. Vedoucí klubu SSM se jej snažila vykázat z místnosti a žádala o pomoc přítomné pořadatele SSM. Na intervenci J. Laciny byl spor urovnán a I. Jirous uvedl několik vzpomínek na osobní kontakt a první spolupráci na počátcích tvorby J. Laciny. Po skončení oficiálního zahájení použil I. Jirous v soukromém rozhovoru výrazu „buržoazní kráva“, který si vedoucí klubu SSM vztáhla na sebe a přivolala hlídku VB. Ivan Jirous byl zadržen a posléze obviněn z výtržnictví. Prokurátor má nyní rozhodnout, zda k naplnění skutkové podstaty zmíněného trestného činu došlo. I. Jirous byl již pro svou uměleckou činnost dvakrát soudně trestán jako výtržník. Z posledního výkonu trestu se vrátil 8. 9. 1977, kdy si odpykal trest 18 měsíců jako vedoucí skupiny Plastic People.

Od počátku roku je neustále držen pod policejním dozorem F. Kriegel. Od 27. 9. 1977 je pod ostrým policejním dohledem držen další signatář Charty 77 Petr Uhl. Policie nepřetržitě střežící jeho byt legitimuje všechny návštěvy, které pak předvolává k výslechům, kde je varuje před P. Uhlem a jeho přáteli, sděluje jim, že činnost P. Uhla je na hranicích legality či je nezákonná, nebo dokonce že se dopouští trestné činnosti a bude „zavřenej“. Dále chce po vyslýchaných, aby vypověděli o důvodech své návštěvy a tlumočili obsah rozhovorů, které u P. Uhla vedou jiné osoby, […]^{E2V předloze chybí jedno nebo více slov, podle smyslu asi „výhrůžky“.} aby P. Uhla nadále nenavštěvovali, jsou někdy provázeny snahou policie získat podepsanou písemnou formou takovéto prohlášení od vyslýchaných. Ve čtvrtek 27. října nabyl policejní dozor P. Uhla zvlášť tvrdé podoby. Přátelé, jež jej chtěli navštívit, byli již u vchodu do domu legitimováni a bylo jim řečeno, že P. Uhla navštívit nemohou; chtějí-li, mohou odejít, jinak že budou zadrženi.

V posledních dnech jsou lidská práva pošlapávána nejrůznějším způsobem. Aktivita represivních orgánů moci se značně zvýšila. Pokračuje nadále propouštění signatářů Charty 77 a jejich rodinných příslušníků ze zaměstnání a jsou jim odebírány cestovní doklady. (O tom se podrobně zmíníme v příští zprávě.) Represe však nemůže potlačit boj za věci člověka.

Je v našich silách nenechat se mocí vmanipulovat do vzájemných sporů a při názorové různosti se společně zasazovat o dodržování zákonů a respektování lidských práv. Tuto vůli v nás zvýšená represe posledních dní právě jen a jen utvrzuje.

E1.	V předloze jméno chybí, místo je vytečkované.
E2.	V předloze chybí jedno nebo více slov, podle smyslu asi „výhrůžky“.

Pole

Název	Hodnota
Řada	Dokumenty Charty 77
Den	28
Měsíc	10
Rok	1977
Zpracovaný	true
OCR	false