Vilém Prečan: Odkaz Miroslava Kusého

Letos na podzim tomu bude dvacet devět let, co jsme s Mirem Kusým stáli na tomto místě u rakve našeho společného nejbližšího přítele Milana Šimečky. Teď jsem tady sám. Stojím u Mirovy rakve, abych se poklonil jeho památce. Nejen za sebe, ale za celou početnou českou komunitu, která byla s Mirem Kusým spojena lidskými i politickými svazky.

Před odjezdem do Bratislavy mi telefonoval – z nemocnice – Karel Schwarzenberg a žádal mě, abych zde tlumočil, že si Mira Kusého nesmírně vážil a že ho obdivoval jako málokoho ve svém životě. A od Petra Pitharta mám vyřídit, že Miroslav Kusý byl pro něho něco jako pevnost: pevnost v zápase s komunistickým totalitarismem, pevnost demokratismu, pevnost česko-slovenské vzájemnosti a spolupráce, česko-slovenského porozumění, pevnost morálních zásad ve velké politice i v každodenním politickém usilování. Jsem tu, abych se s ním rozloučil také za všechny, kteří s ním prožili velký československý svátek v pražském Slovenském domě o jeho 85. narozeninách v prosinci 2016. Také za české „kvartálníky“ z osmdesátých let. I za ty z někdejší československé emigrace, kteří už nemohou přijít. Pro Pavla Tigrida, Jiřího Pelikána, Ivana Medka a pro mnoho dalších byl tehdy Miro Kusý osobností domácího společenství, které představovalo naději na svobodné Československo, do kterého by se mohli vrátit.

Miroslav Kusý nám bude všem chybět; pro všechno, co tu bylo o něm řečeno, i pro svou klidnou moudrost, ale i neústupnost v boji proti prospěchářskému politikaření. Miro Kusý tu zanechal velké dílo jako filozof a politolog i inspirující bohatství myšlenek ve své rozsáhlé publicistice. Máme se k čemu vracet. Ale zanechal tu také svůj odkaz jako kategorický imperativ, jako výzvu pro každého z nás. Je vyjádřen několika slovy v záhlaví jeho úmrtního oznámení: „Len slušný byť nestačí.“ Je to příkaz nebýt pohodlný, ale být aktivním občanem se vším, co k tomu patří. Tomuto odkazu bychom měli být věrni. 

Vilém Prečan