Anotace

Doslov

Zprávy o konferencích připravovaných v řadě zemí k třicátému výročí podepsání Závěrečného aktu v Helsinkách připomínaly před třemi lety, na sklonku roku 2004,  takřka znepokojivě, že na poli helsinských studií čeští historici i politologové viditelně zaostávají za svými kolegy ve většině evropských zemí i na americkém kontinentu. Vedení Československého dokumentačního střediska (ČSDS) se tehdy rozhodlo přispět  k zintenzivnění zájmu o tuto problematiku projektem, jehož  součástí byla mj. pražská mezinárodní konferenci Helsinský proces a zhroucení komunismu v červnu 2005. Současně jsme si kladli otázku,  jak překlenout nedostatek vlastních domácích studií, a došli jsme k závěru, že bude vhodné poskytnout širší veřejnosti v překladu některou ze zahraničních publikací, jež byly do té doby přístupné jen úzkému okruhu odborníků.

Volba padla na knihu Helsinský efekt Daniela Thomase, a to z několika důvodů. Jakkoli je poněkud náročná v teoretických partiích, jež ovšem patří k jejím nepochybným přednostem, je jako celek velmi srozumitelná, napsaná s hlubokou znalostí věcí a rozhledem po celém komplexu helsinské problematiky.  Přehledně, ale současně všestranně osvětluje cestu, na jejímž konci byl Závěrečný akt, jemuž vévodila „Deklarace principů, jimiž se řídí vztahy mezi zúčastněnými státy“. Ukazuje nepokrytě, jak málo Spojeným státům zpočátku záleželo na tom, aby bylo jedním z těchto závazných principů respektování lidských práv a základních svobod, a jak i některé další západní státy byly připraveny právě zde k dalekosáhlým kompromisům. Současně však řeší hádanku, proč Sovětský svaz a jeho satelité přistoupili na takový závazek, i když vnitřní režim těchto států byl na nerespektování a potlačování lidských a občanských práv založen. Kniha dále velmi přesně pojmenovává onen přelom v dějinách mezinárodní diplomacie, kterou představovaly Helsinky tím, že učinily záležitosti vnitřního uspořádání států, které se do té doby těšily výsadě nevměšování, legitimním diplomatickým tématem; dohoda z Helsinek byla přelomová a nová i tím, že jasně proklamovala a stanovila jako zásadu, že podepsání Závěrečného aktu není kodifikací daného stavu, ale závazkem záměrů, začátkem cesty, která bude mít své kontrolní mezníky – následné schůzky, čímž byla naznačena i dynamika helsinského procesu, který se měl teprve rozvinout.

Thomasova kniha zachycuje vedle této diplomatické i druhou komponentu helsinského procesu, bez níž by nebyl tím, čím se zapsal do dějin dvacátého století - helsinský proces zdola. Ti, kdo prosadili  zásadu lidských práv jako integrální součást principů evropské bezpečnosti a spolupráce,  získali totiž takřka neočekávaně  významného spojence. Bylo jím postupně se rozrůstající hnutí těch, kteří začali komunistických vládcům připomínat, v čem  a jak mnoho jsou dlužní závazkům z Helsink. Tento helsinský proces zdola, který Thomas v několika kapitolách plasticky vylíčil, vyrůstal z  malých ostrůvku občanského protestu;  jeho výsledkem pak bylo cosi velkého a významného, co autor označil jako onen dějinný helsinský efekt.

Thomasova kniha dává jako málokterá jiná jednoznačnou odpověď na otázku, jakou úlohu při dozrávání všeobecné krize komunismu a při jeho zhroucení sehrálo úsilí o  realizaci mezinárodních zásad o lidských právech. Takřka jako slovo do pranice konstatuje: zásady lidských práv ustavené helsinským Závěrečným aktem významně přispěly k zániku komunistické vlády v letech 1989–1990. Jinými slovy: helsinský proces zdola byl na počátku cesty, která vedla k demokratickému převratu a k pokojnému překonání komunistického totalitarismu.

Jakkoli vychází Thomasova kniha česky později, než jsme původně zamýšleli, neztratila nic na své aktuálnosti. Naopak, přichází velmi vhod v letošním třicátém výročí Charty 77 jako závažný příspěvek do alespoň v Česku nikdy nekončící diskuse o tom, zda a nakolik zápas o lidská práva přispěl k tomu, že i  Československo vykročilo koncem roku 1989 nezvratně k demokracii.  

Zbývá už jen poděkovat nakladatelství Princeton University Press, že poskytlo ČSDS ochotně a bezplatně  práva na vydání knihy v češtině, a Nakladatelství Academia za pohotové zařazení její publikace do svého programu tak, aby mohla být kniha představena právě na zahájení mezinárodní konference k 30. výročí Charty 77 v březnu 2007.

Vilém Prečan
předseda správní rady ČSDS, o.p.s.