Spisovatel Ladislav Dvořák – 100 let od narození
Ladislav Dvořák (1920–1983) se narodil 1. prosince 1920. U příležitosti 100. výročí narození a s cílem připomenout jeho život, dílo a odkaz pořádala pod záštitou Českého centra Mezinárodního PEN klubu a za podpory města Velké Meziříčí rodná obec Krásněves ve spolupráci s Gymnáziem Velké Meziříčí, Státním okresním archivem Žďár nad Sázavou a Pedagogickou fakultou Univerzity Hradec Králové dne 18. září ve Velkém Meziříčí a v blízké Krásněvsi program Život a dílo spisovatele Ladislava Dvořáka.
Život básníka a prozaika, autora literatury pro děti, překladatele a publicisty, byl výzvou k zamyšlení nad jeho dílem a morálním odkazem. Stalo se tak formou odborného literárněhistorického semináře (program), realizovaného v prostorách velkomeziříčského gymnázia, jehož byl Dvořák absolventem. Přednášející interpretovali spisovatelův život a dílo v kritických letech nacistického režimu a v ustavujícím období režimu komunistického, ve „zlatých šedesátých“ i po podpisu Charty 1977 a v kontextu vývoje dobového písemnictví. Přednesené i další příspěvky vyjdou ve 24. svazku vlastivědné revue Západní Morava. Možné bylo zhlédnout výstavu dokumentů a knih.
Připomeňme si Dvořákův život. Narodil se na Vysočině v obci Krásnovsi, dnes Krásněvsi, patřící k okresu Velké Meziříčí. S osmi sourozenci, z nichž ne všichni se dožili dospělosti, vyrůstal ve skromných poměrech. Otec se živil jako kovář. Z měšťanky ve Velkém Meziříčí po přímluvě učitelky a po rozdílové zkoušce nastoupil ve školním roce 1937/38 do tercie Zemského reformního reálného gymnázia ve Velkém Meziříčí. Oktávu (školní rok 1942/43) prošel s hodnocením: prospěl. Maturitu dokončil v roce 1944. Od srpna 1943 do jara 1945 byl pracovně nasazen v pražských Letňanech. V květnu 1945 se účastnil Pražského povstání.
Po válce Dvořák studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy bohemistiku a filozofii, později literární komparatistiku. Učili ho mj. Král, Patočka, Šmilauer, Jílek, Pražák, Horák, Čapek, Kozák, Galla, Hendrich, Odložilík, Kurz, Gašparíková, Kolman, Mukařovský, Černý, Krejčí. Dokončil letní semestr 1948. Po nastolení mocenského monopolu komunistické strany se nepodrobil fakultním politickým prověrkám a ve studiu nepokračoval. Šel pracovat do dělnických profesí. V dotaznících k bodu školní vzdělání uváděl „absolutorium filozofické fakulty“. Úzce se stýkal s E. Fryntou, F. Hrubínem, P. Koptou, L. Novákem, D. Šajtarem.
Od ledna 1950 byl zaměstnán jako sortimentář v pražských antikvariátech podniku Orbis, ale již v září 1951 se v rámci akce „77 tisíc“ vrátil do dělnické profese a až do roku 1956 pracoval jako zaškolený zámečník. V letech 1956–1966 působil jako technický úředník. Od roku 1966 se uplatnil v nakladatelství Orbis, jako redaktor Revue Praha a v propagaci. Krátce pracoval v Divadle za branou. V letech 1968–1969 byl redaktorem nakladatelství Horizont. V roce 1970 nastoupil ve Státní knihovně – Slovanské knihovně v Praze. Po podepsání Charty 77 byl z knihovny propuštěn. Živil se opět jako dělník a roku 1980 odešel do důchodu.
Literární uznání mu přinesla báseň Pokoj v činžáku otištěná v Akordu, kterou V. Černý prohlásil za první opravdu existenciální báseň české literatury. V roce 1958 mu opožděně vyšla první básnická sbírka Kainův útěk. Byl členem redakční rady časopisu Tvář. Od prosince 1963 byl kandidátem Svazu spisovatelů, od ledna 1969 byl jeho členem. Od Českého literárního fondu obdržel na přelomu 60. a 70. let tvůrčí stipendia. Spolupracoval s rozhlasem. Výrazně Dvořák působil v literatuře pro děti, v poezii i próze, byl členem redakční rady časopisu Sluníčko. V archivním fondu jsou uloženy některé jeho literární rukopisy. Jeho dílo vyšlo v exilu a v samizdatu.
Kontakty udržoval mj. s B. Fučíkem, V. Havlem, Z. Hejdou, F. Jungwirthem, V. Kafkou, J. Lopatkou, J. Němcem, J. Seifertem, I. Slavíkem, J. Suchým, J. Topolem, Z. Urbánkem, J. Zábranou, M. Žilinou. K jeho 60. narozeninám vznikl rukopisný sborník. Zemřel 22. června 1983 v Rokycanech; nedaleko měl víkendový domek. Jeho pohřeb omezila Státní bezpečnost. Od roku 1950 byl ženatý, měl tři děti. Manželka byla překladatelkou, ale pracovala mj. jako uvaděčka v Divadle Na Zábradlí, kde se poznala s O. Havlovu. Nedávno vyšly její vzpomínky. (V. DVOŘÁKOVÁ, Co si pamatuju, Praha 2019.) Recenzi je možné nalézt na stránkách Revolver Revue.
Program ke 100. výročí Dvořákova narození disponoval také kulturním rozměrem. Nejprve to bylo literárně-dramatické představení režisérky J. Šiktancové O Ladislavu Dvořákovi, hledající na základě autorova literárního díla a svědectví o jeho životě v podobě biografického pásma odpovědi na otázku, kdo spisovatel byl. Poté došlo k odhalení pamětní desky od sochaře J. Marka ml. ve spisovatelově rodné obci. Deska je umístěna na třítunovém bloku kamene přivezeném z nedaleké rokle, v níž si spisovatel v dětství hrával. Den uzavřelo vystoupení se zhudebněním vybraných Dvořákových veršů. Spisovatel Ladislav Dvořák byl člověk solidní v osobnostní integritě hodnot myšlení a života, charakterní a poctivý. Čest jeho památce!
Mgr. Jan BÍLEK, Ph.D.
Ladislav Dvořák: Pokoj v činžáku
|
To je tedy mé universum:
A já se dívám od stropu
Voda kolem něho je průzračná |
vyrůstající z bahnitého dna stropu
To je tedy mé universum
A ze všeho nejvíc |
Použité zdroje:
Prameny:
- Literární archiv Památníku národního písemnictví, Praha, osobní archivní fond Dvořák Ladislav. Dálkový přístup http://badatelna.eu/fond/3732/ (Archivní pomůcka: J. BÍLEK. Dvořák Ladislav: inventář Literárního archivu Památníku národního písemnictví. Praha 2015.)
- „...A nedal se k těm, kterým jde o jiné výhry“ (Ladislav Dvořák ve vzpomínkách, ohlasech a dokumentech). Ed. Krumphanzl, Robert. Revolver Revue, 1999, č. 41, s. 175-234.
Literatura:
- J. BÍLEK. Zpráva o osobním archivním fondu Ladislav Dvořák. Literární archiv, 2016, č. 48, s. 328–335.
- M. HUSOVÁ. Dvořák Ladislav, in Biografický slovník českých zemí, sešit 15, Praha 2012, s. 486–487. Dálkový přístup http://biography.hiu.cas.cz/
- M. MRAVCOVÁ – V. BROŽOVÁ – M. JAREŠ. Ladislav Dvořák, in Slovník české literatury po roce 1945, Praha, Ústav pro českou literaturu Akademie věd České republiky, http://www.slovnikceskeliteratury.cz/ (aktuální jen digitální verze)
