Vladimír Kučera: Škoda, že jsem to nenapsal sám

Článek vyšel v MF Dnes 27. června 2008. Za jeho poskytnutí redakci děkujme.

Na první pohled: kdyby si nyní bez znalosti historických souvislostí nějaký „nepamětník“ přečetl Dva tisíce slov, uznal by, že je to text stylisticky brilantní, avšak obsahově mírný, ba rozvážný.

Nejspíš by se mu nechtělo věřit, že takhle koncipované věty rozzuřily Kreml a že možná i přispěly k rozhodnutí okupovat vzpurnou zemi.

Vždyť vlastně tento manifest ani nevyzýval k zásadní změně režimu. Jenom k tomu, že by v jeho rámci měli občané více mluvit a konat.

Nicméně sovětským diktátorům Dva tisíce slov zabrněly v uších a českoslovenští reformátoři pocítili, že je Moskva začíná hladit drsně proti srsti. Vaculíkův text byl „věrchuškou“ pokárán, ba odsouzen.

Občané jej naopak vzali za svůj a připojovali k němu podpisy po tisících. Vždycky jsme byli spíše společenstvím peticí než barikád. Nicméně, pokud se nám petice zalíbila, dali jsme to vehementně najevo.

Dva tisíce slov potvrdily, že sice zdejší obyvatelstvo zatím respektuje své vedení a toto vedení si nechce lid znepřátelit, ale že příkop mezi nimi se rozšiřuje a prohlubuje. Že se neustále přibližuje nutnost řešení zásadního nedorozumění mezi těmi, kteří hlásají demokratizaci socialismu, a těmi, kteří touží po „obyčejné“ demokracii. Což byl rozpor možná v té chvíli neuvědomělý, ale naléhavě hořící pod kůrou reformních změn; ve své podstatě byl nepřekonatelný. Vaculíkova slova, veřejností adoptovaná, možná měla v původním plánu postavit přes tuto nepřekonatelnost most, ale ve skutečnosti ji významně prohlubovala. A nyní velmi osobně: byla to krásná slova. A jediné, co člověka na nich mrzelo, byla skutečnost, že je nenapsal nebo neřekl on sám.

Možná, že tento pocit povede po přečtení Dvou tisíc slov výše řečeným „nepamětníkům“ ke shovívavému úsměvu. Ale pohlédnou-li na ně podruhé a učiní-li si v nich pouze „kosmetické“ dobové korektury, možná zjistí, že kdyby podobnou petici podepisovali občané po tisících nyní, lezla by na nervy i mnohým současným politikům, pozičním i opozičním. Ten text je totiž navýsost občanský.

Vladimír Kučera, spolupracovník redakce